Solaris

Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29551/solaris-29551.jpg 4.1627
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (119)

Přidat komentář
havranice
23. září

Dle některých komentářů jsem se bála, že přes zajímavé téma a atmosféru tam tyto zajímavé pasáže budou jen v menšině, že kniha bude složitá na čtení a v mnohých pasážích málo srozumitelná, že druhá polovina knihy bude celá nudně popisná o solaristice, a že konec příběhu vyzní do ztracena a neurčitě. Tudíž že to bude jedna z těch knih, kde je pár super stran, které se člověku vryjí, ale pak jen samé čtenářské utrpení a pocit nevyužitého potenciálu. No a byla jsem nesmírně mile překvapena, protože žádný takový pocit jsem neměla. První polovina knihy u mě byla na cca 4 hvězdičky, zajímalo mě to, ale nebyla jsem pohlcena úplně, ale v polovině se to přehlouplo do jasných pěti. Onen nudnější popis solaristiky je tam pouze ve 2 kapitolách (kniha má kapitol 13), takže o tom, že by celá druhá polovina knihy byla jen o tomto nemůže být vůbec řeč. I druhá půlka knihy řeší stále onen vztah nastolen v první půlce. Ano, ta solaristika v těch dvou kapitolách byla hodně popisná a místy nezáživná, ale i tam jsem našla pasáže, co mě zaujaly a u ostatních stran jsem přeletěla 3-4 věty a šla dál. Pro příběhovou linii není vůbec potřeba vstřebat všechny informace z těchto dvou kapitol, takže to lze lehce vyřešit pouhým pročtením sem tam. Jinak kniha má takovou určitou psycho-hororovou atmosféru, a to celou dobu. Když jsem si ji četla později do noci a byla v místnosti sama, trochu jsem se bála. Postavy v knize se setkávají se situacemi, pro které v sobě nemají žádnou vnitřní reprezentaci, nemají nic z předchozích zkušeností, co by jim umožnilo vědět, jak se k tomu, co zakouší, mají postavit, dokonce ani nevědí, co kolem toho mají cítit a co si myslet, což vede ke krajnímu vyčerpání, apatii, duševně jsou stále nad pomyslnou propastí. To vše vyjádřeno opravdu skvělým stylem - po jazykové stránce to byl prostě koncert. Bohatý jazyk, stylistická obratnost, trefně vyjádřené pocity, vnitřní děje, atmosféra. Kniha navozuje existenciální úzkost a otázky kolem identity člověka. Příběh má podle mě jasný konec, nekončí otevřeně, ale prostě jasně – jedním z možných konců. Kniha je svou atmosférou a tématem dost nezapomenutelná. Nutí také člověka přemýšlet, jak by k dané situaci přistupoval asi on sám. Sem tam je v knize nějaký odstavec, kde spolu postavy vedou kratší filozofičtější rozhovor, ale to je řídce a filozofické otázky spíše probíhají ve čtenáři na základě samotného příběhu, než že by se až tak moc přetřásaly přímo v knize, alespoň já takový dojem neměla. Jazyk knihy byl čtivý, v tomhle jsem žádnou náročnost nevnímala, ale kniha opravdu není úplně oddechová prostě tím tématem, otázkami a pocity, které to v člověku budí. A také určitou ponurostí, pocitem neřešitelnosti situace, a vnímáním těch ambivalentních pocitů postav, které jsou vyčerpávající - k situaci totiž není možno vztáhnout se nějak jednoznačně, protože prostě překračuje všechny lidské zkušenosti, a čtenář je do této agónie pocitově vtažen. Čtenářsky pro mě velmi kvalitní zážitek.

danny_21
23. září

U mě je Solaris rozporuplná kniha sice s výborným depresivním námětem dávno pohřbených vzpomínek zhmotnělých v bytosti díky prapodivnému moři, ale pro běžného konzumenta sci-fi přináší také spousty složitých a nezáživných popisných pasáží týkající se oné zvláštní "mořské" substance - 60 %

Rooseman
13. září

Futuristické, minimalizované a atraktivní dílo. Milovníci sci-fi si přijdou na své. Obsah lze snadno rozdělit do dvou částí: dějová linka a popisová (odborný text). Na překousání sdělení je kniha náročnější, hlavně prokládané encyklopedické pasáže jsou místy pro formu, kterou naladila první polovina knihy, zbytečné. Ponurá, detailně promyšlená a přesto nepochopitelná scenérie dodává vaší mysli správný odstín chladu, avšak po zdlouhavém přemýšlení je nasnadě konstatovat, že celá kniha je ponurá. Neobsahuje ani jednu pozitivní pasáž. Maximálně jde o chvilkové psychické poblouznění, které však stejně naráží na pocit pachuti.

Postavy se zajímavě vyvíjejí a to tak, že v podstatě kolísají na hranici svých psychických možností a reálný posun je vidět pouze u hlavního hrdiny.

Na jednu stranu jde o krásný negativistický pohled na lidstvo, na druhou o povedené, ač žánrově dost vyhrazené a specifické sci-fi. Určitě to není šálek kávy pro každého a určitě by mohla přijít na řadu hypotéza vypovídající o tom, že ve své podstatě dílo nikdo nepochopil a už ani nepochopí tak, jak ho autor na samotném začátku zamýšlel.

Lujza031
10. září

Četla jsem asi před pěti lety. Jak ostatní píšete, že ty popisy mohly být kratší, tak mě vůbec nevadily. Četla jsem to u krbu a místy se dívala na oheň, tak to byla síla:-) Zdlouhavé se mi zdály spíš děj postav v knize. V době, kdy jsem ji četla, jsem ji asi moc nepochopila, určitě si ji přečtu ještě jednou a názor možná vylepším nebo opravím.

tchiwawa
22. srpna

Složitě napsaná kniha, která mi však vůbec neucarovala. Je tak jsem se držela,abych nepreskakovala celé stránky. Možná jsem prostě nepochopila nějakou skrytou myšlenku, ale za mě prostě podprumer.

VesmirnaOndatra
23. července

Najdesivejšia vec, ktorá sa človeku niekde v bohom zabudnutom kúte vesmíru môže stať, je stretnúť sám seba.

gladya
19. června

Hledala jsem do čtenářské výzvy knížku poprvé vydanou v roce mého narození, nějakou "novinku". Když jsem zjistila, jaké poklady jednoho z mých oblíbených žánrů a oblíbených autorů ten rok vyšly, neváhala jsem zvolila jsem Solaris, knížku, kterou jsem četla před pár desítkami let. VIiděla jsem i film, základní děj jsem si pamatovala. Ale i tak stálo za to si tento skvost znovu přečíst.

Není to nejzábavnější ani nejlehčí čtení od Lema. Ale patří k jeho vrcholným dílům. A troufám si tvrdit, že i k významným dílům žánru. Takhle by totiž opravdu mohlo dopadnout setkání s mimozemskou inteligencí. Samozřejmě, ne úplně stejně.

To, co někdo považuje za nudné popisy, mně přišlo jako zajímavě vykreslený svět.

Současný autor by pravděpodobně jinak pojmul technické detaily, ale na kvalitě knížky to nic nemění.

Dax
12. června

Hard&heavy sci-fi, říznuté psychologickým drama. Téměř nulová akce, ale precizně budovaná atmosféra a nebojím se říct monumentální popisnost jevů a pocitů. To vše je zároveň klad i zápor knihy, protože kniha je náročná na pozornost a současně téměř hypnotická, ale kouzlo a atmosféra knihy spočívá právě v tom. Pokud se člověk začte, Solaris ho pohltí a nepustí.

Lessana
21. května

U Lema sa mi to už stalo - nápad geniálny, začiatok dych berúci, potom autorovo stratenie sa v siahodlhých opisoch (zrejme snaha o vysporiadanie sa s "vedcami", ich premúdrenými teóriami a "tvorbou" nekonečnej spisby), nereálne konajúce postavy (s menami, ktoré si nikdy nedokážem zapamätať, a vždy sa pýtam, prečo nedával svojim postavám mená slovanské?) a záver sa nekoná, len rozpačité ponechanie textu do stratena. Veľká škoda, malo to perfektný potenciál. Avšak, nedá sa nesúhlasiť s tým, že človek by mal v prvom rade poznať seba samého, a až tak sa púšťať do objavovania a poznávania iného - len vtedy by totiž porozumel a precítil.

Beer_bro
25. dubna

U sci-fi vyhledávám filozofii, méně pak technologie. A v této knize jsem nějakou našel: Jak má člověk objevovat světy kolem sebe, když ani neobjevil pořádně sebe?
Trochu mě nudil dlouhý popis aktivit oceánu. To mohlo být kratší. Ale beru to jako součást žánru.
Na první knihu, kterou jsem od tohoto spisovatele četl, to bylo dobré. Časem si rád udělám čas na další knihu :) Snad si nějaký najdu.

zimela
14. dubna

Solaris?
Prázdnem si plující tajemství velikosti planety rámované nýty obitými zrcadly oken tísnivě prázdné kosmické lodi s hrstkou ze sebe sama zoufalých existencí v ní.
Tenhle žánr dalece přesahující klenot směle doporučuji všem.

5 těžce klasických *****

Karhal
10. dubna

první půlka hodně čtivá, u druhé už je to trochu prokousávání se ke konci.. ale rozhodně stojí za přečtení.

TomHr
04. dubna

Krásná kniha. Za svých pubertálních dob jsem hltal sci-fi, všechno co mi přišlo pod ruku. Snad jenom Philip K. Dick mě oslovil tak jako Solaris.
Můžeme se zamýšlet nad morálními dilematy, která vyvstávají před hrdiny. Můžeme se zamýšlet nad samotnou definicí života, co už je život, kde končí. Pro mě to ale není hlavní devíza knihy. Proč jsem se nemohl odtrhnout od textu, je zvláštní snová atmosféra bizarní planety, podivnost oceánu, jeho "chování" a "staveb", jejichž smysl je nám utajen. Stanisław Lem vystavěl zvláštně krásný fantastický svět, který se zcela vymyká našemu chápání, který je obtížně popsatelný pomocí lidských pojmů. Po mnoha desítkách let výzkumu planety, přes stohy vědeckých prací, stále Solaris navozuje tísnivý pocit někde úplně vzadu v mozku - podvědomý strach z neznáma.

ThomasRuhe
27. března

Nemohu napsat, že by Solaris byl špatný román, jen po dobře vymyšlené úvodní zápletce, bohužel příběh vyšumí do ztracena.
Poslední kapitola, kdy Kelvin bilancuje, je naopak povedená.

Meybe-
27. března

Velice podmanivé a to hlavně tou zvláštní atmosférou. Planeta Solaris je tak zvláštní a přitom tak přitažlivá, že na ní ani vaše krásná sousedka (či soused) nemá. Jedno je však velice zvláštní. Čtení bylo fajn, ale neměl jsem ten super pocit, takový ten wow efekt. Přesto nad knihou často přemýšlím. Zůstala v myšlenkách, idejích a z hlavy ne a ne pryč a to se zas tak často nestává...

opic 12
15. března

Mým Solaristům...
Proslulá Lemovka,poctivé i pravé scífko a to doslova-hard jak vyšitej.Filozofování s fyzikou,tajemno s otázkami,psychologie pocitů,stavy zmatennosti a spousty nezodpovězených otázek tak typických pro,jak jinak je to přeci vědecká fikce.Nečekat Marťánky s anténkama,vysílá je večerníček,má na to licenci a šlape na kole za koncesionářský.
Je tomu bezmála několik hodin co se do tichého neznáma odebral Stephen Hawking.Jeho vědomí je na cestě do světů možná právě podobných,vzdálených naší představivosti a chápání.Jeho neutuchající mysl je důkazem jež překonalo i takovou věc jako je nepřízen osudu,která však dokáže objevovat teoreticky nepochopitelné,vzdálené všednodennímu vnímání.Mimochodem,co je vlastně to čemu říkáme láska? Z toho,aby se jeden umiloval a nebo prej prochází žaludkem.Tak to je vám taky taková záhada.Otáčíme do stránek Lemovy knihy,třeba nám napoví.
Takřka přibližně jsou nepochopitelnému vystaveni i pokusníci u planety Solaris.Hloubavý a přemýšlivý čtenář (předpokládám) :-) je tak v kůži nevyzpytatelného...ale čeho...snad své představivosti či blouznění a nebo později jakéhosi chorého myšlení ? Co od nás chce ta podivnost,co je zač,jak komunikovat a chápat...navždy snad skryté jednoduché odpovědi.
Každopádně svým způsobem,jsme i my Solaristé.Pohlceni oceánem a nezměrnou touhou porozumět i pochopit co se to kolem nás děje.
I když nejsme zrovna kandidáti věd co jim zrovna uniká mimoidní svět,kapánek nám v tom napomáhají všici ti vizionáři Lemové,Hawkingové a jim podobní.Jak jsme všemu budto blízko a nebo vzdáleni necht si přítomní i budoucí Solaranané zkuste přijít už sami.Ve své podstatě,jsme každý sám...
No řekněte,jak to dělaj kosmonauti? Vím co dělaj pionýři,vím co dělaj skauti,ale jak to dělaj kosmonauti? S tím splachováním bych to ješte pochopil,ale,když je stav beztížný je vykonat potřebu obtížný.A čtou při tom knižku? Některý věci se daj vysvětlit kapánek snáz než samotnej Solarismus,takže se držte přistáváte,zas tak lehko nebude,ale Solaris si vás získá svým létama prověřeným tajuplným vlivem.

Abia
13. února

Na mě asi moc složité. Krásné dialogy, v kterých člověk poznává postavy, ale zároveň i dlouhé popisy, při kterých jsem obdivovala autorovu fantazii, která mně zřejmě chybí. Protože se nevzdávám, tak jsem dočetla do konce, který se mi nelíbil. Nečekala jsem happyend, jen možná něco srozumitelnějšího.

Ondra148
09. února

Někdy dost zdlouhavé a nudné.

belerofontes
24.11.2017

Žijeme v době technické revoluce která nemá obdoby ve světových dějinách. A v jedné jediné generaci jsme svědky změn o kterých se naším předkům ani nezdálo.Žánr scifi je nyní jaksi v defenzivě protože dnešnímu člověku nemá příliš so nabídnout,a dnes se tomu říká spíše fantasy..
Toto Lemovo dílo však přetrvalo a fascinuje dodnes protože je víc než o tom co asi budou dělat a jak budou vypadat lidé budoucnosti...Klade otázku jakbychom se zachovali,kdybychom byli v kůži hlavního hrdiny. A na to není jednoznačná odpověď.Každý jsme jiný a každý by to udělal nějak jinak...

ufak
23.11.2017

Zajímavé, ale užil jsem si to až jako dospělý. Jako dítěti se mi to zdálo otravné.

Petruse21
12.11.2017

Námět dobrý, ale nedotažený. Zpracování nuda.

Vesmich
27.10.2017

Do žánru se občas vnořím, nejsem ani velkým znalcem, ani skalním fanouškem. Spíše zvědavým a přiměřeně nadšeným návštěvníkem, takže se mi stane, že některé klasické texty zachytím se zpožděním takřka generačním...Měla jsem trochu potíže s imaginací, prostředí se mi nějak lépe vizualizuje prostřednictvím příběhu, než vědeckých pojednání a odborných textů. Ovšem v pasážích, kde šlo o popření vlastního geo/antropocentrismu a pokus o změnu stanoviště pozorovatele, jsem se cítila dobře a snahu hlavního solaristy, jednat jako člověk i v situaci, která lidská není, jsem ocenila jako krásnou, byť nesmyslnou.

Hanka_Bohmova
28.09.2017

"Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další lež. Nehledáme nikoho - než zase lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme si s jinými světy rady. I ten jeden je pro nás příliš velikým soustem."

Pro mě tenhle úryvek vystihuje jak postoj lidstva/vědců k Solaris, tak vztah Krise k Harey. Kdepak love story, chybí (opět chybí, chtělo by se mi napsat) právě ten jeden krok od něj k ní, aby se dalo mluvit o lásce. A kapitoly o solaristice mi vyprávějí dvojí: Jak nálada vědecké komunity koresponduje s "nábojem" momentálních solaristických teorií (ke konci knihy tímtéž výmluvně procházejí i obyvatelé stanice) - Solaris je mlčícím zrcadlem, odrážejícím nás samotné. A jak jsme posedlí potřebou zmocnit se, ovládnout, i kdyby to neznamenalo nic víc než bez porozumění pojmenovat a zkatalogizovat. ("Jen si představ, dali jsme jména všem hvězdám a planetám - a co jestliže se už nějak jmenovaly?")

Četla jsem Solaris, tuším, potřetí, teď s velkým časovým odstupem. A kdysi dávno jsem viděla i Tarkovského film. Nevybavuju si své předchozí dojmy a myšlenky, ale zůstává mi pocit, že tentokrát to bylo nějaké jiné. Asi věk :o)

Macek333
17.09.2017

Tuhle knihu jsem přečetl poprvé ve třinácti. V té době mě oslovil hlavně epický děj hlavního hrdiny a jeho pokus o pochopení principu dvojího vstoupení to téže řeky.
Hlavní myšlenka, že člověk nehledá doopravdy kontakt s jinou inteligencí ale hlavně smysl té vlastní, mě neustále nutí číst ji znovu a znovu. Čím jsem více k bilanční hranici svého života, tím častěji :-)

Thrawn89
13.09.2017

Musím říci, že jsem před čtením moc nevěděl o co půjde, ačkoliv jsem před dávnými léty viděl film, vůbec mi v hlavně neutkvěl. Představoval jsem si náročný psycho-horor ve sci-fi kulisách, ale výsledek je dost jiný. Sci-fi složka zde není pouze kulisou na pozadí, ale je všudypřítomnou podstatou. Příběh není "strašidelný", ale hluboce lidský a emocionální. Knihu bych rozdělil do třech částí, prví část, která sahá cca po polovinu knihy rozvijí hlavní děj, má spád a velmi mě bavila. Kontakt s naprosto odlišnou formou vědomí (?), psychologické vyrovnávání se hlavního hrdiny s "hostem" a originalita celé atmosféry knihy mě doslova pohltily. Následně Vás však kniha zahltí kapitolami (o Solaristice, popisu oceánu), které ačkoliv člověk musí obdivovat autorovu fantazii, prostě nejde úplně pojmout a přiznám se, že jsem v nich hodně přeskakoval. Konečná fáze knihy je pak hodně diskutabilní, protože opravdu nedává příliš odpovědí, na které člověk čeká a nechává knihu jaksi neuzavřenou. Mě však přišla skvělá! Ano neuzavírá příběh a rozuzlení postav, ale nabízí pochopení. Pochopení naprosté malosti a bezvýznamnosti člověka v tváří tvář kolosálnosti vesmíru a jeho zákonům. Nikoliv však v nihilistické skepsi, ale v opravdovém smíření. Takže... Nehledejte zde příběh, který zhltnete jako malinu, nečekejte zde "hollywoodské" sci-fi bejkárny pro nemyslící oběti konzumního vyprázdněného života. Zde najdete skutečnou hloubku a nakonec i pochopení. A za to tuto knihu cením, i přes ty výše uvedené pasáže.

Eridan
30.08.2017

Psychologické postmoderní dítko sci-fi. Zajímavé myšlenky a vykreslení vztahu (i viny). Popis oceánu vyžadoval velkou dávku fantasie a nekonvenčního myšlení. Občas tíživé, lehce svou paranoiou připomínající P. K. Dicka. Rád bych znal povahu hostů ostatních vědců, ale tu autor neprozradil. A někdy pro mě byly vědecké popisy oceánu příliš dlouhé.

Torgal
25.08.2017

Námet je super – kontakt s tak odlišnou formou mimozemského života, že s ňou nedokážeme ani len nadviazať kontakt. Navyše sa odohráva na pustej vesmírnej stanici kde sa dejú veľmi znepokojivé veci. Nádeje na filozofického Votrelca mi ale zhasli, keď sa gradácia deja zasekla niekde pri zauzlení – k vyvrcholeniu a rozuzleniu sa autor vôbec nedostal. Záver je utnutý takým spôsobom, až som pochyboval, či mojej kópii knihy nechýba polovica strán. Škoda, väčšinou to bolo totiž veľmi zaujímavé čítanie (s výnimkou dvoch úmorných pasáží v knižnici). 6+/10

alef
25.08.2017

Dokonalé! Vlastně by stačila tahle jedna jediná jednoslovná věta, ale nedá mi to, téma lidského vědomí mi je hodně blízké, a tak se pokusím o pár vlastních slov :-). Musím přiznat, že na mě Stanislaw Lem hluboce zapůsobil svým originálním pohledem na omezenost lidského vědomí, poukázáním na to, jak v kontrastu s celým vesmírem je lidská bytost naprosté nic, a když sleduji, kam naše lidská civilizace směřuje, vážně bychom si to měli alespoň občas připomenout :-).
Autor ukázal na spousty otázek, které si vnímavý čtenář může klást, odpovědi pak nechal na každém z nás (jiné prostě zatím nejsou :-)), ten, kdo chce, může jen přemýšlet o možnostech ...
... inteligence nám tak naprosto nepoznatelné, ne, že bychom nechtěli, ale jde tu spíš o určitou nemožnost, limity, které nás omezují v našich schopnostech, limity našich smyslů, našeho vědomí (ať už si to přiznáme, nebo ne, zatím toho o našem vědomí víme, přes veškerý pokrok v oblasti zkoumání lidského mozku, jen naprosté minimum),
... chápání, resp. jak se postavíme k tomu, co je mimo náš dosah, mimo naše možnosti, co nás přesahuje (a zatím jsme v tomto směru, podíváme-li se do minulosti i do současnosti, neprojevili nijak výraznou schopnost pojmout transcendentní záležitosti, snažíme se o to, to ano :-), světová náboženství, věda, ale třeba i politické systémy, se předhánějí, kdo přinese lepší „nápad“ :-).

Otázek je hodně, odpovědí málo, důležité je, že tohle je jedna z knih u kterých můžete přemýšlet, pokud budete chtít ... o příběhu lidstva, které se marně snaží pochopit ...

„Odvěká víra zamilovaných a básníků v sílu lásky, která je silnější než smrt, ono finis vitae sed non amoris, která nás pronásleduje už celé věky - je lež. Ale ta lež je jenom zbytečná. Nikoli směšná.“

Taťka Hraboš
16.08.2017

Pozoruhodná, inteligentní, komorní scifi s nádechem psychologie a filosofie. Nedávno jsem četl Stokerova Draculu a kupodivu mají tyto dvě knihy jeden podstatný aspekt společný - jak se má člověk postavit k něčemu, co přesahuje meze jeho chápání, vlastně by podle něj vůbec nemělo existovat, a přece to tu fyzicky je. Dalším ústředním bodem knihy je otázka, zda lze mít plnohodnotný vztah k něčemu, co jako člověk vypadá, myslí a chová se (navíc jako člověk, ke kterému jsme kdysi měli velmi silný citový vztah), ale přesto to člověk není. Těším se, že se někdy kouknu na některý z filmů, kterým byla kniha předlohou.

Mayaku
07.08.2017

"Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslíme, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme přivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu - tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!" (s. 94-95)

Solaris mě hodně překvapil, je to spíš takové filosofické přemítání na podkladu sci-fi, než nějaká akční záležitost. Mně se rozhodně zalíbil, ale dovedu si představit, že pro dost lidí to asi bude docela nuda.