gimli35 komentáře u knih

Pokud jsem románu Do temnoty vytýkal jistou dějovou rozkošatělost, tady už musím mluvit o chaosu. První polovina knihy je nekonečným líčením záchranných operací v soustavě Hetzal, Soule neustále přeskakuje mezi nespočtem postav. Větší spád nabere teprve druhá půlka, i Jediové se trochu více dostanou ke slovu a jejich angažmá vrcholí napínavou honičkou v soustavě Elphrona, kterou považuji za nejsilnější část knihy.

Světlu rytířů Jedi bohužel uškodil přepísknutý patos (do omrzení opakovaný slogan "Všichni jsme republika"; až komické nihilské názvosloví se všemi těmi Bouřemi, Mraky atd.) a komplikovanost mnoha prolínajících se dějových linií, z nichž jen málokterá je přitom nějak jasně uzavřena. Namísto kancléřčina hesla nabízím jiné, možná výstižnější: Méně je více!

28.06.2022

3,5*. Být mi o deset míň, asi by mne to chytlo o něco víc. :)
Ale plakát "Remember Alderaan - Never Forget" je skvostný, to zase jo.

08.01.2022

Jak se praví v jedné divadelní hře: "To by byl biják! Jen ho natočit!"

2 23.12.2021

Na půdorysu celkem přímočarého děje autor rozvíjí hned několik velmi komických situací. Obzvláště humorný je třetí obraz – když už to vypadá, že Kubásek prohlédne Pletichovu lest, právník rozehraje divokou bláznovskou scénu. Během ní přechází z východočeského do hanáckého a chodského nářečí (bezpochyby zásluha překladu Norberta Havla a úpravy Jana Hyhlíka), pak hovoří slovensky a maďarsky, načež začne mluvit v úryvcích ze Shakespearových her. Podobně dryáčnicky pak působí šestý obraz, kde se u soudu potkávají oba hlavní výtečníci (Pleticha a Kubásek) s bečícím Beránkem a naprosto zmateným Sudím.

I po šesti stoletích vtipné dílo, i dnes si ho dokážu představit na jevišti. :)

1 12.12.2021

(SPOILER) 4,5*. Claudia Gray na vcelku standardním třísetstránkovém hřišti honí nemálo zajíců najednou - máme tu Nihily, Drengiry, Jedie, výlety do minulosti, znesvářené světy, hledačku cesty, cech, arboretum, zahrádkářské droidy, filozofii, zádumčivou šutrovitou bytost... K autorčině cti budiž přičteno, že košatý příběh se jí nakonec povedlo ukočírovat a podat pro čtenáře srozumitelným i napínavým způsobem. Přestože celkový dojem z knihy je velmi dobrý, nelze se ubránit dojmu, že méně by mohlo být více. Mimochodem, o anotací zdůrazněnou Joru Malli, natožpak o Maják Hvězdosvit, v tomhle románu zas tak moc nejde.

1 24.11.2021

O zásluhách a lidských kvalitách Aloise Rašína není pochyb; hvězdičkami nehodnotím jeho osobu, nýbrž paměti. Autor je zřejmě nepsal pro širší veřejnost, protože nemalá část z nich opravdu není příliš čtivá - pokud vás tedy nezajímá počet živností nebo stav hospodářství na Nechanicku. Vysloveně "zabijácký" je pak deník z vězení, kde Rašín kromě několika zajímavých událostí popisuje především to, co který den jedl a četl či jak dlouho byl na procházce.

Naštěstí se však najdou i velmi zajímavé kapitoly, zejména Moje matka, Převrat 28. října 1918 a Po převratu. A vlastně to celkově za přečtení stojí, jenom to prostě není úplně literární skvost.

1 03.10.2021

Žádná vysoká literatura, občas trochu plytké. Ale četlo se to ohromně dobře, příběh nebyl blbý a vedl odněkud někam... Vlastně se mi to líbilo, to můžu říct.

1 26.09.2021

Bernhard ukazuje čtenářům o poznání jiné Rakousko, než jaké obvykle zná, a dělá to velmi hutně a čtivě - přestože to není žádná oddechovka. Zapomeňte na květiny v oknech, kroje a okouzlující přírodu a vstupte do světa plicních sanatorií, kde si štafetu předávají národní socialismus s katolicismem. Servus a stejně je to všechno fuk.

1 25.09.2021

Klostermann umí! (A Vavruch je jednou z nejzajímavějších vedlejších postav, o kterých jsem v poslední době četl.)

8 05.09.2021

(Asi tak 3,5 hvězdičky; ne že by na tom nějak záleželo, je to spíš tak od oka.)

Podobně jako Povídky z hor jsou i Verše a povídky jakousi staškovskou bestofkou, tentokrát ovšem i se zastoupením poezie. Přiznám se bez mučení, že úvodní dvě dlouhatánské básně jsem spíše prolétl, ovšem ty ostatní byly docela zajímavé - zejména rázný, stručný a přitom dějově bohatý popis toho, kterak může zamýšlená oběť atentátu vyváznout prakticky bez zranění díky špatné životosprávě* (Král, švec a knejp), návod, jak na depku (Nezoufej), nebo dojemné vyznání domovu (Vy hory modravé...).

Výběr z povídek je vcelku reprezentativní, ale mohl by být i lepší (viz již zmiňované Povídky z hor). U povídky Na paloučku se nenechte odradit bizarním rozjezdem; Starý forman je zajímavý především coby exkurs do světa pozemkového práva - jako by autor vzpomínal na své vzdělání a původní povolání (byl JUDr.) -, relativní čtivost je vykoupena až komicky banálním rozuzlením.

Ale jo. Jestli máte rádi Podkrkonoší a starou češtinu, nesáhnete vedle.

* ("Spasilo tě sádlo tvoje / marné byly vraha znoje.")

28.08.2021

Ohodnotit některé Urbanovy knihy je skutečně výzva. Závěrka je moderní, aktuální, čtenářsky přístupná a na Urbana velmi "ztišená" - možná až moc, ale vlastně i to může být příjemnou změnou. A výborné dva epilogy.

3 28.08.2021

Je to kniha silně dojemná až depresivní, zároveň svým způsobem půvabná až krásná. Propojení stařičkých manželů, z nichž jeden vzpomíná na překrásné Karpaty a druhý to (literárně velmi vyzrále) zapisuje, funguje.

23.07.2021

4,5 *
První polovina jako by připomínala křížence Olomouckého bestiáře a Dračího náhrdelníku - dosti nepřehledný a roztříštěný příběh, mraky zrzavých postav a vlastně trochu málo děje. V druhé polovině se ovšem všechno řádně rozjelo tak, jak mám(e) u Vondrušky rád(i), a překvapivá pointa nechyběla - Spiknutí oběšenců dočtěte až do konce, zjistíte totiž, že název knihy je opravdu rafinovaně zvolený... ;)

2 18.07.2021

4,5*
Před přečtením této knihy jsem byl varován, že je to asi nejulítlejší Urbanovo dílo. Po přečtení mne překvapilo, jak moc s tímto názorem nesouhlasím. Boletus arcanus se mi naopak jeví daleko střízlivěji napsaný než třeba Stín katedrály, autor se místy nebojí ani ironického humoru a přes všechnu "šílenost", vyplývající z vlastností nově objevené drogy, je to plně uvěřitelný román s výrazným společenským přesahem a v druhé polovině i téměř špionážní thriller. Milé překvapení!

2 25.06.2021

Strhující a přitom střízlivá monografie. Kosatík je tu (a myslím, že i jinde) v perfektní rovnováze - vyrovnává se s Masarykovými omyly a chybami, ovšem nijak nesnižuje jeho význam a nepouští se do pokřiků komunistických ("Masaryk nechal střílet do dělníků!"), monarchistických ("Masaryk má na rukou krev Karla I.!") ani konspiračně-teoretických ("Skutečným otcem TGM je František Josef I.!"). Čtivé, hutné dílo.

5 11.06.2021

3,5* Asi budu v menšině, když prozradím, že mne na knize ani tolik nezaujala samotná (jakkoli originální) literárně-historická mystifikace, nýbrž "to okolo" - honička s doc. Zemanovou, téměř duchařský zážitek v hospodě, "svědectví" Josefa Němce o své manželce.

1 27.05.2021

3,5* Tak mne Urban zase překvapil. Tématem, výrazovými prostředky, svou fantazií, znalostí slovanských božstev. Není to tak čtivé jako jiné jeho knihy, ale zajímavé to bezpochyby je. (Navíc Urban dobře odhadl únosnou délku.)

2 16.05.2021

3,5 *, autorova fantazie je velmi bohatá, ale občas to trochu přepískne.

2 11.05.2021

4,5 *
Na rozhraní mezi 4 a 5 hvězdičkami... Občas až příliš divoké zvraty a místy dost nepřehledné Vosovo lavírování mezi temnou a světlou stranou síly; ale stejně zaokrouhluji nahoru. Četlo se to dobře a v případě SW knih bývám zkrátka dost shovívavým recenzentem. :)

06.05.2021

Ach jo. Zajímavé téma, bohatá nálož zajímavých fotografií, celkový dojem však sráží výrazně tendenční pojetí knihy. Autoři neustále šermují termíny jako "měšťácké divadlo", "buržoazní publikum", a pak samozřejmě přídavnými jmény "marxistický", "uvědomělý", "proletářský"... Uf.

24.04.2021