DriftBooks komentáře u knih

Konečně… konečně něco, co mě pobavilo. Konečně něco, co má příběh, inteligentní humor, svižný jazyk, nehraje si to na žádnou intelektuálštinu, ovšem není to hloupé. Groteska s nádechem balady… Přesto, že se jedná o severského autora, není to chladně zadumané a mrazivě temné – naopak, svou domovinu umí autor vtipně „shodit“ aniž by z textu čišela nějaká frustrace či nespokojenost. Vřele doporučuji...

4 26.02.2015

Brekekeke, všechny jsem je znal. Zlatovlasou Aničku z Dolního mlýna i hrubiána Aloise z toho Horního. Bylo s nimi občas trápení, ale tak nějak jsme se vždycky srovnali. Byl to těžký život, ale krásný. Mlynář to byl pán. Dětí měli jako smetí, jen jich spousty pochovali dřiv než dostali rozum. Ale nikdy nikdá se žádné neutopilo, to zas né. Jó to byly časy. Sedával jsem na vrbě a poslouchal klapot mlýnského kola, nebo při západu slunce pozoroval mládence, jak se plíží na rande za mlynářskou dcerkou. Mlynáři se čertili, když přišla velká voda nebo sucho, že je to zničí. Ale příroda nikdy nikoho nezničila, lidi se zničili sami. Přišla válka, po ní zas většinu mlynářů vyhnali do Němec a ti co zůstali tak o mlýn přišli, když vládli ti s těmi rudými hvězdami. Dnes už se tu nemele. Ale stejně je tu krásně, jen trochu smutno. Bez těch mlynářů. Tak si o tom alespoň čtu. Brekekeke... JP (viz recenze)

1 26.02.2015

Dobré a čtivé – pokud máte pocit, že žijeme v šílené zemi, kde bují byrokracie a korupce (což je samozřejmě víceméně pravda) pak si přečtěte tuto knihu. Zjistíte, že je to u nás téměř idylické, což ovšem neznamená, že by nebylo třeba o tuto naši „idylu“ neustále bojovat a to na všech frontách. Nevím, zda nám v tom pomůže právě tato příručka, ale rozhodně nám pomůže trochu si srovnat pohled na svět za humny a díky tomu snad i na ten náš...

6 11.02.2015

Semlela vás krize středního věku? Netrapte se, hlavní hrdina této knihy je na tom určitě hůře...:-) A jak z toho ven? Inu - "kapitán Popler" má pro vás originální návod. Jaký? No... to už si přečtěte sami

1 08.02.2015

Do vod nakladatelského byznysu jsem se vrhl bezhlavě a dá se říci bez jakýchkoliv znalostí. Postupně jsem zjistil, že neumím téměř česky – myslím tím správně a gramaticky, a že udělat knihu tak, abych se za ni nemusel stydět, není úplně jednoduché, byť se jedná „jen“ o knihu elektronickou. A tak jsem se začal rozhlížet a střádat informace. Kniha Martina Peciny je jednou z této vlny sebevzdělávání. Ovšem k jejímu přečtení jsem se dostal až letos… toliko o mé studijní disciplíně :-)

Krom toho, že je kniha skutečně originálně typograficky zpracovaná (ač to na první pohled skoro není poznat) je plná zajímavých informací o knižním designu, knižní grafice a typografii obecně. Některé informace jsou skutečně jen pro ty, kteří se tímto oborem zabývají více do hloubky, ale i naprostý laik si dokáže udělat rámcovou představu o tomto oboru. A krom toho mě pobavily ony „eseje o čtení, knihomilství, knize a knihovnách“.

1 06.02.2015

Tato kniha je dosti specifická a rozhodně není pro každého. Z Jaromíra Duška se sypou věty a leckdy je těžké mu vůbec stačit. Je to kniha pro ty, kteří se již nějakým způsobem dotkli jistých věcí, kterým se v běžném hovoru (a dosti často s pejorativním přídechem) říká „duchovno“, „spiritualita“, „životní energie, vibrace“ atd... Není to rozhodně kniha „iniciační“ – chcete-li se z této oblasti něco dozvědět, nezačínejte právě tímto titulem. Ale pokud jste na podobné vlně již déle, a jisté věci jsou vám známy a jste přístupni o jistých věcech přemýšlet, myslím, že Tvarytmy stojí za přečtení.

Zhruba měsíc před tím, co jsem začal knihu číst, jsem se ocitl ve Zbraslavských aragonitových jeskyních, kde na konci prohlídky průvodce zhasl, aby nám předvedl, jak tmavá dokáže být tma. Byl to krátký, ale intenzivní zážitek. Když mi pak kolega donesl „nového Duška“ musel jsem se smát... Copak mi tím asi „vesmír“ chtěl říct :-)

4 17.01.2015

Druhý díl série je poněkud nudnější než Zátiší. Opět Three Pines, opět vražda, opět ti samí lidé. Koukal jsem na internetové stránky Louise Pennyové a zjistil, že v Kanadě už vyšel desátý díl. Jestli se všechny vraždy udály v této malé vísce, zajímalo by mě, zda tam vlastně ještě někdo bydlí... :-) Součástí příběhu je také další vražda, která zdánlivě s případem nesouvisí. A také se stále více a více noříme do osobního života inspektora Gamache.

Autorka se vyžívá v obrázcích jak od Lady – peřiny sněhu, až idylický mráz, útulné teplo bukolických jizbiček, a k tomu neustále nějaké dobré regionální jídlo. Způsob vraždy je však tentokráte daleko složitější, a komplikovaný je také samotný motiv. Propletení a propojení jednotlivých osob má tu a tam téměř nádech telenovely. Nakonec jsem se tím prokousal, ale budu dost uvažovat, zda si pořídím další díly (pokud tedy vůbec u nás vyjdou). Ale v záplavě severských titulů je to milé kanadské osvěžení...

7 17.01.2015

Tato kniha v elektronické podobě mi skončila ve čtečce v podstatě náhodou. Téměř pohraniční šumavské městečko, kde žiji, má ve znaku čtyři jedle, takže malebná kanadská víska Three Pines (Tři borovice), schovaná v horách na kanadsko – amerických hranicích, mi byla tak nějak sympatická. Když jsem pak koupil na základě vcelku kladných recenzí další knihu od Luisy Pennyové (Vražedný chlad), přišel čas si je také přečíst.

Milovníci starých časů a klasické detektivky zajásají. Především milovníci či milovnice detektiva Hercula Poirota. Vrchní inspektor quebecké Sureté Armand Gamache je mu svým jednáním a snad i vzhledem vcelku podoben.

O provincii Québec se dočtete v našich médiích zejména v souvislosti se separatismem. Kniha se ho také velmi zlehka dotýká, a tu a tam ho dokáže autorka využít k jemnému vtipu. A taková je vlastně celá kniha. Navzdory tomu, že se vyšetřuje vražda, a že na povrch vylézají temné stránky obyvatel malé vesničky, je to kniha laskavá, s nádechem zmíněné veselosti.

Během pár stránek zapadnete do komunity, posedáváte s inspektorem nad šálkem cafě au lait, procházíte se hlubokým lesem, nakukujete do jednotlivých domů a přemýšlíte, kdo z těch místních lidiček to „saprlote“ mohl jen udělat a proč. Luisa Pennyová umí čtenáře klamat a myslím, že vraha odhalí málokdo. A tak to má v dobré detektivce být. Napětí odlehčené humorem a záhada, kterou vyřeší slavný inspektor až v samém závěru knihy, aniž byste se nudili. A není vůbec nutné, aby byla vražda brutální, aby byl vrah démonický šílenec a vyšetřující policista nevyrovnaný opilec, proutník či nezodpovědný akční hrdina...

13 17.01.2015

Horečka, kašel a tato kniha - to byly mé letošní Vánoce. Stále přemýšlím, co z toho bylo vlastně horší :-) Ale vážně... není to sci-fi, naopak... je to už horká současnost. Názvy kapitol hovoří samy za sebe: Konec muže aneb ženy jsou chlapi zítřka. Týden, kdy nešel proud. Jak budeme krást a loupit. K večeři budou švábi. Geopolitika sexuálního nedostatku. Má už vás pes právníka? A k tomu dodávám několik příkladů z Povolání pro vaše děti: Ekolog nových médií, Zákaznický guru, Genetický architekt, Digitální detektiv, Paměťový chirurg, Lékař vzpomínek, Propojovač talentů, Vertikální rolník, Aranžér umělé reality...

Inu - někoho ta kniha prostě pobaví a někoho naopak vyděsí... A víte co? Raději ji nečtěte a užívejte si sladké nevědomosti, protože čím méně toho člověk ví, tím je šťastnější :-)

4 29.12.2014

Příjemná svižná kniha (nejen) na dlouhé zimní večery... Čtenář sice musí autorovi odpustit některé "oslí můstky", které jsou malinko nelogické, ale za to na oplátku obdrží porci vcelku chytré a napínavé zábavy. Ano - kniha je zábavná, filmově rychlá, bez zbytečné omáčky. Co víc si od detektivky přát...

2 22.12.2014

Tito lidé sbírají, pátrají, brodí se archivy, nakupují za drahé peníze unikátní fotografie, uchovávají nejen v hlavách a nejen vzpomínky, a věřte mi, že mají povětšinou více informací než slavný internet a zadáte-li jim heslo, jsou rychlejší než Google. Ne prosím, já to skutečně nechci zlehčovat – já smekám! Je totiž nezbytně nutné mít takovéto lidi mezi sebou, protože naše paměť je děravá, vše nové vytěsňuje zdánlivě zbytečné haraburdí a starý svět ve všech možných podobách mizí spolu s naším zapomínáním.

Ke zmiňované knize mám – vzhledem k tomu, že na šumavských lokálkách již téměř deset pracuji – velmi osobní vztah, který je navíc díky dalším drobnostem značně nostalgicky zabarvený. Ale jsem přesvědčený, že čtenářům takzvaně “z civilu” kniha přinese mnoho zajímavých a snad i užitečných informací. V každém případě čtivý styl, podtržený lehkým humorem, a celkově netradiční přístup k tématu řadí knihu mezi ty TOP ve své kategorii...

2 22.12.2014

Už jako dítě jsem miloval pohádky o hloupém Honzovi, který se (ač ne zrovna ochotně) zvedl z teplé pece a vyrazil do světa, kde všem ukázal jaký má „fištrón“ a že se rozhodně v cizině neztratí, ba co víc, bohatství a úcty nabude. Prostě model „americký sen“ na český způsob. A právě na tyto příběhy jsem si vzpomněl, když jsem se začetl do vyprávění novodobých „Honzů“ a samozřejmě v dnešní emancipované době také „Honziček“, kteří se v knize svěřují s tím, jak to bylo s nimi, proč a jak se do ciziny dostali, co tam zajímavého zažili, čemu se v té které zemi vyhnout, nebo co naopak vyhledat. Jejich životní styl a odvaha mě fascinují. Kolik překážek dokáží obejít, podlézt či přeskočit během cesty za svým snem.

V knize to zaznívá poměrně často – „když jsem se vrátil (a), přišly mi ty místní, české, problémy takové malicherné. Lidé prostě neví, jak se žije jinde…“. A o tom to je. Pokud nemáte dostatek odvahy zabalit si pár buchet od mámy a vyrazit do širého světa přečtěte si alespoň tuto knihu... viz http://driftbooks.eu/driftujte-s-knihou-1-na-vandru-s-reflexem/

22.12.2014

Nějak se nám s tou šumavskou literaturou roztrhl pytel a jeden pak neví kam dřív skočit, tedy do čeho se pustit ponejprv. Tak jsem sáhl po osvědčeném autorovi. O Šumavě toho opravdu vychází dost a ne každou knihu musím mít. Občas mám totiž pocit, že jediným důvodem proč ta kniha vyšla je, aby vyšla. To aby jste si pak každou informaci ověřovali. Jenže tady je to jiné. Co řekne Vladimír Horpeniak, za to můžete dát ruku do ohně. Každý údaj, každá informace je „na beton“. Však ne nadarmo šéfuje sušickému muzeu a Šumavu má v malíčku... (viz http://driftbooks.eu/knizni-ctvrtek-jaroslava-pulkrabka-sumava-pinktlich/

2 22.12.2014

Přestože mentalita německých horalů v severních Čechách se přeci jen trošičku lišila od těch šumavských, mnohé měli společného. A tak to co viděli a prožívali vojáci Wehrmachtu tam, bylo tady asi podobné. Je to zajímavý dokument. Pohled z druhé strany. Kamínek do mozaiky pochopení myšlení lidí. A kdo nepochopí lidi, nepochopí ani krajinu. Neboť oni utvářejí ji a naopak. Avšak zatímco člověka vyhnat můžete, láska, nenávist, zloba i odpuštění zůstávají. Jak usazeniny na dně Vltavy... (viz http://driftbooks.eu/knizni-ctvrtek-jaroslava-pulkrabka-sudety-1938/)

22.12.2014

(...) "reklama na tampony, reklama na prací prášek, reklama na vložky, reklama na okenu. Zdálo by se, že ženy nedělají nic jiného, než uklízejí a menstruují..." píše Gillian Flynnová ve Zmizelé. Safra - tak to si pište, že ona do kategorie zmíněných žen nepatří. Pište si, že tahle baba píše jako... jako Bůh (nebo to bylo líbá? :-)

Po dlouhé době kniha, od které se mi nechtělo zmizet...

6 30.10.2014

Laskavé, chytré a především zábavné... Tato kniha mi na stole přistála úplně náhodou a tak jsem nakoukl, přečetl pár vět a nakonec ji s radostí a potěšením přečetl celou... Pro chlapa krásný pohled do "dámského zákulisí", ale to je jen jedna poloha oněch minipříběhů - fejetonů. Prostě takové milé pohlazení - žádný nářek a splín a když, tak zábavně a s citem podaný. Vřele doporučuji coby protidepresivní terapii :-)

2 18.05.2014

Haklovo hovězí kostky jsem zalil ranní šumavskou mlhou a zhltnul je na "posezení". Člověk od nich malinko páchne potem a starým pivem, je zmuchlanej a nevyspalej... ale zároveň je plný touhy být občas také tak nezodpovědně svobodný. Jenomže to dopadne tak, že dočtu, umyji po sobě nádobí, zaplatím všechny složenky a pádím poctivě do rachoty. O tom, jak se dá žít na hraně si raději zas někdy něco přečtu... třeba opět od Hakla :-)

15 18.05.2014

Tak především - kniha je vychytaná "typograficky" - skvělé ilustrace, obal vás okamžitě zaujme - prostě celkově moc hezká a hezky udělaná kniha. To se v dnešní době "rychlokvašek" cenní.

Nevím proč, ale už nejsem moc povídkový, přesto jsem tuto poctu Bradburymu sčítnul, hlavně proto, že jsem býval "scifista" a také proto, že například kniha 451 stupňů Fahrenheita nebo povídka Zástup ve mně rezonují dodnes.

Řešit kvalitu jednotlivých povídek nemá cenu - ale celkově to sedí. Přiznám se, že mě hlavně bavily vzpomínky jednotlivých autorů a autorek a jejich vztah k Bradburymu - tam bych přivítal více textu :-)

Ale milovníkům žánru tuto knihu rozhodně doporučuji...

3 20.04.2014

Inu - tato kniha vám v hlavě neuvízne. Měl jsem ji ve čtečce dlouho - určitě přes rok - a tak jsem využil dvanáctihodinového návratu vlakem ze Slovenska a konečně se do ní začetl.

Po prvních stránkách jsem uvažoval, že ji odložím - tedy smažu... Měl jsem pocit, že tu knihu kdosi prohnal Google překladačem a pak si nedal ani tu práci to trochu urovnat - viz:

„Jo, byli v každé době blbý lidi a chytrý lidi. Ten malíř musel být hodně chytrý!“
„A má to velkou cenu?“
Tereza se zasmála. „To nejde prodat. Ale jsou sběratelé, ti by dali určitě pár milionů za to. Jezdí z celého světa pořád lidi do Frankfurtu, aby viděli Rajskou zahrádku. A říkají někteří, že kvůli ní začali být lepší.“
Strážný přikývl. „Kdy se vrátí?“
„Za tři měsíce, až ta výstava v Budapešti končí. Přijdete se podívnout?“

Citace z: Seghers, Jan. „Spis Rosenherzová.“ Host Brno, 2011-12-08. iBooks.

Musím na obranu překladatele řici, že jsem (teprve) na konci knihy pochopil, že je to záměr, a že se tak vyjadřuje emigrantka z Česka - přitelkyně hlavniho hrdiny a také oběť zločinu... Možná jsem prostě nepozorný čtenář, ale nechtěně mi to zkazilo dojem. Navíc jsem narazil na další drobnosti, které mi jakoby dávaly za pravdu...

Děj knihy je dosti kostrbatý, na hraně uvěřitelnosti - zejména pokud jde o zapojení studentky žurnalistiky coby "akční hrdinky" a celkově je plná oběcně známých klišé a oslich můstků...

Nakonec jsem to tedy přečetl - to by asi tak byl můj verdik... Dá se to přečíst, nenadchne, neurazí a vzápětí vše zapomenete. Snad se jen hodí dodat, že by se čas asi dal strávit i kvalitněji - třeba s nějakou dobrou knihou :-))

14.03.2014

Takhle kniha mě neuvěřitelně štvala... Zatimco na jednu stranu mi byl ten obtloustlý arogantní "skopčák" nesympatický (možná proto, že jsem v něm viděl všechny své neduhy...), pak na druhou stranu jsou v ní momenty, které vás dostanou na kolena...

A tak to vlastně pokračovalo celou knihu.

Svtojakubská cesta se mně letmo dotýká již od dob mé konverze. V tom období, kdy jsem se hroužil do víry a poznával všechny její podoby, mě lákaly zejména její tajemná a temná zákoutí. A právě tato dlouhá a extrémní iniciační pouť měla auroelu čehosi magického a v rámci katolické víry až pohanského.

Naposledy jsem se k ní přiblížil prostřednictvím syna mého kamaráda, který ji vloni absolvoval z jihofrancouzkého Perpignanu (což je městečko, které Salvator Dali označil za střed vesmíru...).

Za ty roky jsem v ruce držel několik knih o svatojakubském putováni, ale do žadné z nich se nezačetl. Dnes už asi vím proč. Museĺ jsem si nejdříve přečist knihu sarkastického německého komika, knihu, která sice stírá veškeré magično, které jsem si v hlavě nastavil, ale objevuje něco zcela jiného, co tato cesta dokáže poutníkovi přinést. Neni to žádná pohanská iniciace, nebo snad katolické prozření. Je to příběh o sebereflexi, o jistém způsobu osobní pokory a především o přátelství...

3 14.03.2014