Brace komentáře u knih

Viz. komentář uživatelky kethy, jen slovo průměrný měním na podprůměrný a ubírám ještě jednu hvězdu. Hobita a Trilogii jsem četl, ale rozhodně nejsem tolkienofil. Přesto mě zajímalo, co si o tématu myslí přední český autor fantasy literatury. Výsledek: naprosto zbytečná kniha, komolení středozemního názvosloví a jmen budiž, ale když se v příběhu objevily odkazy na Rychlé šípy a Hvězdné války, to už i na mě byla silná káva.

1 20.10.2015

Pod názvem Space opera si představuji rozsáhlejší příběh čítající více hrdinů a více světů. Takže přesně to, co dostaneme třeba od dua Hlávka - Vybíralová a jejich cyklu Algor či Mycelia Vilmy Kadlečkové. Na druhou stranu existují čtenáři, kteří si potrpí na samostatné romány, ne ságy vycházející v průběhu několika let. V tomto případě by lidé mohli sáhnout po knize Aleše Pitzmose. Bohužel již nedostanou to, co jsem zmínil v první větě. Dostanou čistou sci-fi akčňárnu, která občas zaperlí technickými termíny, kdy je vidět, že autor není úplný žabař v tomto odvětví. Hlavní postava otce, který přišel o manželku a musí se starat o malou dcerku byla určitě dobrá volba, má vaše sympatie, než se z ní ovšem stane téměř nesmrtelný hrdina ve stylu pánů Kulhánka, Žambocha, Kotlety. Tohle bylo nešťastné řešení. Druhá polovina románu už je čiště jenom o akci, střílení a nadpřirozených schopnostech. Což není to, co v space operách hledám, a proto je i hodnocení veskrze průměrné.

3 19.09.2015

Nejnáročnější kniha, kterou jsem za poslední léta četl. Nebýt to čtvrtý díl, určitě bych ji odložil nedočtenou. Zatímco první dva díly jsem hltal jedním dechem a ohodnotil je pěti hvězdami, třetí díl dostal již čtyři hvězdy a tento je bohužel za tři. Místy jsem skutečně při četbě trpěl, jak se příběh pomalu táhl. Samozřejmě přečtu i chystaný závěrečný díl, ale mám trošku obavy, co přinese. Každopádně jako celek Mycelium kvalitou příběhu mnohonásobně vyčnívá nad cca 85% tuzemskými díly.

11.09.2015

Poslední dvě povídky byly podle mého názoru trošku slabší oproti zbytku v knize, proto nemůžu hodnotit plnými pěti hvězdami, ale rozhodně je to nejlepší kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Mám z toho radost, protože poslední Fatal Virtual bylo hodně bídné. Takže se určitě nebudu zlobit, pokud nás někdy Petr Heteša oblaží další sbírkou svých povídek. A při jeho nadměrné grafománii si myslím, že by to nemuselo dlouho trvat.

26.07.2015

Je nepopiratelný fakt, že časy hojnosti (kdy vydávali Kulhánka se Žambochem) jsou pro nakladatelství Poutník dávno pryč. Poutník se tak dostal do situace, kdy mu nezbývá než sázet na nové české autory (to je chvályhodné) a doufat, že se objeví druhý Kulhánek. V případě Zdeňka Jukla se tak jistě nestane. Protože vydat takový škvár v hodnotě cca 300 korun (díkyhobu za městské knihovny) jakým je kniha Horší než smrt, to už chtělo pořádnou odvahu či zatmění v hlavách nakladatelství.
V medailonu autora se můžete dočíst, že kratší práce stejnojmenného názvu vyhrála jistou literární soutěž. Docela rád bych viděl konkureční díla v soutěži, protože když zvítězilo právě toto dílo, tak potěš koště.
Dobrá, ještě v první polovině stránkově předimenzované knihy (cca 420 stran) mě trošku zajímalo pátrání (ovšem mizerně napsané) po tvorovi, který vraždí lidi města Mykash po desítkách. Přesně v polovině příběhu se identita tvora (která byla díky autorské neobratnosti již sto stran dopředu snadno uhádnutelná) odhaluje. Je to drakodlačice. Kdyby jí hlavní hrdina (i když vedoucí člen zločinecké bandy, jeho charakter by mu mohl závidět i Mirek Dušín) zapíchl a kniha skončila, bylo by to o hvězdičku navíc. Bohužel přichází šok: hlavní "hrdina" Kan se do drakodlačice zamiluje (žádný postupně, prvně se osobně sejdou v jedné místnosti a dohodnou se, že to dají dohromady). Zbytek knihy je jak z primáckých pořadů od Rosamunde Pilcher. Kan neustále osahává a líbá šupinaté stvoření, vražedná drakodlačice neustále brečí nad spackaným životem, nad otravou svého milého, apod. Korunu příběhu dá přeměna člověka Kana taktéž v drakodlaka.
Druhá polovina knihy je jen pro otrlé čtenáře a zvláště posledních sto stran pro skutečné masochisty. Kromě nudného zabíjení protivníků se drakodlaci nechutně muckají na každé druhé stránce (fakt nekecám!). O olizování obličejů, okusování tváří, krků, ramen, ocasů, se mi bude zdát ještě hodně dlouho.
Takže drahý Poutníče, příště lepší ruku při volbě děl, která považuješ za hodna vydání. Vydat příběh takové kvality začátkem 90. let, kdy byla česká fantasy ještě v plenkách, beru. Vydat / číst Horší než smrt v roce 2015 je provokace / utrpení.

Po přeceňovaném Holomrazu a přiblblých Aktivních kovech (shodně jsem obě knihy hodnotil dvěmi hvězdami), jsem měl touhu Štěpána Kopřivu odepsat. Proto jsem jedině rád, že nejen mě Rychlopalba dokázala posadit na zadek. Změna žánru autorovi rozhodně prospěla, příběh je vtipný, akční, napínavý a zajisté srovnatelný se zahraničními mistry žánru, že nemohu jinak (a velice rád), než hodnotit za plný počet hvězd. A pokud se Štěpán Kopřiva vydá nadále tímto směrem, myslím, že šance oslovit více čtenářů a rozšířit tak fanouškovskou základnu, se mu povede s větším úspěchem, než s knihami, které jsem zmiňoval na začátku svého příspěvku.

3 29.06.2015

Vlastně bych mohl do puntíku zkopírovat svůj komentář k prvnímu dílu. V první polovině druhé knihy jsem měl chuť knihu několikrát odložit, nakonec jsem se "dokopal" k jejímu přečtení. Příběh je originální (to klobouk dolů k mladé autorce), profesionálně napsaný, ale ta sterilita textu je ubíjející. Mám obavy, že do závěrečného dílu se to nezmění, jelikož je již napsaný a vyjde každým dnem. Zajímá mě, zda autorka přijde s nějakým šokujícím vyvrcholením a já budu spokojen a nebo získám pocit, že jsem s celou trilogií ztrácel čas. Takhle opět za 3 hvězdy.

2 15.06.2015

Zatímco originálních knih o Joeu Pickettovi je již 16, u nás vyšly překladem pouze tři. A bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by v nejbližší době mělo dojít ke změně. Což je převeliká škoda, mě příběhy o americkém revírníkovi nadchnuly. Ony příběhy máte aspoň možnost sehnat v Omnibus 3v1 balení v levných knihách za luxusních 69 korun. Takže nemohu jinak než 5 hvězd.

3 07.06.2015

Tak se mi zdá, že si Vláďa Šlechta píše knihy už jen sám pro sebe. Po strašné Emmě z umírajícího města, Tajemství Morie (k četbě se teprve chystám, ale hodnocení již mnohé napovídá) až k Havranovi. Je vidět, že autor se i v tomto svém "světě" vyřádil, jenže výsledek připomíná dort Pejska a Kočičky a nesmírně nudí. Česká republika se proměnila v jakýsi prales, kde žijí elfové a nebohé občany terorizují muslimové, zatímco zbytek Evropy zůstal takový, jaký ho známe dnes. Havran jako postava je pouhý vedlejší přicmrndávač jakési Marie Skočkopolové, kterou jako čtenáři budete přímo nesnášet. Ta neustále žvaní (z 75% je to mlácení prázdné slámy) a věčně trousí citáty z filmů. Korunou všeho je vedlejší postava Johna Francise Kováře z příběhů M. Žambocha a J. Procházky. Takže Vláďo, soustřeďte se na to, co vám jde (Oggerd, Pohraničí) a nechte stranou podobné příběhy jakými jsou Emma, Havran a jim podobní. Zbytečně ztrácíte čtenáře.

1 25.05.2015

Profesionálně, přesto poněkud sterilně odvedená práce. Což ovšem nemůže překvapit nikoho, projekt tohoto typu ani nemohl skončit jako literární bomba. Na cca 200 stranách příliš mnoho dějových zvratů, příliš mnoho postav. Zatímco jeden autor rozvine postavu, protože je mu nejspíš sympatická, další ji naopak pohřbí či zcela ignoruje. Přesto se tu operuje s poměrně zajímavých příběhem, přesně ve stylu knih Jefferyho Deavera. Takže přesně za 3. Zajímalo by mě, jak by podobný projekt dopadl v rukách českých autorů.

25.05.2015

Hrál jsem oba díly počítačové hry Bran Skeldalu a netrpělivě vyhlížím chystané třetí pokračování. Když jsem se dozvěděl, že otec v tuzemsku kultovních her Jindřich Rohlík vydává i román ze světa Skeldalu, mé srdce zaplesalo radostí. Po jeho přečtení se ovšem nemohu ubránit rozčarování, které hraničí se šokem. Ta kniha je neuvěřitelná srágora! Je v ní špatně snad úplně všechno. Počínaje prostředím, které vám fantasy svět Skeldalu ani v nejmenším nepřiblíží, tak hrdinou Wahargemem (ještě zde vystupuje ve vedlejší roli), o němž autor taktéž neprozradí vůbec nic, takže proč byste mu měli fandit? To vše napsáno tak mizerným stylem, že autora byste otipovali na školáka deváté třídy základní školy. Nic proti přirovnáním, ale tady najdete jedno na každé straně a to je vážně moc. Ukazovacích zájmen v každé větě se autor vůbec neštítí a někdy má dokonce odvahu dát i dvě za sebou. Kapitoly 10, 14, 15 jsou naprosto o ničem, jen text jehož účelem je trochu prodloužit délku knihy. Souboje (v knize jsou asi čtyři) jsou popsány tak mizerně, autorovi rozhodně doporučuji nahlédnout do děl J. Červenáka či M. Žambocha. A na závěr: dialogy. Proboha! Postavy mluví jak dementi, papouškují po sobě věty a slova, která z nich padají si zaslouží loket do úsměvu. Dobrou pětinu románu tvoří věty, za které by si autor zasloužil postavit ke zdi: "Byl to snad ten nejošklivější strom na celém světě, a kdyby ho někdo nařezal na malé špalíčky a udělal z něj papír, i ten papír by byl tím nejošklivějším papírem na celém světě. Nebo: "Šero se zatím stačilo znovu změnit v tmu. Tím jim dalo najevo, že tam někde nahoře zapadlo slunce. Vzali to na vědomí." To byl jen výcuc, takových perel jsou v knize fakt desítky. Příběh je zakončen naprosto zcestným soubojem mezi hlavním hrdinou a starochem, který se před dvěma sty stránkami v příběhu krátce mihnul a nijak do něho nezasáhl.
Tento můj příspěvek je nejdelší, jaký jsem kdy vyplodil. Donutilo mě k tomu rozhořčení, jaké slátaniny jsou ochotni nakladatelé vydat, když jde o známé jméno pisatele. Vrcholem toho je, že na zadní straně knihy se můžete dočíst od zavedených jmen, že Jindřich Rohlík vlastně napsal knihu, která by se měla povinně číst na základních školách. Co k tomu dotyčné pány vedlo, to ví jen bůh.
Největším překvapením knihy je ovšem ukázka z připravovaného románu Brány Skeldalu. Ta vypadá jako kdyby ji psal naprosto jiný autor, protože se kupodivu jeví jako kvalitní četba. Takže Jindro, dám vám ještě šanci. Svět Skeldalu má v sobě potenciál, který by byla škoda pohřbít.

2 18.05.2015

Že by Jakubu Vandrovci (či spíše samotnému autorovi) docházel dech? Klesající kvalita knih při nadměrné autorově grafománii je logická, ale tohle bylo opravdu příliš. Žádná z povídek v knize nevybočuje z řady, všechny do jedné jsou o ničem a mlátí prázdnou slámu. Být toto Pilipiukova prvotina, v nakladatelství se mu vysmějí a namísto vydání mu rukopis omlátí o hlavu. Dvě hvězdy dávám ze sympatií k předchozím příběhům o svérázném exorcistovi. Pokud to takhle půjde dál (a obávám se, že půjde), už nebudu váhat označit knihu za odpad!

05.05.2015

Tak přesně za tři hvězdy, kdy se atraktivní pasáže z minulosti týrané rodiny střídají s těmi nudnějšími ze současnosti. Jak už tu zaznělo, závěr knihy byl zcela předvídatelný, takže překvapení po jejím dočtení se nekonalo. Má první kniha od Indridasona mě úplně nepřesvědčila o autorových kvalitách, přesto mu dám šanci zlepšit dojem dalšími jeho romány.

Souhlasím s některými komentáři: počet stran je rozhodně ubíjející, nebál bych se 150 - 200 ubrat, zvlášť když děj na nich připomíná mlácení prázdné slámy. Přiznám se, že už Semper Fi na mě působilo nastavovanou kaší, ale Dies Irae mě rozhodně dorazil. Dvě hvězdy jsou z mé strany střízlivé hodnocení. A mám velké obavy z následujícího pokračování, které autor slibuje dopsat. Upřímně nevím, zda se na něj vůbec těším.

6 23.04.2015

Kniha s příběhy na motivy kultovní počítačové hry Fallout. Autor měl práci trošku usnadněnou, protože "jeho" svět před ním už vymysleli jiní. To ovšem nesráží kvalitu textu, která fanouška zmíněné hry potěší, ale rozhodně nečekejte zážitek srovnatelný se hrou samotnou (kdo hrál první dva díly, pochopí).

23.04.2015

Koupeno v levných knihách za 19 korun. Po přečtení mě přepadly úvahy, jak jinak a lépe se dá naložit s dvackou.

2 23.04.2015

Autorovo nemilé šlápnutí vedle. Vyjít tato kniha skutečně jako prvotina, těžko říct, kde by se nyní autor nacházel. V nějakém rozhorovu s Vladimírem Šlechtou jsem vyčetl, že by rád napsal pokračování Emmy z umírajícího města. Prosím NE! Raději veškerý svůj um (a ten je nepopiratelný) věnovat Krvavému pohraničí nebo Oggerdovi.

22.04.2015

Myslím, že v české literatuře jev dosud neviděný: "naše" space opera dávající na frak zahraniční konkurenci. Jsem tomu jedině rád a určitě bych autorům přál přeložení jejich díla do zahraničních jazyků. Neobvyklé světy, uvěřitelné postavy, kde si jistě každý najde své favority (u mě například padouch Avrian Dann). Pavdou je, že monstrózní rozsah v počtu stran druhého dílu byl krapet ku škodě, ale stále české čtivo, které nemá obdoby.

3 21.04.2015

Vyloženě zklamání. Po starším díle Leviatan, které na mě udělalo dojem, jsem si pln nadšení pořídil i novinku Pavla Obluka (k tomu se přidalo ještě nadšení z knih Evropské space opery autorů Hlávka / Vybíralová). Autor nevyužil potenciál svého vymyšleného světa. Čekal jsem nadupanou sci-fi techniku, space operu jak má být, ale jízda v útrobách velryb?

1 21.04.2015

Na poslední straně příběhu Fatal Virtual se můžete dočíst, že není problém napsat knihu o cca 400 stranách za jeden měsíc. A myslím, že na knize je sakra znát, že je spíchnutá horkou jehlou. Petr Heteša už jistě napsal kvalitnější díla. Příběh samotný vás na zadek neposadí a autorsky nezvládnutý závěr vás dokonce přiměje si poklepat na čelo. Na druhou stranu musím říct, že kvalita dialogů se trošku zvedla, z minulosti jistě víte, že autor jimi rozhodně nešetří a spousta z nich připomíná pouze pomyslné mlácení prázdné slámy. Nejsem puritán, ale ty sexuální narážky v téměř každém dialogu (a každé autorově knize) už mi přijdou trochu trapné.

21.04.2015