Dámaskloboukem komentáře u knih

Připomíná mi to povodeň. Rychle mě to obestoupilo, zaplavilo a smetlo. Už od první stránky. Tolik informací, názvů a faktů se těžko a pomalu čte. Náhled do myšlení člověka s poruchou autistickeho spektra je velmi zajímavý.
Je to jedinečný počin, nejen z literární stránky. Plně chápu všechna ocenění, která kniha dostala.

11 08.09.2022

Je to blog, tváří se to jako blog a nemá potřebu hrát si to na knihu.
Což oceňuji.
Dále se mi líbí název, předmluva, fotky na začátku, varování čtenářům. První povídka/příspěvek je nejhumornější a předposlední krásně dojemný.
Autorka užívá inteligentní, společensky široce přijatelný typ humoru.

Titul jsem zhltla za jedno odpoledne, kdy mě na prodlouženém víkendu s rodinou skolil zákeřný břichabol. Všichni mi nosili černý čaj s medem a citronem, mamka mi na čelo přikládala rty ve snaze zjistit, jestli mám teplotu. Jako když jsem byla malá.
Když odešli za lázeňským životem, tak jsem četla. Občas jsem vykvikla smíchem a to mému rozbolavělému břichu nedělalo moc dobře.
Na svazek jsem narazila v ideální dobu, nic složitějšího bych v tomto stavu nedala.

Taky si občas připadám trapná, blbá a nesportovní, ale už se to nesnažím změnit. Spíš věnuji svou energii úspěšnému zakamuflování nelichotivých faktů.

11 13.08.2022

Tak tohle bylo hodně americké.
Hlavní hrdinka je hollywoodská hvězdička a její protějšek novinář Faerfax Times.
Správná Američanka, podle představ autorky, se buďto necítí dobre nebo bledne a minimálně jednou denně jí tečou slzy. Samozřejmě jí pohotově pomohou skvělí přátelé v čele s nejlepším boyfriendem, kterého si lze představit.;)
Autorka se tím snažila získat body za impresivitu. Věkově už nepatřím mezi holky našeho nejstaršího táborového oddílu, takže na mě to moc nezapusobilo.
Velký důraz je kladen na profesní úspěch, který ovlivňuje životy lidí za velkou louží víc, než je zatím naštěstí zvykem v našich končinách.

Příběh se mi líbil.
Zvláštní pochvalu uděluji za seznam písní na začátku knihy.
Světová je obálka a název:D

Tajemství v nás mě dovedlo k úvaze o mých vlastních tajemstvich.
Každý z nás nějaká máme.
Nevěřím tomu, ze ne.
Nejhruznejsi strašáci pochází z období dětství, kdy se ještě neumíme dostatečně bránit a správně pochopit svět dospělých. To jim dává jejich nepříjemný rozměr.
Stejně to je i v případě hlavní hrdinky Tessy.
Tito skříňoví kostlivci jdou s námi celým životem a opravdu, pokud najdeme vnitřní sílu se někomu svěřit, jakoby se zmensili a ztratili nad námi svou moc. Jen najít tu správnou “vrbu”.
Já osobně jich mám několik. S většinou jsem se nikomu nesverila, protože reakce okolí typu: “ale prosím tě, to je taková blbost” a “takhle to určitě není” nebo “nemysli na to” nepotřebuji slyšet.
Občas tato svá tajemstvi pozvu na oficiální analýzu. Přemýšlím si o nich, jak k tomu došlo, co se stalo, jestli bych se teď chovala v dane situaci jinak nebo stejně. Jak to ovlivnilo muj zivot a zda s tím muzu v odstupu času ještě něco provést.
Jakmile se svým životním kostlivcům podívám zpříma do očí, jakoby se zmensili a ztratili část ze své moci.

11 13.07.2022

Kniha začíná popisem titulní fotografie.
Mám k tomu jednu poznámku.
Někde jsem četla, ze člověk si vybírá svého nejlepšího čtyřnohého přítele podle rysů, které se mu líbí a na které je zvyklý.
To jsou většinou rysy vlastního obličeje. Takže v konečném důsledku je každý pejsek částečně podobný svému páníčkovi.
A tady to platí dvojnásob.

Kniha obsahuje obrovské množství informací o vídeňské společnosti druhé poloviny 19. století. Osud hlavní hrdinky je spíše v pozadí.
Přeskakování mezi časovými liniemi taky výrazně snižuje čtivost příběhu, který jsem se na stránkách snažila spíš vytušit, než skutečně přečíst.

Zaujala mě informace, že Anna Sacher je snachou autora proslulého Sacherova ( čokoládovo - meruňkového) dortu.

11 16.06.2022

Miloučké
Slaďoučké
Voňavoučké
Fialovoučké
too much

odloženo na str. 138, už mi z toho cukru brní zuby

11 31.03.2022

Na první pohled mě to uhranulo.
Netušila jsem, ze o mně někdo napsal román ;). Postava na obrázku - to jsem celá já (no dobře, až na ty náušnice, já nosím pecky) plus název … to je přesně ono. Pořád mi v hlavě zní nějaká melodie. Ještě než ráno po probuzení rozlepím oči, tak hudba naskočí…i když řeším něco v práci, pořád tam někde na pozadí je. Taková alternativa spořiče obrazovky.

Asi ve třetině knihy jsem zjistila, že to nedám.
Netrvám na extra promyšlených zapletkách v tomto typu literatury, ale toto je tak jednoduché a předvídatelné. Odradil mě i hodně rozvláčný vypravečský styl. Po několika stránkách se mi pravidelně začaly klížit oči a padat hlava.
Škoda, nápad má ohromný potenciál.

Kdyby existovala databáze písniček, tak si určitě udělám profil i tam. Hudba má skvělou možnost vystihnout naši momentální náladu i názory.
Za mě víc než “ řekněte to květinou”, která časem zvadne a už si nepřičichnete ani oko nepotěšíte, platí “ vzkažte to písničkou”.
Tu si pustíte i po mnoha letech. Je vždy čerstvá a vzpomenete si.
Nejen rada poslouchám, ale většinou se i připojím.
Na svoje poslední veřejné vystoupení dlouho nezapomenu.
Jednu maškarní merendu u nás na vsi jsem absolvovala coby Fiona. Jak už to na takových akcích bývá, kolem půlnoci ti, co neleží znaveni pod nebo na stolech, se shromáždí na parketu. Celý kulturák se otřásá hity jako Nonstop, Jahody mražený, Sex je náš apod.
V tu dobu, povzbuzena hodnotnou výhrou v tombole ( březové koště) jsem se odvážila veřejně zazpívat a zatančit. Vyšla na mě D. Rolinc - Čo o mne vieš. Vystoupení jsem věnovala samozřejmě svému Shrekovi. Ten se nejdřív kralovsky bavil, pak vystřízlivěl a když jsem skončila, byl naprosto konsternován. Asi to bylo hodně působivé, protože na mě začal pohlížet se značnou nedůvěrou. Pravděpodobně mě podezřívá, že mám nějaké velké osobni tajemství. Buďto jsem sériový vrah, nebo dědička obrovského impéria event. moje sexuální orientace je jiná, než se původně domníval.
A pak to vzkazte písní ;)
Mou současnou oblíbenou aktivitou je auto-zpěv. Sednu za volant a spustím. Podmínkou je, po zkušenosti z Merendy, že jedu sama. Mám své osvědčené sestavy:
Sestava k napravení špatné nálady obsahuje:
K. Clarkson-Stronger
K. Perry - Roar
Rooney - When did your heart go missing
Pokud jsem vytočená na maximum, tak si střihnu s Petem Burnsem, kterého všichni znali jako Dead or Alive: You spin me round, průvodní písničku kresleného Asterixe a Obelixe.
Když je mi fajn - J. Timberlike: Can’t stop the feeling! taky Save your tears, Leave before you love me
Výborně se kvičí třeba u Sugar od Maroon 5.
Pokud si potřebuji pobrečet, tak sjíždím Don’t answer me, This is the last time nebo Stop and Stare. Ta poslední je od OneRepublic, stejně jako Sunshine, kterou frčím teď a mám problém si zapamatovat slova, je jich tam moc.
Ale první místo v hitparádě mých autohitů má rozhodně Queen s I was born to love you a Don’t stop me. Krásně duní interiérem. Tyto kousky musel F. Mercury složit speciálně do auta :D

Když jedu mezi poli nebo po dálnici, to je pohoda. Horší, jak zastavim na světelné křižovatce ve městě. Ty pobavené obličeje z okolních aut…
Vždycky jsem chtěla sporťák bez střechy, nejlépe nějaký starý. Auto-zpěv tento muj sen definitivně zničil.
Az si jednou budu kupovat nové auto, tak mě nebude zajímat, jako každého správného motoristu, jestli je to diesel nebo benzin, jaký to má výkon nebo na kolik kol je náhon..
Nejdůležitější požadavek bude: jak je to zevnitř ozvučené a vůči okolí odhlučněné. Asi překvapím nejednoho prodejce aut.

11 24.03.2022

“Fuj, to je smrad. Zas je nalitej” sykla zlovestně za odcházejícími zády. Vzala desinfekci ve snaze přebít jeden zápach jiným.
“Cítíš to?”
Nasála jsem zhluboka a do papírů napsala: “Ebrieta”
“Víš co je zvláštní? Pro mě je to jedna z vůní dětství.”

Dva z maminých bratrů byli alkoholici.
Doted nechápu, jak moje sestrenice a bratranci od malička uměli přesně odhadnout množství promile v jejich krvi. Kdy se dá ze strýce s úspěchem utahovat, kdy je nejvhodnější ho požádat o velký zmrzlinový pohár, který hospodský opravdu uměl dělat, a kdy už nezbývá, než utéct hodně daleko.
Jeden strýc se upil.
Druhy je myslivec a jezdí do Afriky střílet zvířata. Natáčí o tom videa, která nedobrovolně pouští návštěvám.
Nad kuchyňským stolem má pověšené svoje trofeje a mezi nimi se vyjímá kudu…

Nerozumím tomu a ani tomu nechci rozumět.
Zelené pahorky africké jsem nedočetla, kuli obsahu.
Co Hemingwayovi ale nelze upřít, je mistrná forma textu.

Knizka mi byla hned podezřelá. Objevila se u nás a nikdo neví jak. Nevyžádané informace mi zavání sektářstvím. Přišla pravděpodobně poštou spolu se skautskym časopisem.
Považovala jsem ji za tendenční a podrobila přísné cenzuře. A výsledek? Obstála velmi dobře. Na muj vkus trosku moc dramatická, ale třeba to malým čtenářům přidá na čtivosti.


FLASHBACK aneb vzpomínky jedné maminky…

Nechci se zastávat komunistů, ale nemam pocit, ze se v té době nedalo dýchat. Dalo. Asi tím, jak mi od malička vymývali mozek, považuji své dětství za velmi šťastné. A jestli jsem byla diskriminována? No jasně. Byla.
Ve třetí třídě mi vlastní rodiče rezolutně zakázali zřídit si v pokojíčku nástěnku a já jsem nechápala proč. A tak jsem ji chtěla.
Ve školce jsme jednou měli za úkol nakreslit kde pracují naši rodiče. Já jsem pojišťovnu kreslit neuměla, tak jsem vzala štětec, namočila do řvavé červené a obtiskla na papír. Vznikl jakysi rudy čtvereček. Nová technika mne zaujala a tak jsem poctvereckovala skoro cely výkres. Bála jsem se, ze dostanu vynadáno, ale ucitelka v tom poznala ruda okna velké továrny. Mé dílo přihlásila do meziskolkove soutěže a v krajském kole vyhrálo 4.cenu. Jen mi bylo divné, proč z mého úspěchu nemají radost rodiče.
Co bych určitě dopřála dnešním žákům, bylo branné cvičení. Jednak se promeškalo vyučování, ale hlavně ta legrace, dorozumívat se přes chobot plynové masky! To byla bžunda.
Nejlepší část bylo projít uměle zadýmenou částí lesa s igelitovými pytlíky na rukách a nohách připevněných gumičkami. Na konci úseku učitelka sečetla chybějící sáčky a strhla body. Závěrem ředitel vyhlásil nejlépe obranyschopnou=opytlíkovanou třídu :o)
Nebo to období jak jeden za druhým umírali ruští prezidenti. Školní síň slávy se proměnila v pietní místo, kde vyvěsili portrét zemřelého a my jsme drželi, místo vyučování, čestnou stráž. Taky se tam shromáždila celá škola na pietní akci. Při ní se daly provádět různé taškařice, jen si toho nesměli všimnout učitelé.
Než stačila odkvést smuteční vazba, tak umřel další. Vyměnili fotku v rámečku a jelo se znovu. Tak se to otočilo minimálně třikrát.
Nebo prvomájový průvod. Kluci nesli obrovský transparent a jak procházeli kolem dopravní značky, každý z jedné strany, tak se ozval páravý zvuk a z jednoho transparentu vznikly dva prapory…
Na střední nás málem nezakousl kamaradčin taťka, když se dozvěděl, ze nám z Volá Londýn poslali gramofonovou desku, o kterou jsme si napsali.
V posledním ročníku gymnázia se řešilo kam dál? Hitem bylo stát se učitelkou. Mne vysvětlili, ze to nepůjde, protože táta vystoupil v roce 1968 z KSČ. Výchovná poradkyně si lámala hlavu co se mnou, když se dobre učím.
Nakonec navrhla zkusit technickou VŠ nebo ještě jedna menší medicína vloni vzala všechny, kteří se přihlásili. Dodnes nevím, proč jsme se jejích rad drželi, protože přihlášku jsem podávala těsně po revoluci. Možná rodiče nevěřili, ze je Sametová revoluce nezvratná.
Když jsem přijela domu, zdrcena prvním cvičením z anatomie a brečela jsem jak krokodýl, ze to nezvládnu, čekala jsem útěchu a porozumění ze strany rodičů.
Moje máma mi nekompromisně sdělila - tu medinu dostuduji nebo mě zliská, ze jsem to neviděla.
Tak jsem ji dostudovala.
Milí komunisté, mám díky vám ( a díky svým nekompromisním rodičům) báječné povolání a jsem za to opravdu vděčná!!
Kdyby vás nebylo, tak je ze mě učitelka..

Nedávno se mě jedenáctiletý syn zeptal, jestli v té době bylo něco, co teď není a chybí mi to.
To jsem se zapotila.
Ale nakonec jsem to vymyslela.
Kubánské pomeranče!
Jestli někdo víte, proč už teď v obchodech nejsou, dejte mi, prosím vědět.
Hned bych kilo koupila, abych si připomněla, že se opravdu nedaly jist, jak jsou HNUSNÉ.

11 08.01.2022

Mám zvláštní úchylku. Zbožňuji podzim.
Ty dlouhé stíny, měkké sluneční paprsky, nejopravdověji modrou oblohu, paletu teplých barev všude okolo a hlavně vrstvu spadaného listí na zemi. Když se nikdo nedívá, tak se snažím špičkou boty vyhodit tu křehkou krásu znovu do vzduchu a sleduji, jak ladně klesá k zemi…
Nad knihou o šeptajícím listí, jsem doufala, že si užiji velkolepou podzimní romanci i v knižním světě.
Kniha, s originálním nazvem Lab girl, je opravdu spíše autobiografií, pro mě doposud neznámé přírodovědkyně.
Děj pomalu a příjemně plyne.
Moc se mi líbil respekt a téměř posvátná úcta autorky ke stromům.
Z jejích širokých znalostí se při čtení dá i poučit.
V tom nejdůležitějším mne ale nepřesvědčila.
Já osobně za největší zázrak na Zemi považuji hlínu. Ano zeminu, hlínu, půdu…
Bez jejích životadárných schopností by nebyly rostliny, živočichové ani my lidé.

11 17.11.2021

Němce jsem považovala trošku za suchary - až do této knihy. Musím si opravit názor. Už název je vlastně vtipem. Podtitulek je Terapie pro osvícené ženy, ale kniha má daleko větší přesah. I muži si přijdou na své a je celkem jedno, v jaké fázi partnerského vztahu zrovna jste, pobaví vás.
Autorka má slušný všeobecný přehled. Svým humorným vyprávěním neuráží ani sebe ani svého partnera.
Není to žádný hluboký literární počin, kapitoly na sebe nenavazují a neobdržíte žádné zaručené rady na spokojené partnerské soužití. Určitě si ale vylepšíte náladu.
Jak může mít nějaká mnichovanka úplně stejné pocity jako já?
U nás kniha vypěstovala jakysi podmíněný reflex. Jakmile jsem vzala do ruky tento růžový svazek, s oduševnělým párem slepic na obálce, všichni členové naší domácnosti ode mě začali zdrhat do bezpečné vzdálenosti.
Měla jsem při čtení nutkavou potřebu předčítat svému okolí úryvky nahlas, eventuálně z ničeho nic vykviknout smíchem. A to běžné nedělám.

Ovšem dá se i přiučit:
Netušila jsem že O. Wilde je autorem myšlenky: Ke šťastnému manželství patří obvykle více než dvě osoby. ( …??…. :( ?

Zajímavé je pojetí Trump x Macron, z hlediska věku manželek. V tomto případě -24 x +24…. jasné vítězství Francie

Při hledání lásky svého života ( str. 127) počítáme kvocienty: bicepsy, příjem a potenciál zdvořilého chování; zjišťujeme volnočasové aktivity, radost z práce a jestli se rád přitulí; poměření délky penisu v proporci s uměním vařit.

Tak, tak nějak …

11 31.10.2021

Historicky román s detektivní zápletkou je obrovské sousto, za kterým stojí spousta práce několika lidí. Tady, bohužel vynaložené úsilí neodpovídá kvalitě výsledku. Knížka má krásnou obálku, spoustu věrohodných údajů a přesto jsem při čtení měla pocit přežvykování suché slámy ( ne ze bych to někdy zkoušela ).
Příběhu zoufale chybí šmrc, spád, napětí, prostě něco, co by zlepšilo čtivost. Škoda. Mohl to být super začátek výborné historické série.

10 03.03.2024

Jeden muj známý, mi kdysi řekl, ze je rad, ze nedělá právníka, protože by se ukousal nudou. Zdálo se mi to dost nadnesené. Při čtení teto knihy, jsem mu několikrát dala za pravdu.
Za mě docela nuda, poslední stránky to mírně vylepšily. Líbil se mi přínos staršího právníka - alkoholika k hlavní zapletce. První stránky mají správný švih, pak se tempo zvolni a dej sklouzne do nekonečných popisů. Pokud někoho zajímají všechny podrobnosti soudního líčení ve státech, asi bude spokojen.

10 08.02.2024

Hlavní téma je docela reálné, ale jinak mě oba hrdinové dost rozčilovali. Více ona než on. Konec se táhl jak žvýkačka.

10 17.12.2023

S knížkou jsem strávila jeden predadventni večer, za který jsem ji celou prolistovala. Zaujal mě adventní svícen s různě dlouhými větvičkami a dva recepty. Takže celkem nic moc.
Asi je to datem vydání.
Už jsem zahledla i novější verzi, předpokládám, ze bude lepší.

10 03.12.2023

Včera jsem ji dočetla a dnes při psaní komentáře jsem si nemohla vzpomenout na název. Asi to nebude skleróza, ale spis ten název
Příběh je na úrovni názvu - takže nic moc extra. Kastování mezi rodinami jsem si myslela, ze skončilo někdy se středověkem. Asi teda úplně ne.
Knizka je výjimečná autentickým zachycením Andalusie. To krásně pohladí v tomto pošmourném čase.

10 30.10.2023

Nejvíc mne nadchnul labrador. Jinak to byl takový příjemný, ke konci trosku zdlouhavý, příběh z anglického venkova.
Nebylo to špatné, ale ve srovnání s ostatními knihami autorky, považuji tuto za nejslabší.

10 18.09.2023

Autorka píše čtivě. I potom, co jsem otráveně zjistila kdo-komu píše, mě autorčin vypravěčský talent u knihy udržel. Nakonec musím uznat, ze je to nevšedně vymyšleno a umístěno tak akorát na hranici uvěřitelnosti.
Neodpustím si připomínku, ze v češtině se skloňují i jména vlastní a to včetně osob zemřelých
?.?. co všechno jsme s Natálie měli ???
Nevím, proč všechna ostatní jména jsou ve správném pádě, jen Natálie je pořad Natálie v prvním pádě, ať dělá co dělá

10 21.08.2023

Ještě ze sex není olympijská disciplína. Podle této knihy by Američané s přehledem zvítězili ve všech kategoriích!

10 11.08.2023

2. Díl populární trilogie. Dá se číst i bez znalosti prvního, ale dlouho jsem se orientovala v postavách.
Snad ještě nikdy jsem nečetla tak překombinovaný příběh - v otcich se lze těžko vyznat, DNA testy, adopce, nenávist, tajemstvi, odhalování záhad, odkazy, šifry - všeho požehnaně. A kdyby vás zajímalo, co ještě potřebuje taková novodobá americká Popelka ke štěstí: luxusní sídlo, fotbalový klub, šperky nevycislitelne hodnoty, nemovitosti po celém světě, ochranku, několik soukromých letadel, spoustu zaměstnanců a dva bratry z význačné rodiny, kteří střídavě usilují o její přízeň.
Pokud už vám není -náct a vyrostli jste na naší umouněné Popelce, které ke štěstí stačily tři lískáče, tak to spis ani nečtěte.

10 10.07.2023

Existuje kniha Sex začíná v kuchyni.
Tu jsem si chtěla přečíst, ale bohužel knihovna ji nemá. Nabídli mi výše uvedenou. Abych ocenila snahu knihovníka, odnesla jsem knížku domu s tím, ze ji při nejbližší příležitosti vrátím.
Neplánovaně jsem ji otevřela a zaujala mne hned první informace, ze Jennifer Lopez už bylo 50 let.
Pripomnelo mi to jednu přednášku, kde se nás, z podobného soudku, ptali, kolik měla let Babička Boženy Němcové, když přijela dožít - umřít na Staré Bělidlo. No schválně..
Představa, ze v tomto věku (55 let) by měla dnešní žena vypadat jako paní Kurandová v nejznámější filmové adaptaci, je dost děsivá.
Tím mě kniha pohltila a už jsem četla.
Z literatury na dané téma, která se mi dostala do ruky je tato nejlepší.
Autorka nic neodsuzuje, nekritizuje na všechno se dívá z různých úhlů, aby každý našel, co je mu nejbližší. Sex je opravdu bezrozměrný.
Některé kapitoly nevyužiji, tak jsem je přeskočila ( potíže s erektilni dysfunkci, po operacích, artroticke klouby omezující pohyb)
Nejvíc šokující byla pro mě rada, ze v sexu má byt každý sobec. A přesně to zlepší jeho úroveň. Ono je to vlastně logické.
Názory z knihy každého posunou dal. Jsou respektující, až uctivé, podporují víru v sebe sama a v lidskost. Spoustu jsem se o sexu dozvěděla.
Příručku doporučuji, i když pořád trosku nevěřím pravdivosti názvu.
Škoda, ze se mi nedostala do ruky dříve.
Určitě je lepší začít se sexem po vyzbrojeni těmito názory, než považovat za normální to, co se propírá na stránkách mnohých erotických příběhů pro mladé. Tam se to většinou hemží jednou úchylkou vedle druhé.
Teď mám na mysli sérii After nebo tuzemskou erotickou perlu Ano, pane řediteli!

10 29.06.2023