Erytrocytek komentáře u knih

Jen dvě poznámky o celém díle:

1/ Přísahám, že Werther byl psychicky labilní už předtím, než potkal Lottu. Ukázkový typ přehnaně pozitivního člověka, který obdivuje každou vykvetlou pampelišku. Už dlouho zastávám názor, že tento člověk časem vyhoří nebo se minimálně sesype, protože potlačovat přirozenost a stále si něco malovat narůžovo není zdravé. Dokazuje to několik jedinců v mém okolí a nyní i Werther.

2/ Nejvíce mě dorazilo to předčítání Ossianových zpěvů těsně před finále, protože jsem netušila, která bije a bylo to pouze umělé prodlužování ukončení mé trýzně.

7 13.11.2023

Komentář píšu s odstupem, protože ihned po přečtení bych toho schopná nebyla. Přečteno jedním dechem s pocitem hrůzy a zhnusení. Tušila jsem, kdo/co je Les a bohužel se to i potvrdilo. Pokaždé, když se od té doby ocitnu v lese, tak si nějakým způsobem na tuto knihu vzpomenu a doufám, že tyto pocity časem vymizí.

18 04.10.2023

Vesmírná tématika není můj šálek kávy, ale výzva je výzva.

Nakonec jsem si lepší knihu vybrat nemohla, protože jsem si v ní našla pasáže, které mě hodně pobavily a jiné byly zase k zamyšlení. A kdo ví... i tohle se jednou může stát.

1 04.10.2023

Perfektní vykreslení zinscenovaných čarodějnických procesů v celé své kráse...
Při čtení člověk cítí bezmoc, vnímá všechny popisované detaily a roste jeho nenávist k lidské rase. Že byli Boblig, Nácek a pár dalších "nenažraní", to je jedna věc, ale kolika jiným lidem na různých pozicích to přišlo podezřelé a přesto vesele razítkovali a podepisovali vše potřebné k odsouzení nevinných, z toho mi je vážně zle. A smutné je, že lidé takoví jsou a budou i za tisíc let.

9 04.10.2023

Chtěla jsem oddychovku, která mě až tak moc nepohltí - jednoduše knihu, co si vezmu do ruky, až budu chtít sama číst a nebudu mít nutkání sedět u ní do noci a potácet se pak nevyspaná do práce. Zpočátku to mou představu splňovalo, děj se mi zdál předvídatelný... Pak však nastal zlom a kniha mě překvapovala až do samého konce. Jo, a byla jsem pěkně nevyspaná.

3 04.10.2023

Překvapivě hodně čtivá kniha. Ve své době určitě unikátní dílo - kdo by si dovolil radit vládci a kritizovat vládce předchozí? Alespoň elementární znalost historie Itálie se tu vyplatí, protože autor uvádí spoustu zajímavých historických příkladů. Doporučuji.

8 06.08.2023

Příběh mě zaujal a seriál na Netflixu jsem vidět nechtěla (protože herečku v hlavní roli moc nemusím), tak jsem se rozhodla pro knihu. Styl psaní mi nejprve přišel strohý, hlavní hrdinka moc sympatická nebyla, ale pak přišly chvíle, kdy jsem jí i začala fandit. Příběh byl skvělý a ačkoliv se v šachu tolik nevyznám, knížka mě vážně bavila a to i včetně popisu šachových partií. A teď si možná dám i ten seriál. :)

6 06.08.2023

Tak dobře. Tohle nebyl úplně můj šálek kávy.
V rámci ČV se snažím vyhledávat proslulé klasiky, kterým jsem se na střední vyhýbala. Tohle byl však za mě zřejmě nejslabší kousek. Na to, že kniha má něco přes 200 stran, jsem se začala bavit na straně cca 180. Popisy blat a neúrodného kraje mě místy už nudily.

14.07.2023

Uznávám, že jsem trochu suchar, protože celý příběh je napsaný nespisovnou češtinou a to mě trochu (dost) rušilo. Počátek slabší, postupně příběh sílil.
Za mě ve výsledku fajn, občas jsem se zasmála, určitá hloubka tu je a rozumím, proč je to klasika. Jen nebudu ta pravá cílovka. Věřím, že v určitém věku nebo pro určitý typ lidí to může mít silnější kouzlo.

1 14.07.2023

Smekám. Na začátku knížky mi to sice znělo jako příběh pro teenagery, ale následně mě příběh zcela pohltil. Konec je rozporuplný a poněkud abstraktní, ale celá druhá polovina knihy byla taková, takže proč ne?
Ve výsledku mě mrzelo, že kniha už končí, protože poslední část jsem si vážně užívala a společně s hlavní hrdinkou jsem chtěla do tamějšího světa proniknout víc a víc.

4 12.07.2023

Příběh je dost naivní, včetně všech postav. Představa, že by kdy mohl žít někdo jako Manon a její rytíř a zároveň by jim vše procházelo a nikdo jim ani nezkřivil vlásek, je dost ujetá. Nečetlo se to špatně, místy jsem se musela zasmát počínání všech postav, ale na druhou stranu - hlavní protagonista byl stejně naivní a bláhový jako slepě zamilovaný člověk v dnešní době (akorát dnes máme jiné postupy, jak se ponižovat před druhými).

1 11.03.2023

Čtení čehokoliv od Austenové mě vždy odpuzovalo, protože jsem měla vizi, že se bude jednat o přehnaně romantická dílka.
Jak příjemně překvapená jsem byla, když jsem začala číst tuto knihu. Připadala mi vtipná, nadčasová, nešlo v ní ani tolik o romantiku jako spíše o vykreslení tehdejší společnosti v Anglii (jejich "problémy", které jsou v dnešním světě komické). A nejvíc mě okouzlilo, kolika půvabnými způsoby se dá ponížit a zesměšnit člověk (líbí se mi to možná mnohem víc, než dnešní přímočarost, kdy vše vyjádříme jedním vulgárním slovem).

16 22.02.2023