Solaris

06.12.2021

Několikrát sfilmovaná záležitost svědčí o tom, že kniha je vážně dobrá, v podstatě nejlepší z tvorby pana Lema. Ačkoliv téma hodně probrané, tak si Solaris dokáže zachovat určitou originalitu ve vztahu setkání dvou civilizací, kde nejde o to kdo je vyspělejší, ale spíše o naprostou rozdílnost na hranici chápání obou z nich. Skvěle napsáno a skvěle se to čte. Pro kultovní vyznavače staré klasiky zřejmě povinnost. Hodně dobré 4.

30.11.2021

Komentáre to podo mnou napísali dokonalo a ja už k tejto knihe pravdepodobne nemám čo viac dodať. Jedine by som vytkla, že som sa občas strácala v tých námatkových, zvláštnych konverzáciách, ktoré boli akoby vo sne. Toto nebolo "len" scifi, ale aj psychologický či hororový román.

19.11.2021

Už dávno vím, že polský spisovatel S.Lem patří k několika autorům sci-fi, kteří jsou na špici tohoto žánru. Protože nejsem skalním čtenářem sci-fi, poslouchala jsem knihu v audioverzi a mohu jen potvrdit, že fantazie Lema je nepřekonatelná a navíc jeho jazyk tak bohatý, celý námět tak neotřelý - pokus o navázání spojení mezi člověkem a neobvyklou bioformou na vzdálené planetě, která je z hlediska lidského nemožná, ale přesto ovlivňuje lidskou psychiku. Doporučuji.

15.11.2021

Nie som fanúšikom scifi žánru, väčšinou som tieto typy kníh fakt nedočítal, lebo mi prišli ako bludy. Ale toto ma vskutku zaujalo, chvíľami som tým vedeckým úvahám síce nerozumel, ale princíp, či akési posolstvo knihy ma celkom rozsekalo. Akože žiadny ufóni, príšerky a chujovinky, ale že dojdeš na miesto vo vesmíre, kde sa ti zhmotnia v podstate tvoje vlastné výčitky svedomia a do života sa ti vracajú kostlivci z tvojej myšlienkovej skrine a otvárajú sa tvoje trináste komnaty...tak tomu hovorím geniálny nápad!

03.11.2021

Myšlienka na ďaleké svety a mimozemské civilizácie dokáže vzbudiť pozornosť a úžas nejedného z nás – možno aj preto sa sci-fi literatúra teší takej obľube. Neznáme planéty, ktorých zákonitostiam nerozumieme, medziplanetárne lety, skafandre, tajomné oceány podivnej konzistencie či zdanlivo nikam nevedúca snaha o pochopenie. Výpočty, vynálezy, nekonečné pokusy, sem-tam nešťastné úmrtia. Stanisław Lem to v Solarise všetko kĺbi, pridáva štipku dobrodružstva a ešte čosi navyše.

Napriek veľavravnému názvu i samotnému prostrediu, kde sa dej knihy odohráva, totiž Solaris neponúka to pravé orechové len milovníkom vedecko-fantastických príbehov – na svoje si prídu aj tí, ktorých fascinuje ľudská psychika. V jeho rozbúrenom vnútri, tam kdesi uprostred neustále sa meniacich vĺn, sa totiž ukrýva aj poriadna dávka psychológie.

Autor na pozadí výskumnej misie (a s ňou spojenými komplikáciami) načrtáva problematiku ľudskej nátury – polemizuje o našich najtajnejších túžbach či obavách, dotýka sa otázky svedomia a tvárou v tvár nečakanému nezáujmu či otvorenej ignorácii poukazuje na neschopnosť, nevôľu (alebo možno dokonca strach) človeka akceptovať skutočnosť, že nie je stredobodom vesmíru.

V Solarise sa tak na jednej strane stretávame s poriadne vyšperkovaným, sci-fi terminológiou nasýteným opisom planéty, pričom spoznávame nie len jej súčasnú podobu, ale i históriu, na druhej strane sa prostredníctvom nepochopiteľnej a poriadne mentálne vyčerpávajúcej situácii, do ktorej sa dostávame spolu s výskumníkmi, ocitáme pred zdanlivo neriešiteľným problémom rozhodovania. Čo je morálne správne či únosné a ako by sme sa v danej situácii zachovali my?

Na sci-fi si veľmi nepotrpím, no čosi na psychologickom aspekte knihy v spojení s Lemovým vycibreným štýlom, vďaka ktorému som mala pocit, že sledujem poriadne prepracovaný film, ma totálne dostalo. Solaris je ako fascinujúca halucinácia hraničiaca s nočnou morou, z ktorej sa nedá prebudiť – vyvolá bezmocnosť, dezorientuje a zanechá plno nezodpovedaných otázok, no zároveň absolútne pohltí a očarí. Jednoducho wau!

06.07.2021

Mým Solaristům...podruhé.
Člověk většinou znejistí.Většinou znejistí když je pozorován.A ještě když se mu někdo hrabe v podvědomí.
V nesmírně vesmírných šuplících skrytých v zákoutích vlastního já.
Solaris je hard a psycho v jednom.Velmi promyšlená věcička jež při každém dalším čtení vyvolává další otázky.
Lem i ve slavném Solarisu má tolik nápadů,které by dalo z fleku na deset jiných knih.Bez nadsázky bez přehánění pravověrné sci-fi jak má být.A že už od napsání zeměkoule udělala hezkých pár otoček kolem Slunce :)
Psychoanalýza s přesahem.
Jen samotná kapitola s popisem oceánu Solarisu je unikát.Něco tak mnohovrstenatého a jak se tvrdí v doslovu tohoto zeleného vydání.Co to vůbec představuje ten samotný popis povrchu,tak ten nemá obdoby.Nevycházím z údivu.Vlastní úsudek at si každý udělá sám.
Paranoia uvnitř stanice s nepočetnou osádkou ve stísněných prostorách je proslulá.
Sním či bdím.Zdá se mi to tedy bdím.Ale jak zjistím že nespím čili nesním.Není spánek vlastně zásadní pro naše životy.Mimozemská inteligence,pokud je tedy inteligentní nebo se aspon přibližuje té naší ? Nebo ji převyšuje.Bude se domnívat to samé ? Je-li vůbec možné budeli se domnívat v našem vnímání (lidském) což je vlastně lidsky nemožné.Domnívat se a posuzovat okolí po našem bude ve výsledku mylné.
Stanislaw zkoumá co se dá a bylo by to na další knížku.Ostatně to je u něj zvykem.
Nepřekonatelné mistrovské zároven.Alespon bráno ve smyslu člověčího.
Co nám také zbývá,že ?
Solaristům a budoucím ijiným istům,průkopníkům objevitelům.Ti to dozajista nebudou mít jednoduché.
Prý se to blíží.Do sta let říkají odborníci.
Zatím si nastavuju budíka.Obávám se,že zaspím.Bude to ale něco.
U mě zatím Lem jako první kontakt vede.

09.06.2021

Na doporučení tatínka jsem tu klasiku nakonec zvádla:-) Chápu, že mu připadá geniálnější, než mě. Zajímá ho věda, je skvělý ve fyzice a matice. Pro mě to byla nálož, ale nápad super, promyšlené a úvahy, co se objevily velice zajímavé.

21.05.2021

I pres nektere tahle, popisne pasaze, nemuzu tehle klasice ubirat. V ramci "solaristiky" totiz zazni spousta fascinujicich myslenek (at uz o lidstvu, bohu, zkoumani vesmiru, kontaktu s naprosto odlisnou formou zivota, vztazich), kniha ma zvlastni, misty temer transcendentní, misty az hororovou atmosferu a predevsim samotna premisa kontaktu (nebudu spoilerovat, zajimave je hlavne to skrze CO komunikace probiha) s necim naprosto cizim, cinu knihu vyjmecnou.

20.05.2021

Číst tuhle knížku bylo jako účastnit se nějaké ďábelsky geniální mše v Chrámu Nejvyššího SCI-FI. Nebo jako přikurtovat se na Adama -pouze v sandálech- k raketě, aby rakeťák posléze zjistil, že ty sandály zůstaly dole na kosmodromu. Zkrátka těžce popsatelný zážitek.

Solaris začíná jako klasické sci-fi, načež do toho Velekněz Lemowicz přilije špetku hororu. Ne moc, jen tak, aby to na „Duchéminově patře“ zanechalo pachuť něčeho zneklidňujícího. Hned potom tam náš neohrožený Velekněz nastrouhá trochu psychoanalýzy, načež v polovině do budoucího majstrštyku přimíchá pár zrnek učenecké soli, která chuť první poloviny trochu překryje, ale jedlíkovým chuťovým buňkám dodá nezbytný solidní základ pro vychutnání druhé poloviny, která již sestává z hořkých, byť do celku zapadajících aromat.
Zajímavou tečkou na závěr je pak doslov Františka Novotného (vyd. 2021), který jedlíkovi, který si snad nebyl jist, nešálí-li jej chuťové pohárky, podá potřebný trávicí kontext.

Zkrátka a dobře – jedlé, ale místy náročné, vyžadující jedlíkovo aktivní vychutnávání. Přesto po těch všech pytlíkových polévkách bylo toto poctivé několikachodové/multi-chuťové jídlo naprostou senzací. Tedy pro mne fakt jo.

Tomuhle (právem přechválenému) gastroštyku nemůžu dát míň než 15 * z 5, ačkoliv mne učinilo vybíravějším, což není žádná výhra. (A opět poukázalo na nešvary českých sci-fi šéfkuchařů)

Pochvala pro knihu Zlín za minimalistické, ale elegantní vydání.

23.02.2021

Čistě subjektivně: číst Solaris, to je něco jako nastoupit na pořádně zvlněnou a smyčkovitou horskou dráhu. Výborný námět, nápady a úvahy určitě hodné zamyšlení, ale... ta nevyrovnanost. Občas jsem si musela přisednout ruce, neb měly silné cukání některé kapitoly, nebo aspoň jejich části, rovnou vyrvat a zahodit. Lem má obrovskou představivost, co se týče všelijakých popisů, krajinek, továren, to je typické pro většinu jeho dobrodružnějších děl. V případě Solaris se vyřádil, aby nám přiblížil procesy a útvary v planetárním oceánu, jenže zašel do totálního extrému. Než se prokoušete třiceti stránkami bezdějových citátů z odborných knih a pozorování zajímavých akcí a reakcí té protoplazmatické masy za oknem stanice, zapomenete, co se odehrávalo předtím. A tak dokolečka dokola, round and around.
Přitom to syrové psycho - až psychedelické drama, místy hraničící až s horrorem, kterého jsou Kris Kelvin a jeho druhové na Solaris účastníky, je něco, na co byste hned tak nezapomněli. Nebýt toho...
Přes všechny výhrady a kritizování... je to údajně Lemovo vrcholné dílo, patrně i opravdu bude. Ale holt ode mě, za ty chvíle nekonečné nudy a zběsilého listování, ať už se konečně zase něco děje, víc než čtveřici slizkých oceánských útvarů nedostane.

19.02.2021

Nuž takto. Vo veľkom štýle, čias dávnych, je cesta do srdca čitateľov, ktorí by možno ani sci-fi nečítali, ale po takejto knihe sa stanú fanúšikmi tohto žánru. Vidno, že staré dobré časy žijeme teraz. Pod kopami mŕtvych textov prítomnosti bude Solaris žiariť aj po 100 a viac rokoch. Kelvin bude jedným z nás a jeho láska a nádej, jeho myšlienkové pochody sa budú rodiť v nás ako v mysliacom oceáne, ktorý pokrýva planétu nášho života a v nádeji v ňom budeme zhliadať záblesky Boha, ktorý obdarúva, miluje a my? Pitváme plný pýchy a pitváme život, namiesto toho aby sme ho žili. Ďakujem za túto knihu Pán Lem.

13.02.2021

Já jsem ji moc nepochopila.

03.02.2021

Další Lemova klasika, tato dokonce několikrát, více či méně úspěšně, zfilmovaná. Výrazným rysem je hutná, tíživá, horrorová atmosféra. Neznámo číhá za každým rohem temných chodeb stanice. Nejde o prvoplánový pocit nebezpečí, jde o skutečné neznámo, cizí, nelidské. Hmatatelný strach nepramení z hrozby smrti, pramení z absolutního neznáma, které nelze pochopit lidskou myslí, pramení z archetypální hrůzy šílenství, osudu horšího než bolest a smrt. Je to komorní SF. Příběh se opět točí kolem prvního kontaktu s neznámou, nelidskou entitou, prozkoumává lidskou reakci na nelidské podmínky a rozhodně patří do zlatého fondu mistrovských děl žánru.

18.11.2020

Autor klade před čtenáře otázky a nechává jej, aby si na ně odpovídal sám.
Má lidstvo právo osidlovat jiné světy. Chceme poznávat neznámé, nebo jen objevovat dokola již objevené, jen v jiných podobách. Co vlastně víme o svém nitru.
A nastiňuje myšlenku, že i přes všechnu technologii se nezbavíme boha. Boha jsem očekával, vzhledem k polskému autorovi. Překvapilo mě však, do jakých úvah o bohu se pustil.
Tuto knihu bych doporučil i do školních osnov jako literaturu k maturitě.

Je to zajímavá kniha, přesto mne nijak nenadchla. Já tyhle "psycho" romány úplně nemusím.

30.09.2020

Jedna z nejgeniálnějších sci-fi, které kdy byly napsány ! Doporučuji stejnojmenný film od Tarkovského. https://www.csfd.cz/film/32352-solaris/prehled/
Vyhněte se americkému zpracování s Clooneym. Jsem rád, že mám tuto nádhernou knihu ve své knihovně

24.07.2020

Po přečtení knihy KYBERIÁDY jsem se pustil do čtení knihy SOLARIS, která nepochybně patří do klasiky žánru sci-fi. Autor pracoval na této knize 1 rok (od června 1959 – června 1960). Autor je Polák, jeho knihy jsou čteny po celém světě a svou kvalitou jsou srovnatelné s knihami anglických nebo amerických spisovatelů tohoto žánru. Když jsem četl tuto knihu, vybavovaly se mi některé scény z filmu, který jsem asi v minulosti viděl, ale musela to být hodně dávná minulost, ale nevadilo mi to, spíše jsem to pociťoval jako milé překvapení.

Námět knihy je výborný, příběh mne zaujal a začetl jsem se. Autor v některých částech popisuje OCEÁN a jeho působení, takže zde hrála roli moje představivost (kapitola Monstra). Působilo to na mě tajemně, mělo to správnou tajuplnou atmosféru. Nevím, jestli jsem všemu správně porozuměl u těchto popisů a jestli jsem všechno pochopil tak, jak autor zamýšlel, ale to vůbec nevadí. V tom právě spočívá kouzlo knih, zejména žánru sci-fi (fantasy), když si čtenáři kladou otázky a hledají na ně odpovědi a obdivují fungování světa, které autor vymyslel. Mnozí současní autoři žánru sci-fi by si mohli vzít příklad, jak psát tyto knihy, aby měly zajímavý námět, aby čtenáře jednoduše řečeno připoutaly, aby v nich bylo nějaké tajemno, napětí a vůbec není zapotřebí potoky krve a hodně postav, aby se v tom čtenář neztrácel. Kniha nemusí být zbytečně dlouhá. Myslím si, že tato kniha tyto požadavky splňuje. V knize se vyskytují také filosofické otázky a samozřejmě se zde vyskytují různé odborné pojmy, což není nic neobvyklého u tohoto autora.

V průběhu čtení jsem si pokládal otázky, jaké hodnocení zvolím u této knihy. Zpočátku mne napadaly myšlenky, že knihu ohodnotím na 80 %, později na 90 %, ale nakonec si myslím, že kniha si zaslouží 100 %. Knihu bych si chtěl časem přečíst znovu, případně se vrátit k popisným úsekům vysvětlující fungování světa na planetě Solaris. Některé popisy mohou působit zdlouhavě a možná pro některé dnešní čtenáře nezáživně. I já jsem si říkal, že by kniha byla více čtivější bez těchto popisů, ale zase to nebylo nějak přehnané a myslím si, že to k této knize patří. Takže v této části jsem byl nerozhodný při hodnocení. Časem bych si chtěl určitě přečíst nějaké další autorovy knihy. Myslím si, že autorovy knihy mají co říci i v dnešní době. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vydáváme se do vesmíru připraveni na všechno, tedy na samotu, boj, utrpení i smrt. Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslíme, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší, než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme nepřivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník Lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu – tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!

Lidé se vydali k jiným světům, k jiným civilizacím. A přitom neznají vlastní zákoutí, slepé cesty, hlubiny, zabarikádované temné dveře.

19.07.2020

Kdyby šlo dát 3 a půl hvězdičky, tak by to odpovídalo mému dojmu. U této knihy, kterou dosud zpracovávám, je možné, že ještě hodnocení poupravim. Jelikož jsem před Solaris dočetla Pád světla, kde se to filozofickými polemikami, jen hemží, byl Solaris o poznání jednodušší, i když chvíli jsem myslela, že mě Lem svými popisnými částmi unudi. Kvůli pár myšlenkám, které mi doteď vrtaji hlavou, jsem dočetla a nelituji. Spoiler: Lidstvo se může pachtit za nekonečným poznáním, ale když zaveli srdce, jde rozum stranou a hrdina jde čekat k břehům oceánu na svého fantoma.

16.07.2020

Strašně rychle mě to vtáhlo do děje a první půlku jsem nadšeně hltala. Při dlouhých vědeckých pasážích mé nadšení posléze trochu ochladlo, za to tu jednu hvězdu dolů.

Tenhle typ filozofické sci-fi mám moc ráda, ani mi nevadí, že to přináší víc otázek než odpovědí. Obdivuju, že otázky nastolené zde (možnost/nemožnost komunikace s mimozemskou civilizací, antropomorfismus a zahleděnost člověka do sebe, řešení "když už fakt nevím, kudy kam, hodím na to atomovku") ani po letech neztratily na aktuálnosti, i když třeba nepřítomnost počítačů mi přišla celkem vtipná. Taky mě zaujala neexistence národnostní politiky. Zároveň mi ale trochu vadilo, že je to na stanici taková sausage party a manželka je jen takový pasivní doplněk. No a linka s Afričankou byla totální wtf - víc rasisticky a šovinisticky už to nešlo? Ale chápu, šedesátá léta.

Atmosférou a nedořečeností mi to připomínalo knihu Anihilace.