evismaior komentáře u knih

70% - není to špatné, ale nějak mi uniká cílová skupina čtenářů - hlavním hrdinou je čtrnáctiletý kluk, kterého o narozeninách unesou mimozemšťani, nakonec se ocitne na jejich lodi sám s naklonovanými holkami Alf a Bet a s proradným zlodějíčkem Gaggenowem, který ukradl jakousi vesmírnou drahocennost, kvůli které ho všichni hledají. Harry se stane kapitánem lodi, i když zbytek osazenstva jím pohrdá, zažije pár příhod, je vysazen na planetě, vše se vždycky tak nějak vyřeší - no prostě žádné velké drama, byť je to místy vtipné, ale neumím si představit, že by to bavilo někoho stejně starého, jako má být hlavní hrdina. Naopak to celkem dost bavilo mého předškoláka, jenže ten zas neocení Harryho myšlenky na holky a na rozvedené manželství svých rodičů - to už je zas pro krapet starší čtenáře. Tak nevím. Pozornost dítka to udrží, ale žádné žebronění o další kapitolu kvůli tomu, že by byl napjatý, jak to pokračuje, taky nebylo. Ale strávili jsme s knížkou pár příjemných chvil, tak aspoň něco.

1 18.04.2018

90% - Knížka pro děti, které se začínají učit, kolik je hodin. Popis krtkova dne, co v kterou hodinu dělá od rána až do večera. A k tomu docela bytelně vyhlížející "vestavěné" hodiny, na kterých si dítě hned může nastavit příslušný čas. Možná by text mohl pracovat i se čtvrt a půl hodinami, aby velká ručička nazůstávala pořád na dvanáctce a děti trochu pochopily, proč tam vlastně je, ale pro skutečně malé děti je to takto zřejmě dostačující.

1 05.04.2018

90 % - soubor několika povídek, které mě zaujaly především naprostou uvěřitelností jednotlivých postav, jejichž charakter a chování jsou s trefnou jednoduchostí popsány tak výstižně, že jsem při čtení měla pocit, jako bych dotyčného viděla před sebou a zcela přesně chápala, o jaký typ člověka se jedná (což je velmi osvěžující, když uvážím všechny ty postavy nejmenovaného nejprodávanějšího českého spisovatele, u nichž si vždy říkám, kde je proboha sebral, protože já nikoho takového neznám) - Věra Nosková zkrátka nepíše o lidech tak, jak si je ona sama představuje, ale o takových, jací skutečně jsou. Když navíc uvážím zasazení do různých před i porevolučních dob, neotřelé příměry a popisy, v nichž si autorka krásně hraje s jazykem, a přesto jsem v nich nenašla jediné klišé, a také to, že děj odsýpá stejně rychle jako myšlenky čtenáře, tak se jedinou mou výtkou k této knížecce stává fakt, že bych bez výjimky všechny povídky ráda četla rozpracované do novely či románu, protože takhle jsem toho z nich měla prostě příliš málo:-) Každopádně si knížku ponechávám v knihovně jako vzor pro tvůrčí psaní.

1 22.02.2018

80 % - Obávala jsem se, co se s příběhem stane, když se ho chopí jiný spisovatel, ale už od počátku jsem byla se stylem psaní Davida Lagercrantze velmi spokojená. Ne, že by psal úplně stejně jako tvůrce celé ságy, což by ostatně nebylo ani vhodné, protože každý má svůj styl a měl by se ho držet. Dokáže ale vystavět stejně dobrý a napínavý příběh, který čtenáře udržuje vzhůru do brzkých ranních hodin, a původní knihy má dokonale nastudované, takže v téhle vlastně už fanfiction nic neskřípe. Jsem ráda za to, že se můžu podívat do dalšího života Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, a pokud bude tímhle stylem pokračovat, tak mě ty postavy budou bavit ještě hodně dlouho. Poutavá byla i dějová linka s autistickým chlapcem. Drhlo to jedině ve chvíli, kdy se čtenář dozvěděl, kdo za vším stojí, a jelikož to byla dosud nepříliš zmiňovaná postava, bylo náhle nutné toho kolem ní spoustu vysvětlit, což děj náhle dost zpomalilo a stal se z toho jeden dlouhý popis. Pak se to naštěstí ale znovu rozjelo.

1 14.12.2017

60% - Příběhově se mi to líbilo vlastně o dost víc než Než jsem tě poznala. Zvlášť začátek, kde hlavní hrdinka na chvíli prozřela a uvědomila si, že ta její úžasná romantická láska zas nebyla tak skvělá a Will byl za všemi těmi kecy o tom, jak musí umřít a jí dá svými penězi svobodu vlastně jenom veliký slaboch a sobec. Jasně, při tom, co ho potkalo, by se stejně cítila asi většina lidí včetně mě a hodili by si to už dávno, ale tak aspoň proboha bez těch laskyplně zabalených řečiček. Louisa se tak celkem předvídatelně a velmi střízlivě (pochvala autorce za velkou míru reality) ocitla místo umělecké školy v pitomé práci kdesi na letišti v Londýně a hledá co se sebou dál. Je tam nový zajímavý pánský objev, ale celé je to trochu pokažené náhlým zjevením se Willovy téměř dospělé problémové dcery, která se Louise pověsí na krk a všechno se pak točí kolem ní.

1 05.08.2017

90% - Technicky zaměřený syn pokračuje ve čtení téhle informacemi nabyté série a já čtu s ním. Příběh se opět trochu posunul a tentokrát se Jirka s Aničkou a jejím otcem - vědcem musejí utkat s odpůrci vědy, které Hawking a jeho dcera pro účely děje sdružili do tajné organizace Proti arogantním kapacitám astrofyziky (PAKA), jejímiž členy jsou jak zástupci korporací bojující proti levné energii či prodejci zbraní, kteří se bojí míru a blahobytu, jež výzkum vesmíru může přinést, tak i náboženští fanatici či lidé věřící dezinformacím. A ve své nenávisti jdou PAKA tak daleko, že chtějí odpálit Velký hadronový urychlovač ve Švýcarsku.
Pravda, v ději bylo pár nelogičností, které bych u logicky smýšlejících autorů nečekala (proč pro všechno na světě profesor Zubatý tahá Jirku červí dírou do sousední galaxie, kde se navíc sám promítne jen coby virtuální avatar, když se mu stejně tak mohl promítnout i doma? A jak má čtenář věřit, že by byl opravdu tak bláznivý, aby sestrojoval pro PAKA nezničitelnou kvantovou bombu?) - je mi sice jasné, že smyslem bylo dostat hrdiny do těch správných situací, aby na ně mohly navazovat příslušné informace, působilo to však poněkud neohrabaně.
Na druhou stranu ale informacemi byl tenhle díl doslova nabitý. Tentokrát se autoři zaměřili na kosmologii a probrali vše od Velkého třesku a rozpínání vesmíru přes otázky typu proč vůbec existují nějaké přírodní zákony a jak moc velká náhoda je, že jdou popsat pomocí matematiky, která je ovšem na singularitu krátká. Nechyběla temná hmota a temná energie, červí díry a otázky možnosti cestování časem, prostor, čas a relativita, teorie všeho, vakuum, stejnorodost vesmíru, kvantový svět, informace o Velkém hadronovém urychlovači či rizicích pro naši planetu nejen z vesmíru... A nebyla by to kniha o teoretické fyzice, kdyby se hrdinům neotřela o nohy alespoň jedna Schrödingerova kočka:-)
Vše je popsáno jednoduše, přehledně a srozumitelně, s množstvím nákresů i fotografií, zkrátka tak akorát pro zvídavé starší děti. Částečná encyklopedičnost je sice vykoupena prakticky nulovou psychologií postav, ale to zrovna tomuto typu čtenářů asi zas tak chybět nebude.

23.06.2024

40% - Od autorky znám Kroniky prachu a to nebylo špatné, takže jsem chtěla dát šanci i její fantasy knížce. Ale z té jsem rozpačitá. Myšlenka střetu dvou rozdílných světů je docela zajímavá - hlavní hrdinka Limea pochází z uzavřeného kastovního ostrovního národa stromových lidí, takových Amazonek, kde nejvyšší status mají ženy lovkyně, muži mohou leda tak doma připravovat jídlo a lidu vládne Rada starších s hlavním heslem zachovat izolaci a vyhýbat se cizincům. Jenže jednoho dne Limea jednoho takového polomrtvého cizince vyvrženého mořem na pláž zachrání - no a jeho národ zase podle popisu nejvíc připomíná Vikingy vládnoucí hrubou silou, kde naopak žena může jen mlčet a podvolovat se. Limea ho ukryje, vyléčí a začínají spolu navazovat vztah. A pak se u ostrova objeví loď plná jeho bývalých druhů, proti nimž ostrovanky nemohou mít šanci. Nebo ano?
Podobně jako Kroniky prachu i tahle knížka se dá nejvíc charakterizovat slovem rozvleklost. Ten příběh by se klidně vměstnal do delší povídky a já měla občas dojem, jako kdyby si autorka o čtenářích myslela, že jsou výjimečně nedovtipní, když se podvacáté potřebují ujistit o tom, jak je cizinec nesvý z Limeina nedostatku oblečení a ona je celá hotová z jeho svalů. Jednotlivé motivy se do nekonečna opakují (zabedněná členka Rady, romantická sestra, motýli v břiše, když se cizinec dotkne Limey), samotný střet s cizinci je naopak odbytý a podobně jako v Kronikách prachu konec velmi uspěchaný. A o tom, co je tohle vlastně za svět a proč takhle funguje, se nedozvíme prakticky vůbec nic. Další knížky této autorky už si nejspíš nechám ujít.

29.04.2024

55% - je až zábavné, co všechno se dá dnes schovat pod značku Bridgertonovi, když tady se dívka z této rodiny (respektive z jejích minulých generací předcházejících dobře známému klanu osmi sourozenců) objevuje asi tak na třech stránkách v závěru.
Je to takové celkem milé čtení na jeden večer, které se tentokrát neodehrává v Anglii, ale v New Yorku, kde Cecilie Harcourtová s cílem najít svého bratra Thomase předstírá, že je manželkou zraněného Edwarda Rokesbyho - bratrova kamaráda, který navíc příhodně ztratil paměť, ale jeho hraběcí jméno otevírá nejedny dveře.
A tak jsme svědky lhaní, předstírání a nevyhnutelného sbližování hlavních postav, zatímco vedlejší postavy (pekařka, Edwardův nadřízený, jakož i jeho kmotra) by tam správně ani neměly být, protože jejich vstupy a naznačené příběhy děj nikam extra neposouvají - já si fakt myslela, po té scéně v pekařství, že Cecilie bude s tou ženou něco řešit, stejně tak jsem věřila, že prostě na setkání s rodinou Edwardovy kmotry dojde a Cecilie se bude víc a víc zaplétat do svých lží, stejně jako jsem si slibovala nějaký větší vývoj v případě majora Stubbse, když už jsme se konečně dozvěděli jeho smutný příběh. No, to jsem byla hodně naivní.
Na odreagování dobré, ale v paměti mi tento příběh neutkví.

20.04.2024

100% - nemůžu jinak, tohle je prostě srdcovka. Po vydání jsme sbírku od kohosi dostali a okamžitě u nás doma zlidověla. Verše typu (budu nepřesně citovat): "máma se koukala jako kus vomítky na tátu na dítky", "to je zima, to je zima, psové ty maj aspoň chlupy, to je zima, to je zima, zas jim ale mrznou packy", "tenhleten můj starej kabát, ten kdybych já bože neměl, jó eště že jsem si ho schoval" anebo "vždycky když byla Markéta ožralá, tak to všechno chápala, a jak to všechno chápala, tak to nadrásala na papír, nadávala si jako fúrie, tak už si to, ty debile, pamatuj, jenže s debilem se Markéta nedomluví" u nás za ta léta zlidověly a v přiléhavých situacích je opakujeme dodnes. Je to takový naivně absurdní hravý styl a vždycky mi to připadalo hrozně milé.

29.02.2024

(SPOILER) 60% - klasická dobrodružná kniha z doby, kdy děti volně lítaly po přírodě a teenageři plachtili po moři a rodiče se nad tím kupodivu nijak zvlášť nepozastavovali (byť to v situaci vypodobněné v knížce, kdy rodiče hlavních hrdinů o nich mají pouze tu informaci, že zřejmě utonuli, a nějak zvlášť z toho nevyšilují, nepůsobí moc uvěřitelně - ale vím, že jako dítěti mi to při čtení zvláštní nepřišlo).
Pětice kamarádů kolem 15 let žijících na nejmenovaném karibském ostrůvku zažívá dobrodružství při pokusu vypátrat bandu pašeráků a zlodějů, kteří ukryli svůj lup v neobydleném domě patřícím rodině jedné z dívek. Po nezbytném zajetí pak zažijí rozličné příhody jak na pašerácké lodi či ponechaní napospas v pralese u řeky plné krokodýlů, tak v případě jejich vůdce Marka i při pokusu dostat se zpět domů. Napínavé příhody dětí mě i po letech bavily, ale zběhlý holandský kuchtík Bárendek byl se svými historkami pro mě slabší částí knížky.

12.02.2024

35% - bestsellerová autorka z žebříčku New York Times a scénárista mimo jiné podepsaný pod seriálem Můj přítel Monk. Tak jsem od příběhu neodolatelného podfukáře naverbovaného FBI k vypátrání a obrání jistého zločince čekala něco lepšího. Jenže mě i přes zápletku, která vede až na opuštěný ostrůvek v Indonésii, knížka spíš nudila a přistihla jsem se při přeskakování řádků. Snaží se být za každou cenu vtipná, stavět na protikladu vychytralého sexy Nicka a upjaté leč stejně sexy agentky Kate a partičky najatých ztracených existencí, jenže všechny ty postavy jsou jaksi ploché a dějová linka nezáživná.

04.02.2024

(SPOILER) 50% - V samém závěru prvního dílu s nakaženými netopýry jsem byla dost navnaděná na pokračování, ale z druhé půlky téhle fantasy jsem mírně řečeno na rozpacích.
Co se podstatně zlepšilo, byl můj vztah k hlavnímu trojúhelníku Kiro-Darius-Anastázie (a posléze se to rozrostlo i o očekávaný přírůstek do jejich netradiční, ale podivuhodně fungující rodiny). Ti tři mi na rozdíl od prvního dílu přirostli k srdci a jejich vzájemné špičkování jsem si užívala a často se nad ním vydatně pochechtávala. Myslím, že kdyby tahle trojka byla zasazená v nějakém románu ze současnosti, mohlo by to fungovat výborně.
Protože ta fantasy linka mi ve finále nesedla vůbec. Matka Tereza (jakože paní Příroda nebo něco na ten způsob) měla občas záchvěvy, kdy její promluvy dávaly smysl, ale často mi připomínala zpovykanou natvrdlou a protivnou puberťačku, a když se s hlavními hrdiny chodila vybavovat o svém plánu na zničení lidského pokroku a návrat na stromy, bylo to trochu, jako kdyby sestoupil z nebe Bůh a šel si pokecat s Noemem, jestli je ta věc s potopou světa dobrý nápad. Ta konstrukce, že ona to udělat nemůže, ale Kiro ano, protože proroctví, to mi nedávalo smysl vůbec. A celá ta připrava sociálně-ekologické revoluce byla jednak nesmírně naivní, ale pro mě jako milovníka fantasy především dost čtenářsky nezáživná, a pohled na lidskou společnost po zničení Čtyřměstí potom nadmíru utopický (kam se podělo vedení Společnosti? Co to bylo za svět, kde je veškerá moc koncentrovaná jenom v jednom místě? Fakt se všichni lidi, zvlášť ti původně bohatí, tak zázračně spokojili s tím, že teď vymění život v rozvíjejícím se průmyslovém městě za spaní v domečcích z větví? Jakože nic proti, ale ve schopnosti se sebeméně omezit po zkušenosti z posledních několika let lidstvu nevěřím ani za mák).
Příště od autora určitě sáhnu raději po nějakém románu z reálného světa, psát totiž zjevně umí, takže počítám, že nebudu zklamaná tak jako tady. Ovšem na závěr si sem vepíšu alespoň pěknou myšlenku z knížky o síle dětství (byť ve chvíli, kdy se projevilo, že tu Kirovu superschopnost může mít vlastně každý, už mi ta záležitost s proroctvím nešla na rozum vůbec):
"Když věříš, že něco jde - a tím nemyslím, že si to upřímně přeješ, nebo že k tomu svou mysl urputně nutíš - jen když jsi opravdu a cele přesvědčený, bez sebemenších pochybností, že je možné to dokázat, pak teprve uspěješ. A co je ještě lepší, s touhle vírou se narodíš. Pouze dvě věci ti ji můžou vzít: lidé kolem tebe a tvůj vlastní dospělý rozum."

28.12.2023

(SPOILER) 60% - Od autora jsem četla jednu či dvě povídky a líbily se mi, takže jsem byla přirozeně zvědavá na jeho fantasy knížku. A není to úplně marné, ale ono je zkrátka v kategorii road movie za záchranou světa Tolkienem ta laťka nastavená příliš vysoko, čtenář očekává propracovaný kraj s bohatou historií a paletou tajemných až hrůzostrašných postav narvaný mytologií a akcí, takže vcelku poklidná cesta horami od srubu ke srubu, setkání s pár lapky a nedorozumění v jedné domorodé vesnici mě prostě až tak nezasáhlo (těšila jsem se alespoň na těžkou pouť Výhní, ale to tedy autor těžce odbyl).
A že se na takovou cestu vydají jinak celkem nezajímaví dva chlapci a dívka jen proto, že jim jakási holčice, co má jakože být Matka Země, navykládá, že je potřeba odkudsi přinést netopýry a tím se jako všechno vyřeší - a oni prostě pokývnou a jdou, no nevím. Sirotek Kiro měl alespoň podivuhodné superschopnosti, ale na co ta prastará legenda začlenila do osudu světa i Dária a Anastázii, to mi zatím mezi těmi jejich únavnými hádkami nedošlo (když si tedy odmyslím to našlapování kolem jejich "milostného trojúhelníku", kde mě nekritický Kiro nudil, prudící Darius štval a Anastázie mi byla tak nějak jedno). Zkrátka moc mi ty postavy k srdci nepřirostly. A pak ta koncepce dělení duší a Kruhu - asi mi úplně není jasné, jestli to tam vůbec muselo být, protože to místy působilo tak trochu na sílu v tom smyslu, že se od fantasy očekává nějaké to mystično, tak tady ho tedy máte.
Ale pak mě autor docela odrovnal posledními několika větami, takže si holt to pokračování budu muset přečíst :-)

21.11.2023

65% - Při čtení téhle knížky se ve mně střídaly rozporuplné pocity - chvílemi jsem obdivovala autorčin styl a obraty (hvězdy nakreslené gelovými fixami a krvácející neony na pouti), chvílemi jsem si zas říkala, proč se tolik opakuje (zas a znovu podobné sexuální scény už se začínaly zajídat a místy děj jako kdyby ustrnul na místě). Někdy jsem Maise a Evanovi fandila v tom jejich napjatém utajovaném vztahu, leč většinou jsem se podivovala, co je na něm tak skandálního - plnoletá dívka má oboustranně vášnivý vztah s mladým nezadaným učitelem, kterému je třicet něco, což je věk, kdy řada dnešních mužů duševně stále ještě neopustila klukovská léta. No tak to je teda průser jak Brno a okamžitě by dotyčného měli poslat do kriminálu. Vážně jsou někde v USA takhle přísné zákony, že se ti dva měli čeho bát a mohlo to být dokonce předmětem vydírání?
Ale zas občas mě autorka dokázala překvapit celkem trefnými duševními pochody - jako když si Maise uvědomí, že i přes veškerou svoji protřelost životem a přese všechno, co zažila se svojí feťáckou matkou, je sama pořád ještě napůl dítě, které ty vztahy ne úplně zvládá. A on ostatně Evan je na tom i v tom svém "vyšším" věku dost podobně a taky si musí dost věcí sám v sobě vyřešit.
Docela mě bavil ten motiv s filmováním, i když Maisin kamarád Wesley byl v tomhle trochu na facku - ostatně ta jeho matka a otec o dvacet let starší než ona (a taktéž její někdejší profesor), který už toho času měl novou dvacetiletou přítelkyni - tihle by byli možná zajímavější námět na román učitel-žačka.

17.10.2023

(SPOILER) 55% - Při čtení jsem to měla tak napůl - chvíli mi ten styl psaní přišel jako takový správně s nadhledem, chvíli mi zas přišel moc odosobněný. Chvíli mi ten angličtinář s manželkou a dětmi přišel jako chlápek, který měl vlastně smůlu, když po 20 letech věrného manželství poznal svoji Nemesis, která mu ten život dost převrátila naruby - a i jsem ho litovala - a pak zase autorka zařídila, že jsem ho začala považovat za manipulativního násilnického pedofila - a to i přesto, že nepřestal hlavní hrdinku milovat a vrátil se pro ni pak i jako pro dospělou. No a nejvíc rozpolcená jsem byla u Sarah - chvíli mi jí bylo líto a říkala jsem si, že vlastně za její destruktivní přístup k životu mohou především její chladní rodiče, chvíli mi zas připadala zajímavá a chytrá a především nepostrádající integritu (netajila se tím, že ona má sex ráda, ale zas se s upřímným zájmem ptala "a proč ty po mně vlastně vyjíždíš, když máš přítelkyni?"), chvíli bych ji zas nakopala za to, jak dokázala ničit všechny kolem sebe, a to i hodné lidi, kteří by za ni pomalu dýchali. Sarah a Daniel si zkrátka neměli nic moc co vyčítat, ta posedlost byla vzájemná - to zas bylo takové upřímné. I když jinak to prostě celé bylo dost úchylné.

20.09.2023

40% - podle anotace vypadala tahle knížka od izraelského autora odehrávající se na a pod centrální stanicí v izraelském Tel Avivu zajímavě, ale její atmosféra výjevů z budoucnosti mě bohužel minula. Autorovi nechybí představivost a technologie svého světa má detailně promyšlené od onohu výtahu na orbitu až po plejádu postaviček žijících ve stínu stanice (Miriam a její bistro, genetický porodník Boris a jeho symbiont z Marsu, datová upírka Karmel i podivný chlapec Kranki zrozený v laboratoři, robotnik Motl stvořený jako kyborg ze zemřelého vojáka a jeho milá Isobel...) - a neméně propracovaná je jeho vize připojení všech přes uzliny k všeobjímající Rozmluvě a samozřejmě digitální Druzí... Bohužel mi to ale připadalo jen jako takový sled nápadů a vizí bez jakéhokoli pokusu o děj nebo třebas i propojující myšlenku. A ani k postavám, přestože jsou napsané originálně, si člověk nevytvoří vztah natolik silný, aby ho zajímalo, jak to s nimi bylo dál - tedy i kdyby měl teoreticky šanci se v závěru knihy něco takového dočíst.

10.09.2023

50% - Po vykreslení atmosféry v době a v rodině, v níž žil malíř Vermeer v románu Dívka s perlou, se autorka tentokrát pokouší přiblížit čtenáři básníka Williama Blakea a jeho život v roce 1792, kdy ve Francii zuří revoluce a nejeden Angličan se pokouší vůči ní vymezit a podpořit anglickou monarchii a krále.
Bohužel o Blakeovi se dozvídáme spíš jenom zprostředkovaně prostřednictvím jeho souseda, mladého chlapce Jema Kellawaye, který se do Londýna přistěhoval se svojí rodinou z venkova, a jeho kamarádky, protřelé Londýňanky Maggie. Autorce se sice daří jako vždy navodit tu správnou dobovou atmosféru, takže má člověk pocit, jako kdyby v tom Londýně koncem 18. století s oběma mladými lidmi sám byl, jenže děj je takový nijaký, žádné pořádné zápletky, příběh prostě tak nějak plyne odnikud nikam, kde také skončí ve chvíli, kdy už autorku asi nenapadlo, co k tomu ještě napsat dál. Kromě Dívky s perlou jsem od Tracy Chevalier četla ještě Dámu a jednorožce a řekla bych, že ta kvalita jde postupně dolů, Ohnivý tygr je nejslabší.

14.08.2023

50% - Pokračování příběhů Joeyho Harkera, zdánlivě obyčejného kluka, který v knížce Mezisvět zjistil, že má schopnost putovat mezi paralelními vesmíry a společně s celou řádkou svých více či méně odlišných alternativních verzí (některé jsou mu podobné jako vejce vejci, ale existuje třeba i jeho kyborg verze, ptačí verze, obří verze či vlčí verze) v Mezisvětě chrání toto Altiverzum před snahou nepřátelských magických i binárních sil, které by ho chtěly nenávratně zničit a změnit k obrazu svému. První díl mě nadchl a v podstatě jsem mu vyčítala jen to, že nepokračoval dál. Pokračování se mi tedy dostalo ve Stříbrném snu, ale bylo to zklamání. Přišlo mi to jen jako jakési natahování příběhu, objeví se sice nové postavy, jako třeba Acacia z Hlídky času, ale ty mne příliš nezaujaly, půlka knihy mi přišlo, že tam postavy vedou rozhovory o ničem během procházky po lodi, Joey má sice zjevně nějaký větší talent, ale stejně ho nikdo moc nemusí a on se v tom tak trochu utápí, pak jsou tam nějaké trochu kostrbatě napsané mise a akce a hlavní zápletka proti nepřátelským silám stejně nakonec vyzní jaksi do ztracena. Takže beru zpět, po prvním dílu to autoři klidně mohli nechat být tak, jak to bylo.

17.05.2023

55% - Od autora znám Představy o dvácátém století, které jsem začínala číst na několikrát, než jsem se tím prolouskala do konce, Cit slečny Smilly pro sníh se mi líbil a nejvíc asi Děti chovatelů slonů. Kniha Tvýma očima se nečte úplně špatně - zejména části, kde autor prostřednictvím postavy Petera Høega (zjevně nikoli jen náhoda) vzpomíná na dětství ve školce strávené povětšinou ve společnosti dětí z "Klubu nespavých dětí" Lisou a Simonem, jsou poutavé díky autorově schopnosti opravdu vyprávět dětskýma očima. Zajímavý je i ten nápad s možností prostřednictvím převratného vynálezu jakéhosi skeneru vědomí pronikat do vědomí a snů druhých lidí - díky čemuž se po letech znovu setkává Peter s Lisou (která mezitím v důsledku autonehody ztratila paměť, ale schopnosti z dětství proniknout snadno do mysli druhých jí očividně zůstaly) a se Simonem, který se pokusil o sebevraždu, a Peter si dělá naději, že by mu nová metoda mohla pomoci. A to je kámen úrazu - protože když to takhle popíšu, tak to skutečně působí jako základ čtivého příběhu. Jenže ono to tak bohužel není, autor se poněkud utápí v popisech mikropříběhů, které Peter s Lisou prožili v mysli různých zkoumaných subjektů, kniha se potácí odnikud nikam, nenabízí žádné rozuzlení nebo sebereflexi hlavních postav a po dočtení se marně ptám, co vlastně bylo hlavní myšlenkou, co že nám to chtěl autor vlastně sdělit a co tím sledoval.

15.01.2023

70% - Přehledně popsané, rozkreslené a vyfotografované skandinávské vzory, na začátku trocha povídání o pomůckách, použité přízi a technikách pletení. Na konci potom několik málo projektů (jehelníček, čepice, palčáky a nákrčník) - autorka sice sama uvádí, že kniha má být jen o vzorech, nikoli o návodech na konkrétní výtvory, ale právě tady si myslím, že přidat 20-30 stránek a uvést pro inspiraci alespoň návod na typický svetr s norským vzorem pleteným dokulata kolem krku, pulovr, kardigan, ponožky, tašku, šálu apod. by z knihy učinilo skutečně komplexní dílko pro majitelky šikovných rukou.

12.09.2022