borufka
komentáře u knih
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
Po dramatickém p(P)rologu super povídka Morová hvězda. A tou by to pro mě mohlo skončit a byla bych spokojená. Pak bych si třeba po letech přečetla Bestii pro Norna a pochvalovala bych si, jak všichni dostali, co chtěli, a co si zasloužili... Ale takhle vcelku podané v jednom balíku mi to nefungovalo. Tuf se nemění, jeho zásady, jeho způsob vyjadřování a vyjednávání, na to se můžete spolehnout, ale také to znamená, že je předvídatelný (alespoň pro normální pozemšťany a většinu mimozemšťanů). Takže jak říkám, kdybych povídky četla různě po letech a klidně i na přeskáčku, pobavila bych se, takhle jsem se začala vcelku brzy nudit. A upřímně, třetí zastávka na S'uthlamu už ve mně vyvolávala pocit davového šílenství a do hlavy se mi vkrádala myšlenka, jestli to ten Thanos nemyslel vlastně dobře... Cením si čistého sci fi, ale právě to Martinovo je velmi svérázné a není to rozhodně mainstream ani ve svém žánru (pro úplnost dodávám, že velmi podobný pocit jsem zažila s Honem na lovce, takže to bude opravdu asi autorem:-D).
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Povídka je takový zvláštní útvar, někdy je k vzteku, že už to skončilo, a někdy je člověk rád, že už to skončilo :-). Tak tady je kniha, kde je od každého kousek. Oceňuji, že se autor pustil i do příběhů s hrdiny, kteří v sérii nehrají prim, nebo jsou zcela mimo. Pro mě příjemné zpestření série.
Veterán
Miroslav Žamboch
Po ochutnávce v Seržantovi jsem se pustila do této série, trochu mě překvapilo, že od Lancelota uplynula docela dlouhá doba a technika pokročila jen nepatrně (teď tedy myslím opravdu technika - auta, zbraně, možnosti komunikace), asi je ta magie, co tam tak nepěkně ohýbá přírodní zákony opravdu taková svině, když ani v oblasti vojenství, které je tradičně schopné chrlit novinky s plodností lumíka, se za tu dobu nedostali dál než k lepším tankům a samopalům. A trochu mi vadilo, jak se v knize pořád dokola opakovalo, že panáček po tak složité magickofyzické operaci bez patřičné magickopsychické rehabilitace nebude psychicky ok... to asi stačilo říct jednou, neboť další vývoj děje jaksi i bez toho naznačuje, že se nám z Maxe stává bezskrupulózní monstrum. Ale zatím dobře, mix military, fantasy (i když nám od Seržanta tak nějak ustoupilo do pozadí), gangsterky, jdeme dál, za Kapitánem... a slza za Guzyho, to byl fakt sympaťák (omlouvám se, nevím, jestli se tak tohle jméno píše správně, knihu jsem četla "ušima").
Holomráz
Štěpán Kopřiva
Wolrich je sketa, zmetek, totální hajzl, ale co bychom s jeho životní zkušeností čekali, že:-). Ale stejně udělá nakonec to, co je třeba, i když se tím nestane o nic sympatičtější. Pan Kopřiva je zvláštní autor, ale víte co, já ho mám ráda, on si totiž na nic nehraje, tedy pokud si nehraje na autora, kterému jsou jeho postavy úplně ukradené, protože on je potřebuje jen použít, využít a zneužít ve prospěch příběhu, a nějaké jejich vztahy, emoce, vývoj, to je fakt úplně buřt... Asfalt lepší, ale užila jsem si i tak, výborné byly bonusové povídky.
Vojenská felčarka
Heidi Rehn
Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.
Říše popela
Anthony Ryan
Po výborné jedničce, a slušné dvojce (musela jsem si zvyknout na větší roztříštění děje linkou Siruse) jsem byla hodně napjatá, v posledních letech jsem si zvykla, že konce ság bývají trochu zklamáním... Bylo to dobré, všechno šlo dle plánu, nebo alespoň dle plánu B, všichni byli ve správný čas na správném místě, bitevní akce, srdceryvné loučení (tedy srdceryvné pro mě, pro černé draky mám slabost od HoMM II), trocha smíření, trochu deus ex machina (opravdu velmi náhodné setkání Claye s Sirusem, které je přitom naprosto klíčové pro konečné řešení???), jemný osten možných budoucích problémů... je tam toho hodně a některé důležité momenty proletí takovým fofrem, že než vám dojde, o čem to je, je konec knížky. Zklamaná jsem rozhodně nebyla, celá trilogie je velmi pestrá, ale s blížícím se koncem mi přišlo, že autor má časový limit, do kterého musí skončit, a jak se někde na jednom konci zakecá, musí to na druhém dohánět. Ale ani to mi nebrání dát plný kotel. Užila jsem si to.
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Nic, co by opravňovalo přenést příběh do Německa, klidně to mohlo být napsané jako Peter Grant přivolaný na pomoc přes Kanál. Pro mne nepochopitelné, proč nebyly přeložené názvy německých institucí, ať už policejních, tak policejně magických. Rychlé, nenáročné, trochu vtipu Winter-Sommerová, jinak nic.
Oheň probuzení
Anthony Ryan
Jsem maximálně spokojená, pro mě vyvážená snůška akce, dojetí, napětí. Vrhám se po hlavě do druhého dílu.
Knihovna malých zázraků
Sara Nisha Adams
Po poměrně dlouhé době jsem dočetla knihu, o které vím, že ji musím mít v knihovně, protože se k ní budu vracet. O čem je, tady jiné komentáře zmiňují, já bych ji nepopsala ani jedním z těch příspěvků... Pro mě je důležitý dojem, který ve mně zanechala, jakési poslání téhle knihy, a tou je jednoznačně: MLUVTE S LIDMI, ŽIJTE DÁL, AŤ VÁS POTKALO COKOLIV, odtrpte si a odtrapte, co považujete za nutné, ale pak se seberte a jděte dál, pomáhejte a nechte si pomoci, když je to potřeba, nic nevzdávejte, i když se k tomu bude hrabat po pidikrůčcích, je to Váš život. O tom je pro mě tahle kniha. A náhodou si za ten tavící kotel příběhů jednotlivých postav vybrala knihovnu. Mimochodem, smát se nad knížkou v hromadném dopravním prostředku je pro mne v podstatě standard, ale tady se mi poprvé stalo, že jsem ve vlaku neskrývaně plakala, slzy mi tekly celou dobu, co jsem četla stránky s proslovem pana P., a přišlo mi to také normální. Čtěte, mluvte, poslouchejte, žijte.
Alibi
František Němec
Podtitul Balada o starém právu občanském a trestním. Jsem z branže, pro mně to je úžasný svět, na jedné straně galerka, na druhé straně chybějící soudci, a ten krásný jazyk, ve kterém je všechno tak důstojné :-), Justýnovo zmítání se mezi dvěma dívkami, dojemná péče jeho maminky, otcovské rady, starý Matula, citace ze zákonů a vyhlášek. Bavila jsem se.
"Vode dneška, pravil, vode dneška si přes dvacet. Vode dneska si v sazbě. V plnej zákonnej sazbě, hochu, a to nejni maličkost..."
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Nezbývá než uznale zatleskat, jak se dají velmi důležité věci v životě lidském podat vtipně, pochopitelně a tak nějak udržitelně. A body navíc za postupnou gradaci, jak Elsa postupně rozplétá a zase zaplétá, co že jsou jednotliví obyvatelé domu vlastně zač.
Cesta do jabloňového sadu
Jana Rečková
Obrazy světa, světů... mýtické, mystické, někdy jen tak "z rychlíku". Kniha není jednoduchá, ale co už na tomhle světě je jednoduché, když se vše míhá, míchá a nikdo si není jistý tím, co je skutečné a co ne, něco letí jako blesk, něco se vleče. A když se vše rozpadá, každý rozumný tvor by si měl přát nějakého toho průvodce, ochránce, strážce, protože ať už jsme z kteréhokoliv světa, nechceme, aby jen tak skončil, a když už musí, tak trocha té naděje, že ho někde, někdy, někdo oživí, se hodí.
Boleslav - Příběh bratrovraha
Zuzana Koubková
Zajímavé propojení historie doložené, předpokládané a invence autorky, líbilo se mi, že se nebála pohazovat postavami i dějem, aby jí fungoval "příběh", oceňuji. Knihu si přidávám na seznam děl o osobnostech, které nám byly předkládány příliš černobíle na to, aby to byla pravda :-).
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Jak už tady v komentářích opakovaně zaznělo, Hospoda Jamajka má možná více síly, ale obecně je Daphne du Maurier úžasná ve vytváření atmosféry, Manderley se v celém příběhu několikrát výrazně promění, pro nejistotu hlavní hrdinky mám také pochopení, vždyť kolikrát za život se stane, že žabec sotva odrostlý dětským střevíčkům, s vytahanou sukní a okousanými nehty (ty jí tedy zazlívám) je v podstatě postaven před hotovou věc, že se provdá za "pohádkového muže" (i když pak zjistí, že pohádkový obraz má velmi temné pozadí). A to prosím opravdu NEJSME v červené knihovně. Zmiňuje se tu často, že první polovina knihy působí rozvlekle, ale já mám ráda právě to pozvolnější tempo, mám čas si sama všechno pořádně představit, poskládat, promyslet. Mrtvá a živá je prostě další z výborných knih s tajemstvím (dojem vydatně podpořen shlédnutím Hitchcockovy Rebeccy kdysi v dětství :-)).
Jak vycvičit draka
Cressida Cowell
Já Cressidiny knihy opravdu a upřímně miluji, prvního Škyťáka jsem četla asi před osmi lety, a to jsem ho koupila v Levných knihách:-). Nasmála jsem se jako dlouho předtím ne, legrační kresby i ten styl vyprávění, v podstatě jsem byla fyzicky mezi těmi vikingskými usmrkanci, viděla je, slyšela je, honila se s nimi i s těmi poťouchlými, zlomyslnými a nezvladatelnými dráčky. Pak přišla trocha rozčarování z filmu, nějak jsem tam krom pár jmen nenašla tu "předlohu Cressidy Cowellové" :-D (ale protože mě zaujali originální animací, dala jsem jim šanci, a po dalších dílech nelituji). Knihy jsou knihy, a když byla příležitost koupit celou sérii, udělala jsem, a ještě mi to časově vyšlo tak, že jsem si první díl mohla přidat do Čtenářské výzvy. Pro mě super zábava.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Nemám ráda žlutou barvu, tahle výzva byla tedy dvojitá... takže když jsem našla tuhle krásnou (přestože žlutou :-D) obálku, sedla jsem na knihu a četla a četla a četla... Mám moc ráda tyhle bohaté příběhy, pestrý svět, ráda hledám, kde autoři čerpají inspiraci, a pokud je ještě odvedena velmi slušná redakční práce, tak jsem velmi velmi spokojená.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem tu v seznamu našla to správné vydání:-)... I když bych asi měla přečíst i nějaké novější, zaujala mě poznámka o různých překladech z dob komunistických a nynějších, tak si půjdu ověřit, jak na mne zapůsobí "správný" překlad:-).
Zářící ruiny
Vic James
Tak jsem si myslela, že se od chaotického a trochu násilného druhého dílu rozjíždíme, ovšem v tom třetí díl zklamal, chaosu i násilí víc než dost, ale úplně nevím, k čemu to bylo dobré. Nakonec si musím přiznat, že nejvíc drží pohromadě Zlatá klec, možná proto, že se pro mne nejvíc držela při zemi. Ale zpět k Ruinám, nevěřila jsem Abi, nevěřila jsem Gavinovi, jediný wow moment, a za ten palec nahoru, úplný konec... vůni moře a ohně v pokoji jsem strašně ráda uvěřila:-).
Kniha tří zjevení
Lloyd Alexander
Celou sérii Kroniky Prydainu ještě neznám, ale až je poznám... Kniha tří zjevení se mi líbila, nechávám ve své knihovničce pro děti. I malý pasáček vepřů, respektive jediné, za to jedinečné, věštecké svině:-) má svou váhu v běhu světa...