Babička pozdravuje a omlouvá se

Backman není pro mě. Nebavilo mě to. Sedmiletá Elsa je otravná postava.

27.02.2026

Pěkně se to poslouchalo, taková pohádka pro dospělé ...

Nejprve jsem se lekla, že jsem otevřela knihu pro děti. Když jsem ale přijala prostý pohled na svět z pozice dítěte, vše se jinak vybarvilo. Kdo z nás si nevzpomene, jaký měl pohled či názor jako dítě a v dospělosti se vše změnilo. Chápala jsem Elsu, babičku i rodiče. Držela jsem palce, fandila, přála. Je to krásný příběh. Poučení pro rodiče i babičky

Elsina babička je zároveň její nejlepší kamarádka. Naučí ji vstupovat do kouzelného světa plného pohádek. Těsně před tím, než zemře, vyšle babička Elsu na dobrodružství, ve kterém Elsa zjistí, že pohádky a skutečnost k sobě mohou mít velmi blízko.

Byli jste u nějaké audioknihy zklamaní z volby interpreta?

Fredrik Backman je můj nejoblíbenější autor a jeho sére Medvědín a Muž jménem Ove jsou moje zlaté grály, které nikdy nepřestanu doporučovat. Na Babičku jsem se proto moc těšila a bohužel jsem byla tak trochu zklamaná

Prvním důvodem, proč mi kniha moc nesedla, je, že obecně nemám ráda knihy vyprávěné z pohledu dětí. Chvilku je to zábavné, ale postupně mi to přijde spíš otravné

Kniha kombinuje realitu, babiččinu minulost, fantazii osmileté dívky a události ve vymyšleném světě Myramas. A mě ta snová část moc nebavila, protože byla popisována docela podrobně

Abych jen nekritizovala, kniha má v sobě velké množství nádherných myšlenek a poselství, jak jsme u Backmana zvyklí, a také nelehkých životních příběhů jednotlivých postav. Nechybí ani emotional damage, na krajíčku jsem měla víckrát, ale na konci knihy jsem v jeden okamžik brečela jak želva!

Jedna z nejotravnějších postav této knihy - Britt Marie, si od autora vysloužila svoji vlastní knihu Tady byla Britt-Marie, která chronologicky následuje až po Babičce a vypráví o osobním růstu a nápravě Britt-Marie. Já ji četla před Babičkou a nijak zvlášť mi to nevadilo

Co se tady podle mě ale bohužel nepovedlo, byl výběr interpreta pro audioknihu. Valerie Zawadská je skvělá, má vyzrálý chraplák a skvělý přednes.. proč ji ale volit jako vypravěčku knihy, která je psaná z pohledu osmileté dívky? Vůbec se sem její hlas nehodil (když jsem viděla interpretku, myslela jsem si, že knihu vypráví Babička, na to by se hodila dokonale)

Celkově hodnotím knihu 3*/5* a myslím, že trochu podíl na tom má právě audioforma. Radím tuhle knihu spíše číst než poslouchat

Kniha mě neoslovila tolik jako "Muž jménem Ove", toho pohádkového spojení s reálným světem bylo někdy až trochu moc, něčemu jsem příliš nerozuměla. Osmiletá Elsa mi na svůj věk přišla až příliš přemoudřelá a babiččino jednání potrhlé. Jak děj ubíhal, postupně jsem si na zvláštní styl zvykla.
Kniha má velké poselství a typický humor pana Backmana opět pobaví. Najdeme zde hodně moudrých vět a životních pravd, nad kterými se člověk musí zamýšlet, konec je pak velmi dojemný.

Rozhodně už vím, že knihy od Fredrika Backmana si postupně přečtu všechny. Tak kombinace babičky, která je tady plně pro vnučku a stvoří pro ni pohádkový svět a malá holka, kdy na svět koukáte jejíma očima byla skvělá. V knize se s velkým citem prolíná humor, láska i bolest a přitom je to tak laskavý příběh. Navíc tajemství, obálky a omluvy babičky nás zavanou do úplně jiných vod. Moc se mi to líbilo a zanechalo to ve mně zvláštní melancholický dojem. Doporučuji.

Tato Backmanova kniha mě neoslovila tolik jako jeho ostatní knihy, a to i přesto, že jako vždy týká hodně vážných témat a podává je s milým humorem. Možná je to tím, že vypravěčkou je téměř osmiletá dívka nebo to způsobilo namluvení audioknihy. Prostě mi kniha tolik nesedla.

Ano, zpočátku je babiččino jednání příliš výstřední až iritující, ale kdo vytrvá a pokračuje ve čtení, odhalí, jaký to vše má smysl, a obohatí se o nesmírně lidský a poetický příběh, i když zahalený do hávu pohádek a fantazie. (Jen to krmení psa čokoládou mi tam nesedí, to máte pravdu - prý je to pro psy jed!)

Souhlas s PeeTee84, ovšem JÁÁÁ tuto knihu určitě NEDOČTU. Podobných příběhů jsem již pár četla - o "bláznivých" babičkách, např. Božídara, že... ale toto je pro mě silné kafe, protože tato babička má zvyky, ze kterých obracím oči v sloup a nechce se mi pokračovat... ani po asi tak 49 stranách. Prostě nemůžu, sorry... omlouvám se všem, kterým se kniha líbila.

Toto je jedna z knih, kterou určitě neotevřu znovu. Asi tak po 80 stranách jsem dost vážně zvažoval, že knihu odložím a to běžně nedělám. Pak se to zase zhouplo a byl to fajn příběh. Některé pasáže nebyly úplně srozumitelné a navíc...kdo píše o krmení psa čokoládou?! To mi udělalo v hlavně děsný zmatek

Po pár kapitolách Babičky som si prečítal Backmanovu knihu s radami pre syna a keď som hľadal čo ešte napísal, tak som s prekvapením zistil, že som videl seriál podľa Obhliadky bytu. A hneď mi bolo jasné, že mi humor bude sedieť.

A tak aj bolo. Síce na môj vkus trochu veľa fantázie (v tých kráľovstvách som sa už prestal orientovať) a prekvapivo dosť vážnych tém (nepamätám si obsahy, takže som čakal knihu pre deti :D). Každopádne ma honba za listami a pokladom, spoznávanie susedov a života dospelých, či vyrovnávanie sa so smútkom postupne vtiahlo a už som len čakal, čo ešte Elsa objaví. Idem si teraz požičať Britt-Marie, aj keď mi táto postava k srdcu veľmi neprirástla. Uvidíme, či to kniha zmení.

P.S. 1: Dúfam, že chudáka psa niekto kŕmil aj niečím normálnym. ;)
P.S. 2: Pani prekladateľka (a aj korektori) dali Storm z X-Menov nové meno - "Storma". Na to by vám Elsa povedala, že nečítate dosť kvalitnej literatúry. A musela by si hlboko vzdychnúť a prekrútiť očami. :D

Nedočetla jsem :( po Ovem jsem byla natěšená, ale tento příběh jsem nedávala. Když tak čtu recenze, možná jsem to vzdala brzy, ale bylo to na mě moc (a zároveň málo) fantazie, která se mi bohužel nepřetavila do nitra hlavní hrdinky

Naprosto souhlasím se čtenářem Gelbasinem, po přečtení první knihy Tady byla Britt-Marie jsem se tolik těšila. Nádherně popsané jednotlivé postavy s jejich charaktery - to Frederik umí mistrně. Jinak ale doposloucháno díky V.Zawadské jako audiokniha, děj mě příliš nebavil. Každopádně časem ještě šáhnu po další knize, abych si ucelila celkový pohled na spisovatele.
P.S. mrzelo mě, že nikdo neřešil hlouběji v rodině šikanu hlavní hrdinky ve škole..

Dočetla jsem svoji první knihu od legendy Fredrika Backmana.
Babička je moudrá žena a tak vytvoří pro milovanou vnučku hru - honbu za pokladem, během níž si dítě najde přátele, pozná lépe svoji babičku a smíří se s její smrtí. Kniha je veselá i smutná, dojemná, nadějeplná. Bylo mi potěšením se takto seznámit s autorem, kterého jsem nucená si přidat do oblíbených a shánět nyní jeho další díla.

Backman je moje srdcovka a tak i na Babičku došlo. Kniha se mi četla snadno, ale trochu mě tam rušilo až moc prolínání s pohádkovým světem. Na to, že Elza byla malé dítě, mi přišla občas až moc dospěle napsaná, malé dítě by se v určitých situacích chovalo prostě jinak.. taková slabší, ale stále pěkná a smutná kniha

Pěkné čtení...pohádka pro dospělé, veselá i smutná zároveň, přitom hladí po duši.

16.09.2025

Popravdě řečeno, audioknihu jsem doposlouchal jen silou vůle a očarováním z bezchybného přednesu Valerie Zawadské. A také přítomností mojí milé Britt-Marie, která mě nadchla v pozdější knize. Zde je jen vedlejší hrdinkou, přesto velmi výraznou ;-) Jiná ani Britt-Marie být neumí.
Jinak co týče vlastního děje, jako mnohým mi vadilo přecházení do pohádkového světa. I když nakonec musím uznat, že to mělo přece jen něco do sebe. Malá Elsa byla fajn, přišla mi jako dětská variace na Britt-Marie. Autor umí mistrně vykreslit charaktery postavy, které si následně musíte zamilovat. Ale nevím nevím, jak by u mě pochodila tištěná kniha. To bych asi vzdal. Takto si z toho odnáším nejednu myšlenku a blahoželám audioknihám. Do auta jedinečný vynález.

Kniha Babička pozdravuje a omlouvá se je jako horký čaj s medem v zasněžený večer – laskavá, dojemná a plná fantazie. Přestože se dotýká témat jako ztráta, smutek nebo vyčlenění ze společnosti, působí jako vánoční příběh, který zahřeje u srdce.
Hlavní hrdinka Elsa, skoro osmiletá dívka, je podle svých slov trochu jiná než ostatní děti – miluje Harryho Pottera, má výjimečnou představivost a její nejlepší kamarádkou je její svérázná babička. Právě babička jí vypráví pohádky o kouzelném světě Miamas, který se postupně prolíná s realitou. Po babiččině smrti se Elsa vydává na dobrodružnou cestu, během níž poznává obyvatele domu, v němž žije, a odhaluje jejich příběhy, bolesti i radosti.
Backmanův styl je hravý, ale zároveň hluboký. Dokáže propojit dětskou fantazii s dospělou realitou. Příběh je plný nepravděpodobných přátelství, laskavosti a lidskosti. Je skoro škoda, že jsem ho poslouchala v srpnu, ale aspoň že ve Švédsku, kde se pravděpodobně odehrává.

Téměř snové čtení . Jako kdyby někdo vzal Alenku v říši divu, přidal špetku z Nekonečného příběhu a celý to zasadil do prostředí filmu Delikatesy. Chvilku mně trvalo se zorientovat, pohádkové pasáže působí trochu jako LSD výlet. Několikrát jsem se musel sám sebe ptát, jestli vůbec chápu, jak to vlastně autor myslel. S každou další stránkou jsem se do knihy zamiloval. Je to vřelé, něžné, hluboké a rafinované. Hromada jednoduchých, ale pod povrch jdoucích úvah.