Drolreich komentáře u knih

Obsahově bezesporu dobré jako základ to problematiky, nicméně body dolů jdou za naprosté selhání korektury, kdy to hraničí s čirým dadaismem. Nejvíce asi pobavil termín 'kremrolog', což by tedy měl být odborník na kremrole. Jak to ovšem zapadá do globálních problémů, potažmo mezinárodních vztahů, vážně netuším.

18.12.2021

Moc jsem od této knihy, či spíše knížečky, nečekal, ale byl jsem nakonec příjemně překvapen snahou Tolstého rozebrat dynamiku vztahu mezi mužem a ženou s akcentem na problematiku žárlivosti. Navíc si po dočtení můžete pustit Beethovena, jen tak anebo pro lepší pochopení díla.

1 05.11.2021

Tuto věc jsem kdysi dostal darem a rozhodně nepřežije příští stěhování. Celé je to, jak se ukázalo, jenom snůška výmyslů autora, která nemá nic společného s původními obyvateli Středni a Jižní Ameriky. Je to doslova urážka těchto bohatých kultur, plivanec do tváře. Koherence idejí nula, hlavně, aby to znělo hezky a podbízivě. Korunu tomu pak nasazují šarlatáni typu Dušek, kteří tyto bludy šíří. Hanba!

Další z řady new age self-help slátanin. Ze začátku to vypadá poměrně zajímavě, člověk se nadchne a od půlky je to jen nuda a onanie autora. Opravdu netuším, co je na něm tak kontroverzního či objevného, nic nového totiž nepřináší. Možná žije v nějaké deziluzi z nadměrné konzumace barbiturátů, že má snad právo rozdávat rady do života. Jednu hvězdu dávám za připomenutí (protilátku), abych se takovým titulům vyhýbal. Možná pokud máte fyzickou kopii, tak si přidejte hvězdu ještě jednu, třeba s tímhle brakem půjde aspoň v zimě zatopit.

3 03.11.2021

Bezesporu jedna ze základních knih pro studium MV. Ač je to místy takový Silmarilion, co do počtu jmen a teorií, tak stále prof. Drulák podává vše poměrně uchopitelnou formou. Jeden bod strhávám za faktografické chyby a opomenutí některých zásadních událostí evropských/světových MV v historickém úvodu. To je velká škoda, neboť historie je nedílnou součástí studia MV.

2 18.11.2020

Takové čechovovské drama v próze s příměsí postmoderny vyhrocené do extrému, proložené trochou filosofie. Kniha je poměrně krátká, ale o to intenzivní a vyžaduje plnou pozornost čtenáře, aby se neztratil v pletichách našich dvou vykutálených hrdinů.

1 17.11.2020

Osobně se mi líbilo prozaické zpracování Milaräpova života od Eduarda Tomáše a proto, když jsem v knihovně náhodou narazil na toto dílo, dvakrát jsem neváhal. Strukturu knihy tvoří samotné zpěvy, které jsou prokládané malými intermezzy, kde se dozvíte více o příběhu okolo. Případně také slouží k dovysvětlení myšlenek či konceptů v nauce o Dharmě. Nechybí ani obligátní slovníček pojmů pro lepší orientaci. Písně jsou plné krásných přirovnání a metafor s filosofickým přesahem (který je více anebo méně explicitní). Zároveň je to velice inspirativní četba, při níž můžou hrozit záchvaty náhlé meditace, případně uvědomění svojí podstaty. Celkovému dojmu napomáhá i kvalitní překladatelská práce, kdy text je v moderní češtině, čímž ho dělá přístupnější. Ovšem místy klade více požadavků na čtenářovu zdatnost. Zájemcům o tematiku mohu vřele doporučit.

2 27.10.2015

Nejrpve jsem se těmito vojájckými memoiry dost těžko prokousával, abych se pak nemohl odtrhnout. I když Guderian často užívá zájmena já a má věty typu, jak to krásně popsal wally, tak mu na druhou stranu nelze upřít zásluhu na prosazení tankové zbraně (podobně De Gaulle ve Francii, byť s poněkud menším úspěchem) a její použití v součinnosti s ostatními složkami armády. Což nebylo úplně přijmuto nikdy, proto tedy to časté "kdyby se to udělalo podle mého". Kdyby ano, porážka by možná nebyla tolik katastrofální. Také mu nelze upřít jeho schopnosti či snaha bojovat za své záměry u Hitlera, potažmo vrchního velení. Čímž se dostal do opozice vůči nejvyšším (to i pak udává tón samotnému textu). Guderian se prezentuje jako voják staré školy s porozuměním pro současné potřeby vedení války, jako hrdý Němec, který se za svou vlast nestydí. Přesto, že bojoval de facto za Hitlera, převažuje motiv němectví nad motivem národně sociálním. Jistě, takovéto paměti mohou být poupraveny, ale i kdyby některé věci byly třeba jen z poloviny pravdou, tak toho člověka obdivuji. Vůbec mi nevadí absence politického balastu, protože jeho zájem ležel v oblasti vojenství, který mu ztěžovali právě politici. A už bych ho vůbec neoznačoval za nacistu. Pokud máte rádi tanky, neváhejte a čtěte.

3 23.07.2014

Od Chinaskiho jsem doposavad četl z prózy jen Příběhy obyčejného šílenství a Škvár mě nadchl. Lehce noir detektivka plná sebereflexe před očekávaným koncem, samozřejmě doplněná klasickým autorovým stylem, plný peprného sarkasmu a hořkosti života, abusrdní zápletka...prostě to má všechno. Sjeto jedním dechem. Ovšem nutno poznamenat, že je to vlastně nuda. A vy jste taky nudní.

7 19.02.2014

Jedna z knih, kde jsem nejprve viděl filmovou adaptaci, konkrétně tu od Tarkovského. Celý film bych popsal jako jednu velkou stíhu. Pohltil mne a vyplivnul zpět, stejně jako Lemova kniha. Sci-fi jsem nikdy tolik nefandil, ovšem po přečtení jsem nucen říci, že to je povinnost nejen pro fanoušky žánru. Solaris totiž přináší i zajímavé existenciální či morální otázky, psychologii postav atp., vůbec to působí velmi nadčasově. Not your regular sci-fi.

5 10.02.2014

Tušil jsem, že přijde den, kdy si tento román budu muset přečíst. Byl jsem více než ohromen. Příběh pěkně ubíhá, sledujeme různé dějové linky a digrese, vývoj hlavních postav vůbec. Tím vyvstává otázka, proč Tolstý zvolil název jaký zvolil - nejspíše proto, aby zaujal. Že budeme svědky pádu ženy z vyšší společnosti, zejména v rovině v psychologické, kdy Anna postupně ztrácí smysl svého života, resp. začíná pochybovat, zda-li je to doopravdy to, co chtěla. V čem vlastně tkví štěstí našich životů. Osobně mne tato linka tolik nezaujala, spíše jsem sledoval více Levina. Skrze jeho ústa k nám totiž promlouvá Tolstý - myslitel, který vidí okolo sebe problémy tehdejší Rusi a chce je nějakým způsobem řešit (moment, kdy K. L. píše svoji práci a vůbec způsob vedení hospodářství). Podobně zajímavé jsou i až filozofické rozmluvy postav. Román, který by se věnoval pouze takové problematice nemá šanci na větší úspěch. Proto zde máme svědectví doby na pozadí mistrně vyprávěného milostného příběhu dvou lidí, tedy Anny a Levina, kdy jeden dojde po naplnění svých tužeb ke skáze, kdežto druhý dojde (pravděpodobně) naplnění svého života.

4 31.01.2014

Velký Lev Nikolajevič se po jedné živé debatě s Antonem Pavlovičem rozhodl napsat drama. Chtěl mu dokázat, že i on to zvládne. Bohužel se mu nepodařilo dostát svých "výhrůžek" a představuje nám sice řemeslně zvládnuté drama, ale jaksi bez duše, bez náboje. Asi jako většina dnešní filmové produkce - na chvíli zabaví, za zapamatování však nestojí.

31.01.2014

Z celého opusu jednoznačně nejlepší díl, protože se zde Masaryk věnuje pouze ruskému myšlení a nesnaží se hrát na historika (I.díl) nebo literárního vědce (III.díl). Tyto polohy moc nezvládá. Čtení je to bezesporu těžké, na druhou stranu to stojí za tu námahu se tím prokousat. Hlavně to pomůže udělat si představu o ruském myšlení obecně. Jsou zde zmíněny snad všechny směry, spolu s kvalitním rozborem jejich myšlenek a představitelů, případně i komentářem od Masaryka. Jak jsem již zmínil - je to opravdu těžká četba a nedoporučil bych ji běžnému čtenáři, spíše někomu z oboru (rusistika apod.), pro koho to bude mít význam.

2 31.01.2014

Hodně zajímavej výlet. Poezie E. A. Poea je doopravdy jako žárovka, která sice svítí, ale nevydává teplo. Verše jsou dobré, barvité, avšak ten chlad z toho čiší na hony daleko. Trošku jsem z toho měl stísněnej pocit. Prostě výlet do hlubin jedné temné duše.

1 31.01.2014

Nedám pět hvězd, a to z jednoho prostého důvodu - chybí tam zase ruští filosové. Nebo tedy je jim věnováno, těm nejzásadnějším, celá jedná strana. To je políček těmto velikánům, ba titánům v případě Solovjova (ten si vysloužil dokonce samostatný odstavec). A u Gercena stojí, že se označoval za nihilistu - nějak netuším, kde na to autor přišel. O Čaadejovovi, kterým započala diskuze slavjanofilové x zapadnici, najdeme dvě věty, navíc jedna je faktograficky špatně. Nebo nevysvětlení proč toho Radiščeva vlastně zavřeli - možná by nebylo špatné zmínit jeho spis Cesta z Petrohradu do Moskvy, který působil ve své době celkem radikálně. Může se to zdát poněkud hnidopišské, ale pokud chci psát dějiny filosofie, tak bych měl zmínit nejen ty západní. Nezbývá mi nic jiného než se ptát podobně jako Gercen - Kdo je vinen?

3 31.01.2014

Protěžování Lolity mi přijde trapné, když tu máme kafkovské Pozvání na popravu spolu s Lužinovou obranou, pohledem do světa geniálního šachisty. Dvě vynikající díla. Psychicky labilní Lužin, semletý okolním děním, postupně ztrácí svoji obranu nejen v šachu, ale zejména v životě. Na druhé straně stojí Cincinnatus C., který se provinil tím, že je neprůhledný, že má duši a tím pádem je pro společnost nebezpečný. Podobný námět nacházíme i u Zamjatinova díla My. Vyvrcholení děje je v Pozvání na popravu je skvělé. Zároveň můžeme sledovat motiv útěku - Cincinnatus mohl možná útéci svým věznitelům, nicméně se k tomu neodhodlal. Lužin nám předkládá život vedený na tahy, kde se snaží předvídat, co bude dál. To vede k jeho odtržení od reality, resp. uzavření se do světa šachovnice. Chvílemi jsem s Lužinem soucítil. Oba příběhy jsou velice zajímavé a neměly by být přehlíženy.

1 31.01.2014

Vnímám to jako nadčasové dílo. V rovině toho, jak většinová společnost už tehdy vnímala člověka, který je dobrý vůči svému okolí, jedná upřímně, nesnaží se něco skrývat atp., jako idiota. Tak jako v dnešní době, což je poněkud smutné, protože jsme se za ty léta evidentně nikam neposunuli, ba spíš udělali několik kroků zpět.

6 31.01.2014

Jak film, tak kniha jsou skvělé. Parádní zachycení Skotska z pohledu party mladíků, co jedou héro a tak nějak žijí ve světě, který zase vyznává své drogy, tj. konzum. Osobně bych to zařadil do kategorie černá komedie. Jinak jsem měl možnost číst v originále a skotská angličtina je suprová. I když chvilku trvá, než si člověk zvykne, ale potom si užívá plnými doušky. Některé výrazy mě fakt bavily. Navíc překladem to nutně ztrácí své kouzlo, i když samozřejmě mi některé nuance mohou uniknout. Zároveň je pěkně znázorněno, jak to vypadá, pokud spadnete do takovejch s*aček.

1 31.01.2014

Mrtvé duše jsou pojem a měly by být čteny. Ano, nejsou kompletní. To jim však neubírá na kvalitě. Čičikov se může zdát atypickým hlavním hrdinou - to je ovšem autorský záměr. Donutit čtenáře se zamyslit nad sebou, jestli také v sobě nemá kousek Čičikova. Kousek člověka, který po tom, co získá své, odcestuje pryč. Že bezskrupulózně využívá lidí, vtírá se jim seriozním vystupováním či historkami z dětství. Umí hrát karty, navštěvuje plesy a vůbec se tváří společensky. Jako aristokrat. Nemá výčitek, je mistrem svého oboru...skrze toto nám Gogol líčí dobové Rusko s jeho obyvateli. Působí to tragicky, zároveň i směšně. Smích skrze slzy, typický pro Gogola. Dílo může být vnímáno jako cesta jednoho malého člověka k vykoupení - nejdříve zhřešil, prošel si očistcem a ve třetím díle by nejspíše došlo ke katarzi, kde by se Čičikov konečně usadil a žil spořádanější život. Takové náznaky tam najdeme, leč se můžeme dohadovat zda-li by tomu tak skutečně bylo.

5 31.01.2014

Pro mne jedno z nejlepších světových dramat. Čechov byl opravdu génius. Nicméně je často reflektováno čtenáři, potažmo diváky, chybně - stylem, že to nemá děj a je to jakési nijaké. Asi budu ve svém hodnocení poněkud subjektivnější, ale toto dílo mne zaujalo a dostalo po prvním přečtení během gymnázia. Naprosto brilantní psychologie postav, které se babrají ve svých promrhaných životech (jak si v průběhu dramatu uvědomují), jejich vnitřní vývoj a monology, demaskování jejich marnosti (a tedy i skutečné podstaty profesora). To je oč tu běží! Jen a proto je Strýček Váňa právem na vrcholu.

2 30.01.2014