Eva Romanová – Vzpomínky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Eva Romanová spolu se svým bratrem Pavlem tvořila náš nejslavnější krasobruslařský pár. Sourozenci Romanovi soutěžili v tancích na ledě, čtyřikrát se stali mistry světa a dvakrát získali zlatou medaili na mistrovství Evropy. Když v první polovině 60. let 20. století závodili, celý národ se sešel u televize a fandil. Lidé jim přezdívali „naše děti“, protože v té době byli velmi mladí. Paní Eva v milé a poutavé knížce vzpomíná na své a Pavlovo dětství, na cílevědomého tatínka, obětavou maminku i trenérku paní Mílu Novákovou, na krasobruslařské začátky i sportovní úspěchy, na život v socialistickém Československu i v revue Holiday on Ice, kam s Pavlem po ukončení závodní dráhy přešli. Vypráví o svém manželství, o zvířatech, která s manželem milovali, o životě v Anglii, v USA a v Čechách i o Pavlově smrti. Ačkoliv si pro současný život zvolila Anglii, do Čech se ráda vrací a má zde spoustu přátel, z nichž někteří na závěr knížky připojili své vzpomínky na naše krasobruslařské legendy. Celé vyprávění je dokresleno spoustou černobílých i barevných fotografií....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464783/big_eva-romanova-vzpominky-iCV-464783.jpg 3.811
Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry, Sport

Vydáno: , Brána
Originální název:

The Memoir of Eva Roman, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Eva Romanová – Vzpomínky

Sidonka3
07. října

„Člověk má žít stejně jako místní obyvatelé. Když jste v Římě, chovejte se jako Římané.“

Mám ráda krasobruslení. A mám ráda knihy, které jsou pohlazením po duši a nabijí mě pozitivní energií. Té má sympatická světoběžnice Romanová na rozdávání. Její aktivní, pestrý a disciplinovaný život, který vedla, je obdivuhodný. Biografie není žádnou agitkou, která člověku vnucuje, jak se má žít a že pracovat na sobě je fajn. To ze čtení samo vyplývá. Eva prostě jen vzpomíná na svůj život a člověk si jen tak mimochodem během čtení říká, že podobnou přizpůsobivou, nekonfliktní, neufňukanou povahu, pokoru a radost ze života i z toho, co právě dělá, nemá každý a bylo by fajn na sobě zase trochu máknout. Pozitivní a činorodý přístup k životu se přenáší na čtenáře a to je největší klad této knížečky. Napsané to je tak na dvě hvězdičky, ale dávám mnohem víc právě za ten pěkný pocit, který ve mně svým sdělením vyvolala. I když Eva dokázala mnohé, nebyla nikdy namyšlená a žádná práce nebyla pod její úroveň (starat se o stařečky, učit bruslit na obyčejném ledě průměrné tříleté děti, tancovat na ledě se zvířaty). Právě její pragmatický (nebo spíš praktický) přístup k životu kombinovaný s citlivostí se mi na ní tak líbí. Na všem uměla najít klad a věděla, že je něco za něco, tak to prostě v životě chodí, ať jste mistr světa nebo obyčejný člověk. Eva má hodně přátel a určitě je radost s ní chvíli být. Přeju jí hezký zbytek aktivního, plnohodnotného života a děkuju za radost, kterou fanouškům sportu rozdávala. Hned mám chuť si taky vyjít za sportem, jít si třeba jen zacvičit, protože ona i ve svém vyšším věku hraje rekreačně tenis, denně plave a... je prostě aktivní. (Dokonce jí baví i domácí práce! :-))

Evina.Cetba
13. srpna

To bylo příjemné letní (lední) osvěžení! :D Zase jiného zaměření než čtu obvykle, tentokrát memoáry krasobruslařky Evy Romanové. Vzpomínala na své dětství, na mládí strávené převážně sportem spolu se svým bratrem Pavlem, mluví i o pozdějším životě. Sourozenci byli pojmem nejenom v Československu, ale i v celém světě (byli Mistři Evropy a Mistři světa). Zajímavý byl její další život mimo vrcholovou sportovní kariéru. Eva má šťastnou povahu, je empatická, laskavá a milá, nechybí jí pokora a přes mnoho vynikajících úspěchů zůstala skromná. Byla šťastně vdaná, hodně s manželem cestovali, ale nikdy neměla děti. Nyní se vrací často do Čech, žije v Anglii. Bydlela různě, v karavanu až po velké panství nebo vedla luxusní farmu, vystřídala mnoho nemovitostí. Je to hezky napsané. Doporučuji, předám rodině a kamarádkám budu vyprávět u kafíčka o jejím osudu.

Jako malá jsem si na ní se spolužačkami hrála, jsem její jmenovkyně a ráda jsem jí napodobovala. A v soutěži jsem jednou měla tak pěknou sestavu před tabulí, že jsem vyhrála naší třídní soutěž v napodobování slavných krasobruslařů. Jinak jsem zůstala bez medaile. (Pro zajímavost, nikdo ze spolužaček nechtěl napodobovat krasobruslaře ze Sovětského svazu). Ale to jsem trochu odbočila... Ach, ty vzpomínky. :-)


maryzka
09. května

Přiznám se, že tuto knihu jsem koupila jako dárek, neboť jsem tuto dvojici už nezažila, znám ji pouze z vyprávění mých rodičů nebo z novin, které se dají sehnat někde po půdách. Vlastně si pamatuji z jedné knihy od Josefa Dědiče, ale tuto knihu nemám měla jsem půjčenou takže si říkám jestli to není sen. Tato sportovní dvojíce pochází ještě z generace, která měla sport pro prestiž republiky ne pro peníze. I když měli sourozenci dobré rodinné podmínky než třeba Hana Mašková. Co mě překvapilo tak jsem si snad musela říkat ze rok 1972 byl takový tragický pro náš národ. Zemřela spousta slavných osobností jak z kulturního tak ze sportovního světa .