fes komentáře u knih

Bohužel nesdílím nadšení kolegů níže, snad proto, že jsem četl Briceův životopis Vinnetou a já, z kterého Jordán zřetelně čerpá informace o tomto i dalších hercích, jakož i o filmech; totéž se týká medailonku o K. Mayovi, o němž český fanda vše uvedené načetl také z českých zdrojů. Autor zjevně není badatel, nepřichází s ničím novým, jen vše systematický řadí, což je práce u internetu, kterou by zvládl každý středoškolák. Pro mne byly nové jedině některé informace o místech v Chorvatsku, kde se dotyčné indiánky točili, ale to je nejspíš tím, že jsem se o ně krom Plitvických jezer nikdy hlouběji nezajímal. Kniha na prvý pohled vypadá výpravně, což umocňuje množství fotografií - opět českému fandovi nikoliv neznámých, laciný obsah knihy však ten prvý pohled značně degraduje.

2 18.07.2020

Skoro se stydím, že jako mužskej tuhle autorku baštím, ale furt dobrý.
Dobře se čte, má humor, i když občas hraničí s humorem černým, je to zábavné a rychle to odsejpá. Chlap je u ní vždycky ten špatnej, vždycky vydělává méně než ona, a vždy je zapotřebí mu to připomínat - kromě těch, o kterých sní v posteli - a ona oběť, ale v tý lehkosti a humoru to člověk bere taky trošku s humorem. Jako smutnější si ale dovolím postřeh, že pokud se tak, jak naznačují její knihy, chovala i ke svým partnerům, fakt to s ní neměli snadný a dovedu si představit... no, radši napíšu jen to, že někdy jako by člověk o vlastní neštěstí usiloval.
Je to má čtvrtá Mony a časem se určitě chystám na další.
Jen si mezi tím dám zase něco chlapštějšího. ;)

6 06.07.2020

Vedle Válkotvůrců a Poutníka z Mohameda mne i tento titul utvrzuje v dojmu, jako by Kotletové byli dva, a jeden se poněkud nezaslouženě přihříval na slávě, umu a tudíž i financích toho druhého, toho originálního. Zajímavá koexistence. Toto dílko jen za dvě hvězdy.

5 06.06.2020

Většinu povídek jsem slyšel už dávno v rozhlasové podobě a musím říci, že tehdy mne vůbec nebavily. Určitě to bylo i načtením jakýmsi nezkušeným, ba špatným amatérem.
Teď se mi najednou čtou dobře. Ne že by nějak extra vynikaly nad jiné české autory, ale dobrý průměr snad ano.

05.06.2020

Kniha na řadě konkrétních událostí a dochovaných materiálů dokládá, jak nesourodá množina sekt tvořila tzv. prvotní či ranou církev (do 4. st.), jak se tyto nejen neshodovaly ve věrouce, ale jak se i vzájemně neuznávaly a exkomunikovaly, ba dokonce přímo nenáviděly, válčily mezi sebou a vraždily; dokládá i to, jak se Ježíš r. 325 "stal Bohem" z ryze politické vůle té patrně nejagresivnější sekty, která se dovedla spojit s pohanským císařem, a násilným vnucením, s čímž většina tehdejších křesťanů nesouhlasila. Nakonec i samotný císař toto dogma osobně neuznával, a před smrtí se dal pokřtít arijánským knězem, který Ježíšovo božství odmítal.
Kniha předkládá fakta, která středověká církev překrucovala, zamlčovala a místo nich šířila účelové výmysly, a která ani dnešní církve své ovce neučí, ba tvrdí jim naprosté smyšlenky a lži.
Reálné dějiny církve, jaké by se měly učit ve školách a měly by s nimi být seznamovány i ty zbytky věřících, které ještě v naivní, ba i fanatické nevědomosti v církvích zůstávají.
Nedivím se, že kniha je k nesehnání; za mne plný počet bodů.

2 01.06.2020

Četl jsem od SH vícero děl, a musím říct, že tohle - alespoň pro mne - patří rozhodně mezi jeho nejlepší. Má spád, spoustu nápadů, tajemství, akci, dobře se čte. I trocha toho foglarovského ducha je tam k nalezení.

1 22.04.2020

Spíše povídka než román, hodně popisné, málo akce, trošku umělé a hůře čtivé. Podle mne jedno ze slabších Hrnčířových děl. Kam se hrabe na jeho vynikající Uctívače Ginga.

22.04.2020

Příběh o objevení Sluneční země se odehrává v době, která patří do historie naší pionýrské organizace. Je z období, kdy na letní tábory začínaly častěji vyjíždět i jednotlivé pionýrské oddíly, aby tak společně zakončily svou celoroční činnost. Kniha dává mladým čtenářům možnost prožít několik prázdninových týdnů společně s jedním takovým oddílem v západočeském pohraničí. Se členy oddílu se zúčastní pátrání po záhadné výpravě Kolumbově, doví se, kdo byli kolumbovci a kde ležela jejich Sluneční země. Sami nebo i se svými kamarády se mohou čtenáři předsvědčit, zda by i oni zvládli důkazy "kolumbovské devítky" a dokázali být pravými kolumbovci, "správnými pionýry", jak se o to snažili i hrdinové příběhu o objevení Sluneční země.

Osobní svědectví římskokatolického ex-kněze o chorobné prohnilosti katolické církve. Velmi realitistické a velmi drsné.
Moci a majetku chtivost, sexuální zvrhlost, pohrdání věřícími, alkoholismus, homosexualita a pedofilie...
Autor fundovaně na řadě článků víry dokládá, že základ civilizačně zhoubné amorálnosti kněží spočívá ve zrůdné církevní věrouce, a bylo tomu tak od počátku církve dokonce už před císařem Konstantinem, od kdy církev postupně uzurpuje mocenský monopol, vymýšlí své učení a kam dosáhne, tam svými lžemi a věroučným zastrašováním zneužívá a zotročuje lidstvo.
I problematiky znalý jedinec nachází stále nové a nové doklady o tom, jak se tato prohnilost týká prakticky všech církevních hodnostářů.

2 09.04.2020

Bezvýznamná ideologická agitka, navíc silně amatérská.
Už úvodní slovo dokládá nesmyslnost tohoto náboženského pamfletu.
Dosud neexistuje ŽÁDNÝ validní důkaz Ježíšovy fyzické existence, a kniha prý
"předkládá historické důkazy, které objektivně dokládají jeho život, skutky a poslání".
Nelze než se pousmát nad naivitou a pověrečnou zabedněností těch, kdo jsou z tohoto prvoplánově ideologického pamfletu nadšeni. :)

Hra je těžce metatheatrická - je nejen inscenována, ale také umístěna (jako) v divadle velvyslance, herci hrající herce se objevují ve velvyslancově hře. Děj se týká bombardovací perutě; její velitel často vystoupí z postavy, aby ujistil publikum, že sledují pouze hru. Toto pojetí je přivedeno až k bodu, kdy samotní herci projevují zmatek nad tím, zda jsou to skutečně herci hrající letce, nebo skuteční letci.
Poprvé byla hra uvedena na Broadwayi v Ambassador Theatre 16. října 1968 a ukončena 29. prosince 1968, po 85 představeních. Později se dočkala několika příležitostných uvedení na různých místech.
Přijetí hry bylo většinou bez nadšení.

P. B. upřímně a místy snad až příliš otevřeně rekapituluje svůj život francouzského herce, který bodoval - zprvu jako manekýn - více díky svému vzhledu než uměleckým schopnostem, tzn. především u žen, které mu nejedenkrát pomohly v kariéře. Autobiografie je psaná lehkým, čtivým stylem a člověk se dozví některé detaily i o dalších hercích včetně Lexe Barkera alias Old Shatterhanda, a lecos zajímavého i z jiných oblastí než jen těch uměleckých.
Pierre u mne neztratil sympatie, ale Vinnetouova ušlechtilost, moudrost, tajemství i statečnost klesly o několik příček.
No, alespoň neumřu v iluzích.

4 01.11.2019

Prvoplánově zideologizovaný pohled na dějiny. Odporné. Z hlediska poznání bezvýznamné. Odpad.

Citace z knihy:

"(1) Ano, ve světě je zlo.
(2) Pokud existuje zlo, musí existovat dobro (problém, který musí ateista vysvětlit).
(3) Jestliže existuje dobro a zlo, pak musí existovat nějaký morální zákon, podle něhož lze rozsuzovat mezi dobrem a zlem.
(4) Jestliže existuje morální zákon, pak musí existovat i dárce morálního zákona.
(5) Pro teistu to ukazuje na Boha."

Stěží uvěřitelná myšlenková plytkost, neschopnost pochopit absurditu vlastních slov.
Tato kniha je výronem hodně naivního, až primitivního amerického křesťanství evangelikálního typu, jakému se smějí i evropští křesťané, alespoň ti více přemýšliví.
Nedočetl jsem, byla to evidentní ztráta času, jako u mnoha jiných podobně bezcenných křesťanských agitek.

Autor mého srdce. Toto je nejspíš jeho umělecký vrchol, ale mne baví i jeho méně ambiciozní texty. Chápu ale ty, které neosloví, chce to být psychicky ve světě, pro který píše.

2 14.09.2019

Pro mne literatura par execellence.

2 14.09.2019

Můj prvý Asimov a přemýšlím, proč bych neměl dát maximální počet hvězd. Ač jde o scifi klasiku staršího data, jeho nápady nezestárly, vypravěčství i dnes stále přitažlivé, napíná i stylově táhne dál k dovršení děje. Možná jde o dobrý výběr povídek a jiná díla nejsou až taková, ale dávám pět a jdu shánět vše, co od něj vyšlo česky.

2 07.09.2019

Autor je mi jako člověk velmi sympatický, ale jako spisovatel dosti nudný a tato jeho kniha v české literatuře jaksi nadbytečná...

04.09.2019

Jiří Suchý, nesporný génius hned v několika uměleckých oborech, v jiných géniem vskutku není, a jedním z těchto je pokus o seriozní filosofování. Bohužel se přitom projeví i jeho schopnost militantní agrese, kterou bych - co jeho celoživotní obdivovatel - u něj vskutku nečekal. Ale není sám, např. i podobně geniální malíř Adolf Born dovedl veřejně vyjádřit svou vskutku nečekanou, nekompromisní, až fanatickou nenávist vůči ateistům. A je snad i dobře, že se tito umělečtí géniové sami sestřelují z póz laskavých jedinců a znovu potvrzují, jak negativně ideologie člověka (a tedy i je) formuje, že v lecčems jiném vedle svého umění mohou být morálně sporní, ba až varovně xenofobní, než člověk "obecný", neznámý a neoslavovaný, přesto lidsky zralejší a eticky vyrovnanější. Zklamání.

5 22.07.2019

Spousta polopravd, nepravd a nedoložených tvrzení. Ideologický odpad.