Děti vánice

Národům Podmoří vládnou zasvěcení – elitní čarodějové. Někteří studují zákony fungování magické energie, jiní navrhují složité stroje... a další bojují. Málokdy táhnou za jeden provaz a následky občanských válek vyrývají do podoby světa hluboké jizvy. Jenže ne vždy zabíjí pouze bojová magie. Když kouzla ponechaná napos... celý text

Národům Podmoří vládnou zasvěcení – elitní čarodějové. Někteří studují zákony fungování magické energie, jiní navrhují složité stroje... a další bojují. Málokdy táhnou za jeden provaz a následky občanských válek vyrývají do podoby světa hluboké jizvy. Jenže ne vždy zabíjí pouze bojová magie. Když kouzla ponechaná napospas osudu zdivočí, sama se stávají hrozbou.
Zorena Rútid sebrala posily a táhne spolu se svým druhem na pomoc Lerienu zmítanému nepokoji. Cestou je však stihne vánice. Záhy se ukáže, že v horách na čaroděje čekají větší problémy než sněhové závěje. Odkázáni sami na sebe čelí chladu a stínům minulosti. Zapomenuté i té nedávné. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/288419/deti-vanice-nxJ-288419.jpg 421
Série:

Podmoří (5.)

Žánr:
Romány, Literatura česká, Fantasy
Vydáno:, Epocha (ČR, od r. 1989)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Přidat komentář
Katanga
21. června

Nemusíte být fanouškem fantastiky, aby vás Děti vánice chytly, aby se vám mráz v okolí Zapadlého koutu dostal pod kůži. A že se dere silně. Teplomilná Zorena s Atalanem se chvějí ve vesničce, ze které nevede cesta ven. Zima je děsivá, o to děsivější, že se z lesa neozývá sebemenší zvuk, že sníh tvoří jednolitou vrstvu, kterou nerozrušila jediná zvířecí stopa. Co zimu, jakou jižní část Podmoří nepamatuje desítky let, způsobilo? A proč jsou na obětech zimy otisky dětských zubů?
Společně s mrazivou hlavní příběhovou linií staví Tereza Matoušková před čtenáře malá dramata ve vzpomínkách, která se více či méně s vánicí ve vesnici prolínají. Postavy mají v umírající vesnici prostor a atmosféru pro přemýšlení nad silnými osobními dilematy, která zatím nedokáží uzavřít a před která se může dostat kdokoli z nás, prostých, nemagických smrtelníků. To činí postavy, se kterými Tereza Matoušková pracuje opravdu mistrně, ještě o to skutečnějšími.
Knihu můžu jen a jen doporučit dalším čtenářům. Tereza píše velice čtivě a uvěřitelně, krásně pracuje s jazykem, ve správných okamžicích umí tíživou atmosféru osvěžit špetkou dobrého humoru. Osloví nejen fantazáky, ale i ty čtenáře, kteří se od linie fantastiky drží spíše stranou. Bude ve vás doznívat ještě několik dní, lísat se jako ledová vánice a ptát se: Jak byste se rozhodli vy?

martina1199
28. ledna

Další báječně temný a ponurý příběh z Podmoří :)
Prosím víc a houšť podobného čtení :)

JanYettiArbter
26.12.2016

Knížka mě bavila od začátku až do konce. Nic jiného jsem od autorky nikdy nečetl, ale přesto jsem neměl problém se ve světě více méně orientovat. Bylo zábavné, když se autorka vůbec nezdržovala vysvětlováním svých vlastních názvů (napadá mě teď jako příklad jen ten Tark :D ) a čtenář to tak nějak pochopí sám. Postavy byly uvěřitelné a promyšlené, příběh příjemný a svět celkově zajímavý, takže vše splněno a za mě plný počet bodů. Jistě dám šanci i dalším knížkám z Podmoří.

Polgara
07.11.2016

Děti vánice jsou důstojným pokračováním ze světa Podmoří. Je to čtivé a čtenář knížku odloží až po otočení poslední stránky. Temnářka svému řemeslu rozumí a ví, jak ho chytit a nepustit. Jen taková technická: "Kdy bude další?"

Eslem
27.08.2016

Takhle nějak si představuju adaptaci černobylské havárie a la fantasy někým, koho inspirovali Neomillnerová a Sapkowski. Obsahově byla kniha přehlednější a učesanější než Vílí kruhy, ale ty retrospektivní nářky okolo zdravotního a duševního stavu hlavních postav mě už přestaly bavit. Posedlost postavami dost ubírá ději; všechny tři Tereziny knihy, které jsem četla, si umím představit jako delší povídky, a tím zkrácením bych o moc nepřišla. Celkově mám její povídky radši než tyhle delší práce. Jo, a smyšlená zvířata a rostliny bez slovníčku se taky dost míjejí účinkem. Pořád u mě ale boduje čtivostí a humorem.

Hekate
10.07.2016

Autorka je sympaťanda a nepíše špatně, ale něco mi tam chybělo. Připadalo mi to jen jako popis bez děje...K postavám ani prostředí se mi nepovedlo vytvořit si vztah. Nečetlo se mi to dobře a nezajímal mne ani konec. Kdybych knihu odložila hned po pár stránkách, nebylo by mi líto, že nevím, co se stalo. Nakonec jsem se tím nějak prokousala a kolem 130 stránky mne to už začalo bavit. Jenže to je dost málo na to, že kniha po desítkách stránkách končila. Je to mé první setkání s autorkou a možná jsem nezvolila nejlepší knihu. Třeba bych si při další již zvykla na její styl psaní, ale do dalších knih už se mi moc nechce.

Lenny33
18.06.2016

Knihu jsem si koupila na Světě knih na "popud" autorky a musím říct, že rozhodně nelituji!
Začátek mě tedy zrovna nechytl a chvílemi jsem netušila o čem autorka mluví (asi to bylo tím, že jsem začala 5. dílem série a dost mi chyběly jakékoliv informace o autorky smyšleném světě). Někde ve čtvrtině mě ale kniha pohltila, ocenila jsem skvěle vykreslené realistické postavy i postupně se vyvíjející děj. Co mě ale hlavně očarovalo je, jakým krásným jazykem autorka píše! Opravdu za mě to byla jedna z těch knih, kdy si vychutnávám každé slovo.
Co mi vcelku vadilo, byly občasné vulgarismy, které mi do zbytku textu vůbec nezapadaly.
Nakonec ani neznalost předchozích dílů nebylo tak zásadní.
Celkově hodnotím 4* a moc všem doporučuji!

Dragell
15.04.2016

Tajemný svět Podmoří, jehož chod udává mechanické slunce, prožívá nepříjemné chvilky. Ať už továrny byly uzavřeny nebo ne, z jedné něco nemilého uniklo. Vynikající atmosféra, děsivé momenty a hlavně horda stvoření, které dříve byly děti. Uvítala bych bohatší příběh, ale i tak jsem si knihu užívala.