gimli35 komentáře u knih

(SPOILER) Star Wars mi vždy byly sympatické rozmanitostí coby hlavním poznávacím znakem - prostě to byl a je svět, kde se může prosadit a svůj velký příběh si prožít úplně jakákoli postava bez ohledu na pohlaví, barvu pleti či sexuální orientaci.

I z autorčina epilogu vnímám její snahu napsat feministickou SW knihu, a vůbec nic proti tomu, spíše naopak. Takhle ale prosím opravdu ne. Na těch 240 stranách jsem se dozvěděl hlavně o tom, co kdy měla Padmé na sobě, jak byla nalíčená a jaký měla účes. Samotný děj se skládá zejména z celkem nahodilých mikropříběhů a mikrosituací, Padmé někam chodí, o něčem přemýšlí a vede celkem bezcílné dialogy s ostatními postavami, takže na konci vlastně fakt netuším, co přesně mi tahle kniha měla dát.

A jinak: jak jsou jindy a jinde stereotypně vykreslovány ženy (a štve mě to), zde dochází nemlich k tomu samému, ovšem u postavy mužské - Rush Clovis, který Padmé pomáhá nejspíš jen proto, aby se ji pak pokusil svést. Laciné.

06.04.2024

"...a Robert? Však víte, jak to s takovými bývá."
Přestože Sílící bouře zahrnuje své čtenáře a čtenářky obrovskou přehršlí jmen, v nichž je téměř nemožné se dokonale vyznat (trochu ve stylu citované Cimrmanovy operety Proso) a přestože Nihilové jsou opět okázale drsní jak šmirglpapír, kniha je i přes větší rozsah čtivá. Oproti tradičně nudným, šablonovitým Nihilům zaujmou spíše zástupci práva a pořádku, v první řadě kromě Jediů tentokrát i kancléřka Lina Soh a povedené jsou i obě vedlejší romantické linky. Takže celkově nakonec mírně příjemné překvapení.

25.02.2024

Stručně, jasně, přehledně a navíc čtivě o pozoruhodném oboru - sociologii literatury. Skvělé do školy nebo i jenom tak. :)

1 30.01.2024

Innokentij Michajlovič Smoktunovskij měl vpravdě pestrý život - zúčastnil se druhé světové války, dostal se k partyzánům, se sovětskou armádou došel až do Německa, hrál v polárním divadle v Norilsku... A o ničem z toho Čas dobrých nadějí nepojednává. Smoktunovskij se místo toho prostřednictvím řetězu zpravidla naprosto nezajímavých historek dojímá nad sebou samým, ještě více nad svými současníky, ale úplně nejvíce nad matičkou Rusí a Sovětským svazem. Opravdu mimořádně nezajímavé čtení, zaplaťpámbu aspoň za fotografickou přílohu.

12.11.2023

3,5 *.
Urban-prozaik zkompletován. Román Přišla z moře jsem si záměrně nechal nakonec, příliš velká očekávání jsem ze zdejších komentářů i ohlasů známých neměl, o to příjemněji jsem byl nakonec překvapen. Příběh je vlastně celkem střízlivý a docela jsem si užil i nečekaný směr, který kniha nabrala přibližně v poslední třetině či čtvrtině (včetně zdařilého konce). A navíc je to, jako vždy, sympaticky (sebe)ironické. Takže fajn!

2 18.10.2023

Nemohu se zbavit pocitu, že zatímco zpočátku byl autor myšlenkou paralelního města docela zaujat, asi tak v polovině ho to přestalo bavit a začal si z toho prostě jen dělat srandu - nic proti tomu, bavil jsem se místy opravdu dobře. Problém byl spíš v tom, že zprvu neuchopitelně tajemný příběh se postupem stránek rozplizl do (na Urbana) celkem banální (love?)story - aneb ještě snad nikdy jsem od Urbana nečetl nic tak celkově řídkého a dějově vlastně celkem chudého, jako by snad sám autor nevěděl, co si s podivným Urbem počít. Nejedná se o vyložené zklamání, ale s jistotou si troufnu doporučit jiné autorovy knihy.

3 27.08.2023

Snad poprvé jsem se u Bernharda vyloženě dusil smíchy, konkrétně u pasáže popisující opření berlí o stěnu Vídeňské veřejné jídelny a u Kollerových stížností na Boží oko. Je to tedy hodně černohumorné, ale co už. :D

11.08.2023

4,6 *.

Samotného mne to překvapuje, ale i přes tradiční vondruškovskou překombinovanost mne Anděl smrti bavil nejvíce za posledních několik titulů ze série Hříšní lidé Království českého. Autorovi se tentokrát povedlo děj zasadit do velice zajímavého prostředí (neprostupné lesy a doly kokořínska) a zcela upřímně musím říct, že celou satanistickou linku považuji za velice působivou. A mimo jiné mne ještě potěšilo, že nepřehledně propletené vztahy a jména sám Vondruška místy lehce ironizuje.

Zkrátka: pozor nejen na ďábly, ale i na anděly...

4 08.08.2023

4,25 *. Půlnoční horizont je čtivý, zpočátku velmi odlehčený (na mě místy až moc), v pompézním závěru se pak změní v překvapivě brutální. Older výborně pracuje s gradací děje.

Musím ale souhlasit s uživatelem KubaHanzelin, série Vrcholná republika začíná být trochu repetitivní. Schéma "myslíme si, že Nihilové už nejsou - a jéje, oni jsou, co budeme dělat? - no nějak jsme to vyřešili, ale co s tím dál?" vidíme už poněkolikáté, byť pokaždé v jiných kulisách.

EDIT: Homofobní komentář(e) uživatele Akris není, myslím, potřeba brát moc vážně. Ani ne tak pro jeho tristní stylistickou úroveň. Spíše proto, že na Databázi knih se zatím projevuje jen tím, že hejtí knihy ze série Vrcholná republika - a to především za to, že si dovolují zobrazovat homosexualitu či různé genderové identity. No to je opravdu skandální, že v 21. století čteme o něčem takovém ve sci-fi knihách, v nichž se to přímo hemží nejrůznějšími stvořeními všelijakých druhů a vizáží. Těším se, až bude Akris protestovat třeba proti tomu, že v některých knihách je moc lidí z Alderaanu, moc žen nebo moc černovlasých.

10.06.2023

Claudia Gray opět nezklamala a do série Vrcholná republika přispěla tentokrát napínavou detektivkou trochu ve stylu Deseti malých černoušků. Propracovaná psychologie postav, větší důraz na Jedie, soustředěnost příběhu na udržitelný počet linií - tak to mám rád. Škoda jen toho poněkud otevřeného konce, ale věřím, že v příštích dílech Vrcholné republiky se snad dozvíme, co přesně se strážci míru a spravedlnosti na Hvězdosvitu nadělalo takovou paseku...

08.04.2023

(SPOILER) 3,25 *.

Vyčítají-li SW fanoušci impériu Disney, že jeho sequelová trilogie - a především poslední epizoda - je ohňostrojem nepravděpodobných událostí, opravdu by mě zajímalo, co (by) řekli na Zahnovu Mezigalaktickou výpravu. Thrawn sice vidí za dva rohy, ale Republiky (a tím méně Jediů či Sithů) si nevšimne. Lorana Jinzler, Obi-Wan Kenobi - v této knize mimochodem nesmírně unylý - i další slovutní Jediové si sice uvědomují, že se Jorus C'baoth chová jako magor, ale nepodniknou proti tomu zhola nic. Chissové sice intrikují jako zběsilí a promýšlejí několik tahů dopředu, ale nechají si obří a notně potlučenou výpravu ukrást pod rukama.

Ne, pardon, mně tohle prostě fakt nesedlo. Těch 366 stran, z nichž se mezigalaktické výpravě věnovala až druhá polovina, pro mne bylo na poměry SW literatury nezvykle náročných. Prosím pozor, nejde o rozsah, ale o obsah - Ztracené hvězdy jsou ještě větší bichle, ale bavily mne mnohem více. A Zahn občas také umí, popis trojité bitvy v závěru je vpravdě strhující. Bohužel, větší část knihy zaujímají jazykové lekce à la Alles Gute a C'baothovy autoritářské vylomeniny či alibistické řeči o nadřazenosti Jediů.

Na konci se cítím trochu jako Jorj Car'das (mimochodem asi nejpozoruhodnější postava příběhu) - protloukl jsem se tím dějem, sám ani nevím jak, a teď se těším, až budu dělat něco jiného.

(PS: Kdo v téhle knize nemá ve jméně apostrof, jako by nebyl!)

1 07.02.2023

Skvělá jednohubka! A byť jsou hlášky o covidu, který "urychluje nebo zkracuje život", samozřejmě kultovní, mne nejvíce pobavila báseň Čapák. No vážně: věděli jste, že tolik propíraný areál vznikl kvůli tomu, že Bureš čekal moc dlouho na krmení koz?

3 24.11.2022

Román Justiny Ireland nabízí příběh pestřejší než outfity Xylana Grafa, děj slušně odsýpá a jednotlivá prostředí se mění opravdu dynamicky. Fyzikálně-vědecká rovina je poněkud komplikovaná a jednání postav jsou občas obtížněji pochopitelná, celkově se nicméně jedná o příjemnou SW oddechovku.

30.09.2022

Z tohoto dvoudílného vydání přečtena druhá polovina. Čtení je to samozřejmě náročnější, ale Staškův jazyk - byť archaičtější - je zároveň až překvapivě přímočarý a protkaný atraktivním podkrkonošským nářečím. Jedná se o starší autorovy prózy, takže na čtenáře tu ještě nevyskakují všelijaké komunistické výkřiky, což je fajn. Formát většiny povídek je celkem předvídatelný (jak se ten a ten podivín ke spiritismu dostal) a samotné duchověrectví je tu spíš okrajově, ale jako náhled do života svérázných obyvatel podkrkonoší na konci 19. století to funguje dobře (i díky fotografické příloze).

1 12.09.2022

4,5 *. Píšu to opakovaně: Miloš Urban mne umí překvapit. Zatímco první polovina je oddechová až rozvláčná, druhá se rozjede nebezpečnou rychlostí a o překot řeší jedno téma za druhým. Škoda, že v jejich přehršli se mezi sebou občas trochu zmatečně tlučou. Vyzdvihuji ale věrný popis dobového prostředí a postav, mrazivé odkazy na pozdější osud Holešovic-Bubnů coby shromaždiště nacistických transportů, odvahu pustit se - byť s nejednoznačným výsledkem - do komplikované problematiky genderu a sexuality... A ještě jedno: že Urban pořád umí psát nesmírně čtivě.

5 16.08.2022

Není pochyb o tom, že Julius Kugy je významnou až legendární postavou slovinského horolezectví a že hory - a Julské Alpy zvlášť - opravdu miloval. Srovnám-li ale jeho knihu s publikacemi Harrerovými či Jarošovými, dopadá Kugy velmi špatně. Na rozdíl od zmíněných pánů se příliš neobtěžuje s nějakou strukturou a kapitoly věnované jednotlivým horám jsou tak spíš skrumáží tu více, tu méně zajímavých historek, situací a osob. A ani slohově to opravdu není žádná sláva.

Po týdnu v Julských Alpách jsem se však s Kugym rád seznámil i v knižní podobě. A kdyby už nic, alespoň pro nádherné fotky Jožeho Mihaliče stojí tahle publikace minimálně za prolistování.

07.08.2022

(SPOILER) Začínám mít pocit, že Claudia Gray je jednou z nejtalentovanějších autorek SW literatury. Pokrevní linie je silným politickým thrillerem, jenž výborně osvětluje okolnosti zániku Nové republiky a přináší nové, nešablonovité postavy - obzvlášť Ransolm Casterfo je skutečně propracovaný.
Ale nejde jen o Casterfa, celý román je napsán opravdu zručně a je radost ho číst, byť události v něm vylíčené nejsou žádná selanka. Závěrečný přerod Leiy ve vůdkyni Odboje je velice působivý.

06.08.2022

Předností této sbírky zajisté je, že představuje čtenářům méně známé Klostermannovy texty. Mnohé z nich (např. Když pan kancelista postoupil) však bohužel nejsou tak silné jako autorovy drsné šumavské tragédie vyšlé mnohokrát v nejrůznějších vydáních. O to raději vyzdvihuji úvodního protiantisemitského Srula a závěrečnou Revoluci v Písku, v níž autor se sžíravou ironií referuje o aroganci c. k. vojska a úředníků.

3 21.07.2022

Moc dobré. Příjemně civilní a zároveň patřičně vznešené, ovšem téměř bez patosu; poutavé starořecké reálie (zejm. lékařství). Dobrodružná cesta dvou sympatických kluků vrcholící strhujícím popisem poslední Patroklovy bitvy a výtečně zvládnutým koncem - tragickým i šťastným zároveň. Řecká mytologie mne nikdy nebrala, ale tohle mne bavilo velice.

4 08.07.2022

Kdo se prokouše úvodním příspěvkem Jiřího Přibáně, může si vychutnat bohatou, místy i dost ostrou polemiku desítek autorů a autorek. Je ohromně zajímavé srovnávat jejich argumenty i styly, kterými píšou.

Je dobře, že "tým Kundera" i "tým Novák" mají lepší i horší zástupce. Z prokunderovského spektra vyniká především výborný, osobní (přitom rozhodně ne afektovaný), s lehkým nadhledem a ironií psaný text Pavla Janouška; z druhé strany pak lze doporučit například článek Jána Simkaniče, který věcně a střízlivě upozorňuje na jisté problematické aspekty Kunderovy osobnosti.

Za velmi spravedlivé pak považuji, že jsou zde zastoupeny i nepříliš povedené texty obou táborů. A tak si člověk může přečíst uvzdychaný, poněkud rozblemcaný prokunderovský esej Sylvie Richterové a naopak Nováka hájící povýšený text Marka Vajchra.

Přestože Jiří P. Kříž ve sporu o Milana Kunderu rozhodně není nestranný, podařilo se mu zpracovat výbornou, čtivou a k přemýšlení vybízející publikaci.

1 02.07.2022