evismaior komentáře u knih

35% - po celkem ucházejícím druhém pekařském dílu z přílivového ostrůvku v Cornwallu, je třetí vánoční díl už skutečným vařením z vody. Postavy se chovají vesměs, jako kdyby jim přeskočilo v hlavě (u Reubena je to klasika, ale poté, co zazdí výročí svatby, to Kerensa řeší po svém, načež následky řeší po zbytek knihy a posléze informovaní Polly a Huckle se dohadují o tomhle i o svém vztahu, aniž by si dokázali něco pořádně vyříkat), snad jediná zajímavá dějová linka je ta s Pollyiným dosud neznámým otcem, kdy Pollyiny reakce na nové situace jsou uvěřitelné - což ovšem celkem zabije v závěru knihy, který už se zas nese ve stylu kýčovité přeplácanosti a s ohledem na to, jak se postavy chovaly v uplynulých měsících (ze zhroucené Kerensy je náhle hvězdná organizátorka megaakce apod.), se jeví jako naprosto postavený na hlavu. Ale papuchalk Neil je pořád za mazlíka, tak aspoň tak. Nicméně toto jsou opravdu knihy na letní dovolenou, ke kterým nebudu mít potřebu se vracet.

24.08.2022

(SPOILER) 75% - V předchozím dílu mi k lepšímu hodnocení knihy chyběl větší soulad ve čtivosti dvou základních dějových linek, kdy to, jak hlavní postavy ve Zlomuvalu chystaly boj proti adarlanskému králi, bylo napínavé, a do toho autorka "zdržovala" s tím, co se dělo s čarodějnicemi, což začalo být poutavé až na samém konci.
Musím ale uznat, že tohoto nešvaru se autorka v pátém pokračování série Skleněného trůnu vyvarovala, bavily mě všechny dějové linky a při přeskakování mě to naopak nutilo číst dál a dál, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to pokračuje s Aelin, která po neúspěšném jednání s terrasenskými vůdci zamíří se svým malým dvorem tvořeným zejména měničkou Lysandrou a bratrancem Aedionem k moři a poté na jih, kde má podle vzkazu postav z dávné minulosti kdesi v mokřadu najít zámek, do něhož následně vsadí klíče Sudby a zapečetí jimi definitivně bránu do temného světa. A jak je to dál s vílákem Lorcanem, který se na vlastní pěst vydá rovněž hledat klíče Sudby a na cestě se potká s tajemnou dívkou Elide, jejíž matka kdysi zemřela, když zachránila Aelin život, Elide potom věznil strýc a nakonec jí v minulém dílu pomohla k útěku čarodějnice Manon a svěřila jí k předání pro Aelin jednu velmi důležitou věc. A jak je na tom Jeřáb, který musel narychlo odletět do Zlomuvalu zachránit nového adarlanského krále Doriana před náletem čarodějnic. A konečně jak to pokračuje právě s Manon, která se konečně vzepřela velitelce čarodějnic a své babičce a ocitla se na útěku.
Hrdinové během toho procházeli uvěřitelným vývojem, jakož se logickým a uvěřitelným způsobem vyvíjely i jejich vzájemné vztahy (např. Aedion a jeho znovunalezený otec Gavriel nebo Dorian, který je tak otřesený tím, že mu zabili milovanou Sorschu, že už nechce nic mít s žádnou slabou lidskou ženou a shlédne se raději v mocné čarodějce) a tím lepší to pak bylo, když se všechny tyto postavy nakonec setkaly, přibylo pár dalších, které jsou čtenáři známé ze souboru novel Krvavé ostří (zejména král pirátů a dívka Ansel, která kdysi Celaenu zradila u Tichých vrahů), a samozřejmě královna víl Maeve, která k příběhu přidala závěrečný střet a způsobila v ději pořádný zvrat. Tím ale větší zklamání bylo pro mě to závěrečné odhalení, asi proto, že nějak nemám ráda to vláčení postav příběhem řízené takovým tím, že byly vyvolené nebo pro ně někdo jiný měl nějaký plán. Ano, ono si čtenář často řekne, co všechny postavy nutí se pouštět do nových a nových krvavých střetů (a tenhle díl je opravdu na můj vkus násilný občas až nechutně), proč se raději neseberou a nejdou si někam v klidu žít. A autor to pak vysvětlí nějakým plánem. Copak sám nevěří tomu, jak silné své postavy napsal? A že by šly bojovat proti zlu a za záchranu světa samy i bez plánu prostě proto, že jim není jedno, co se kolem nich děje? Myslím, že zrovna Aelin prošla v životě takovým vývojem, že jí bych to i věřila.
Co bych dále vytkla tomuto dílu je určitá roztříštěnost a nedostatek jednotícího prvku. Je to celou dobu tak trochu ve stylu "objeví se tu všichni, které známe, a podíváme se, jak to s nimi bylo dál". Ano, na konci většina z nich bojuje bok po boku proti Maeve a už předtím jim jde víceméně o totéž - porazit temného krále Erawana a poslat ho zpátky tam, kam patří, ale nic z toho se vlastně v tomto dílu neuzavře, a tak se stává spíš takovou předzvěstí toho, co bude následovat ve velkém finále. Jako by se autorka zhlédla v Hollywoodu, který teď také s oblibou dělí ty závěry na dvě části a po první, aby si divák jen kousal nehty, kdy bude venku ta další (viz Harry Potter a Relikvie smrti 1 a 2, poslední díl Stmívání nebo Avengers - Infinity war a End game). Tak aspoň že tuhle sérii čtu v době, kdy už je dopsaná, a mohu se hned vrhnout na další díl.

24.05.2022

50% - podle anotace mě to docela nalákalo, říkala jsem si, že by to mohl být takový vynálezy posedlý pan Wonka v sukních učitelky angličtiny, ale po přečtení jsem spíš zklamaná. Knížka sice uteče docela rychle a nápad s bojem za napravení poškozeného vynálezu paní Edisonové a opětovného zviditelnění neviditelné spolužačky Emmy není špatný (jakož i to, že hlavní hrdina Oskar musí bojovat především s úplně všedními věcmi, jako jsou šikanující kluci, starostlivá matka, která přitom ale na Oskara nikdy nemá čas, a její přítel Oto, který jen kouká, jak ze všeho něco vytřískat a celkově je to zdaleka nejprotivnější postava příběhu), ale hon za střídavým přerušovačem, coby nejdůležitější součástkou vynálezu, mi zkrátka nepřišel moc zajímavý, z postav jsem si žádnou neoblíbila (a bohužel ani dost ploše napsaného hlavního hrdinu) a myslím, že za týden už ani nebudu vědět, o čem knížka byla.

24.04.2022

90% - Knížky Neila Gaimana (zde tedy ve spolupráci s dalším autorem) mě nesmírně baví - jsou svižné, chytré, hrdinové jsou takoví normální, lidští a čte se mi to úplně samo. Nejinak je tomu u Mezisvěta, to by vlastně mohla být taková Young adult fantasy, když hlavním hrdinou je středoškolák Joey Harker, který má až do vypuknutí příběhu starost leda tak o to, aby se neztrapnil před spolužačkou a aby se někde neztratil. Pak ale překvapivě zjistí, že má schopnosti Poutníka mezi nekonečným množstvím paralelních vesmírů. Že ve značném počtu těchto vesmírů žijí více či méně podobné verze jeho samého. A že existují bytosti na jedné straně z oblasti magie a na druhé z oblasti vědy, kteří rádi moc Poutníků využívají. Nadchla mě ta barvitost, jak jednotlivých světů, tak i vrstev mezi nimi. Taky to, kolik alternativních a vzájemně zcela rozeznatelných verzí Joea dokázali autoři vytvořit. Dost lituju, že se Gaimanových knížek už dávno nechopil Hollywood a všechny ty nápady nepřevedl na plátno, protože to by mohla být docela jízda. Takže vlastně jediné, co k tomu mám, je, že bych nejraději četla dál a dál, protože tohle byla opravdu jen taková malá jednohubka.

28.03.2022

60% - Dušan žije na vesnici s maminkou a jeho táta cirkusák od nich už před lety odešel. Johanka zase žije v Praze s tatínkem a na vesnici přijíždí na prázdniny zrovna ve chvíli, kdy Dušan po zemřelém dědečkovi zdědí osla Ámose, celkem nezvladatelné a nevypočitatelné zvíře, jenže přece ho nemůže nechat u lidí, kteří ho týrají a nutí k těžké práci? A tak ho odvede rovnou k mamince na udržovanou zahrádku a ta z toho logicky není nadšená. Jenže kam s oslem, aby ho neposlala zpátky? Dušan a Johanka se nejdřív moc nemusí, ale při hledání hodných lidí pro Ámose se nakonec sblíží. Na knížce se mi celkem líbil styl, jakým byla napsána - v podstatě celý děj svižně jede v dialozích mezi dětmi, které mluví tak nějak úplně normálně, že to narozdíl od mnoha jiných dětských knížek "netahá za uši" přílišnou spisovností nebo naopak přehnanou hovorovostí. Konec mi ale přišel takový nijaký, (pozor spoiler!!!) ok, děti udají osla a Dušan se přitom dokonce nečekaně shledá s důležitou postavou svého života, ale pak to autorka tak nějak utnula - žádný náznak, jestli dětem kamarádství vydrželo i bez osla, prostě dorazí domů, prohodí pár hlášek a konec. A pak mě docela dost štvalo to neustálé skoro až propagování kouření - dobře, kouří Dušanova maminka, Johančin strýc, lidi od poutě i od cirkusu, dokonce i pouťový pes, ale k čemu tam byla ta historka, jak Johanka jde jednomu vesnickému chlapci koupit cigarety, protože jemu by je nikdo neprodal a ona se může vymluvit na strýce, a všem kolem to přijde normální a v pořádku, to jsem v knížce určené pro děti nějak nepochopila.

30.01.2022

55% - Já už tak nějak od autorů z Islandu čekám hodně a ono je to asi chyba, protože nemohou být zase nějak zásadně lepší než autoři z jiných zemí. Román ostrov má neotřelý nápad (zničehožnic se Island ocitne zcela odříznutý od zbytku světa bez jakéhokoli povědomí o tom, jestli zbytek světa ještě vůbec existuje), ale ze zpracování jsem rozpačitá - tedy to, co se tam děje, celkem dává smysl a odrážejí se v tom i islandské historické reálie, kdy země již v minulosti čelila hladomoru a odloučená od zbytku světa byla vlastně vždycky. Takže teď se k tomu vrací, nastává přesun lidí na venkov, návrat k zemědělství, rybolovu, vše se podřizuje produkci potravin a ostatní povolání zanikají, snad až na ta silová, protože "záchranáři", kteří drží ozbrojenou moc a všechny šikanují a okrádají, ti prostě vedou. Nechtělo se mi moc věřit systému zredukované leč přežívající vlády, která vše řídí,myslím, že to by prostě tak asi nefungovalo. Leč věci jako turisté v koncentračním táboře na letišti, děti ulice ovládající obchoďák nebo pronásledování a vysidlování imigrantů, byť by již dávno měli islandské občanství, to by byla tvrdá realita. Přesto román působí jaksi povrchně, neúplně, zkratkovitě, dokázala bych si představit mnohem podrobnější rozbor všeho, co se dělo v prvním roce i letech následujících. Čtivosti pak příliš nepomáhá nadužívání přítomného času ve vyprávění, který by zde mohl skvěle fungovat tam, kde bývalý novinář Hjalti mluví o svém současném živoření v domku v zátoce obklopený ovcemi, v kontrastu s tím, kdyby zbylé vyprávění se odehrávalo v čase minulém o záležitostech, které tomuto jeho vyhnanství předcházely. No a samozřejmě milovník sci-fi ve mně prostě touží zjistit, co že se to na světě vlastně přihodilo, protože na to, aby to byla jen studie toho, "co by kdyby", to prostě není dost obsáhlé.

21.01.2022

95% - Hledali jsme dárek pro synova kamaráda, který si přál nějakou knížku o zvířatech, a doufám, že jsme se trefili, protože nám se při podrobnějším prolistování zdála velice povedená. Jejím autorem je německý věděc, který se problematikou zvířecí etologie dlouhodobě zabývá a v knize uvádí spoustu poznatků, a přitom natolik přístupnou formou, že věřím, že si z toho děti hodně odnesou. Knížka je přehledně členěná na kapitoly věnující se vždy jednomu tématu (která zvířata se poznají v zrcadle? která umí milovat? která mají vlastní jména? znají zvířata soucit? proč jsou některá společenská a jiná jsou samotářská? jaký mají vztah k násilí? apod.), graficky je to pěkně udělané (text, nadpisy, krásné fotografie i malovaná zvířata, která čtenáře provádějí dějem, infotabulky) a nechybí vždy ani vyprávění o nějakém konkrétním výzkumu, který se tomu či onomu tématu na skupině či skupinách zvířat věnoval a jak dopadl. Člověk je až překvapený, že zvířata nejsou zdaleka tak jednoduchá a bez citu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kniha má pro děti i přijatelnou délku, ale klidně bych ji brala ještě podrobnější, s více vyprávěními o konkrétních výzkumech, které určitě proběhly.

13.01.2022

80% - Ke knížce jsem se dostala vlastně náhodou, a když jsem na obálce četla Bělorusko, očekávala jsem něco současného. Děj starý sto let a přesto psaný svěžím jazykem (a ve svěžím překladu) proto dost příjemně překvapil, tím spíš, že se příběh běloruského studenta Tuhouského inspirovaný autorovým životem odehrává v Praze, která tehdy poskytovala některým zahraničním studentům stipendia (a tak se nám dostane i krátkých zmínek o knedlících či hospodě u Fleků). Ačkoli Tuhouského rozjímání o životě, státu, sociálních otázkách, kapitalismu, intelektuálech a o pohrdání kariérismem, přestože právě ten by ho po dostudování mohl povznést nad plebejský původ (a z něho vzešlou povahu), kterým se tak užírá, by se mohlo odehrávat v podstatě kdekoli, Praha mi tam tedy zas nepřišla tak podstatná, jak se čtenáři snaží naznačit úvodní pasáž českého překladu (ale zas moc oceňuji vysvětlivky, které jsou v průběhu textu připojovány). Právě potácení se životem hlavního hrdiny je tou skutečnou náplní knihy, o životě v Masarykově Československu se zas až tak moc nedozvíme. Tuhouský je od začátku v zajetí své celoživotní teorie o tom, že někomu je předurčeno štěstí a jiný se zas musí plácat v bídě a opovržení. A on sám se zkrátka zrodil pod Saturnem, tedy v té nejhorší době, a nic dobrého ho nečeká. Tuto jeho teorii občas naruší znamení něčeho lepšího - třeba když mu přiznají studentské stipendium či když se s ním začne přátelit krásná krajanka, ale následné okolnosti ho vždy znovu přesvědčí, že i když se člověk rodí, aby byl šťastný, tak jako pták se rodí, aby létal, jsou i různé druhy ptáků - a někdo je holt pořád jen tím vrabcem, a ať se snaží, jak chce, nikdy se nezvedne nad střechu malého domu, zatímco jiný je poštolkou, která se vznáší vysoko v nebi a ve vhodném okamžiku se vrhne na ty slabší a zbaví je života a štěstí. Lidé jen nechtějí uznat, že osud je realita a že skutečně řídí jejich životy. A kvůli tomu často dochází k různým tragédiím, neboť je to prokletí, když jsou přání člověka vrabce neúměrná jeho křídlům...

26.08.2021

65% - Kniha, která mě donutila znovu se podívat na film Když Harry potkal Sally a připomenout si, že tenhle film mi příliš nesedí a že sice Meg Ryan předstírající v restauraci orgasmus je vážně vtipná, ale mnohem raději ji mám ve filmech Láska přes internet nebo Samotář v Seattlu - a to bylo zajímavé, protože já nikdy nepátrala, kdo je autorem scénáře ke všem těmto filmům, a tak pro mě Nora Ephron byla překvapením. Kniha je vlastně poctou této dnes již bohužel nežijící scénáristce. A nečetla se špatně, hlavní hrdinky, které se zabývají psaním a/anebo pracují v knihkupectví, s těmi jako čtenářka zřídkakdy šlápnu vedle. Ovšem spoluscénárista Ben, který se z nesnesitelného hipstera zázračně proměňuje v toho pravého Harryho pro Sally alias Ninu, ten byl takový tuctový a plochý. Ale ze všeho nejpodivněji tam působil ten scénář k pokračování filmu, na kterém Nina v průběhu děje pracovala (a ten tvůrčí proces se vším tím nedobrovolným přepisováním byl popsaný zjevně dost věrně tomu, jak to chodí ve skutečnosti) - popravdě mi na něm nepřišlo nic tak skvělého, proč by si ho měli zástupci filmového studia vůbec všimnout (když údajně v minulých letech odmítli mnoho jiných scénářů na pokračování), a to ani na začátku, ani po všech provedených změnách. Asi proto, že mi při skončení filmu vůbec nepřijde nutné, aby měl nějaké pokračování, v čemž bych se zřejmě s autorkou knihy neshodla. Když už, tak pokračování podle naznačeného scénáře bych vážně asi vidět nechtěla.

07.08.2021

70% - Téma cestovatelů v čase je obecně zajímavé a zde navíc okořeněné trochou toho pirátství, protože posádka Farwaye McCarthyho čítající jeho sestřenku Imogen, přítelkyni lékařku Pryiu a génia na skoky v čase Grama se zabývá takovou spíš pololegální činností, jako je záchrana předmětů, které byly v historii určeny k zániku. Je libo svitek z alexandrijské knihovny šlohnutý těsně předtím, než by lehl popelem? Nebo cennost z nákladu na Titanicu, která byla odsouzena k pádu do mořských hlubin? Nic z toho, co cestovatelé z budoucnosti v minulosti provádějí, totiž nesmí narušit to, jak se každá maličkost v dějinách odehrála, jinak by to mohlo mít v budoucnosti nedozírné následky. Jenže před lety jedna osoba tuto zásadu porušila - byla to Farwayova matka, která ve starověkém Římě otěhotněla s gladiátorem a podařilo se jí porodit během skoku do přítomnosti, čímž odstartovala Mizení - ztrácí se vzpomínky, časové linky a postupně i celé vesmíry, až se objeví tajemná Eliot, která chce dát všechno do pořádku. Nebylo to špatné, ale často mi to připadalo dost překombinované a zejména nepřehledné a nelogické. Už samotný fakt, že by porod mimo čas měl mít takové důsledky. Početí? Budiž, ale v době porodu ten problematický jedinec, který neměl vzniknout, přece už dávno v matčině lůně existuje. A pak vše kolem toho, jak postavy postupně zapomínaly, co se stalo, neboť to, co se stalo, z historie zmizelo, ale přitom dál existovaly záznamy o tom, že se to stalo. Což je podivné, přece paměť je jen jiným způsobem záznamu a pokud něco zmizí z paměti, protože se to nestalo, mělo by to logicky zmizet i ze všech záznamů. Podobných věcí, které mě nutily k pochybnostem, tam bylo víc. A přes tu nepřehlednost mohl děj také trochu víc odsýpat. V neposlední řadě mi pak přišlo dost neuvěřitelné to, že hrdinové byli vlastně jen čerstvě dospělí, ale přesto ještě teenageři. Jejich zkušenosti v oboru, důvěra ostatních, že zvládnou cesty v čase bez napáchání škod, a jejich vystupování mi totiž sedělo spíš tak na necelé třicátníky než na osmnáctileté.

03.05.2021

60% - jedna z těch knih o malých dětech, jejichž autor nabízí recept na všechny problémy, zde tedy konkrétně na problém se spánkem od novorozeněte až po předškoláka. Rady o to cennější, že autor je pediatr s celoživotními zkušenostmi. Ovšem i on, tak jak už to bývá, má tendenci se upnout na určitou metodu a té se držet. V tomto případě je to hlavně o pouštění bílého šumu jako o zaručeném způsobu, jak nejen dítě ale i rodiče uspat na celou noc. Tak jsem si ho tedy ze zoufalství poté, co jsem na mateřské začala trpět nespavostí, pustila. Mimčo vypadalo, že je mu to celkem jedno, ale za sebe musím říct, že jsem to po dvou hodinách s třeštící hlavou musela vypnout. Holt všechno není pro každého. Ovšem metoda pečlivého rozložení jídla na celý den (a ještě mlíčko večer), tak aby miminko šlo spát dostatečně syté, ta u nás docela spolehlivě funguje:-)

18.03.2021

50% - Na tuto knížku mě navnadilo srovnání s Bridget Jones, ale přišla mi mnohem slabší a rozhodně ne jako něco, od čeho bych se nemohla smíchy odtrhnout. Ono už ta úvodní zápletka, kdy Alex po mnoha společných letech zjistí, že ji manžel podvádí s jiným, protože je gay - já nevím, kniha se těm jejím nechápavým myšlenkovým pochodům dost věnuje a vysvětluje, jak se asi stalo, že mohla být tak slepá, ale pro všechno na světe, přece jen dělala tak trochu do psychologie (byť jen toho, jak okolní prostor působí na lidi), tak mi nedává smysl, že by ji to nikdy ani nenapadlo. Pak následovala ta poněkud trapná část, kdy se snažila nahnat randící schůzky s nějakým potrhlým seznamem podivných individuí, jen aby splnila jakousi kvótu stanovenou kamarádkou s přispěním bývalého manžela, který se z objektu nenávisti podezřele rychle změnil v nejlepšího kámoše. A o slibném chlapíkovi, který se jí zázračně rychle připletl pod nohy, si pak zas neúměrně dlouho myslela, že homosexuál naopak je. Ale tu jeho restauraci na lodi bych navštívit chtěla, to zas jo :-)

30.01.2021

60% - Nějak jsem si k těm postavám nedokázala najít cestu - Christine, která má v poslední době štěstí na sebevrahy, takže se toho druhého v pořadí snaží za každou cenu zachránit, ještě ušla, i když žít život podle všemožných příruček od Jak sehnat peníze po Jak zabránit někomu v sebevraždě asi není to pravé ořechové. Ale nějak mi nebyl moc jasný Adam, protože i když mu umíral otec (kterého vlastně nemusel), vdaná žena jeho života si s ním jenom pohrávala (což by každého normálního chlapa přestalo bavit za pár dní, zvlášť při tom, jak byla dotyčná v ději popsaná) a měl převzít rodinný podnik, což mu zabraňovalo ve výkonu vysněného povolání (ale zas tak moc se tomu převzetí nakonec nebránil), tak mi nedávalo smysl, že by se měl kvůli tomu chtít zabít, protože jinak to byl vcelku rozumně uvažující mužský. No ale jestli ho fakt tohle dovedlo k sebevraždě, tak bych na místě Christine v okamžiku, kdy by svou touhu s podivnou hbitostí obrátil na mě, asi utíkala pryč jak o život.

01.12.2020

45% - Předchozí díl Knihkupectví U osamělých srdcí mi přišel docela roztomilý, takže když se mi dostalo do ruky pokračování, ráda jsem po něm sáhla. Ale musím říct, že tentokrát jsem byla spíš zklamaná. Příběh Verity a Johnnyho, kteří se dají naoko dohromady, aby je přátelé přestali obtěžovat dohazováním potenciálních životních partnerů, se dost vlekl a několikrát mě sváděl knihu odložit. Navíc mi hlavní postavy připadaly hodně neuvěřitelné - Verity, která odmítá vztahy, prohlašuje se za silnou introvertku, viditelně dává najevo, jak ji lidi kolem unavují, a přesto se všichni mohou přetrhnout, aby ji pořád někam zvali? No a co ten Johnny, který už deset let trpí nehynoucí láskou ke své bývalé přítelkyni, která se provdala za jeho nejlepšího kamaráda (a ten jim kupodivu celých deset let trpí to neustálé smskování) a jenom ho využívá, aby si sama připadala neodolatelně? A Johnny se pak zázrakem odmiluje a v mžiku zamiluje do té správné? No tedy uf, uf...

06.10.2020

75% - Asi každého z nás (a pisatele fanfiction především) to napadlo - jaké by to bylo přenést se do fiktivního světa popsaného v oblíbené fantasy knize? Hrdince knihy Fandom a jejím kamarádům se to skutečně podaří a ocitnou se v ponuré budoucnosti z knihy Šibeniční tanec, kdy světu vládnou geneticky vylepšení lidé a obyčejní "impové" na ně dřou. Zprvu to vypadalo, že to bude nuda - dotyčné literární dílko totiž podle popisu vyhlíželo dost triviálně a fakt se mi nechtělo věřit tomu, že jen kvůli lásce dokonalého Willowa k nedokonalé dívce by se ti u moci zřekli svých požitků, prohlédli by a to by vyvolalo revoluci. Ale autorka to posunula směrem k větší realitě. Violet, která po vpádu do fiktivního světa nahradí původní literární hrdinku, záhy zjišťuje, že jedna věc je o knize romanticky snít a věc druhá je se v takovém nelítostném světě plném násilí, zloby, chudoby a bezpráví opravdu ocitnout. Najednou už bohatý a krásný Willow není tak dokonalý a v knize naopak opomíjený Ash (dle autorky něco jako Jacob ze Stmívání) je hrdince mnohem bližší. Ono tam vůbec bylo hodně odkazů na tento typ literatury, ať už na Divergenci, Hunger Games nebo třeba i Harryho Pottera. Bylo znát, že autorka má načteno a o zákonitostech "kánonu" a psaní fanfiction hodně přemýšlela. Stejně jako přemýšlela o tom, jak celé toto propadnutí se do fiktivního světa vysvětlit a uzavřít. A to vysvětlení nebylo vůbec špatné.

11.09.2020

55% - nebylo to úplně špatné, tedy když si odmyslím tu spoustu překlepů v českém vydání a obrázek na přebalu, který zjevně vybíral někdo, kdo nedočetl anotaci ani k tomu "Benátky 1667". Hlavní hrdinka Alessa byla taková ta hezká šikovná poctivá zlodějka, její milý zas byl sympatický čestný velitel stráže, který jí v jejích aktivitách marně bránil. Zklamala mě ale ta nedotaženost, rychlý konec, z něhož pomalu ani nevyplynulo, proč byl ten modrý medailon tak důležitý a kdo poslal toho nájemného vraha.

23.07.2020

20% - Dívka Violet z nemanželského svazku je vychovávána na venkově svojí tetou a jejím nejlepším přítelem je chlapec z chudobince Kit. Po letech se z něj stává mistr šermu, kterého ženy zbožňují a muži se mu chtějí vyrovnat. Ti dva se opět potkávají, zamilují se do sebe, pořád se tam mluví, jaký to bude hrozný problém, hlavně přesvědčit její tetu, ale pak se náhle jako mávnutím kouzelného proutku všechno vyřeší, včetně převelice rychlé svatby. Ta část z dětství obou hlavních hrdinů byla ještě docela fajn, ale vývoj v ději z jejich dospělosti byl spíš jen k nechápavému nadzdvihnutí obočí.

06.07.2020

20% - podle anotace jsem čekala pikantní románek o vztahu profesora a jeho studentky - inu je to tam, ale je to tak hloupoučké, že se to nedá příliš omluvit ani v rámci daného žánru, a kdyby hlavní postavy byly třeba skladník a kuchařka, vyšlo by to nastejno, protože kromě pár zmínek o obavách z propuštění hlavního hrdiny z práce, které hrdinka rozptýlí slibem mlčenlivosti, to tam nehraje žádnou zásadnější roli. Stephen je popsán jako nezkušený skoropanic něco přes třicet, který pod usedlým oblečením ukrývá postavu vytvarovanou v posilovně a zázračně se projeví jako skvělý a nabušený milenec, Julia ho nejdřív samozřejmě příííšerně vytáčí, anžto je inteligentní, přidrzlá a nevhodně oblečená a zmalovaná, ale jakmile si s ní začne, tak nemůže jinak. Kniha je psána z jeho pohledu, ale nezdá se mi, že by autorka mužům natolik rozuměla, aby si to mohla dovolit, ten chlápek působí dost tupě. "Psychologickou" stránku příběhu zajistí zmínka o zemřelém dědečkovi, nezbytnou hádku a udobření tu máme v podobě špatné známky ze skvělé písemné práce. No a ani ten sex za moc nestál, nabízí se říct, prostě taková normálka, že to nebylo třeba ani zvlášť popisovat. A konec je opravdu dost nijaký.

03.06.2020

60% - Když už jsem přečetla druhý díl, tak jsem se odvážila pustit i do prvního, který byl o chlup zábavnější. Byla to taková ta typicky britská zápletka ve stylu "máme skupinu lidí, kteří se v danou chvíli vyskytovali na panství, tak kdo byl tím, kdo spáchal vraždu?" Což autorka opět okořenila poznámkami s poznatky z viktoriánského období, v němž Jane Austenová žila. Dlouhodobější dojem ale ve mně ani tento díl nezanechal.

01.06.2020

20% - nesnažit si jakkoli ukrátit čas v porodnici, kde jsem tenhle kus nalezla v místní knihovničce, asi bych se k přečtení těžko donutila. Jakási fantasy červená knihovna, kde hlavní hrdina neodolatelný Kenrick hledá součásti jakési dračí číše, aby nepadla do rukou jakémusi zloduchovi. Nebylo mi celou dobu jasné, k čemuže má ta číše být a co by s ní udělal ten zlořád. Ale to asi bylo fuk, protože celý děj směřoval k tomu, jak dostat Kenrickovi do postele lepou krásku Haven, které poškozená paměť brání, aby si pamatovala, že by vlastně vzhledem k tomu, k jaké straně sama náleží, do té postele lézt neměla. Ale erotické to tedy bylo fajně:-)

06.04.2020