celavie komentáře u knih
Takovéhle knižky nečtu, ale docela by mě zajímalo, jak tohle téma uchopí muž :) asi si to přečtu!
Některé kapitoly byly zbytečně zdlouhavé a odbíhaly od hlavní linie, nicméně jsem to překousala a nelituju. Konec za to rozhodně stojí.
Vzpomínka na dobu, kdy jsem byla dítě školou povinné...jj, pro děti to byla fajn doba :-) pro dospěláky už o dost horší :-(, knížka se mi líbila.
Vzrušující počteníčko :-) Pravda chvílemi až příliš popisné......i když v určitých pasážích mi to vůbec nevadilo :-)
Dostala mě stejně jako písnička od Kate Bush!
...tak jsem otevřela klasiku a i u Arbese se člověk pobaví :))..."Přejeme muži, kterého milujeme, volnost úplnou, neobmezenou, a přece se nemůžeme ubrániti jakési nepochopitelné obavě, by volnosti té nezneužil. Cítíme, že nemáme žádného práva muže svého v čemkoliv obmezovati, a s úsměvem na tváři podáváme mu v dar tuto volnost, ale potlačená slza v oku jest svědectvím, jak bolestno je nám při tomto daru"...to je roztomilé
"Každá sněhová vločka je vzdech zklamané ženy někde na světě. Všechny ty vzdechy stoupají do nebe, utvoří tam mraky a potom se rozpadnou na drobné vločky, které se tiše snášejí na lidi dole."
Moje první kniha od této dvojice, kniha mě nadchla, ale závěr knihy všechno zkazil.
Ale jo, sice jsem se v půlce knihy zadrhla a četla trochu na sílu, ale pak mě to opět pohltilo zpět. Hodně se mi líbílo téma, které je k zamyšlení a byla jsem ráda i za popis starobylých památek Florencie, Benátek i Istambulu. Profesor Langdon by mohl přiletět řešit nějakou záhadu do Prahy, doktorka Kubelková by mu jistě ráda dělala doprovod :)
Síla, trochu jiný pohled na konec války...jsem ráda, že jsem si to přečetla a doporučuju zkouknout i film.
Bohužel...mě knížka spíš zklamala, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Krásná kniha, v první části téměř idylická...popisuje život na africké vesnici, pospolitost rodiny a sousedů, zvyky (i hrůznost obřízky). Ovšem druhá část už je hrůzostrašný masakr. Jenom při čtění měly na mě popisované zážitky takový vliv, že jsem brečela jak malý dítě. Je to něco nepředstavitelného, ale při tom nadosah. Krátkou dobu jsem žila v Southamptonu (kam autorka ze Sudánu utekla), bylo to dokonce přibližně ve stejnou dobu, takže jsem ji klidně mohla potkávat na ulici. Člověk by si měl vážit svobody a bezpečí, které v Evropě máme. Co mě však hodně naštvalo byl přístup anglických úřadu ve věci deportace Sudánců zpět do jejich válkou zmítané země. Když si člověk uvědomí, že je za tím vším politika, tak je to bezcitná sprosťárna!
Na začátku mi kniha připadala hrozně zdlouhavá, celý děj se vlastně odehraje v průběhu jednoho dne, takže je dost (emočně) popisná. Ale jsem ráda, že jsem vydržela do konce, začalo to gradovat a teprve vyústění nebo spíše procitnutí hlavní hrdinky mi umožnilo pochopení smyslu knížky. Doporučila bych spíš její krásné historické romány, ale pokud už po této knížce sáhnete, rozhodně vydržte až do konce :)
Tahle kniha mě dostala na kolena, brečela jsem jak malý dítě. Neskutečně silný příběh, obdivuju její sílu vrátit se zpět do normálního života!