camillio komentáře u knih

Sice jsem odkojený Remarquem, jehož romány rozhodně nejsou povzbudivým čtením, ale tato kniha u mě překročila meze přijatelné míry beznaděje a bolesti. Z každé strany odkapává smrt, smutek a hořkost. Mnozí píší, kterak autorka popisuje příběhy lidí. Propouštím, že možná ano, ale ty příběhy jsou filtrovány přes černočerné brýle. Člověk má pocit (ba je ujišťován), že každý den všech postav je vyplněn jen pragmatickou činností, bez radosti, bez úsměvu, bez oddechu. Oba moji rodiče vyrostli v nesmírně těžkých podmínkách, a přesto na to vzpomínali v duchu, jak to bylo sice těžké, ale kolik šťastných chvil zažili. Tady jsou pozitivní emoce odfiltrovány, nebo aspoň postaveny na úroveň nepatřičnosti. Smyslem života je utrpení, vzdor by byl odporem proti božím úmyslům.

Knihu jsem odložil, třetina stačila. Skvělý styl psaní, ale obsah jsem prostě nedal.

Knihu jsem si koupil po zajímavě pojaté knize téhož autora: Výchova a výcvik loveckého psa. A sotva jsem ji otevřel, hned lituju, že jsem si ji neobjednal v originále. Sice němčinu jsem už dobrých pár let neviděl, ale asi bych to s pomocí slovníku zvládl číst snáze. Autorem překladu je sice profesor veterinární medicíny, ale výsledek na mě dělá dojem dobře odfláknutého otrockého překladu slovo po slově (že by studenti dostali semestrálku?). Jak jinak si vysvětlit perly typu: "První chovaní psi byli psi pro použití." Nebo nadpis: "Před nákupem se informovat". Popis u fotky kojící Fichtlemeierovy feny Emy: "Mléčný bar je otevřen. Ema je s ostatními." Knihu lze otevřít na libovolné stránce a člověk žasne.

Tato kniha ode mě dostane plný počet hvězd jen kvůli tomu, že v němčině musí být skvělá. Možná jsou v ní některé věci specifické pro německou loveckou/mysliveckou kynologii, ale jde o velmi povedené dílo. To už se bohužel nedá říci o překladu, u kterého průměrný český čtenář trpí a průměrný český češtinář bezpochyby střídá záchvaty zoufalství a vzteku. Budiž ale překladu aspoň ke cti, že víceméně dodržuje české názvosloví.

16.04.2021

Dostatečně švihlá kniha pro absurdně švihlou potřebu lidí spolu neustále vést boje.

9 17.07.2019

Kniha o sebestředném, latentně výstředním staříkovi s podivnou rodinou. V některých ohledech mi ta jeho "zaseknutost" (když ne oni, tak ne já) přišla pro starší generaci až příznačná. Ale možná, že je platná pro všechny generace, jen já mám kliku a pohybuji se mezi lidmi se slušnou sebereflexí.
Celkově je kniha tak trochu nemastná a neslaná, ale čte se lehce. Snad právě proto.

2 17.07.2019

Kniha, která na jednu stranu chytne za srdce svou hlubokou moudrostí, a současně není étericky ezoterická a nekonečně pozitivní, jak se nezřídka stává, je-li v obsahu budhismus. V mnoha pasážích jde o strhující čtení s obrovským dějovým spádem. Hvězdičku ale sundavám kvůli konci, který mi - čtenář promine - připomněl Vinnetoua a Old Shatterhanda vyslovivše: "Bratře - bratře". Od tohoto momentu se pro mě najednou ztratila uvěřitelnost.

10.07.2019

Příjemně napsaná kniha, prima čtení pro oddech, ale i trochu zamyšlení. Nicméně tak trochu "ani ryba, ani rak". Ze začátku velmi vtipná, nasmál jsem se, postupem ale humoru ubývalo, zato přibývalo na můj vkus trochu moc dramatických či absurdních situací. Ty v závěru vystřídalo duchovno.

08.06.2019

Asi jsem sentimentální. Tahle kniha není ani milá, ani vtipná, ani k zamyšlení. Je o starci, který v životě vědomě ublížil kde komu, který byl a je bručoun, až na vyjímky sobec, cynik, podobně jako spousta postav kolem (dcera!). A teď se boji svého stáří a blížícího se konce. Přečetl jsem ji celou, ale radost jsem z ní neměl žádnou. Pokud se člověk nedokáže aspoň trochu identifikovat s nějakou postavou, když už ne s tou hlavní, kde má hledat smysl takového čtení?

4 17.01.2019

Další Hájíčkova kniha na podobné téma, ale úplně jinak. Kniha o smyslu života v jeho poločase. Jak se píše v jiné autorově knize "Mládí je, když člověk věří, že to nejlepší teprve přijde". Tady už hlavní postava nevěří, nanejvýš doufá. Připomněla mi kamarádčino sebehodnocení spojeními o starém psu a nových kouscích, a o hlubokých vyjetých kolejích. Je to kniha o hledání malého kousku spravedlnosti s vědomím obrovského množství jiných nespravedlností, o pohodlnosti a nepohodlnosti každodenní životní rutiny, o lásce a jejím současném přehlížení. Je i o pravděpodobně nesplnitelném snu, jenž v nějaké podobě má každý z nás, ale i obrovské naději. Někdy mám pocit, že Hájíček píše příběh o životě každého z nás po třicítce. Každý máme jiný, ale jádro je velmi podobné.

7 04.01.2017

Četl jsem tuto knihu v originále a asi si budu muset přečíst i překlad, abych mohl srovnat. Je totiž skvělá, vtipná a velmi dobře se čte.

2 28.03.2016

Třetí díl trilogie o Natu Jesselovi nemá lyriku dílu prvního, ale naštěstí (pro mě) ani tragiku dílu druhého. Přišla mi trochu jako dvojkniha, každá půlka o něčem úplně jiném, a také trochu jiným způsobem. První půlka je výrazně epičtější, druhá zadumanější ale zase chaotičtější. Nicméně kniha je to pěkná. Ale stejně jsem měl skončit dílem prvním, ten je s ohromným náskokem nejkrásnější.

3 12.02.2016

Osobně bych byl šťastnější, kdybych tuhle knihu nečetl. "Čisté radosti mého života" byla báječná výprava do svým způsobem naivně jednoduchého, černobílého, ale velmi milého světa, plného jakési lehkosti. Tato kniha to vše ukončuje razancí Formule 1 narazivší do betonové zdi, a to už téměř od samotného počátku. Radosti z prvního dílu jsou velmi záhy umírají, k autorově škodě celkem předvídatelně, ke čtenářově překvapení ještě mnohem černěji než čekal. Kdo zařadil první díl mezi své nejoblíbenější knihy, měl by se tomuto dílu raději vyhnout a ponechat si tak Natovu sladkou naivitu ve svých vzpomínkách.

1 10.02.2016

Báječná kniha, působící na duši podobně jako Herriotova zvěrolékařská série. Člověka nutí k zamyšlení, proč se vlastně sám tak systematicky pachtí vlastním životem, s cílem zajistit svůj životní standard, když samotná podstata štěstí je úplně v něčem jiném. Ne v kariéře, ne v hromadách peněz, ale v prosté existenci záležitostí tak samozřejmých, že je naše superrozvinutá civilizace přestala vidět. Čistý horský potok, západ slunce, upřímní skromní lidé. Číst tuto knihu byla jedna z čistých radostí mého života a velmi jsem si přál, aby nikdy neskončila.

11 13.01.2016

Pěkná kniha s menší hloubkou než Rybí krev nebo Selský baroko, ale rovněž klenot. Hájíček má neuvěřitelnou schopnost pravdivě popsat zdánlivě neobyčejné osudy úplně obyčejných lidí a čtenáře neustále tlačí do situace, kde neví, zda hrdinovi či hrdinům příběhu vlastně fandí či nikoliv.

4 07.01.2016

Dobrá kniha od Simmela, lepší než "kaviár". Hlavní myšlenka je mnohem hlubší, přesně toto mám u německých autorů (byť Simmel je Rakušan) rád. Rozhodně se tedy nejedná o oddychovou četbu a člověk si nad ní dobře popřemýšlí o záležitostech, jež život přináší nebo přinášet může (často nedejbože).

Co mi trochu vadilo, je ta populárně-nesmyslná genetika. I gymplákovi musí být jasné, kterak jsou některé věci úplně mimo realitu. Čím víc se do nich autor noří (občas mi přijde, že si v tom úplně debužíruje), tím více nesmyslů se dostává do textu. A to je škoda, neboť číst pasáže, v nichž by se neustále dokola omílalo, že "...protože sedm a pět je dvacet..." apod. by jednoho také moc nebavilo. Další věcí, která mě mírně dráždila, je neustálá potřeba akce - ve spoustě momentů musí být hlavní postava v centru dění, i když racionálně vzato by tam (i) být nemusela a (ii) by to bez ní bylo logičtější. Trochu jak v akčních filmech, kde voják z týlu vezme samopal a jde potírat zlo do přední linie, ať už z pohnutek vlastních nebo cizích.

Shrnuto: tato kniha stojí rozhodně za přečtení.

2 18.05.2015

jaja1989: protože potom by to nebyl Remarque.

4 03.05.2015

Vynikající kniha plná humoru i smutku. Komu se líbilo cokoliv od Remarquea, nebude zklamaný asi ničím z jeho pera.

1 03.05.2015

Remarqueovská klasika. Buď jeho knihy člověk miluje, nebo nenávidí.

2 03.05.2015

Dobrá kniha s velmi hlubokou myšlenkou. Osobně mi ale nevyhovoval styl vyprávění - velká rozvleklost a opakování se. Několikrát jsem se musel nutit ji neodložit.

4 03.05.2015

Zajímavá zápletka, snad trochu moc přitažená. Jak už je u autora zvykem, jde o zrcadlo určité podmnožině společnosti. Vzhledem k tenkosti stojí za přečtení, ač není autorovou nejpovedenější knihou.

03.05.2015