Eslem komentáře u knih

Telenovela sepsaná patnáctiletou autorkou - další příběh "nadějného talentu" z doby brakové. Vraždy se vrší, ale nesmrtelné ovce stále jen tupě čekají, až na ně přijde řada. Děti jsou buď sirotci s tragickým osudem, nebo mají zmatek v tom, kdo je vlastně rodičem. Většina postav je přinejmenším duševně nevyrovnaná a ne u všech se to dá odůvodnit pubertou. To vše a nic víc (žádný náznak fantazie, natož originality, jsem nezaznamenala) na nekonečných 300 stranách.

"Muchovská" obálka moc pěkná, atmosféra belle epoque skvělá, schopnosti okřídlených koček nebo rekonstrukce z paměti zrcadel zase ospravedlňují přesah do žánru fantasy. Zápletka však byla dost chabá, výroky postav občas vypůjčené (nechuť dívat se na Eiffelovku tuším od Maupassanta), dost bylo i nelogičností a překladatelských přešlapů. Jen pro úplnost, čeští vydavatelé načali tři různé série tohoto autora, tak by mě zajímalo, jestli aspoň jednu z nich dokončí...

3 28.12.2016

Tak tady jsem asi hodně zabloudila :-( Kombinace žánrů vypadala slibně, ale fantasy atmosféra se moc nekonala, s výjimkou až otravné snahy napodobit Tolkienovy průpovídky a párek tupých půlobrů nádavkem. Zkomolený Warhammer alias klišoidní veledrsňák pomáhající partičce ubožáků dílo dokonal a postavil na roveň hloupoučkým ženským románkům. Zpětně doceňuju všechny ostatní osamělé vlky...

Pořád marně čekám, kdy se M. Burdové podaří aspoň přiblížit ke Křišťálům moci, ale to by nejspíš chtělo další Deltoru, aby se mohla patřičně inspirovat. Snížek se z Paoliniho kočkodlaka vyvinul v jedinou osobitou postavičku série PJ, takže knížka i přes nevelký dějový potenciál působí mile (k tomu přispívá i obálka) a místy i rozesměje.

1 20.11.2016

Pro mě jednoznačně nejpůsobivější díl celé Deltory, který mi namátkou připomněl Kruh, Bludného Holanďana a maják na Faru.

1 28.10.2016

Takhle nějak si představuju adaptaci černobylské havárie a la fantasy někým, koho inspirovali Neomillnerová a Sapkowski. Obsahově byla kniha přehlednější a učesanější než Vílí kruhy, ale ty retrospektivní nářky okolo zdravotního a duševního stavu hlavních postav mě už přestaly bavit. Posedlost postavami dost ubírá ději; všechny tři Tereziny knihy, které jsem četla, si umím představit jako delší povídky, a tím zkrácením bych o moc nepřišla. Celkově mám její povídky radši než tyhle delší práce. Pořád u mě ale boduje čtivostí a humorem.

1 27.08.2016

* za vzkříšení série Stopy hrůzy s opravdu hodně fantasy vyvrcholením - zamilovaná puberťačka nejenže vraždící sokyni nevyškrábe oči, ale velkoryse jí svého tajemného přitažlivého muže přenechá.

22.08.2016

Jak už napsal Svářeč - tento ročník byl viditelně slabší, s převahou nevypsaných autorů. Nejsympatičtější mi bylo Deset s ráznou a vtipnou hrdinkou, dobře se četla i Adventní povídka z prostředí pražského nadpřirozena. Svěží závan přinesli myslící ledovec a tajemný křen Osberht, bohužel ten 3D tisk se autorovi trošku zvrhnul a pointa výsledného zmatku mě moc nepřesvědčila. V. Molcarová se tentokrát pokusila o new weird, kterému normálně fandím, zůstalo spíš ale jen u zajímavého nápadu. Ještě pořád viditelně fičí elfové trochu jinak, ale mně teda pointa jejich Soumraku až moc připomněla Mars útočí... Poslední soutěžní povídka Pomoc osudu mi trochu pomohla s představou, co asi leží pod čarou, nebo možná co se děje vskrytu (nešikovně napsané, tematicky podobné Šperku pro princeznu, takže jedno velké proč?).

2 25.04.2016

Prvních dvacet stran se se mnou táhlo dva týdny, no a úderem 13. kapitoly s krajně nesympatickým oscarovým hochem jsem četbu vzdala. Autorka úplně přeskočila fázi psaní knihy - servíruje nám jen nějaké své poznámky k přepisu řecké mytologie, zprzněné vším, co jí cvrnklo o nos nebo se mihlo v televizi. Bez návaznosti, ladu, skladu, invence, humoru... Než tenhle literární paskvil, to fakt radši břichobol pejska a kočičky. Hra na obálce je jedinou sympatickou částí, kdyby tak místo knížky autorka vyplodila deskovku...

Potemnělý fantasy románek (nejen) pro ženy napsaný hodně kvalitním jazykem. Tempo pozvolné - kam se to hrabe na Algar Tarch, myslela jsem si velkou část z těch 440 stran. Ale pak se zrychlilo a ich-forma začala pracovat. Autorka toho dost obětovala pointě, takže s Arienem osobně se vlastně skoro celou knihu nepotkáme, ale výsledek myslím stojí za to. Beztak příběhu vládne - ti rozervaní mágové K. Francové prostě jdou.
PS: Obálka opět vnadicí klasika, no tentokrát aspoň víc souvisela s dějem.

24.02.2016

Tak by mě zajímalo, jestli dědičná ztráta panenství úderem patnácti let není nějaký autorčin rodinný vtip... :-) Závěrečné zvraty byly trochu skřípající a nakonec nám spadlo jedno velké klišé, aniž by se nad tím alergička Zia pozastavila (jo a taky ta svatba), ale jinak zase pěkné nápady (Piškvorky, trojúhelník, červi v kožiše a sněhových dunách...) a fajn počtení. Charakterní Edrik se s hubatou Fínkou pěkně doplňoval. Jen trošku škoda, že se necestovalo dřív a víc.

24.02.2016

Na koberci i vzducholodí světem T. Janišové je svěžím a moderně pojatým fantastickým cestopisem a příjemným literárním překvapením. Mínusem jsou dost předvídatelné zvraty (a to jsem předchozí díl ani nečetla), ale nenapadá mě elegantnější způsob, jak do příběhu vpašovat oblíbená klišé a nebýt za telenovelistku, než ironicky promítnout Ziin posměšný seznam do jejího vlastního života. Když se pak vehementně rozčiluje, přejeme jí to a současně přivíráme oči nad tím, jak je nezodpovědná a pěkně nadrzlá (jen možná zbytečně trochu předčasně vyspělá).

02.02.2016

U téhle (půl)knihy už mě úplně ovládl pocit, že autor neumí než točit dokola jeden jediný motiv - pubertální arogantní nafoukanec machruje tak dlouho, dokud ho neusadí nějaký jiný, mocnější nafoukanec. Pokud to teda není Mat, Rand nebo nějaký supermyrrdraal, kteří sedí na vrcholku kaskády. Vývoj postav v Jordanově podání: pyšné bezvěké Aes Sedai se najednou červenají a skládají na zem, protože náctiletí překonali počáteční ostych nebo je Sorilea vzala proutkem, a Rand se pod tíhou proroctví stává nesnesitelným. To, že si to vlastně uvědomuje a pořád opakuje, mu moc bodů nepřidá. Sérii mám v plánu dočíst, ale už dávno bohužel přišla o počáteční kouzlo (které i tak víceméně spočívalo ve vykrádání Tolkiena), takže to vypadá na pěknou fušku.

1 04.01.2016

Závěrečné vodítko je bohužel hodně krkolomné a pro neanglicky mluvící myslím dost neprůchodné.

19.12.2015

Pro mě o něco chytlavější než jednička, i když zápletky si byly dost podobné - zase vypukne válka, hledá se děvče, ochranné autorské ruce nedovolí odrovnat žádného z hlavních hrdinů a jako utopický bonus tu opět máme potrestání vlivných a prachatých hajzlíků. Hodně se mi líbí sekvence názvů jednotlivých dílů Expanze...

19.12.2015

Svižné a vtipné. Šťastlivec a jeho nymfička sice ne úplně podle mého gusta, ale hodný páreček by se ve vesmíru asi daleko nedostal. Hysterického UI si pan "zástrčkový typ" rozhodně zasloužil :-) Dinosauři a potopa byli teda trošku slabší a konec nepřinesl žádné překvapení, ale zároveň byl víceméně na přání...

25.11.2015

Už jsem slyšela dost kritiky na to, jak se ženské autorky nedokážou vcítit do mužských postav. U R. Jordana mám naopak pocit, že se častokrát projevuje až moc jako žena. Všechny ty popisy rób, no a šitíčko má u sebe dokonce i Rand... Nevím, nakolik případně zasahovala paní manželka, ale třeba ta scénka, kdy z polomrtva sotva vzkříšený sedlák Mat vypráská holí dva nejzdatnější aspiranty na strážce zaráz, působí jako vytažená z hlavy nějaké náctileté fantasy romantičky. Tuplem když si ještě přítomní muži zas a znova uvědomují, jak je Galad neodolatelně pohledný.

1 09.11.2015

Asi nejpůsobivější začátek knihy, jaký jsem kdy četla - ve vzduchu nad přesličkovým lesem visí bouře, v bažinách se povalují obří ještěři a nad tím vším si na terase soukromé kosmické lodi vybavené slušným barem vysedává konzul a hraje na klavír. Jako bonus pak stromoloď Yggdrasill, teslovníky, nabroušený Štír a pro fantazii děsně dráždivé Hrobky času. Jenom škoda toho, že všechny příběhy začínaly tak od lesa - místy se opravdu dost táhly. Pro mě ale rozhodně lepší než Duna - radši přečíst Cantos zhýralce Silena, než poslouchat přemoudřelé Herbertovy mudrlanty...

3 30.10.2015

Anotace může navnadit, jenže… Prvních 150 stránek vypráví převážně o tom, jak se Aes Sedai a Přijaté potkávají na chodbách, přičemž největší akce spočívá v tom, že se děvčata vypraví zapisovat jména ženských, které čerstvě porodily. Ani získat šátek moc nestojí, i když při tom občas někdo umře. Kniha se zoufale vleče kolem nezáživné zápletky hledání vyvoleného novorozence (šitíčko s sebou!), aby se na pár posledních stranách z posledních sil rozběhla. V epilogu se tak Lan ze zapřisáhlého nedůvěřivce zázračně proměňuje ve Strážce. Hodně děsivý výplod Jordanova autorského zoufalství.

1 29.10.2015

Podobně jako Meče Lorgan (chudák conanovec, který spadl do té obálkové pasti!) - po literární stránce působivé, ale čtenářsky špatně stravitelné a přepepřené fomalhiwskými vlnovkami. Poutavost Mycelia je tomuhle na hony vzdálená...

1 30.09.2015