Fidlal komentáře u knih
To je taková... ehm, prča! O to větší, pokud v literárních postavách poznáte svou tchýni či lépe pro vás extchýni. Mám trochu podezření, jestli se zde výše hodnocení této knihy neodvíjí spíš od hodnocení filmového zpracování (které mě též neuráží, ale bibliofil vám řekne: "Knížka je knížka, film je značně osekaný").
Osobně bych spád a kvalitu humoru s čistým svědomím srovnával s Jirotkovým Saturninem či s díly Poláčkovými, což jsou myslím vysoké mety.
Ehm, neměla mít sága o dračím jezdci původně 3 díly? Připomíná mi to hlod k otřesnému filmu Scary Movie 4 - "čtvrtý díl slavné trilogie".
Spíše než autorské psaní mi to celé přijde jako spisovatelská etuda s naleštěným štítkem "světový bestseller". Neříkám, že by Paolini neměl talent, ale míra klišé je dost vysoká. Nejvíce mi není jasné, proč je tak populární se rovnou pouštět do rozsáhlých ság. Proč nenapsat něco rozsahově menšího s pořádnou pointou a minimem nelogičností? Nevěřím, že jde jen o komerci. Spíš jen o velké oči, zaslepené láskou k žánru fantasy.
Umístění v literární soutěži? Proč ne! Srovnání třeba s Tolkienovým Hobitem? To radši ne...
Kdo má rád Ivana Mládka a jeho vtípky, bude se výborně bavit.
Autor perlí takřka nevyčerpatelnou invencí ptákovin a hlášek. A co mě ještě víc překvapilo, bylo to, jak to celé drželo pěkně pohromadě.
Malá ukázka:
"Buď rád, že si nečapnul kapavku!" snaží se ho utěšit Pepa. "Co blbneš!" mávnul rukou Merda. "S tou dneska ani nemusíš k doktorovi. Kuřata maj dneska v sobě tolik antibiotik, že stačí sežrat jedno celý kuře a máš po kapavce!"
Lehká, útlá, čtivá novela. Nádechem skoro legenda, napínavostí a stylem kovbojka. Nález největší z perel je pro amerického domorodce štěstí v neštěstí.
Tady je Čapek takový odvázanější, lidštější, ukázal, že má taky koule.
Jednoznačně nejlepší věc, co jsem od něho četl!
Neměl jsem rád češtinářku na základce a neměl jsem rád čítanku. A přesto mě v té čítance zaujala kapitola "Učitel lásky" o navazování důvěry mezi pokousaným hlavním hrdinou a míšencem psa a vlka.
Bezpochyby silná a krásná kniha pro každého.
Malý princ je legendou. Tato "dětská" knížka promlouvá k mladým i starším řádku let.
Koho zajímá příběh prince z tohoto světa, leteckého pošťáka a snílka Toníčka de Saint-Exupéry, ať sáhne po Iturbeho románu "K otevřenému nebi".
Ucítíš ve vlasech vítr dvacátých let, kdy byla letadla dřevěná. Budeš překonávat Saharu i Atlantik, hledat skulinu skrz špičaté Andy. Budeš svědkem nárůstu arogantního nacionalismu nejen v Německu.
Zkrátka prostřednictvím románu prožiješ několik životů se všemi radostmi i držkopády a snad zas o něco lépe porozumíš rozmanitému světu kolem sebe.
Tak šup, šup, do knihovny!
Pierre Rougon je hrdina asi jako Miloš Zeman, když hlásá, že se s puškou postaví na hranici k obraně vlasti. Byl by schopen, stejně jako prasident, hrdě vztyčit unijní vlajku a zároveň hlásat vymaňování se z unijního vlivu, podkuřujíc tím někomu jinému. Jak by se mu to zkrátka hodilo. Přihřívá si svou polívčičku pomocí různých prostředků. Kupříkladu využívá a dokonce podněcuje strach obyvatelstva. Jde doslova přes mrtvoly.
Těžko v románu hledat kladné a záporné hrdiny. Všichni jsou vesměs prevíti, číhající na svou příležitost, převlékajíc kabáty. S touto zbabělou vypočítavostí kontrastuje jen dětský idealismus dvojice Silvere a Miette.
Po této knize si asi leckdo, více než obvykle, povzdychne: „Kdyby tak lidé více četli.“
Román o 300 stránkách mi přišel tak akorát dlouhý k ochutnání Zolovy kuchyně. Neměl jsem zprvu tušení, že vybírám první díl volného románového cyklu čítající 20 knih. Teď mám další jistotu, kdybych nevěděl, po čem sáhnout.
"...Považuji Šostakoviče za geniálního skladatele a nehcápu, jak se stát může vměšovat do jeho tvorby a předepisovat mu, v jaké stylu má psát..." -Pančo Bladigerov v rozhovoru pro sovětskou agenturu VOKS (únor 1948)
Obrázek doby, Sovětského svazu pevně ovládaného tyranským Stalinem, tvůrčích podmínek a naivity západních novinářů. Kniha čtenáře nenásilně seznámí se sovětským uměním a jeho chmurných osudech.
Svěží prázdninové čtení do vlaku, na koupaliště, pod širák (jen mi chudák Švandrlík trochu promokl a zkrablatěl). Koutky při četbě cukají. Ačkoliv obrázek i obsah může působit poněkud hanbatě, pohorší se nad tímto lehkým dílkem možná tak stará bába Tyrpeklová. :-)
Trochu dlouhý popis výcviku spočívajícího ve sledování mravenců. :-D Vyvstává otázka: Rozloučit se s kýčovitým Eragonem a spol. uprostřed ságy? Nebo jim dát ještě šanci? Upřímně nevím...
Kniha pro lidi, kterým nevadí trocha symbolismu, mají smysl pro černý humor a tak trochu zálibu v nechutnostech (vystavená panna, jakési embria v zavařovacích lahvích). ;-)
"Vy byste neprodal své děti," opakoval generál Guillaume a prohlížel si hřbet své ruky.
"Kdoví," opakoval jsem, "kdybych měl dítě, šel bych ho možná prodat, abych si mohl koupit americké cigarety. Je třeba kráčet s dobou. Když už jsme zbabělci, musíme jimi být se vším všudy."
Klasická taškařice: mladý, zamilovaný pár, kterým dělá budoucí tchyně a jemnostpaní peklo, 4 přitroublí nápadníci a adepti na starostu (se svými pochybnými zásluhami), 4 utlachané vdovy a moudrý pan správce. Co myslíte? Kdo se stane oním starostou a dostane ruku správcovy dcery?
Shrnutí:
+ trefná satyra
- předvídatelné, nudné a nekonečné
Typ: Do divadla jděte radši na Prodanou nevěstu. Libreto Karla Sabiny je 100x zábavnější, o Smetanově hudbě nemluvě.
Ono by to bylo celkem zábavné, kdyby se pan Ringo Čech držel tématu. Jenže kromě peprných historek z českých ložnic se dovídáme spoustu politických žvástů, o jeho působení v ČSSD a tak a to je nuda a opruz... Jó, Dívčí válka, to je něco jiného.