dianaxn komentáře u knih

Takže od začátku, střídají se tu dva úhly pohledu – Morgan a její dcery Clary.

Mně osobně bavily kapitoly z pohledu Morgan o trochu víc. Zdála se mi jako silná hrdinka a byla mi hned sympatická, stejně jako hlavní mužské postavy Miller a Jonah, které jsem si taky oblíbila.

Druhá hlavní protagonistka Clara mě ze začátku svým sobeckým chováním strašně vytáčela, ale vzhledem k situaci jsem to dokázala pochopit (někdy), a líbil se mi její vývoj charakteru.

Oceňuju reálné vyobrazení vztahu mezi matkou a dcerou po tragické události. Všechny emoce, činy, uvažování postav byly popsány skvěle a velmi uvěřitelně.

To samé platí o ději, kde bylo sice od začátku jasné, jak se bude vyvíjet, ale bylo zajímavé sledovat, jak se kdo zachová. Kromě toho měl rychlý spád, zvraty působily promyšleně a musím říct, že konec byl fakt hezky uzavřen.

6 13.06.2021

Po hodně slabém čtvrtém díle byl tento závěrečný naštěstí opět lepší.

Děj je o tom, že se Jude v Los Angeles zhroutí herecké sny, a tak utíká za svým bratrem do Woodshillu, jenže netuší, že jedním ze spolubydlících v bratrově domě je i její ex přítel Blake, který jí hned na začátku dává jasně najevo, že mezi nimi už nikdy nemůže nic být.

Tenhle díl byl od těch předešlých trochu jiný tím, že se postavy už znaly a vracely se k sobě. Některé kapitoly byly proložené momenty z jejich dětství, a i když flashbacky moc nemusím, bylo to zajímavé doplnění děje.

Přišlo mi to celkem čtivé, i když ten nejdůležitější zvrat byl dost neoriginální, předvídatelný a je to stejně jako u čtvrtého dílu založeno na tom, že kdyby se hlavní hrdinka svěřila dřív, polovina problémů by vůbec nevznikla.

Co se týče postav, tak Jude jsem nedokázala vystát, protože brečela na konci každé kapitoly, a pokud nebrečela, tak se litovala.
Blake byl mojí oblíbenou postavou minulého dílu, ale tady se dost drasticky změnil a ze začátku se choval jako idiot. Nedá se říct, že by neměl důvod, ale já preferuju Blakea jako vedlejší postavu.

Co se mi naopak líbilo, byly právě ty vedlejší postavy. Dokonce mi ani Everly s Nolanem nevadili tolik jako předtím, takže já evidentně nemám ráda hlavní protagonisty, ať už je to kdokoli, protože se chovají v rozporu s jejich charakterem.

Ale zakončení se mi líbilo, návrat do Woodshilu byl taky fajn, takže kdybych to měla shrnout, bylo to dobrý, i když se mi první tři díly líbily víc.

3 11.06.2021

(SPOILER) Představuju vám new level of trash, aneb moje osobní peklo a zdroj veškerého mého utrpení a bolesti.

Mare – idiotská naivní hrdinka s myšlením porouchaného robota, který se zasekl na jedné myšlence.
Každá věta se opakovala minimálně 3x, že jsem se rozhodla udělat screen, kdykoli se objevila stejná fráze:

“Ne. Nesmím prohrát. Nesmím prohrát.”
“To není možné. Není možné. To není možné.”
“Byly to noční můry. Moje nejhorší noční můry. V mých nočních můrách. Byla to noční můra.”
“Co se to se mnou děje? Co jsem zač? Co jsem zač?”

Celkem brzo mě to ale omrzelo, protože jsem musela screenovat každou stranu.
Nakonec vzniklo album se 172 fotkami “fault in the history of literature” momentů.

“Ona na tebe zapomíná. Proto chce, abys zůstala. Aby na tebe nezapomněla.”

každý si zaslouží vědět předem, do čeho s touto knihou jde, takže trigger warnings:
“Tato kniha působí bolest, bolest, strašně moc bolesti. Proto byste ji neměli číst. Aby vás nic nebolelo.”

‘“Ty jsi jiná, Mare.”
Jsem jiná. Nikdo není jako já.’
Nemohu nesouhlasit. Nikdo jiný totiž není natolik tupý, aby v hlavě omílal pořád dokola to samé.

“Tebe si vybere vždycky. Tebe si vybere vždycky. Tebe si vybere vždycky. Ten by si mě nikdy nevybral.”
A Mare nejen že má syndrom každou věc opakovat stále dokola, ale navíc je zmítána hormony tak moc, až neví, na co vlastně myslet.

Možná jsem alergická na věty kurzívou, ale když se něco pořád dokola opakuje a navíc je to zvýrazněné, tak mě z toho bolí hlava.
A tady se něco zdůrazňovalo kurzívou na úplně každé straně, až jsem z toho měla migrény.

Cal byl tak nudný love interest, že bych o tom mohla napsat báseň, a pak je tady Maven. Jestliže byl Cal nudný, tak pro Mavena ani neexistuje označení. Když se totiž Maven objevil na scéně, tak jsem to nepostřehla a musela se pak vrátit o 10 stran zpět.

Celý děj vypadá, jako by se srazila všechna klišé s nejhorší částí Hunger Games a vzniklo z toho… tohle.
Navíc zvraty nedávaly nejmenší smysl, protože se vše skládalo z náhod, aby se Mare dostala tam, kde je.

Uznávám, že nápad s rozdělením krve na rudou a stříbrnou zněl zajímavě, jenže autorka to zpracovala tak, že se mi chtělo prolít si oči kyselinou. Chatrný děj nezachránil ani styl psaní, který mi připadal taky hrozný.

Tahle kniha je naprostá katastrofa, pohroma a tragické utrpení, ale přesto je lepší než druhý díl, což je velmi depresivní.

Druhý díl byl o moc lepší než ten první. Je to retelling na Červenou karkulku, takže content zůstal stejný, ale co se mi na tom líbilo víc je to, že byla tahle kniha mnohem méně předvídatelná než Cinder.

Co se týče děje, tak tu bylo více akce, zvratů, překvapivých momentů a hlavně přibyly nové postavy, tudíž se častěji střídaly úhly pohledu, což bylo zajímavější.

Scarlet jsem si hned oblíbila, její charakter byl skvělý a někdy mi připomínala mě samotnou.
Vlk (teď myslím tu postavu, ne zvíře) mi až tak moc nesedl, což mi ale moc nevadilo, protože kapitoly byly většinou z pohledu Scarlet.

Druhá linka s Cinder byla taky super a neočekávaná, protože jsem nejdřív myslela, že když je každý díl o někom jiném, tak už se postavy z předešlých dílů dále nevyskytují, ale jsem ráda, že to tak není.

Kai se mi zdál pořád jako nudný love interest, i když nevím, jestli to je fakt kvůli němu nebo proto, že se objevil jenom v cca 5 kapitolách.
Ale kdo mi připadal jako extrémně zajímavá postava je Thorne. Vlastně jsem si tady hlavního mužského protagonistu představovala někoho jako Thorneho, takže mě mrzelo, jak málo tady byl. (a pak jsem měla radost, protože v dalším díle byl hlavním hrdinou)

Jinak už jsem na konci téhle série, takže můžu rovnou říct, že tohle je můj nejoblíbenější díl.

3 08.06.2021

Poslední díl téhle trilogie navazuje přesně tam, kde otevřeně skončili Protivníci (což je můj nejoblíbenější díl), takže jsem se na tohle strašně moc těšila a teď můžu říct, že to byl skvělý závěr úžasné série.

Je tu jen jedna věc, kterou chci vytknout a to je začátek, který mi připadal celkem pomalý, což je zvláštní, protože akce tu bylo více než v předešlých částech.

Každopádně po tom začátku nabral děj větší spád a já se nemohla odtrhnout. Celá myšlenka a nápad je originální, mám dojem, že jsem nikdy nic podobného typu nečetla.

Nova, Adrian a jejich slow burn romantická linka jsou brilantní. Takže jestli taky nedokážete vystát insta love jako já, pak je tohle přesně pro vás.

Taky cením závěrečnou bitvu, která byla opravdu epic a zároveň se tu odhalily další věci, které jsem nečekala (i když epilog je diskutabilní)

1 08.06.2021

Na tuhle knihu jsem viděla samé nadšené recenze, ale pro mě to tedy bylo bohužel zklamání.

Začnu s pozitivy, takže co se mi líbilo, je vývoj postav, které spolu vyrůstaly už od dětství, takže mě bavilo sledovat jejich měnící se vztah. Jako další mě zaujal námět, prostředí a posledních pár stran.

Styl psaní se mi líbil a zároveň ne, protože byla zkombinovaná spisovnost s frázemi typu “chcípl na pláži”, což na mě působí divně.

V první polovině knihy pro mě bylo těžké zajímat se o slabého, nudného a otravného Patrokla, jehož jediným důvodem existence byl Achilleus. Myslím to vážně, Patrokles jím byl jako posedlý, což bylo frustrující. Dá se říct, že střídal tyto dvě nálady:

• vidím krásného Achillea, který má úžasně růžové paty, vypadá úchvatně ve všech šatech a jeho pleť je tak neskutečně hebká
• krásný Achilleus není nikde na obzoru, ale i tak vám budu popisovat všechny detaily naší nehynoucí lásky, protože Achilleus je naprosto úžasný

V druhé polovině, kde konečně přišla na řadu válka, byl pro změnu otravný Achilleus, jehož stav byl:
• jsem hluboce uražen, takže mě nezajímá, že všichni zemřou, ale já prostě bojovat nebudu

První polovina byla i přes ty popisy lásky lepší, protože ta druhá mi ubíhala tak pomalu, až jsem to skoro vzdala.
Ale pokud máte rádi řeckou mytologii, tak vás to může zaujmout víc než mě.

3 06.06.2021

Po Renegátech jsem se na tohle strašně moc těšila. Podle většiny to není tak dobrý jako první díl, ale já jsem výjimka – dočetla jsem to během pár hodin a nešla kvůli tomu spát až do 3 ráno, takže ano, bylo to geniální, nejlepší díl ze série.

Na začátku už nebylo nutné seznamování s postavami, takže to vhodilo do děje okamžitě.
Mělo to víc akce, napětí, drama, a poslední kapitoly byly naprosto skvělé a plné zvratů.

Nova – badass, morally grey character a její osobnost z ní dělá jednu z nejzajímavějších hrdinek (a je to moje fav postava ze série)
Adrian – zdálo se mi, že tady byly kapitoly z jeho pohledu častěji než v prvním díle. měla jsem ho ráda už předtím, ale když dostal víc prostoru, tak jsem si ho oblíbila ještě víc

Vztah Novy a Adriana se tu o něco posunul a jejich společné chvíle mě hodně bavily. (je to teda slow burn, ale celkově je kniha zaměřená spíš na tu akci)

Kromě nich mám favority v kladných i záporných postavách, i když je tu celkem těžké určit, kdo je kdo.

Děj byl rychlý, svižný a za celých 400 stran nenastala ani jediná chvíle, kdy bych se nudila. Vlastně na to mám dost podobný názor jako na první díl (jinými slovy: jsem nadšená) a opravdu je to geniální.

3 01.06.2021

Tohle je u mně nejslabší díl jinak dobré série. Už v předchozích dílech jsem neměla ráda Everly, a tady se nic nezměnilo, takže jeden z mých problémů byl v hlavní hrdince.
Její myšlenkové pochody jsem často vůbec nechápala, a navíc mi připadala sobecká a utápějící se v sebelítosti.

Nolan mi v porovnání s ostatními mužskými protagonisty z téhle série taky nebyl zrovna sympatický, ale budiž, lepší než Everly.

Celou knihu pro mě naštěstí zachraňovaly vedlejší postavy:
• Dawn se mi tady zdála jako skvělá kamarádka
• Blake – nová a zajímavá postava, takže jsem zvědavá na poslední díl o něm
• Spencer (ve všech vzácných momentech, kdy se objevoval)

Začátek byl strašně pomalý a vůbec mě nebavil, a není to tím, že je to o vztahu mezi studentkou a učitelem – to se mi zdá naopak jako dobrý nápad.
Co mi přišlo zajímavé je to, že se děj odehrával ve stejné době jako Cítit znovu (což se mi líbilo výrazně víc), takže tady šlo vidět nějaké činy z jiného pohledu.

Ale jinak mi připadalo, že to postrádalo originalitu a nějakou akci, protože hlavní plot twist téhle knihy je to, že spolu postavy nedokázaly komunikovat, z čehož vznikly vlastně všechny problémy.

Jak už jsem psala, tak série celkově se mi líbí, jenom je tenhle díl bohužel výjimka.

3 30.05.2021

Jediné, co u téhle geniální knihy nechápu, je to, proč jsem si ji nepřečetla už dřív.
Nejsem nějak velký fan superhrdinů nebo Marvelu, a proto mě překvapilo, jak nadšená jsem z toho nakonec byla.

Děj byl napínavý a akční už od první strany, a to myslím smrtelně vážně. Hned první kapitola mě zaujala, jenom jsem se ze začátku ztrácela ve jménech, protože tam bylo až moc postav a superschopností, ale po pár kapitolách jsem se už celkem zorientovala.

Samotné superschopnosti jednotlivých postav mi přišly zajímavé a originální:
Nova – Anarchista (padouch), nikdy nespí a dokáže ostatní uspávat dotekem.
Adrian – Renegát (superhrdina), přivádí své kresby a obrazy k životu.

Vedlejší postavy byly taky skvěle popsané a unikátní nejen svými schopnostmi, ale i charakterem.
Líbilo se mi, že tady nikdo nebyl vykreslený jen jako špatný nebo dobrý, protože já si oblíbila Anarchisty i Renegáty a upřímně se nedokážu rozhodnout, komu fandím víc.

6 30.05.2021

Tahle kniha se přirovnává k sérii od Mony Kasten, která se mi líbila, takže jsem se fakt těšila a právě proto jsem zklamaná.

začnu s pozitivy:
• kniha se zabývá vážným tématem, což oceňuju
• všechny postavy, které nejsou Sage, byly super – April, Lucu i Gavina jsem si oblíbila a jejich příběhy mě fakt zajímaly
• celkem dobře se to četlo

co se mi nelíbilo:
Nastíním vám děj – Sage se stěhuje ze svého rodného města do Nevady kvůli NĚMU. Chce začít nový život daleko od NĚHO a musí se vypořádat s traumatem, za které může ON.

Tohle mě iritovalo. Každých pár stran bylo kurzívou zvýrazněno slovo “on” v různých pádech. Kdyby to bylo několikrát, tak bych to přešla, ale tady se to pořád opakovalo a mě to strašně unavovalo.

Hlavní hrdinka Sage mě svým chováním rozčilovala a byla mi nesympatická. Nechci znevažovat to, co se jí stalo, protože je to hrozné, ale její reakce mi připadaly přehnané a její myšlenkové monology mě vyčerpávaly.

Samotný děj se šíleně táhl. I přestože se to celkem dobře četlo, tak mě to vůbec nebavilo, protože mi to přišlo roztahaný, pomalý a nudný. Celou dobu se tam pořád opakovalo to samé a zvrat se stal až na konci, což je pro mě strašně málo.

Asi jsem měla až moc vysoká očekávání kvůli již zmiňované sérii od Mony Kasten, protože já osobně bych tyhle 2 série spolu nesrovnávala.

10 27.05.2021

Už dlouho mě chování žádných postav nerozčilovalo tolik jako tady. Scarlett je od všech o Caravalu pořád dokola varována, ale přesto se rozhoduje co nejhloupěji to jde, a dělá jen to, co by neměla, což se nedá nazývat hrdinstvím, jako spíš pokrytectvím. Její chování bylo naprosto nelogické a její myšlenkové pochody otravné a pomalé.

Taky stále tvrdila, že není nic důležitějšího než její sestra Tella, jenže když se na scéně objevil Julian, Tella jakoby přestala existovat a slunce se začalo točit kolem planety jménem “precious beloved Julian”.

Love interest Julian je extra nudná a plochá kopie Juliana ze Zakázané hry, dokonce i jméno má stejné. (vlastně mi celý děj připomínal Zakázanou hru)

Pak přichází insta love, další z nespočetně mnoha zklamání. Hádám, že to bylo nejdřív hate, což skončilo během 2 dnů a pak byla crazy love.

A tady je další věc, kterou nechápu: Scarlett řekne Telle, že nemůže milovat někoho, koho sotva potkala. O pár stran později si sama Scarlett nedokáže vybrat mezi svou sestrou (kterou zná celý svůj život) a klukem, kterého poznala před 5 dny, ale do kterého je teď bezvýhradně a neodvratně zamilovaná. To je tak absurdně směšné.

Co mi ale přišlo jako zajímavý nápad bylo to, že šaty samy měnily tvar a barvu. Ovšem vysvětlení jak? Magie.
A proč? Magie.
Odkud ta magie pochází? Je to magie.
Jak vůbec vznikla? Na tom nezáleží, protože nic v téhle knize nedává nejmenší smysl.

Princip celého Caravalu je položen na základu, že za všechno může magie a to jako vysvětlení stačí.

Navíc fráze typu “kap, kap, kap” nebo “žuch, žuch” tomu nepřidávaly na dramatičnosti, jako spíš na otravnosti. No, aspoň se to četlo celkem rychle, když už nic jiného.

Nedá se říct, že bych to úplně nenáviděla nebo to byla nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale na to, jak jsem měla nízká očekávání, mě zklamala.

3 27.05.2021