boticelli komentáře u knih
Noir detektívka. Nedosahuje sice kvalit Řezárny ale i tak se ocitneme v temných zákoutích barů, varieté a dalších vykřičených podniků ve společnosti různorodých charakterů. Kouzlí se, svléká se, vraždí se. Za mě dobrý.
Odkládám po 120ti stránkách. Nepřehledná, nezáživná politicko-válečná situace Itálie před stopadesáti lety mě ničím neupoutala.
Moderní román. Pokud někomu vyhovuje téměř nulový děj, vyprávění napřeskáčku čtyř hlavních protagonistů a pomalé tempo které ovsem vyžaduje vysoké soustředění, má vyhráno. Já se v knize ztrácel, čekal jsem víc od stěžejních témat. Kdyby byl román napsán stylem úplně poslední kapitoly, hodnotil bych lépe. 3,5*
Román jsem si fakt užil, prostředí, postavy a samozřejmě velkolepou pointu. Tuším, že se od knihy čekalo asi víc napětí, krve nebo co já vím za co se dávají hvězdy. Detektivní linka pro mě byla vedlejší, ač důležitá - je to hlavně příběh, ne-li přímo historie gotické architektury na Novém Městě pražském. A právě magično superstarých časů mi tak moc učarovalo. Většinu ze zmíněných kostelů jsem navštívil, o to mi bylo čtení bližší, stejně tak mi byla sympatická sestava různých výstředních charakterů. Určitě se ke knize vrátím a od autora budu číst další díla, zatím jsem se nezklamal.
Na autorce mám rád její noir styl, po temné Řezárně se mi líbil i tento nedlouhý příběh posledních pár dní Christophera Marlowa. Možná to není literární skvost ale pokud ve mně kniha vzbudí zájem dohledat si pár faktů na internetu, musím hodnotit vysoko. 4,5*
Tohleto tajemno kolem anglických sídel a zámků, to má pro mě vždy neodolatelné kouzlo. A když sem vyrazí pátrat po záhadném zločinu duo Holmes&Watson, není co řešit, jde se na výpravu do močálů a vřesovišť kolem domu rodu Baskervillů.
Ve Vídni už nějaký pátek žiju a tyto roztomilé, krvavé veršíčky k tomuto městu báječné pasují!
Od prvních vět jsem byl přímo tam, v Banátu, v tvrdých časech kolem roku 1920. Krásným perem autor líčí osudy Švábů v Rumunsku, v rodinné historii ústřední rodiny se dostane až o několik století do minulosti. Vyprávění končí po druhé světové válce odsunem všech menšin, který, s podivem, nebyl zdaleka tak brutální, jako odsun sudetských Němců u nás.
Obal - paráda!
Obsah - paráda!
Dojem - paráda!
Praha, hlavně Vinohrady kolem roku 1900. Znovu jsem si připomněl již neexistující synagogu, zjistil co znamená Vaudeville a že něco podobného kdysi stálo kousek od Riegráku a principál byl pan Pišťek, pradědeček, kde stála kavárna Union. Všechno to odvál čas ale muselo to být krásné i divoké. Hlavně se román netváří zbytečně vážně, dvě postavy přímo na stránkách knihy levitovaly! Přísahám. Ona ta teosofie musí být ještě větší cirkus než katolictví, s prominutím. Knihu doporučuji!
Jednohubka. S Oscarem Wildem se ocitnu vždy ve vybrané a vtipné společnosti.
To neustálé lamentování bylo zprvu i vtipné ale čeho je moc, toho je příliš a kniha mě po polovině přestala bavit. I díky tomu, že se příběh téměř nehnul z místa. Od autora jsem měl v plánu jiné tituly, na rozjezd toto nebyla zrovna dobrá volba.
To pravé čtení na slavnostní večery či noci, navíc s nádherným obrazovým doprovodem. Nejvíce mě nadchlo nejkratší dílko Starý portrét svou tajemnou poetikou a stejně tak nejdelší příběh Wolverdenská věž, ovšem za přečtení stojí celá sbírka. Takže za rok, doufám, nashle!
Velké očekávání - prvotní chyba. Vážné téma které na mě v tomto podání nijak patřičně nezapůsobilo. Stejně jako Dědina, neurazí, ale ani nenadchne. Myslím, že už se s paní spisovatelkou nebudeme vzájemně trápit.
Jako rodilý Znojmák plesám! Už jsem myslel, že z tohoto koutu naší země nikdo nikdy nic nenapsal - a nakonec toto! Román, značně kritický ale i nostalgický, ve kterém důvěrně poznávám místa a dokonce i osoby. A bohužel i celkovou náladu tohoto (jinak nádherného) maloměsta. Jeden můj kamarád, co odešel ze Znojma také už dávno, poznamenal, že tady začíná ostblok, no, momentálně sedí na radnici SPD, Ano a Svobodní…
Kniha je doslova nadupaná myšlenkama, které se nemusí líbit všem (maloměšťákům). Mě se líbily a hlavně bavily prakticky všechny, být o tři roky mladší, možná bych autora znal z Věčnosti či ze Světa osobně.
Příběhy pár newyorčanů sedmdesátých let z různých sociálních sfér které se vzájemně proplétají. Největší dojem na mě udělal popis života prostitutek, život hořkohořký, nicméně cinknutý svérázným humorem. V hlavní roli ovšem exceluje New York sám, ve svém lesku ale hlavně bídě.
Naše planeta existuje takovou dobu a teprve až před pár stovkami let lidé pozvolna přišli na to, že nejsme střed vesmíru. A nečekaně opět katolíci se stávají největší brzdou pokroku. Chudák Galilei, chudáci vědci. Svižná hra o velkých objevech a škodlivosti fanatismu církve.
Opět decentně bolavý román, vytříbený styl, znepokojující téma. Nemusím přesně rozumět všem souvislostem ani významům a přesto je výsledný pocit z přečteného velkolepý. *****!!!
Molière pobavil prostořekým vtipem, Puškin už tolik nezaujal, možná jsem od mistra Bulgakova čekal něco víc “šíleného”.
Toto bylo parádních pár večerů s velkolepou pěnicí a snad jedinou umělkyní, která svou hudbou opravdu žila. Zažít její vystoupení, to je můj nesplnitelný sen. Ke knize se určitě vrátím ač bych ocenil ještě více detailů z jejího divokého, hořkosladkého života. Eva Olmerová dobyla mé srdce, hudebně i lidsky. Díky!
Lynch v kostce. Pokud vás jeho multižánrové dílo - od sladkého kýče po sentimentální horor - okouzluje, bude tato kniha váš lexikon vždy k nahlédnutí když budete mít touhu znovu potkat tu bizarní plejádu roztodivných charakterů z jeho děl.