Pomoc osudu

Povídka od: Jitka Ládrová
Z knihy: Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy


Učitel a vychovatel princů napomáhá osudu, aby se králem stal jeho svěřenec.

Rok vydání originálu: 2015

Komentáře (3)

Přidat komentář

Skallarix
09.06.2018 5 z 5

V této povídce jsem po nějaké době znovu mohl navštívit svět Nejmocnějších. Slečna spisovatelka mě opět mile překvapila, její povídka měla "šmrnc" - byla velmi čtivá, vtáhla do děje a nepustila. Příběh byl promyšlený a měl spád... Jednoduše - měla všechny ty ingredience pro vytvoření výborné povídky.

Na Jitčiných povídkách se mi líbí, s jakým zápalem tvoří své světy a jak "živoucí" nám je předkládá. Skvěle promyšlený svět a propracované postavy (zde bych typoval, že nejvíce se zasnila nad Norvechajem :-P ).

Ačkoliv povídka skončila na posledním místě mezi vítěznými, označil bych ji jako jednu z nejlepších ročníku 2015.

tempus
13.11.2016 3 z 5

Prolog byl celkově nepřehledný, zato stať byla dobrá. Nejvíce se mi na ní líbilo to, že to byla vlastně pohádka pro dospělé s reálným pozadim (je tohle nebo tamto ekonomicky výhodné (ani si nedovedu představit s jakou chutí bych sledoval tohle ve světě Hvězdných válek např prezentaci práce pro Darta Vadera od imperiálních vědců pojmenovaný ,, Kladné stránky provozu Hvězdy smrt s výhledem na 20 let s hospodářským včlenění do ekonomik podrobených světů a omezení negativních dopadů výstavby")? nebo co mi přinese oblibu jednoho prince a chladný respekt od královny?) Pokud to vás nebude zajímat a budete číst hodně pozorně, žádné prekvapení nenastane, protože nic tam není jen tak a bez následků. Pátrání po rodinné záhadě je ovšem napínavá natolik, že podružná fakta a dějové linie moc pozornosti nezabere. V závěru nové postavy se objevovaly až moc náhle, bohužel. Celkovy můj dojem je, že jako první vytištěný text to není špatné, ale nejvíc mi to evokuje větší novelu zkrácenou na velikost pouhé povidky, než jako dílo psané od začátku jako povídka.


Eslem
08.04.2016 1 z 5

Slaboučký kus, z kterého čiší nevypsanost a těžkopádná snaha o poetičnost ("Moře si pohrávalo s pískem na pobřeží. Jako by mu nepřálo zlatavou barvu a chtělo ji z jeho povrchu smýt."). Nezáživnost je na okamžik utnuta překotným a "úžasným" objevem, který ale vlastně nemá žádný význam a rychle se na něj zapomene. Téma je podobné mnohem lépe napsanému Šperku pro princeznu (otázka následnictví, ochránce), takže se nabízí dobrá otázka, nač muselo být ve sborníku dvakrát...