Evina.Cetba komentáře u knih

Román z válečného Německa. Hitler měl 15 ochutnávaček jídel, protože se bál, že ho někdo otráví. Magda byla jednou z nich. Jako červená nit se celou knihou táhne myšlenka, jak by Magda nejlépe zabila Hitlera.

8 12.04.2020

Co kapitola, to jeden samotář, takže 8 životních příběhů. Z toho dvě ženy. Všichni samotáři mají jeden shodný rys, víru v Boha nebo jiné nadpřirozené sily. Všichni mají svojí filozofii, která omlouvá jejich samotu a způsob života. Mnohdy utvrzenou opuštěností na samotě. Zároveň se jedná o silné osobnosti, byť svérázné, jsou soběstační a snaží se být nezávislí na civilizaci.
Kniha zaujme nádhernými fotografiemi šumavské přírody.

8 27.03.2020

Životopisný příběh Galy Dalí (1894 -1982 ), která z Ruska vycestovala v 18 letech na léčení do francouzského sanatoria, kde se seznámila se 17-letým surrealistickým básníkem Paulem Éluardem, budoucím manželem, který jí celý život velmi miloval a po většinu jejího života finančně zajišťoval, dokonce i po rozvodu. Použila ho zárověň jako vstupenku do Francie a do uměleckého světa.
Během manželství se začali jejich mravy uvolňovat, každý měl své vlastní milence a i nestandardní sexuální praktiky. Tato cílevědomá, sebevědomá žena používala svých známostí k vlastnímu prospěchu. Svoboda pro ní byla nade všechno, stavěla ji nad morálku i nad mateřství, dcery se vzdala.
Po 15 letech se rozvedli. V té době již bydlela ve Španělsku s velmi extravagantním, o deset let mladším malířem Salvadorem Dalím. Stále mu vtloukala do hlavy, že je geniální, motivovala ho k práci, byla jeho múzou a je pravdou, že měla obchodní talent. Pak si ho vzala za manžela, přestože nikdy nedošlo k sexu. To čeho se jí v druhém manželství nedostávalo, hledala mezi místními rybáři nebo na cestách. Lidi kolem sebe využívala a manipulovala s nimi. Nepraktický Salvador byl na ní závislý a byl jí zcela oddaný, poslouchal jí na slovo. Když jí věnoval luxusní vilu, musel se k ní i on sám hlásit na návštěvu. S dcerou se odmítala vidět, protože jí připomínala její věk. Dokonce jí vydědila, přestože jí dcera k tomu svým chováním nedala žádný důvod.
Nechávala si předpovídat svůj osud tarotovými kartami, které všude nosila sebou zabalené v hedvábném šátku. Podle nich se pak řídila.
Opravdu hodně zvláštní žena s podivným přístupem k životu, nicméně i právě proto se kniha o nevšedním životě dobře četla. Zajímavá biografie, pěkně napsaná.

8 19.02.2020

Životopisná kniha o Jaroslavu Vrchlickém (1853 – 1912), který byl nejenom básníkem, jak je uvedeno v anotaci, ale i překladatelem z francouzštiny a dramatikem. Věnoval se též literární kritice. V knize jsou uvedené i málo známé skutečnosti z jeho života, jak soukromého, tak pracovního. Byl velice citově založeným člověkem, měl problematické manželství.

8 01.02.2020

Další prokletý básník. Toto dílo napsal ve velmi mladém věku a je originální svým pohledem na příměr rozbouřeného moře s kolébající lodí, což je asi on sám zmítající se mezi zlobou a nepochopením. Jako dospělý muž se již odmlčel a nepsal.

8 29.09.2018

To je perfektní kniha. Imponuje mně odvážné putování hlavní hrdinky, její vůle a odhodlání dojít k cíli. Několikrát už jsem se k této knize vracela. No, dobrá volba pro práci na sobě.

8 26.09.2018

Tento příběh jsem viděla v kině i ho četla v knižní podobě. I přes tragédii mladého muže upoutaného na invalidní vozík je sympatická snaha mladé ženy přimět ho žít normální život.

8 25.09.2018

Bezva knížka! Příběh rozvětvené česko-německé rodiny, z období konce monarchie až do tzv. třetí republiky. To co dříve ve vztazích nedělalo problémy a nevadilo, se v určitém čase zkazilo a občané se rozeštvávali proti sobě (Němci proti Čechům a v rámci sebeobrany naopak). Lidé jiného smýšlení byli třeba už v předválečném čase k sobě netolerantní a začalo se s nepokoji, docházelo až k nenávisti mezi Čechy a Němci (nacionální zájmy, hodnocení druhého podle národnosti ne podle chování, židovská problematika, udávali se mezi sebou, dělali si naschvály, ..). Mě osobně se líbila jedna z hlavních postav Zdena (Češka) s kamarádkou Anežkou (Němka) a učitel, vlastenec a kronikář městečka Tomek (Čech) Tak dobře jsem si početla, můžu jenom doporučit. Potěšily i černobílé fotografie.

7 27.01.2023

Moc pěkně zpracované, byla jsem velmi spokojená, četlo se to skvěle, doporučuji. Velice zajímavá osobnost včetně jiných lidí, kterými se obklopovala. Tuto knížku máme doma, dělá nám radost.

7 06.02.2022

Čtivě napsaná biografie o princi Philipu (1921-2021), který stál skoro celý život po boku své nevšední ženy, královny Alžběty, s níž se oženil v roce 1947. Dobře jí podporoval. Je spřízněn s královnou Viktorií, s ruskými cary, s dánskou královskou rodinou i německou aristokracií. Je to někdejší princ řecký a dánský.
Vévoda z Edinburghu měl přísná osobní pravidla: Buď nejlepší. Nevzdávej se. Přijímej výzvy a vyrovnej se s nimi, užívej úspěch díky svým schopnostem a ne díky štěstí.
Byl na sebe (i na následníka trůnu Charlese) až tvrdý (houževnatost a tvrdost byla podmínkou přežití, což se naučil už v Královské námořní akademii). Definuje ho síla charakteru, smysl pro povinnost, měl v sobě i v mládí dobrodružného ducha, po celý život smysl pro humor, v dospělém věku byl sarkastický. Kdyby projevoval emoce, selhal by, proto své emoce nedával najevo, měl silnou vnitřní obranu a uměl se přizpůsobit okolnostem.
V dětství neměl domov, žil v exilu u šlechtických příbuzných, střídavě v Německu a v Anglii, kromě paláců též po internátech. Matka Alice, pravnučka královny Viktorie, byla nemocná a nemohla se o něho řádně starat a tak se naučil být co nejvíce samostatný a nefňukat. Chlapci v internátě museli být stále zaměstnáni, aby se vyhnuli nebezpečí úpadku zdatnosti, podnikavosti a elánu, péče a dovednosti, kázně. Později se stal poručíkem královského námořnictva. Většina knihy se pochopitelně věnuje jeho dospělému věku...
Mezi jeho četné zájmy patřilo množství sportů.
Kniha je korektní, jak to u životopisů aristokratů obvykle bývá, takže se zaměřuje hlavně na klady tohoto nevšedního, pohledného muže, jen občas má autorka narážku na něco. I tak je to dobře napsáno a poskytlo mi to mnoho informací o členu královské anglické rodiny.
Kniha má fotografickou přílohu.

7 07.01.2022

Pavel Kosatík píše o slovenské společnosti v období let 1918–1998, dlouho spjaté s naší zemí a tedy i o našem společném soužití.

7 22.12.2021

Dostala jsem kdysi jako dárek od dcery. Moc pěkně udělaná výpravná knížka plná rad, kdysi mi totiž aranžování květin a zvelebování domova hodně bavilo. Sušené květiny měla ráda taky moje matka a zároveň skvělá babička mých potomků, kupovala si je pravidelně do svého domova (různé slaměnky nikdy nechyběly v jejím pokoji, od mého dětství je pravidelně obměňovala až do konce svého života). Já je raději sama vytvářela z volně rostoucích rostlin na zahradě nebo po procházce přes lesní cesty a louky. Dnes už tuhle pěknou knížku nepoužívám, ani nevím, kde je jí konec. Slaměnky vyšly z módy, hodně se změnilo. Škoda. Vyšlo v druhé polovině 90.let a pak ještě na začátku nového tisíciletí.

7 12.12.2021

To bylo příjemné letní (lední) osvěžení! :D Zase jiného zaměření než čtu obvykle, tentokrát memoáry krasobruslařky Evy Romanové. Vzpomínala na své dětství, na mládí strávené převážně sportem spolu se svým bratrem Pavlem, mluví i o pozdějším životě. Sourozenci byli pojmem nejenom v Československu, ale i v celém světě (byli Mistři Evropy a Mistři světa). Zajímavý byl její další život mimo vrcholovou sportovní kariéru. Eva má šťastnou povahu, je empatická, laskavá a milá, nechybí jí pokora a přes mnoho vynikajících úspěchů zůstala skromná. Byla šťastně vdaná, hodně s manželem cestovali, ale nikdy neměla děti. Nyní se vrací často do Čech, žije v Anglii. Bydlela různě, v karavanu až po velké panství nebo vedla luxusní farmu, vystřídala mnoho nemovitostí. Je to hezky napsané. Doporučuji, předám rodině a kamarádkám budu vyprávět u kafíčka o jejím osudu.

Jako malá jsem si na ní se spolužačkami hrála, jsem její jmenovkyně a ráda jsem jí napodobovala. A v soutěži jsem jednou měla tak pěknou sestavu před tabulí, že jsem vyhrála naší třídní soutěž v napodobování slavných krasobruslařů. Jinak jsem zůstala bez medaile. (Pro zajímavost, nikdo ze spolužaček nechtěl napodobovat krasobruslaře ze Sovětského svazu). Ale to jsem trochu odbočila... Ach, ty vzpomínky. :-)

7 13.08.2021

Překvapilo mi, jak poutavě může být kniha o historii napsaná. Probírá se zde jen politika z období protektorátu a druhé republiky a ve vzpomínkách se politik L. K. Feierabend (1891–1969, meziválečný národohospodář a vrcholný představitel družstevnictví, též ministr zemědělství) vrací jen k řízení státu a vztahy mezi státy. Probírá se zde období druhé světové, protektorátu a druhé republiky (1938-1939). Uvítala jsem, že jsou zde nesmýšlená fakta, mezi knihami plnými fabulací si v literatuře ráda udělám odbočku a opakovaně se vracím k reálným událostem, abych se něčemu přiučila.
Polovinu svého života pak strávil tento rodák z Kostelce nad Orlicí v exilu ( v Londýně a v USA).

7 19.07.2021

Útlá, nepřesně řečeno vzpomínková kniha o pražských kavárnách a známých osobnostech plná černobílých fotografií, která je jen částečně pravdivá. Zčásti si text autorka vymýšlela nebo pravdu upravila, spíše to bylo její snění. Ti umělci skutečně existovali, ale třeba neudělali to a to nebo nechodili tam a onam, jak je zde popisováno.
Dcera mi Reinerovou koupila kdysi k Vánocům, četla jsem už dávno. Nyní mi knížku připomenula kamarádka, která jí má také doma. V anotaci se píše, že: " Ve své nejznámější knize Lenka Reinerová vzpomíná na všechny přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze - Kafku, Broda, Weiskopfa, Heartfielda, Fuchse, Langera, Goldstückera i Foglara. Zvláštní pozornost pak věnuje vzpomínkám na "zuřivého reportéra" Egona Erwina Kische." Je třeba předkládaná "fakta" brát s rezervou. Vím to z recenze jiného literáta, který v novinách její knihu kdysi rozebíral a hodnotil.
Bylo to zajímavé, ale nemohla jsem to brát vážně, protože jsem nevěděla, co vzít vážně a co ne. Něco může být (dílčím kusem nebo i zcela) pravda a nebo taky ne. Takto jsem si dílo zapamatovala.
Stihla jsem jít i na její autorském čtení a tak jsem Lenku Reinerovou viděla naživo. Byla krásně upravená a kultivovaná a zažili jsme s ní krásný literární večer.

7 16.07.2021

Deset evropských aristokratek 19. a 20. století, které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti královských trůnů, nebo na ně dokonce usedly:
1. Francouzská císařovna Evženie (1826 – 1920), ráda vládla, manžel Napoleon III
2. Pruská a německá princezna Viktorie (1866 – 1929) nepříliš šťastná, nemilovaná a naivní
3. Lichtenštejnská princezna Alžběta Amálie (1878 – 1960), zámek Velké Losiny, automobilismus
4. Nizozemská královna Vilemína ( 1880 – 1962), sebevědomá, autoritativní vládkyně, manžel upozaděný, ve stáří předala dceři vládu a pak odešla do ústraní
5. Švédská královna Louisa ( 1889 – 1965), byla moc elegantní a uměla se chovat, dlouho se nevdávala, po sňatku vlastní děti neměla, vychovávala děti svého manžela
6. Rakouská císařovna Zita ( 1892 – 1989), ta si vzala Karla I., měli spolu 7 dětí. Manželé nebyli by špatní vládci, ale ani nejstarší syn Otto se už císařem nestal, měli velkou smůlu na dobu, která většině evropským aristokratům nepřála a lidé je chtěli odstavit od moci. Manželé měli strach, aby nedopadli jako Romanovci, věčné stěhování a hledání útočiště ve složité době, ostatní se báli, aby neuplatňovali své nároky, existenční potíže, záviseli na druhých příbuzných… Karel brzo zemřel a Zita se o děti starala sama.
7. Monacká dědičná princezna Charlotta ( 1898 – 1977), nebyla mi příliš milá, její matka byla tanečnicí v šantánu a přitom se později vytahovala na Grace Kelly, kvůli tomu, že je G. pouhou bývalou herečkou.
8. Norská princezna Marta (1901 – 1954), manžel norský král Olav V.
9. Nekorunovaná belgická královna Lilian (1916 – 2002), vzala si krále, ale zůstala jenom princeznou, nechtěla se tlačit dopředu kvůli "poddaným", kteří měli v oblibě první manželku, která zemřela při autonehodě. Lilian patřila mezi moje oblíbené představitelky monarchie, sympatická.
10. Diana, princezna z Walesu (1961 – 1997), trošku z jiného úhlu pohledu než jak jsem znala z TV a časopisů. Neutralita k oběma manželům a obou stranám mince. Lidmi milovaná Diana nebyla příliš vzdělaná, sice hezká, navenek plachá, působila skromně, pocházela z váženého šlechtického rodu, jinak obyčejná, měla bulimii, britský korunní princ Charles rád filozofoval, ona na intelektuální rozebírání nebyla. Přitahovala ho zpočátku, ale vůbec se k sobě ani povahově nehodili. Vzdorovitá Diana (chtěla si svoje prosadit vzdorem, byť i oprávněné požadavky. Odsuzování honů na zvířata nebo vymezování se proti manželově nevěře, s tím třeba sympatizuju, ale uměla se ohrazovat nevhodným způsobem, agresí a stejně si nic neprosadila). Její tragický konec (manželství i celého života) máme ještě všichni v živé paměti.

Spisovatel Kamil Rodan píše dobře, hezky a snadno se mi tato série o monarchii četla. Chválím ho i za bezva nápad věnovat se princeznám a královnám, většinou se na ně zapomíná. Většinou známe když už tak krále, málo nebo vůbec jejich manželky, zvláště ty z hlubší historie.

7 18.06.2021

Srdeční záležitost. Patří do mých nej. Kdo by tuhle pětidílnou sérii neznal, kdo by jí nemiloval?

7 16.06.2021

Nevím do jaké míry to je přesné a jak dalece se biografie drží pravdy. Každopádně se mi to čte velmi dobře a Marilyn patří mezi moje oblíbené herečky, takže jsem si o ní ráda něco přečetla. Knížka je napsaná poutavě a na vyplněný volného času, proč ne? Úplnou pravdu se stejně nikdy nedozvíme, vždy bude něčí život do určité míry nepřesně podaný, plný dohadů a spekulací. I když bych se ráda dozvěděla, jaký život MM žila, některé události zůstanou už napořád utajené, zamlčené, poupravené. Co naplat? Hodnotím čtivost a zábavnost knížky.

7 06.06.2021

O Alžbětě II a jejím rodu Windsorů. Poměrně obsáhlé. Akorát mi trochu mrzelo, že jsem se toho dozvěděla poměrně málo o muži Elizabeth, i když je tu její manželství zmiňováno. Jinak jsem při poslechu audioknihy ani nedutala. Je to už několikátá kniha o Alžbětě, kterou jsem přečetla. Moje oblíbená aristokratka.

7 21.05.2021

Velice působivá kniha o netypickém chlapci, který postupně dospívá a má ještě život před sebou (ale jaký?). Vychovává ho v jakémsi neoficiálním, bytovém sirotčinci, kam odkládají na výchovu a hlídání své potomky prostitutky, stárnoucí Růženka, která se postupně ocitá na samém konci svého života a pak těžce onemocní. Román vypráví zejména o vztahu obětavé chůvy a sirotka a o jejich vzájemném opatrovávání. Mohamed je na ní zpočátku odkázaný, pak spíše ona na něho. Stará se o ně průběžně postarší lékař, narkoman. Jediná postava není harmonická, ale je to psané hlavně mezi řádky. Podle vyprávění z úhlu Mohameda se zdá, jako by byl zdejší život víc jednodušší, světlejší a neutrápený.
Sirotek Mohamed si umí poradit a nějak se protloukat životem, snaží se nepropadat malomyslnosti, být nad věcí, je poměrně sebejistý, je ovšem zvláštní a jiný. Komunita sousedů a lidí z pochybné francouzské čtvrti plné pasáků, prostitutek a jiných chudých lidí na okraji ho přijala mezi sebe, brali ho, jaký je. V této čtvrti panovala v jistém ohledu sounáležitost. Chvilkami úsměvné. Konec je hodně dojemný.

7 01.05.2021