Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pod temnými korunami Černého hvozdu řádí stvůry, jež není snadné polapit...
Krysař si píská svou zvrhlou písničku...
Mezi panáčky ze semaforů se prožene vlna sebevražd...
Nejhorší zrůdy jsou prý sami lidé...
Ale až přijde sedmnáctý bojovník, bude dokonáno.
Ledovec o tom všem dumá stejně rychle, jako se šine k oceánu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/265139/big_zoldneri-fantasie-zoldneri-fantasie-2ZV-265139.jpg 3.311
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy

Malarkey
16.07.2020

Žoldnéři fantasie jsou nesmírně zajímavým projektem, který kvalitou a myšlenkou přímo navazuje na Drakobijce ze stejného nakladatelství. Navíc právě tato kniha je mým prvním setkáním s touto sérií a musím říct, že Straky v ní nechávají hrozně poctivé práce. Nejenom, že obálka je skvělá, ale fascinuje mě, že i každá z povídek má svého malíře, což knihu notně ozvláštňuje a vytváří tak pocit, že v knihovně necháváte něco originálního…až jedinečného. Co se týče povídek, tak mě zaujalo to, že většinu píšou autorky, na úkor autorům, což je určitě ku prospěchu stavu současné fantastiky. Také mě ale překvapilo, že jedna ze soutěžních povídek se do knihy nedostala a přitom jí má na svědomí Kristýna Sněgoňová, která dneska sbírá úspěchy na všech fantastických frontách. Popisovat jednotlivé povídky tu ale nemá úplně smysl a tak bych rád vyzvedl alespoň ty, které mě nejvíce zaujaly. Jednak je to Osberhrt, která je přesně ve stejném duchu, jako je i debutová kniha autora – Zombie, chiméry a rock´n´roll. Dále je skvělá Pomoc osudu od Jitky Ládrové, se kterou jsem se setkal už u povídkové sbírky ze stejného jejího světa – Lovci lidí – a skvěle si jí užil včetně samotného, decentně krutého závěru. No a na závěr musím vyzdvihnout asi nejdelší a jedinou hostující povídku – Proč mrtví nepláčou od Míly Lince, který taktéž navazuje na jeho svět Černého hvozdu, na který se taktéž už nějaký ten pátek těším.

Skeeve
03.10.2018

Povídky dobré, povídky slabší a i ty špatné... Asi jako každý ročník Žoldnéřských prací. Ačkoliv tento sborník skrývá v sobě, dle mého, pět vcelku výtečných prací (včetně hostující povídky od M. Lince), jejich třpyt, lesk a slávu na pomyslných miskách vah v opozici vyvažují ty slabší kusy, kterých tu nebylo také málo. Rozhodně nejslabší bych považoval žoviální pokus o jistou urban fantasy paní Molcarové "Poslepu házet kostkou", který však v očích poroty byl tak skvělý, že se vyškrábal až na třetí místo (jak asi píši u každého ročníku - je to věc vkusu a mé hodnocení je velice subjektivní i sugestivní - ostatně asi stejně tak, jako poroty). Ale abych nezačal negativně, či nějakým haněním... Musím vyzdvihnout již zmiňovanou hostující povídku, která byla vážně dobrá a navnadila mě silně na samotná díla M. Lince, pak "Pomoc osudu" mé oblíbenkyně Jitky Ládrové, která umí tvořit své světy stylem jím vlastním a ještě lépe je popisovat (a především vyprávět osudy jejích hrdinů), "Osberth" Karla Doležala, který zde ukázal svět pro mě v tuzemské fantasy naprosto nový a také velice zajímavý, či v neposlední řadě "Soumrak elfů" (princezničky a mejdla, který nesnášej metal, ať se dou rovnou vycpat) a "Zrádné svědectví", které vtáhlo naprosto úžasnou atmosférou (a napětím!). Bylo to velice dobré čtivo, když vezmu knihu v celku jako takovou, ale pokud hodnotím dle průměru povídek, které obsahuje, sotva přesáhnu byť o píď tři hvězdy.

... Navíc, jen abych dodal, u každé povídky jsou obvykle dvě ilustrace. Každá povídka dostane jiného ilustrátora, takže krom čtení je mnohdy i čím se kochat. A tento ročník mě nejvíce v tomto ohledu zaujala ilustrace Jiřiny Kmínkové.


davidurban1973
03.10.2017

Většina povídek mě nezaujala, pár soutěžních bylo pěkných, hostující asi nejlepší.

cori
02.11.2016

Tento sborník obsahuje průměrné povídky, které nenadchnou ani neurazí. Nejvíce mě zaujala vítězná povídka Deset, špatný nebyl ani Osberth. Nejslabší je konverzačka Zrádné svědectví.

Eslem
25.04.2016

Jak už napsal Svářeč - tento ročník byl viditelně slabší, s převahou nevypsaných autorů. Nejsympatičtější mi bylo Deset s ráznou a vtipnou hrdinkou, dobře se četla i Adventní povídka z prostředí pražského nadpřirozena. Svěží závan přinesli myslící ledovec a tajemný křen Osberht, bohužel ten 3D tisk se autorovi trošku zvrhnul a pointa výsledného zmatku mě moc nepřesvědčila. V. Molcarová se tentokrát pokusila o new weird, kterému normálně fandím, zůstalo spíš ale jen u zajímavého nápadu. Ještě pořád viditelně fičí elfové trochu jinak, ale mně teda pointa jejich Soumraku až moc připomněla Mars útočí... Poslední soutěžní povídka Pomoc osudu mi trochu pomohla s představou, co asi leží pod čarou, nebo možná co se děje vskrytu (nešikovně napsané, tematicky podobné Šperku pro princeznu, takže jedno velké proč?).

Svářeč
06.11.2015

V Žoldnéřích se celkem pravidelně střídají dobré ročníky s horšími a tohle je zase ten horší... Těžko říct nakolik za to může fakt, že v soutěži došlo k velké generační výměně a ve sborníku chybí spousta jmen, které jsme byli zvyklí vídat v minulých letech. Povídky autorů jako Mullerová, Tučka nebo Žlebek taky nebyly dokonalé, ale působily velmi sebejistě a suverénně, zde jsem měl u mnohých povídek těch nových autorů pocit jisté nevypsanosti a amatérismu (i když to už je možná trochu drsný pojem). Nicméně to je pouze můj subjektivní pocit. Prostě zatímco loni byla většina povídek dobrých a jen pár průměrných nebo špatných, tady je to naopak. Ale abych jen nehaněl, tak povídky Mertlíkové, Doležala, Pytlíka nebo Stellaty jsou vynikající.