Bránolog komentáře u knih
Moc hezky napsaný průvodce po toku krásné řeky. Šmíd si dovedl vyhrát s tím, aby popisy míst nebyly suché. Kdybych to kolem Lužnice neznal, přiměl by mne vyrazit.
O něco méně laskavé než Povídky a taky proto se mi to líbilo víc.
Tak milé, tak laskavé...no, bez ironie je to pěkné čtení, ale pod kůží mi nezůstane. Ale to nejspíš ani není autorovým cílem.
Další z dětských lásek. Zejména kapitolu o bitvě o dosažení jižního pólu jsem hltal bez dechu a prožíval mrazivou smrt s členy Scottovy skupiny.
Několik kratších příběhů s tématikou "zlatých horeček" v různých částech světa.
Tohle byla asi moje nejoblíbenější dětská knížka. Vůbec mi navadilo, že je tak tlustá a tahal jsem jí s sebou všude možně.
Docela drsné líčení boje člověka s rozběsněnou přírodou. Navíc se týká míst (Hýskov, Beroun, Srbsko...), která dobře znám, takže si leccos z popisovaného dokážu docela dobře představit.
Verneovky jsem míval rád, ale tahle se mi nelíbila, stejně jako Výprava Barsacova a Pět neděl v balóně.
Já vím, že jsem barbar, ale mě to prostě nebavilo ani jako dítě, ani jako adolescenta a jako dospělý jsem to nezkoušel. Takže sorry, Antoine.
Né, že bych nějak extra Kaplického žral, ale tohle byl tak dokonalý popis esenciálního zla, že jsem to dočítal s přemáháním a přitom se nemohl odtrhnout. Působivé je, jak jsou ty hrůzy popisované věcným, nezúčastněným způsobem.
Milé vyprávění...možná až moc milé. Ale napsala to babička mojí kamarádky, tak budu shovívavý.
I jako chlap jsem vypravěčce docela rozuměl. Přidávám se k těm, které z trilogie nejvíc oslovil Oněgin. Ale scéna s přednáškou ve škole mě pobavila hodně a výměnu názorů při divadelní zkoušce jsem zase četl dost bez dechu.
Chytlo mě to ještě víc, než Budžes. Asi proto, že jsem byl na střední zhruba ve stejnou dobu. Dostávaj mě ty sekvence s křečkama.
Taky píšu o historických památkách a bez této knihy bych se těžko obešel.
Spolu s Bufkovým "Bombardérem" asi nejlepší kniha, která byla o čs. válečných letcích napsána.
V Nepilově rodné vsi máme chatu, do Stradonic, kde chalupařil, chodím na pivo, takže jiné hodnocení nepadá do úvahy.
Na gymplu jsem se to naučil nazpaměť (překlad V. Nezvala) a některé pasáže mám v hlavě doteďka.
Nejspíš jediná knížka, kterou si od "fabriky na literaturu" Viewegha kdy přečtu (už se stalo).