DennisMoore komentáře u knih
Trochu jsem se obával, aby Karel Čapek nedostal na frak, ale bylo to zbytečné. Alespoň tedy z pohledu čtenáře, který Čapka zná - jak by si povídky a jejich pointy přebral někdo, kdo s Čapkem nikdy do styku nepřišel, těžko říct. Asi by to tam tak jednoznačné nebylo. Každopádně více než slušná práce.
Klaun to zkusil znovu. A znovu se mu to povedlo. Číst cokoliv od Jiřího Suchého je zážitek, ale tyhle dvě útlé knížky z jeho tvorby opravdu vyčnívají. Trochu teologie, trochu filozofie, trochu humor. Boží.
Nádherné smutno. V jedné sbírce se sešli Seifert, Masaryk a Čapek, vlastenectví a krása českého jazyka.
Říkám si, koho G. R. R. Martin nenávidí víc. Jestli své postavy, nebo své čtenáře. Ale ono je to vlastně jedno, když výsledkem té nenávisti je další ďábelsky dobrá, ne-li výborná kniha, ve které se tedy opravdu dějí věci. Pokud jste stejně jako já ještě neviděli seriál a nějakým zázrakem se vyhýbali spoilerům, připravte si pořádnou zásobu kleteb, protože je budete chtít po Martinovi házet jednu za druhou, a doufejte, že postava, kterou jste si oblíbili, bude žít ještě alespoň pár kapitol. Je to skvěle napsané, promyšlené, zábavné a nekompromisní. Kniha patří k těm, které dokážou chytit a nepustit. I když u ní třeba nevydržíte ležet půl dne, budete se těšit, až ji vezmete do ruky a zase si kus přečtete.
Vyloženě legrácky, ale i příjemně hřejivé příběhy, zkrátka taková ta nálada, kterou od svátečního speciálu čekáte. Pár slabších kousků, ale v tom množství se to ztratí. Spojováky s Harley jsou prostě skvělé a musím se zeptat nahlas: Proč jsem se Detektivem Šimpym nesetkal už dávno???
Změna původního hlavního hrdiny Edwarda v novou hlavní hrdinku Ellen byl výborný nápad, jak se na klasiku podívat z trochu jiného úhlu. Ostrov Dr. Moreaua tím o nic nepřišel, naopak si myslím, že finále je o něco silnější, a to právě díky tomu, jak se k Ellen chová Montgomery a jak tragicky to vyzní. Dvoustrany Gabriela Rodrigueze jsou úžasné a také díky velkému formátu musím říct, že jde o jeden z nejkrásnějších komiksů, jaké mám doma.
Krásná kresba, zajímavě podaný příběh, ale nakonec jsem si řekl: "A co teď? Co bude dál?" Jenže ono dál bohužel nebude nic, a přitom Skřet vypadá jako slibný seznamovací úvod nějaké fantasy série, jejíž další díly mohly být ještě zajímavější.
To nejslabší nakonec, řekl bych. Kdyby to celé nebylo tak moc propojené s Věží, byl bych možná i trochu otrávený, protože třetí Gwendyin příběh se Richardu Chizmarovi už tolik nepovedl, působil na mě kapku nevěrohodně a plytce. Zachránil ho Kingův vklad, respektive možná ne přímo Kingův, ale ty Kingovy nápady, které už se osvědčily v jiných knihách (a jiných světech) a se kterými si mohl Chizmar dle libosti pohrát. Takže ano, trilogii se podařilo uzavřít dobře, ale čekal jsem něco lepšího, pánové se klidně mohli - doslova - držet při zemi.
To ale byla nádhera. A když jsem si poslechl titulní skladbu na YouTube, věřím, že klavíry doopravdy mohou létat.
On ten příběh není nijak přelomový, překvapivý nebo přímo šokující. Kdepak. Ale přesto je skvělý, protože... Ano, zase protože Jeff Lemire a jeho vypravěčské schopnosti a talent od pánaboha. Shrňte někomu děj Matky do pár vět a řekne si: "No a?" Dejte mu Matku přečíst, nechte ho, ať ji prožije... A pak ať se omluví.
Detektivní politický thriller ze světa Strážců? Ó ano, prosím! Edici DC Black Label se zkrátka zase jednou povedlo udeřit hřebík na hlavičku, a tentokrát to bylo obzvlášť potěšení. Tom King nejspíš zúročil leccos ze své kariéry v CIA a napsal Rorschacha tak, že ze čtenáře dělá druhého detektiva a nechává ho pátrat zároveň s hlavním hrdinou, být s ním při výsleších, při hledání stop, zažívat jeho vztek i jeho pochyby. Nikdy před ním nejsme ani o krok napřed a pokud čteme pozorně, nemá až do vypjatého nejednoznačného konce náskok ani on před námi. Vynikající. A pokud máte navíc rádi Franka Millera, připravte se na něco snad až neuvěřitelného.
První dvě knihy drží více pohromadě, tohle je spíše povídková sbírka, kterou ale naštěstí tvoří vynikající povídky. Především tedy ta první, jejíž hlavní hrdinové musejí udělat radost každému, a ta poslední s vypiplaným scénářem Cullena Bunna stojí za to. Ani zbylé dvě povídky nejsou špatné, navíc navazují na minulé knihy, jenže tolik mě zkrátka nezaujaly.
Chundelaté Ú.P.V.O. zasahuje aneb Edmunt a Smíšek do každé rodiny. Krásný příběh, akční, vtipný, napínavý a díky japonskému folklóru i exotický. Finále je nečekané, ale stoprocentně působivé. A přiměje k zamyšlení, což není nikdy na škodu.
Je to přesně tak dobré finále, v jaké jsem doufal. Ale je mnohem smutnější než jsem čekal. Kůstek během devíti knih ztemněl, dospěl, ale zároveň naštěstí neztratil nic ze své hravosti. Jen... Prostě skončil, a to mě tak trochu mrzí. Jeff Smith odvedl ohromný kus práce, navíc tohle kolorované vydání je vyloženě krásné (Původní černobílé verzi chybí kus duše!), a kdyby se mě někdo zeptal na fantasy komiksovou sérii, kterou si užijí jeho děti i on, tak "Kůstek, jedině Kůstek!" bude moje jediná možná odpověď.
Pokračování ve velkém stylu. Nebo spíš ve větším stylu. Přibylo postav, přibylo intrik, přibylo i pár desítek stran... A George R. R. Martin potvrdil, že to minule nebyla náhoda. Více než propracovaný svět obdivuji jeho vypravěčské schopnosti. Například k tomu, aby představil úplně novou postavu a aby si ji čtenář okamžitě zapamatoval a počítal s ní, mu stačí jedna dobře napsaná kapitola, jedna památná scéna. A ačkoliv tu bezpochyby jsou postavy kladné a postavy záporné, všechny jsou vykreslené tak skvěle, že o jejich motivaci (k čemukoliv) nelze pochybovat a že všechno, co dělají, dává dokonalý smysl. O řadu postav z obou táborů jsem se opravdu bál (To ti nezapomenu, Martine, ty dobře víš, co mám na mysli!) a na ty, které se dožily konce knihy, se těším zase příště. Bát se o ně ale asi nebudu o nic méně.
Bizarní šílenost pokračuje, ďáblové se rojí a prsa jsou tak blízko na dosah, že bude Dendži možná brzy potřebovat nějakou novou motivaci. Druhý díl Chainsaw Mana slupnete jako malinu za půl hodinky a možná si budete říkat, co že jste to vlastně právě četli, ale zároveň budete zvědaví, kam se to vydá příště. Tak uvidíme, uvidíme.
Kůstkovic hoši a spol. dorazili do města a Jeff Smith je nechává dělat to, co jim jde nejlépe - ano, i Podfu. Kde by jiným autorům po sedmi knihách mohl docházet dech, tam se Smith naopak ještě víc nadechuje před velkým finále. Ta rovnováha mezi roztomilým humorem a stoprocentní fantasy epikou, v níž jde o život, je obdivuhodná, a když se na město blíží nepřátelské hordy a bezpečno není ani uvnitř hradeb, napětí by se dalo ukrojit. Závěr je lehce na infarkt, ale naštěstí jsem měl další díl prozíravě připravený při ruce.
"Koho zajímá nějaká hloupá válka? Bojujeme o přežití!" Kůstek, ten "komiks pro děti" s roztomilými nosatými postavičkami, postupně dostal grády Pána prstenů a je z něj jedna z nejlepších fantasy ság vůbec. Tentokrát jde o putování, které si opravdu nezadá s hobití výpravou do Mordoru a během kterého dostanou snad všechny zúčastněné postavy nějakou lekci. Je radost sledovat, jak se každý s problémy vypořádává po svém tak, jak mu jeho povaha dovolí, a když se i Podfa Kůstek zachová jako hrdinný vůdce a není to vůbec neuvěřitelné, zkrátka víte, že Jeff Smith to zase dokázal.
S Paper Girls je to asi jako s filmovou trilogií Návrat do budoucnosti - teprve když vidíte, respektive přečtete všechny tři díly rychle po sobě, pořádně doceníte, jak skvěle je to vymyšlené. Klobouk dolů před Brianem K. Vaughanem, že to všechno ukočíroval, dokázal propojit, vysvětlit, uzavřít... A jak! Kapitola s navzájem se prolínajícími čtyřmi časovými liniemi je absolutní majstrštyk a Paper Girls jsou skvělá série, ke které se rád vrátím.
Trochu Highlander, trochu Wolverine, další inspirace by se také našly, ale stejně by člověk neměl pocit, že čte něco, co už tu bylo stokrát. BRZRKR se s ničím nemaže, trhá (nejen) lidi vejpůl a těmi půlkami pak zabíjí jiné lidi, no a stejně tak se s ním nemažou Matt Kindt a Keanu Reeves, kteří hrdinovi nepřipravili zrovna pohádkový život. Kam to všechno povede, netuším, ale zato tuším, respektive vím, že se to chci dozvědět.