eva3992
komentáře u knih
Sisi: Císařovniny hvězdy
Mara Andeck
Kdo by neznal císařovnu Sisi. Rozhodně nebylo lehké k ní proniknout. Od koho jiného bychom se mohli dozvědět více než od její věrné kadeřnice. Od ženy, která s ní trávila každý den, mohla se dotýkat jejich vlasů i jejich myšlenek.
Císařovna Alžběta Rakouská, alias Sisi, si velice zakládala na svých vlasech. Pečlivě kontrolovala každý vlas, který vypadl, chtěla vlasy zdravé i náležitě upravené. Během divadelního představení si všimla nádherného účesu hlavní herečky a vyžádala si setkání s její kadeřnicí. Mladá Fanny se tak stala osobní kadeřnicí císařovny a díky jejím bystrým úvahám byla možná i něčím víc.
Miluji zbeletrizované životopisy a již od mládí mám ráda císařovnu Sisi. Filmy s Romy Shneider jsem viděla několikrát a přečetla jsem i jiné knihy o Sisi. Když jsem dočetla tento příběh, úplně mě nalákal, abych se podívala i na některý z filmů o krásné císařovně.
Celý příběh je psán svižně, lehce, mile i poutavě. Nutí vás číst dál, chcete se dozvědět víc a stále nemáte dost. Abyste nebyli zklamaní, je to kniha spíše o kadeřnici Fanny. Celý příběh nám vypráví ona, čteme tak o jejích myšlenkách a pocitech a Sisi pouze pozorujeme. Ale i tak, nebo možná právě proto, mě to moc bavilo. Fanny i Sisi si rozhodně zamilujete. Jsou to dvě silné a chytré ženy.
V knize se také dozvíte spoustu nového. Třeba to, jak se žilo v Rakousku kolem roku 1860 a to jak u císařského dvora, tak u těch nejchudších lidí. Velice mě například zaujalo, jaké sňatky byly povoleny a jaké ne, kdo o tom vůbec rozhodoval, jak se to kontrolovalo a dodržovalo. Rozhodně bylo vidět, jakou práci si autorka dala, něž zjistila všechna historická fakta.
Při čtení jsem si dohledávala obrázky a fotografie jak Sisi, tak i Fanny a zaměřila jsem se hlavně na krásné účesy, o kterých je v knize hodně psáno.
Kniha je pro všechny milovníky historie, životopisných knih, ale i pro ty, kdo mají rádi romantické příběhy.
Vzácná návštěva
Eva Kollerová–Střihavková
Do Oseka má zavítat na návštěvu důležitá osoba. Ve městě se tak sejde spousta lidí, které by měl tento okamžik spojit, ale vypadá to, že nakonec bude každý sám.
Když se mi zalíbí nějaká kniha, ráda vyhledávám i další knihy autora. Stejně tomu je u Evy Střihavkové. Její kniha Dýchej za mě mě naprosto okouzlila a já se rozhodla si přečíst i její další knihy. Začala jsem touto nenápadnou útlou novelkou a to, co jsem od příběhu dostala, předčilo má očekávání.
Od prvních řádků jsem se ponořila do vyprávění, postavy mi ožívaly před očima. Příběh má spád. Jsou tu skvěle propletené jednotlivé osoby a jejich osudy a postupně odhalujeme, kdo jaký je, co ho trápí a co by rád udělal.
Není to jen tak obyčejný příběh, je to příběh ze života a najdete tu tolik vážných témat, u kterých se zamyslíte a mohou ve vás ještě nějaký čas doznívat.
Na konci knihy jsem měla pocit, že potřebuji víc, nechtěla jsem, aby to skončilo, a ještě bych ráda se všemi zůstala. Přišlo mi až neskutečné, jak na všechno autorka přišla, propojila a skvěle sepsala.
Ostrov tajemství
Patricia Wilson
Angie je 37 let, žije v Londýně a ráda by poznala rodinou historii, ale její matka se o ní odmítá bavit. Jednoho dne se rozhodne, že se vydá na prosluněnou Krétu za svou rodinou a chystá se odhalit všechna tajemství. Dozví se tak, jak probíhala druhá světová válka na Krétě a pozná i silnou lásku v její rodině.
Uf, tato kniha mi dala zabrat. Podle anotace jsem se těšila na takový příběh, jaký mám ráda. Rodinná tajemství, historie, krásy ostrova, ale bohužel jsem dostala příběh, který jsem protrpěla.
Ze začátku je kniha psána hodně jednoduše jakoby až dětsky. Po chvíli přijde historická linka, která nás zavede do období druhé světové války, ta je naopak hodně drsná a nelítostná a v závěru si čteme v podstatě romantický příběh. Měla jsem pocit, jako kdyby knihu napsalo několik různých spisovatelů.
Někdy je na škodu více linií vyprávění. Kdyby se autorka zaměřila pouze na tu historickou část, více jí rozvedla, více propracovala, bylo by to skvělé. Takto mi přišlo, že chtěla dát do příběhu co nejvíce zápletek, až se do toho zamotala a celé to překombinovala.
Celé to pro mě bylo neuvěřitelné, při čtení jsem často kroutila hlavou a jen jsem si říkal: Tak takto tedy ne. Už jen to, že hlavní hrdince bylo 37 let, ale neustále se chovala jako malé dítě. Pak také tajemství, které rodina měla, tak si ho během jednoho odpoledne vysvětlili a celá čtyřicetiletá historie byla najednou zapomenuta.
Díky tomu, že knihy neodkládám, jsem se prokousala příběhem až na konec, ale bohužel, za mě tedy ne. To nejlepší na knize je ta nádherná obálka, která však s příběhem vůbec nesouvisí.
Už jsem viděla i nadšené reakce na knihu, je mi jasné, že každá kniha má svého čtenáře, i tato si najde své příznivce, ale já se tentokrát s autorkou bohužel vůbec nepotkala.
Zahrada dávných tajemství
Kelly Bowen
Stasia je Holanďanka a část roku tráví u prarodičů ve Francii. Během druhé světové války přijde o všechno. Je přesvědčená, že dobro musí zvítězit nad zlem, a proto se přidá k odboji. Dopracuje se až tak daleko, že je jedním z nejhledanějších agentů.
V současnosti se seznámíme se sestrami Isabelle a Emilií, které se pouští do rekonstrukce starého zámku a u toho odhalují legendu o Šípkové Růžence.
Tuto knihu jsem málem přehlédla, a to by byla škoda. Nezaujal mě ani název, obálka mě spíše odradila a až když jsem si všimla autorky a spojila jsem si ji s knihou Byt nad Seinou, která se mi moc líbila, tak jsem zbystřila. Anotace také zněla, že by se mi mohla líbit, tak jsem si ji nakonec nutně potřebovala přečíst.
Střídá se tu současnost i minulost, jsou tu různí vypravěči. Poznáváme, jak zasáhla druhá světová válka Holandsko a Francii, autorka i v závěru vysvětlí, jaké skutečné historické momenty do knihy zasadila a kde se inspirovala.
Kniha je napínavá, má to spád, stále se něco děje a nenechá nás vydechnout. Ač to místy působí hodně jako pohádka, kdy dobro vítězí nad zlem, tak ač mě toto v podobných knihách často vadí, tady jsem to dokázala autorce odpustit, a to především díky tomu, jak mě příběh pohltil a já knihu vůbec nemohla odložit.
Příběh je zároveň předvídatelný, zároveň však nečekaný. Moc mě bavila hlavně historická linka.
Knihu můžu doporučit všem, kdo mají rádi příběhy z druhé světové války a příběhy o silných ženách s nádechem romantiky.
Kam se ztrácí Alice Sun
Ann Liang
Alice Sun je studentkou na prestižní mezinárodní škole. Jako jediná má stipendium, a tak úplně nezapadá mezi bohaté spolužáky. Jednou zjistí, že dokáže být neviditelná a když jí rodiče oznámí, že už nemají peníze na to, aby na škole studovala, Alice se rozhodne, že svou neviditelnost využije jako prostředek k získání peněz.
Tato kniha se dá zařadit mezi young adult a do žánru fantasy. Ani jedno ze zmíněných úplně nevyhledávám (navíc ze žánru young adult jsem již značně odrostla ), ale jednou za čas si ráda přečtu něco pro mě nového, a navíc když je to chytré, má to hlavu a patu, tak si to i náramně užiju. Stejně, jako u této knihy.
Chtěla jsem něco odpočinkového, nic náročného a dostala jsem skvělý příběh. Ten se odehrává v méně obvyklé destinaci, podíváme se do Pekingu a poznáváme jak studenty, tak i město samotné.
Alice mi byla od prvních řádků sympatická, v některých ohledech a pocitech jsem se v ní i našla. Je tu i hate-to-love linka, kterou obecně moc nemusím, ale v tomto příběhu je příjemná, není nijak „agresivní“.
Je to čtivý příběh, který jde rovnou k věci, žádné dlouhé zdržování. Má to spád, místy je to detektivní. Je tu napětí, zároveň se pobavíte. Celkově to působí mile, a i když se v příběhu kolikrát dějí akční věci, je to celé příjemné a odpočinkové.
Pro mě překvapivá kniha a rozhodně ji za rok, za dva, doporučím i mé dceři.
Svěžest vody
Nathan Harris
Kniha nás zavede do Ameriky v roce 1865. Na konci občanské války Severu proti Jihu, kdy je zrušeno otroctví, hledají dva černošští bratři, Prentiss a Landry, nové místo k životu. Zatím zůstanou a pracují na farmě u George Walkera, který se svou ženou Isabelle oplakává ztrátu jediného syna.
Zároveň sledujeme zakázaný románek dvou vojáků, kdy jejich odhalení vede až k brutální vraždě.
Tato kniha byla neskutečná! A je nesmírná škoda, že není více vidět. Po dočtení ji budu doporučovat všude a všem.
Číst tuto kniho bylo pro mě zážitkem. Je skvěle napsaná (samozřejmě velké díky patří i Kateřině Klabanové za výborný překlad), nádherné věty, úžasné myšlenky, životní moudra.
Je to kniha o svobodě v různých podobách, o odvaze a síle, ale i o slabosti i zbabělosti. Poznáváme jednotlivé postavy, jejich chování i myšlenkové pochody. Tím, že se tu střídají vypravěči, vidíme jim tak do hlavy a víme co si myslí a proč dělají to, co dělají.
Co mě však nejvíce zaujalo a zasáhlo, tak bylo to, jak příběh uměl probudit emoce. Celou knihu jsem velmi prožívala, při čtení mi bylo smutno, chtělo se mi brečet nad bezmocí a nespravedlností. Každou stránku jsem soucítila s Prentissem i s ostatními. Prožívala jsem jejich bolesti i zklamání.
Celý příběh mi celou dobu běžel před očima jako film a nedivila bych se, kdyby se někdo ujal filmového zpracování.
Tato kniha mi připomínala Pět Číňanů oběšených v Idahu, tak pokud se vám líbila, rozhodně si přečtěte i Svěžest vody.
Je neskutečné, že je toto autorova prvotina. Už teď se velmi těším na jeho budoucí knihy.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Ženy různého věku, povolání i zájmů, ale jedno mají společné – žijí bez dětí. Jejich důvody jsou různé – děti mít nemohly, nechtěly, žijí se ženou nebo jim děti prostě nic neříkají. Martina Hynková Vrbová je během dvou let citlivě vyzpovídala a vznikla z toho velmi důležitá kniha.
Knihy rozhovorů mám moc ráda a pokud je navíc o ženách a se ženami, o vážném tématu, které může někomu pomoci, jinému třeba otevře oči, aby se díval na někoho ve svém okolí jinak, tak je to kniha, kterou si prostě potřebuji přečíst. O bezdětnosti se ve společnosti moc nemluví, tato kniha přináší otevřený pohled na to, jaké to je být žena bez dětí, jak se cítí, proč se tak rozhodla a jaké má díky tomu vztahy se svými nejbližšími.
Tím, že mají ženy různé důvody pro to, žít bez dětí, každý rozhovor vám tak přinese něco jiného. Do jedné z žen se budete třeba moci vcítit, u jiné pochopíte pro vás dříve nepochopitelné.
Z rozhovorů je cítit, že autorka ví, o čem mluví, neboť sama si prošla nelehkým životním obdobím. Je znát, jak zpovídané ženy chápe a rozumí jim.
Určitě musím zmínit i krásné ilustrace, které skvěle doplňují jednotlivé rozhovory.
Život si s námi někdy zahrává, jednotlivé osudy jsou nesmírně zajímavé. Každý příběh je jiný a jedinečný a přinese vám nový pohled na důležité téma.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Příběh paní doktorky Vlasty Kálalové-diLotti, která se v roce 1924 rozhodla vybudovat českou nemocnici na Blízkém východě. Sledujeme tak její cestu od jejích studií až do jejího stáří. Osud ji nadělil nelehký život, ona se však vždy zvedla a pokračovala ve své cestě.
Tato kniha je pokladem z knihobudky. Nikdy dřív jsem o ní neslyšela a jsem neskutečně překvapená, jak výborná je to kniha. Jelikož mám ráda knihy podle skutečných událostí a ráda čtu o zajímavých a silných lidech, zejména pak ženách, ráda čtu příběhy z lékařského prostředí, tak se není čemu divit, že mě tato kniha naprosto pohltila.
Je zde skvěle ukázáno postavení žen ve společnost kolem roku 1925 a to nejen u nás, ale i v jiných zemích. Při čtení jsem si na mapě dohledávala, kam všude se paní Vlasta vypravila. Osud se s ní opravdu nemazlil a to, čím vším si prošla je neskutečné a nepředstavitelné. Hlavně pak to, že jí to nesrazilo na kolena, ale dokázala v sobě najít sílu jít dál.
Kniha je plná krásných a moudrých myšlenek. Ač je kniha poprvé vydána už v roce 1978 je psána čtivě, kolikrát až nadčasově. Naprosto vás pohltí a nejde odložit.
Rozhodně doporučuji všem, kdo rádi prostřednictvím knih poznáváte zajímavé a silné ženy.
Kult
Camilla Läckberg
Ve Stockholmu zmizel přímo ze školky malý chlapec, policie zjišťuje, že to nebyl „obyčejný“ únos, ale pachatel rozehrává vyšší hru. Proto vyšetřovatelka Mina opět povolá na pomoc mentalistu Vincenta, aby pomohl pátrat po někom, kdo po sobě zanechává podivné indicie.
Toto je druhý díl série Mentalista. Ten první, Iluze, byl naprosto skvělý. Bavilo mě, jak umí Vincent odhadnout lidi, jejich další chování, jak je dokáže prokouknout. „Úchylky“ obou hlavních hrdinů byly zvláštní, každopádně mě moc bavily.
V knize Kult vás hned zaujme první kapitola. Je to noční můra všech rodičů, kdy zmizí dítě ze školky, jako by se po něm slehla zem. V tu chvíli chcete číst dál, jak to bude pokračovat a jak se to celé vyřeší, ale najednou tu byl problém. V příběhu se věnujeme vzpomínkám Vincenta a Miny, jak spolu spolupracovali minule a ke zmizelému chlapci se dostaneme až docela za dlouho. Tím chci říct, že to na mě bylo zdlouhavé a pomalé. Na to, že má kniha 600 stran je zbytečně vyplněna řečmi, které se navíc opakují. Já bych škrtala a ve výsledku si myslím, že 400 stran by bylo skvělých.
Navíc je příběh vyprávěn pohledem spousty postav, kolikrát jsem tak na začátku kapitoly nevěděla, kde se zrovna ocitáme a kdo jej zrovna vypráví.
Konec byl každopádně napínavý, odhalení vraha nebylo až tak překvapivé, ale důvod, proč to všechno dělal, byl nečekaný.
Je mi líto, že po nadšení z prvního dílu mi Kult přinesl zklamání, možná, že kdybych oba díly četla dříve po sobě, bylo by to lepší.
Honzlová
Zdena Salivarová
Hlavní hrdinkou knihy, jak už název napovídá, je Jana Honzlová. Mladá talentovaná dívka, členka souboru Sedmikráska. Je však politicky nespolehlivá. Nelehká doba 50. let v Československu, autorka ji líčí syrovou mluvou, a hlavně do příběhu přidává vlastní vzpomínky.
Knihy z období naší historie, kdy tu vládli komunisté, mám moc ráda, ač se nejedná o lehké čtení. Honzlová je opět jedna z knih, která skvěle popisuje to, co se u nás dělo, ale je uchopena a napsána trošku jinak, originálně.
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl. Kniha je psána ich formou a chvílemi působila jako dlouhý monolog. Jakmile jsem se začetla, už jsem knihu nemohla odložit, ponořila jsem se do příběhu a prožívala jsem s Janou zdánlivě obyčejné léto, trable v rodině i v práci. Chvílemi jsem měla pocit, že sedím s kamarádkou u kávy a ona mi vypráví o svém životě.
Je zde skvěle vylíčena doba padesátých let, jak to tu chodilo, jak si žili lidé v různém postavení, jak nikde a před nikým nebylo bezpečno. Je tu i úžasně popsána Praha, jak vypadala, kam se mladí chodili koupat, kam bavit.
Ač jsem si myslela, že vím, kam se kniha bude ubírat, autorka přidala pár nečekaných událostí a díky nim ve mně bude příběh doznívat ještě spoustu dní po dočtení
Rusko pohledem z kuchyně
Witold Szabłowski
Autor se vydává po celém Rusku, včetně zemí, které byly součástí sovětského svazu. Hledá kuchaře a pamětníky, kteří byli u důležitých momentů z historie Ruska. Osmnáct příběhů, které nám přiblíží osudy lidí, kteří vařili pro vůdce, a to od období Mikuláše II. až po Putina. Je to kniha o tom, jak může být kuchařské umění zneužito k politickým cílům a jak Rusko krmí své obyvatele především propagandou.
Toto bylo skvělé čtení, absolutně předčilo mé očekávání. Neskutečně zajímavé, psáno poutavě, čtivě. Už jen samotný nápad, ukázat to, jak to vlastně chodí v Rusku, pohledem přes kuchyň. Je to skvěle promyšlené, propracované, přehledné. Doslova jsem hltala každou stránku.
Dozvěděla jsem se v knize tolik nového. Kromě toho, co třeba rádi jedli prezidenti se dozvíme, jaké jídlo se podávalo večer před rozpadem SSSR. Díky pamětníkům se dočteme, jak se jim podařil přežít hladomor na Ukrajině. Jaké jídlo letělo společně z Gagarinem do vesmíru. A jedna z nejsilnějších kapitol pro mě bylo, vyprávění kuchařek, které vařily v Černobylu po jaderné katastrofě.
Ač je kniha literaturou faktu, čte se jako poutavý román. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Navíc tu najdete i fotografie, a i několik receptů na jídla, o kterých se dočtete.
Pokud se chcete dozvědět více, jak to chodí v Rusku. Poutavě, chytře a bez nudných pasáží, rozhodně sáhněte po této knize, nebudete litovat. Za mě rozhodně příjemné překvapení.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Josef Mareš pracoval u policie téměř 30 let, poslední roky jako šéf 1. oddělení. V knize se dočteme o neskutečných případech, které vyšetřoval, o útočnících, o způsobu vyšetřování. Ale dozvíme se třeba i to, jak se dostal ke psaní scénářů k seriálům.
Knihy Martina Moravce jsem začala číst od té nejnovější s Markem Dvořákem a pohltila mě natolik, že si potřebuji přečíst i všechny ostatní. A i tentokrát je nadšení veliké.
Celý rozhovor je neskutečně zajímavý. Ač místy hodně drsné, je to zároveň i vtipné a pohodové. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout a přečetla ji na jeden zátah.
Některé případy se mi propojily i s jinými knihami, které jsem četla o skutečných zločinech, takže toto je „must have“ i pro všechny fanoušky true crime.
Ač se dívám na televizi minimálně a na seriály vůbec, kniha mě tak navnadila, že se musím podívat na Devadesátky i na Případy 1. oddělení.
Už se těším na další knihy rozhovorů, které povede Martin Moravec.
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Justine žije spolu se svým bratrancem u babičky a dědy, protože jejich rodiče před lety zemřeli při autonehodě. Pracuje v domově důchodců jako ošetřovatelka a spřátelí se s Hélene. Každá má svá tajemství a navzájem si je pomohou odhalit.
Toto byla taková nádhera!
Já věděla, že se mi to bude líbit. Od autorky jsem četla knihu Vyměnit vodu květinám, a ta se umístila v mém TOP 10 za rok 2021. Zapomeňte na neděli bude velkým adeptem na TOP 10 v roce letošním.
Miluji to, jak autorka píše! Její nádherné věty, přirovnání, životní moudra. Takový text číst je prostě zážitek. A ten příběh k tomu. Je krásný i když smutný, ale tím, že ho vypráví Justine, působí až rozverně, i když se jedná o nelehké věci a životní situace.
Je to kniha o stáří, smrti, rodině a láskách. Vše skvěle podáno, kolikrát překvapivě. Je to až detektivní příběh, kdy odhalujeme minulost stařičké Helene, ale i rodinná tajemství Justine. Nakonec přišlo až nečekané rozuzlení a bylo mi z toho neskutečně úzko.
Tolik příběhů, tolik lidských osudů. Zasáhlo mě to tak silně, že se mi při čtení kolikrát sevřelo srdce.
Byla to krása a já si užívala každičkou stránku.
Nedokončený příběh
Rebecca Yarros
Hlavní hrdinka Georgia právě přebírá dědictví po své babičce, slavné spisovatelce romantických příběhů. Kromě jiného po ní má nedopsaný rukopis o její lásce a je na ní, aby se rozhodla, zda ho svěří dopsat jinému spisovateli. Tím by měl být Noah, ale Georgia mu nevěří, že to zvládne.
Zároveň sledujeme příběh její babičky, její první lásku, i to, jak se z Anglie dostala do Colorada.
Toto je velmi vysoko hodnocená kniha. Příběh, kde sledujeme dvě časové linie, které do sebe zapadnou v tu správnou chvíli. Ač se zdá, že je to celé velmi předvídatelné a jasné, tak si s námi autorka pěkně pohraje a na konci nám připraví nečekaný zvrat, který může šokovat.
Kniha je psána jednoduše, čtivě, na druhou stranu na mě působila zdlouhavě a nejraději bych ji řádně proškrtala. Hlavně v současné lince příběhu, kdy se Georgia s Noahem jen dohadují a některé situace se dost opakují. Musím však říct, že v historické lince je to popsáno tak, že jsem se do pocitů jednotlivých hrdinů dokázala vžít a pochopit jejich činy.
Pokud máte chuť na něco romantického s pořádnou dávkou vášně a s koncem, kdy ukápne slzička, rozhodně knihu zkuste. Já s ní měla pár drobných problémů, kromě výše zmíněného, to celé pro mě bylo málo uvěřitelné, a hlavně mi nesedla kombinace historického a až erotického románu.
Věřím, že si kniha své čtenáře najde, ale mě lehce zklamala.
S odvahou v srdci
Wendy Holden
Příběh o odvaze a dobrých lidech. V roce 1941 žije Ella ve varšavském ghettu. Díky manželům, kteří jsou zapojeni v odboji, se jí podaří utéct a Zula se rozhodne, že Ellu přijme do rodiny. Nějakou dobu jim to prochází, ale ne všichni lidé kolem jsou čestní
Jelikož mám ráda skutečné příběhy z druhé světové války a autorčina předchozí kniha – Narodili si, aby přežili – byla skvělá, nemohla jsem si tuto knihu nechat ujít. Je to historie, na kterou by se nemělo zapomínat, a navíc je popsána očima běžných lidí.
Ač jsem již četla spoustu knih na toto téma, nikdy mě nepřestane udivovat krutost, jaká byla během druhé světové války páchána. Bylo to smutné, kruté, ale dojemné čtení. Lidské osudy, které v tomto případě naštěstí dobře dopadly.
Je tu samotný příběh hlavních hrdinek Elly a Zuly, ale dozvíme se i to, jak postupovala válka, jaká byla nová nařízení a také, jak se v té době žilo v Polsku, například rozdíly mezi městem a venkovem.
Ze začátku se mi trochu pletla jména, poznáváme tu obě rodiny a já jsem se trošku ztrácela v tom, kdo je kdo. Poté však mě příběh pohltil, že jsem nemohla knížku odložit.
S láskou Pamela
Pamela Anderson
Příběh malého děvčátka z malého města, které se přes noc stane skutečnou hvězdou. Jak na svůj život nahlíží sama Pamela? Co ji pomohlo ustát tlak médií a všudypřítomné paparazzi? Ukáže nám důležité momenty ze života, tak, jak je sama vnímá.
Sexy symbol devadesátých let, kdy na obrazovky vtrhla jako C.J. v červených plavkách v Pobřežní hlídce. I já si ji tak pamatuji, je to přeci jenom seriál mého mládí. A jelikož miluji životopisné knihy, moc ráda jsem si přečetla, jaký má za sebou Pamela osud a jak se vůbec dostala na televizní obrazovky.
Hned v úvodu musím říct, že se nejedná o žádný literární skvost. Knihu píše sama Pamela, nevzala si na pomoc žádného slavného spisovatele. Je to na tom znát, ale zároveň to působí hodně osobně. Je to psáno jednoduše, text je prokládán básněmi, které vyjadřují pocity Pamely v důležitých momentech jejího života. A ten rozhodně nebyl jednoduchý, situace, kterými si prošla, by mnoho lidí ani neustálo.
Na můj vkus Pamela v knize líčí svůj život hodně pozitivně. Ve všem je dobrá, vše zvládá na výbornou. Přišlo mi, že ze sebe dělá až hloupou. Pravděpodobně to však byl záměr, který vám odhalí až v poslední větě v poděkování.
Každopádně pro mě zajímavý pohled na život, který je pro mě nepředstavitelný a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Profesionální žena
Vladimír Páral
Příběh Soni Čechové, mladé servírky, která se díky lásce k muži dostává trnitou cestou k vysněnému cíli.
Mé první setkání s Vladimírem Páralem a pravděpodobně i poslední. Toto není druh knížek, který bych vyhledávala. Díky společnému čtení se však dostanu i k takovýmto knihám, kterých bych si jinak ani nevšimla a jsem každopádně ráda, že si tak rozšířím své čtenářské obzory.
Ze začátku jsem měla pocit, že knihu ani nedočtu a odložím, vytrvala jsem a příběh mě i začal zajímat, chtěla jsem vědět, co bude dál. I tak to bylo pro mě takové nijaké, ale uznávám, že konec byl rozhodně překvapivý a vůbec jsem ho nečekala.
Nadšení se však nekoná, ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Poslední půlšilink
William Somerset Maugham
Tento již klasický román je inspirován životem malíře Paula Gauguina. Hlavní hrdina se rozhodne ve čtyřiceti letech opustit rodinu a začít se věnovat kariéře malíře. Nebude to mít vůbec jednoduché a jistý klid nalezne až na Tahiti. Autor nám ukáže jeho cestu za splněným snem.
Tuto knihu už mám v knihovničce nějaký ten pátek a nikdy na ní nebyl ten správný čas. Až díky skupině Klasikomilů, kdy jsme četli klasickou britskou literaturu, jsem se jí rozhodla přečíst. A lepší volbu jsem si nemohla přát.
Od autora jsem již četla knihu Barevný závoj, která se mi moc líbila, tak jsem zhruba věděla do čeho jdu. Autor ani tentokrát nezklamal, ba naopak Barevný závoj předčil. Autorův styl je naprosto skvostný, to, jak píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání. No prostě nádhera.
Ač je tato kniha napsána již v roce 1919, působí tak současně. Autor používá nadčasové myšlenky. Celkově se to prostě skvěle čte. Určitě i díky výbornému překladu.
Samotný příběh je napínavý, zajímavý a poutavý. Dohledávala jsem si informace o životě Paula Gauguina, porovnávala je s knihou. Hledala jsem si jeho obrazy, abych věděla, jak vypadají ta díla, o kterých autor píše v knize.
Jedním slovem to byl prostě zážitek. Rozhodně se nebojte klasiky!
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha nás zavede na hrad do východních Čech na sklonku 16. století. Mladá vdova přijíždí z Francie, aby našla nový domov u svého švagra. Naráží však pouze na chlad a odmítání. Dokonce se jí někdo pokusí i otrávit. Jediný, kdo za ní stojí, je rodinný právník, který bude dělat vše proto, aby ji přijali do rodiny.
Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě na Databázi knih, chybělo mi splnit poslední téma – Kniha odehrávající se v 16. století. Jelikož knihy z tohoto období moc nečtu, ale autorku mám moc ráda, s chutí jsem se do knihy pustila, bohužel mě příliš nenadchla.
Příběh je pomalejší a předvídatelný. Je to něco mezi romantickou knihou a detektivkou. Naštěstí to bylo psáno opravdu čtivě, tak stránky mizely před očima jako vítr. Ale jinak si z této knihy moc neodnáším.
Je skvělé, že díky čtenářské výzvě vyzkouším i knihy, které obvykle nečtu, ale šestnácté století nebudu vyhledávat ani nadále.
Ještě musím zmínit časté chyby v knize. Tolik špatně umístěných nebo úplně chybějících uvozovek jsem už dlouho neviděla.
Prokletí - Antologie bajek nejtemnějších
* antologie
Dvacet příběhů. Temných, zábavných, napínavých i strašidelných. Všechny však spojuje jedno – prokletí. Kletby známe z pohádek, ale tady je můžete potkat i v dnešní době.
Dvacet fantasy autorů, dvacet povídek. Každá je jiná, originální, ale mají společné jedno – kletbu. Ať už to jsou povídky, které vychází z tradičních pohádek jako Sněhurka či Karkulka, tak i příběhy z různých období a různých světů. Všechny povídky jsou napínavé i lehce strašidelné, ale nic, po čem byste nemohli v noci usnout. Je to takové to příjemné mrazení, když se chcete bát.
Povídky jsou ideální volbou pro seznámení se s fantasy autory. Díky jednotlivým příběhům poznáte, který ze spisovatelů vám sedne a který nikoliv. Pak už je snadná volba, po jaké další fantasy knize sáhnete. A že tento žánr nečtete? Nevadí. Tato knížka je pro všechny a vás může navnadit k tomu, abyste fantasy literaturu v budoucnu vyzkoušeli.
Po knize sáhněte i ve chvíli, když přijde čtecí krize. Já sama se v takové situaci ocitla a díky krátkým povídkám to má spád, navíc téma prokletí je napínavé a probudí ve vás opět touhu číst. U mě se to rozhodně podařilo a už jsem si hledala, co dalšího bych si měla od autorů přečíst.
Nesmím zapomenout zmínit nádhernou obálku. Ta rozhodla o tom, že si knihu přečtu, je prostě kouzelná.
Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, jak už to u knih, které mají různé autory, bývá. Ale díky tomu věřím, že si tu každý najde to své.
Ponořte se do příběhů, které pro vás sepsali ti nejlepší a nejoblíbenější.
3,5*/5*