bookbug_cz komentáře u knih

Při slově čarodějnice mi vždycky do mysli vpadne vzpomínka na seriál Charmed, který jsem sledovala už víc jak deset let zpět a strašně se mi líbil. Propojení moderního světa s kouzli a magií bylo tehdy dost cool. Vzpomínáte si na ten seriál? Hlavní role hrály holky jako Holly Marie Combs, Alyssa Milano nebo Rose McGowan. Kniha, kterou vám tu dnes chci ukázat, je sice obsahově trochu jiná, ale čarodějnice a potažmo magie tu hrají první housle.

Upřímně – tohle byla docela změna oproti tomu jednoduchému čtivu, které jsem teď hltala jedno po druhém. Styl psaní byl pro mě ze začátku trochu náročnější, docela dost dlouho trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile se mi to podařilo, už jsem nemohla přestat číst. On ten začátek totiž nebyla taková ta klasika, kdy se vám nejdřív všichni a všechno představují. Do děje, který už nějak probíhá, jste vtáhnuti a je třeba chvíle, než se člověk zorientuje.

Máme zde tři sestry, které jsou povahou i vystupováním hodně odlišné. Juniper je ta vášnivá a divoká. Agnes zase velmi ochranitelská a milující. Bella pak je ta chytrá a trošku naivní. Nečekejte osudy zalité slunce. Jak už to tak bývá, každá z nich si v dětství prošla peklem a každá z nich se s tím vyrovnává zcela po svém. Nicméně se všechny tři krásně doplňují a společně dávají světu jasný signál – signál společenství a jednoty.

Není tady místo na nějaké detailnější rozebrání, takže vám jen mohu ze srdce slíbit, že se nudit nebudete. Máme zde magii, lásku, ale i trochu té historie. Sufražetky se tu hemží po ulicích a snaží se pro ženy vydobýt lepší místo mezi tvrdohlavými muži. Čekat můžete také detailní popisy míst a pocitů. Styl jazyka asi nesedne všem, hodně se zde používá květnatý styl psaní a čtenář se musí u knihy soustředit.
Pokud se vám nelíbilo January, prosím, nenechte se odradit. Čarodějnice dřívější a budoucí jsou o dost lepší a připraveno dobýt čtenářské srdce.

Za knihu k recenzi děkuji @humbook.
V rámci #humbookblogeri

1 13.06.2022

Jak ten život dokáže někdy pěkně potrápit, že? Asi to znáte všichni. Myslíte si, jak máte naplánovanou svou životní cestu a najednou – ani nevíte kdy a jak – se něco zvrtne a vy směřujete tam, kam byste nikdy nechtěli. Carli z jedné takové cestičky špatně zabočila a začala se plácat ve všem, co se jí do života nachomýtlo. Mladé ženě je něco málo přes třicet, pracuje v kavárně a zhruba rok už plánuje říct svým rodičům, že odešla z univerzity a živí se jako servírka v kavárně. A to v té samé, kterou kdysi vlastnili její prarodiče, které tolik milovala a jejichž smrt jí tolik ranila, že skoro zapomněla, jak se vlastně dýchá. Jednoho dne se ale mladá Carli dozví, že jí jeden stálý zákazník kavárny Fabrizio odkázal svůj byt ve Florencii. Z bytu se nakonec vyklube dílna na dřevěné hračky pro děti, ale i tak Carli cítí, že jí vesmír přinesl nový začátek. Rozhodne se, že ve Florencii zůstane a konečně začne ve svém životě něco budovat. Seznamuje se s majitelem kavárny, ve které nakonec začne pracovat, aby se ve Florencii uživila (a splatila své značné dluhy), poznává nové přátele, a kromě toho začne pátrat po ženě, které Fabrizio napsal víc jak před třiceti lety dopis, který nakonec ze záhadných důvodů neodeslal. Pátrání jí ale přinese nejeden dojemný okamžik a výlet do minulosti, ale také i na první setkání nepříjemného (avšak atraktivního) jednatele velké továrny na výrobu dřevěných hraček. Hmmm – láska je cítit ve vzduchu – je to létem? Nebo tím nádherným pohledem do dob minulých, kdy jsme svědky jedné silné, ale rodinnou nepochopené lásky?
Tahle kniha je krásná a plná všeho toho potřebného dramatu, které ve svém životě prostě potřebujeme. Láska, přátelství, životní křivdy, rodinné vztahy, ale i naděje v lepší budoucnost.

3 26.05.2022

Máme tady druhý díl série Půlnočních kronik a tentokrát se psaní ujímá moje oblíbená Laura Kneidl. Kdo má rád romantické příběhy, pak toto jméno určitě zná. Laura má neskutečně čtivý styl psaní, propracované romantické linky a příběhy plné emocí. Ani tady tomu nebylo jinak, i přesto, že se nejedná o čistou romantiku. Krvavá magie je totiž fantasy příběh, ve kterém je ale dominantní složkou právě romantika. Musím přiznat, že mě první díl této série docela zklamal, ale u mě je problém to, že mi nesedí psaní B. Iosivoni, takže do Krvavé magie jsem nakonec šla, a s velkou radostí.
Tentokrát se s lovci upírů přesouváme do nádherného a magického Edinburghu, ve kterém své nebezpečné povolání vykonávají Cain a Warden. Mladá dvojice se před časem rozešla ve zlém, a tak k sobě prvně musí znovu nalézt cestu. Warden už celé tři roky pátrá po králi upíru Isaacovi, který mu pravděpodobně zabil otce a zranil matku tak, že je již celé roky v kómatu a naděje na uzdravení jsou takřka mizivé. Cain jeho bolest, která ho ochromuje a díky které prakticky denně hazarduje se svým životem, pochopí až tehdy, když sama přijde o svého spolubojovníka Julese a touha po pomstě ji zcela sžírá.
Knížka je plná nádherných romantických momentů, ale i tíživých emocí. Nebudete ochuzeni ani o pár akčních bojových scén či vysvětlení tohoto nevšedního fantasy světa, který je zasazen do toho našeho, moderního…Chemie mezi hlavními hrdiny mě bavila a kupodivu nebyla vůbec pitomá. Pro svá jednání měli oba dobré důvody a po celou dobu jsem jim opravdu fandila.
Pokud máte rádi romantiku s nádechem fantasy, tato kniha pro vás může být ta pravá. Můžu s klidnou duší doporučit.

11.05.2022

Často se mě někdo ptá, jak jsem přišla ke čtení. Ano – velmi zajímavá otázka, ale občas od někoho přiletí a já pak přemýšlím, co odpovědět, aby se to co nejvíc blížilo pravdě.
Ke knihám jsem měla vřelý vztah už od malička, ale opravdová smršť přišla až s Lenkou Lanczovou a jejími romantickými knížkami o dospívajících děvčatech. No a pak – jednoho dne – přišla vlna fantasy sérií. Kromě Upířích deníků a Vampýrské akademie se do mého hledáčku zájmu dostala i série Škola noci, která mi v tu dobu, kdy jsem byla young adult, připadala skvělá.
Před pár týdny u nás vyšla nová série od tohoto autorského dua, a tak jsem se rozhodla, že vyzkouším a nostalgicky přejdu do svého já před patnácti lety. Sice jsem neměla nějaká vysoká očekávání, ale i přesto jsem byla mírně zklamaná. Styl psaní jako takový mi přišel v pohodě, stránky ubíhaly rychle a lehce, do čtení jsem se nemusela nijak zvlášť nutit. S příběhem to je ale trochu něco jiného. Na mě tam byla místy dost velká nuda. Na začátku (i když až po desítkách stránkách) při rituálu přijde o život dívčina matka Abigail (holky jí říkaly jménem, podotýkám…) a dívky mají za úkol zjistit, co se při obřadu zvrtlo. Kouzlilo se, objevil se i rituál, vysvětlení světa kouzel se mihlo, ale čekala jsem víc. Holky čarodějky mi k srdci příliš nepřirostly, jejich chlapci byli zkrátka chlapci. Co mě bavilo, tak proměna jejich kočky v dospělou ženu, která byla velmi často plná humorných situací.

09.05.2022

Představte si situaci (a možná si někteří z vás nic představovat nemusí, že...), kdy potkáte nějakého muže (nebo ženu), zamilujete se (myslíte si, že je to láska) a najednou, jako byste začali žít život někoho jiného. V dobách "před vztahem" jste milovali kreslené seriály, pili raději čaj než kafe, chodili s přáteli na pivko raději do pajzlíku než do luxusních restaurací, a bylo vám prostě fajn. No a pak, prakticky po prvním rande, najednou milujete jízdu na kole (i když jste si donedávna z cyklistů utahovali), navštěvujete výhradně michelinské restaurace, pijete černou kávu bez mléka a cukru a sledujete jen a pouze černobílé klasické filmy. Nastává tedy otázka, co všechno jsme vlastně ochotni udělat pro svou druhou polovičku, jak moc chceme svůj život nasměrovat do cizích kolejí. Přesně takovým člověkem je jedna z hrdinek tohoto romantického příběhu s historickým nádechem období druhé světové války. Mladá Natálie se po ošklivé nehodě ocitá v nemocnici, těsně předtím, než měli s přítelem Liborem odjet na dovolenou. Ona se v bolestech trápí na nemocničním lůžku, on si vesele užívá ve Špindlu. Co na to říct, že? Natálie má ale najednou spoustu času přemýšlet nad svým životem, nad svými dosavadními vztahy a k tomu všemu sdílí pokoj se stařenkou, babi Heduš, která se rozhodne jí vyprávět příběh své sestry Evy, která v době, kdy svět sužovala krutost války, zažila opravdovou lásku. Skoro osmnáctiletá dívka se vydává do sirotčince jako vychovatelka malých chlapců, aby také přispěla do rodinného rozpočtu, poznává svět mimo bezpečí svého domova, zažívá trápení i radosti a potkává Jakuba. Hodného, charismatického, sečtělého chlapce, který má své tajemství.
Nebudu vám tady prozrazovat více z příběhu, protože to musíte zkrátka zažít na vlastní "duši". Jedno je ale jisté - pokud milujete romantické příběhy, které nejsou hloupé, mají svůj osobitý styl, nevadí vám trochu té historie (ale opravdu jen kapička) a možná sami procházíte v životě nějakou fází, ve které si nejste jisti, zda kráčíte tou správnou cestou, možná vám Příběh slunečnice pomůže najít odpovědi.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám za to, jak ji vystavěla. Nejsou tam hluchá místa ani zbytečné květnaté popisy postav a prostředí. Myšlenky a strasti odpovídají věku všech postav. Bylo to zkrátka milé a odpočinkové čtení na jedno nedělní odpoledne. A já děkuji nakladatelství motto, že takové příběhy vydává. Nedávno jsem totiž četla Jménem mojí sestry, který byl stylem dost podobný a zahřál mě u srdce úplně stejně.

5 02.05.2022

Formování člověka je hrozně těžká věc a z velké části začíná už v útlém dětství, kdy dítě přebírá vzory ze svého domova – od rodičů, z prostředí ve kterém vyrůstá. A tady v této knize je to jasně ukázáno právě na Molly, která svoje dětství prožila v náhradních rodinách, matka jí zemřela a otec si za svůj domov vybral vězeňské zařízení.

Molly je divoženka. Neskutečná střela bez životních cílů, která svůj život spíš přežívá, než aby ho sama žila. Přežívá v jednom bytě se svým prvním klukem, se kterým ji pojí už jen přátelství. S Robsonem se potkala v dětském domově, takže ji s ním pojí i pocit, jak život nehraje fér. Tahle holka nemá klidnou noc a krade auta.

Jednou v noci v baru potkává Viktora Tuliho a postupně se s ním sblíží tak, jak by to nikdy nečekala. Zamilovanost střídá vztek a vztek střídá zamilovanost. Viktor je majitelem velké firmy, jeho život má řád, je plný životních cílů a na Molly má vzpomínky z dětství. Dívka ho učaruje, její divokost se mu překvapivě líbí, ale na druhou stranu mu je líto, jak se svým životem hazarduje. Jejich vzájemný vztah je jako na horské dráze, spíš tedy ze strany Molly hodně vášnivý, s tím, že se do jejich životů vkrádá i jakési tajemství z minulosti.

Musím uznat, že kniha je velmi čtivá. Tak nějak jsem si zvykla na to, že polské autorky mají svůj specifický styl psaní, je občas dost hrubý a hovorový jazyk je prakticky v každém odstavci. Tady v tomto jsem se necítila úplně komfortně, asi bych tu četnost hovorových slov oželela.

Nicméně příběh Molly je atraktivní v tom, že je ze života. Možná si ani neuvědomujeme, kolik takových zbloudilých duší kolem nás žije, jak se plácají ve velkém světě plném příležitostí, které neumí pořádně využít. Jestli to Molly nakonec zvládne otočit tím lepším směrem, to už musíte zjistit sami. Každopádně zde zažijete ty správné emoce.

2 27.04.2022

Vidíte tu krásnou obálku? Pokud jste si mysleli, že se koukáte na nádherné umělecké vyobrazení prasklin, jste na omylu! Mapa Berlína zasazena do barevně sladěné obálky zaujme na první pohled a už jen kvůli ní by si člověk měl knížku pořídit. Ano – jsem v tomhle povrchní a dost často nakupuju knížky jen díky obálce, aniž bych četla anotaci.

U BreakAway očekáváte romantiku. Anabelle Stehl je opět německá autorka, což v tomhle případě je možná trošku na škodu, protože očekávání jsou až příliš velká. Máme tady zlomenou hlavní hrdinku Liu, které se obrátí život naruby díky jedné noci a ona tak utíká před tím, co následuje. Ocitá se v Berlíně a nemá žádný plán. Touží se jen znovu nadechnout a vyléčit roztříštěnou duši. Nicméně už v den příjezdu jí osud do cesty přivede přátelského Noaha, který sám řeší nešťastné rodinné problémy a stejně jako Lia potřebuje i on trochu toho úniku z reality. Příběh se rozjíždí opravdu velmi pozvolna. Jsme svědky dívčina zbrklého odjezdu z univerzity, hledání ubytování v Berlíně, toku jejich myšlenek, které se neustále vracejí k oné noci. Jelikož toto její tajemství neznáme, možná nám právě tyto myšlenky budou připadat občas i zbytečné. Natahování příběhu mě trochu zklamalo a zhruba do poloviny knihy jsem upřímně nechápala, o čem ta kniha vlastně je. Tajemství má i Noah. Respektive – problémy, které řeší v rodině, jsou v jeho očích určitě vážné, ale z mého pohledu tam chybělo nějaké větší rozuzlení, nějaké to wow, nebo alespoň rozvinutí celé záležitosti.

Každopádně, když se kniha přehoupla do druhé poloviny, začalo mě to neskutečně bavit. Děj měl větší spát, neustále se něco řešilo (ale už konkrétní věci), líp jsem se dokázala vžít do hlavních i vedlejších postav. Opět mě baví, jak vás autoři vlastně donutí milovat i ty vedlejší postavy, aby si připravili půdu pro další knižní pokračování.

Co se mi ale líbilo moc, byla chemie mezi hlavními hrdiny, která zde byla opravdu skvěle napsaná, a její vývoj mě neustále udržoval v příjemném napětí.

2 26.04.2022

Většina z vás určitě bude znát Natashu Lesterovou jako autorku úžasné knižní záležitosti Skříň plná Diora. Autorka uchvátila nejednu ženu svým neskutečně originálním a čtivým psaním. Dům na Riviéře nás opět překvapuje svou elegancí a bolestnými obrazy z minulosti, na které se bohužel už dnes zapomíná. Tentokrát se autorka věnuje časům druhé světové války, za které docházelo k enormním krádežím uměleckých předmětů ze strany nacistů. Slavné a historicky hodnotné obrazy tak končily v honosných a především soukromých sídlech německých hodnostářů. Sledujeme zde dvě časové roviny. Vše začíná rokem 1939, kdy mladá dívka Éliane ztrácí vinou války svou rodinu a rozhodne se za ně bojovat po svém. Tají, že umí německy a katalogizuje umělecká dívka přímo pod nosem nacistů. Vše pečlivě pozoruje, poslouchá rozhovory důležitých lidí, dešifruje poznámky a předává informace odboji. Pohybuje se na tenkém ledě, dívka to ví, ale přesto bojuje. Za svou rodinu i za francouzský lid. Do toho všeho nebezpečí vstupuje muž, kterého ještě před začátkem války milovala, ten jí zlomil srdce a teď ji svým paktováním s Němci sebral veškeré morální naděje v něj jako živou bytost. Nebo to je všechno jinak, než se na první pohled zdá?

Druhá časová linie nás provede rokem 2015, ve kterém zažije Remy Langová rodinnou tragédii. Po smrti svého muže a malé dcerky se snaží začít znovu, a tak se vydává do domu na Riviéře, který zdědila. A právě tam se dostává k evidenci děl ukradených během druhé světové války a mezi vším objeví i obraz, který jí celý život visel v dětském pokoji.

Autorka tak spojila pátrání po rodinné historii s válečnou historií a zakomponovala téma krádeží uměleckých děl. Kdo miluje umění jako já, jistě pochopí, že to trhalo srdce nejen v roce 1939, ale i dnes. Opět skvělé čtení plné dojemných okamžiků, které vás vnitřně obohatí nejen o historická fakta.

6 25.04.2022

Čas od času si přečtu nějakou tu detektivku či thriller, u kterého musím využít své šedé buňky mozkové. Když jsem si přečetla Šifru, byla jsem fakt překvapená, jak mě to bavilo. Hádanky, teorie, postupy vyšetřování i zakomponování osobních vztahů vyšetřovatelky Niny. V Šifře si s Ninou útočník pohrával, v Hadích očích tomu není jinak. Kniha zde spojí a posléze rozplétá několik případů vražd, které mají pokaždé stejný vzorec. Hlavními aktéry jsou členy rodiny – matka, otec a novorozená dcera. Útočník vše naaranžuje tak, aby v očích policie a veřejnosti byla vždy za vraha považovaná matka, která ze žárlivosti zabije svého muže, své dítě a nakonec i sama sebe. V jednom z posledních případů ale udělá pachatel zásadní chybu a tým vyšetřovatelů začínají případy odkrývat. Vzorec, který se opakuje a hlavně fakt, že k vraždám dochází vždy v přestupný den, 29. února, nakonec pomůže rozplést spoustu zamotaných nitek myšlenek a na první pohled nepodstatných detailů.
Nina se opět dostává do středu pozornosti, jednotlivé případy odkrývají její temné vzpomínky z dětství, kdy byla jako spoustu jiných dětí strašena děsivým příběhem o Lloroně, prokleté ženě z mexických legend, která v zápalu pomstychtivosti zabije muže i své děti a je odsouzena ve svém posmrtném životě bloudit a hledat je. Tyto noční můry o jejím dětství ze sirotčince se jí vrací a oživují tak pocity, které Ninu už v životě dost ochromovaly.
Pokud máte rádi detektivky, kde se neustále něco děje, kde jste svědky rozhovorů jednotlivých vyšetřovatelů, kteří spolu konzultují jednotlivé myšlenky, stopy a možná propojení v případech, pak vám Hadí oči můžu vřele doporučit. Navíc autorka píše neskutečně čtivě, věty dávají smysl, chyby v textu zde nenajdete – nic vás tak nebude rušit od pravého zážitku ze čtení. Staňte se aspoň na pár chvil vyšetřovatelem a pomozte Nině rozplést další její velký případ.

8 13.04.2022

Včera jsem po dlouhé době vzala do rukou nějaké to scifíčko. Abych pravdu řekla, poslední měsíce jsem žila v romantice a young fantasy, že jsem měla trochu strach, abych jiný žánr dokázala, jak se patří ocenit. Andrej Líbal je český autor, který svou knihu 2071 zasadil do Prahy, kde už linka D není žádné scifi a svět se proměnil tak, jak si asi doba žádá.

Praha má skoro dva miliony obyvatel, lidstvo je spojeno s komunikátory, bez kterých by si člověk nezvládl uvařit ani kávu. Celá společnost došla do bodu, kdy se podařilo přijít na odpovědi ohledně nesmrtelnosti a proces operace této proměny je již běžnou, i když ještě ne úplně dostupnou záležitostí. Sam je jedním z těch nesmrtelných. Pracuje ve společnosti Long Life Humans, kde takové operace provádějí. Mladíkovi se ale v jednu chvíli změní svět a jeho vnímání. Začne trpět bolestmi hlavy, nevybaví si většinu vzpomínek a jednoho dne ho dokonce i unesou neznámí lidé a jednají s ním jako se špiónem. Má pocit, že je neustále sledován každý jeho krok, že ho odposlouchávají – zkrátka je něco v nepořádku, a to ho dostává do značné stresové situace.

Sam je obviněn ze spolupráce s východními mocnostmi a v tom okamžiku začíná boj o přežití. Samovi by ale pro začátek stačilo zjistit, o co vlastně jde a jakou roli v celém problému vlastně hraje.

Na své cestě za pravdou se seznamuje s dívkou Ariel, která mu ze začátku chce také pomoci, ale osud je rozdělí. Snaží se nalézt doktora Josefa Polinského, který by mu snad měl pomoci s vyoperováním čipu, který mu někdo narval do hlavy.

Autor píše opravdu čtivě. Čeká na vás spoustu popisů světa, jak co funguje – nejen funkčnost domácnosti budoucnosti jako takové, ale jsou zde zmíněny i problémy například s vodou, která je na příděl stejně jako některé další věci. Bavila mě Praha a její role v příběhu.

Doporučuju všem, kteří mají rádi svět tohoto žánru!

1 09.04.2022

Tak tu máme další přečtenou romantiku, ale tentokrát se vracíme do německé stáje toho nejlepšího, co nám může dát. Laura u mě obsadila třetí příčku už se sérií Nedotýkej se mě, a to stále platí.

Takhle kniha navazuje na první úspěšný díl Někdo nový, který měl kromě romantické linky i nevšední zápletku. Bylo to něco nového, co jsem já osobně ještě nikde nečetla, a tak jsem byla příjemně překvapená.

Někdo jiný se věnuje vedlejším postavám prvního dílu Cassie s Aurim, kteří jsou sice spolubydlící a přátelé, cítí k sobě něco víc než je přátelství, ale ani jeden si to není ochoten přiznat. Oba milují fantasy, vytváří si vlastní cosplay a jsou fanoušky Pána prstenů. Jenže Auri je taky populární hráč univerzitního fotbalu – což je úplně jiný svět, než ten, který sdílí s Cassie. Před svými spoluhráči své koníčky ohledně fantasy literatury skrývá a tyto dva světy striktně odděluje. A to je to, co Cassie nejvíc bolí. Vědomí toho, že se za ni Auri prakticky stydí, ji rve srdce. A mě vlastně taky! Mrzelo mě, jak se Auri chová ke Cassie, jak se ostatní lidi kolem nich chovají k Aurim. Mrzelo mě, že se Cassie nedokázala víc sebrat. Je to typická introvertka, což na druhou stranu dokážu pochopit, neboť mám kolem sebe stejně smýšlející lidi. Trochu mi vadily rozumy Juliana a Mikey, ale naštěstí nebyly časté.

Příběh se četl skvěle, za den dva máte přečteno. Ale po přečtení mám zkrátka pocit, že na rozdíl od předchozího dílu série, mi tady chybělo to wow. Nějaká supr zápletka či odhalení. Příběh byl čtivý, plný humorných i romantických scén, takže za mě rozhodně žádné výrazné zklamání. Přesto si myslím, že to rozhodně není autorčina nejlepší kniha.

04.04.2022

(SPOILER) Pokračování skvělé oddechovky Pekárny s vůní skořice mě opět dostalo do nádherného prostředí švédského městečka Halleholm, ve kterém si přímo na náměstí otevřela pekárnu mladá Lovisa Lindegrenová. Znepřátelené rodiny Lindegrenů a Halleholmů jsou již na cestě k uzdravení a dívka se snaží rozjet svůj podnik, aby opět získal titul nejlepší pekárny ve městě. Zdá se, že se jí daří ve všem, na co sáhne. Lidé si pekárnu oblíbili a její vztah s Axelem jen vzkvétá. Ale nebyla by to autorka, aby nám nepřipravila nějaké to drámo!
Axelově matce Désirée je diagnostikována rakovina prsu prvního stupně a všichni se logicky bojí o její život. Jelikož se ale na nemoc přišlo v jejím počátku, vyhlídky na uzdravení jsou velké. Přesto si Lovisa nemůže odpustit svíraví pocit na hrudi, pokaždé, když se o Désirée někdo zmíní. Je odtažitá a bohužel tak první pohled působí, že je Lovise Axelova matka celkem fuk. Jejich vztah tento strach z nemoci trpce ovlivňuje.
Lovisa totiž jako dítě zažila život s rakovinou a doteď se s tím tak úplně nevyrovnala. Vracíme se příběhem často do jejího sedmiletého já, kdy je nucena přihlížet trápením své sestry Ciss, která rakovině nakonec i podlehla. Její vzpomínky a nevyřešené pocity po dvaceti letech však ubližují lidem kolem ní. Zbytečně se v určitých věcech nimrá, občas s milovanými i jedná jako ublíženec. No – někdy jsem měla nutkání ji kopnout, aby se probrala.
Kniha má ale plno krásných a dojemných momentů. Hemží se nám to tady obyvateli malého městečka, které řeší své problémy, jsme svědky různých oslav, jako je Halloween nebo svátek sv. Lucie. Všechny příběhy jsou protknuty solidárností a neskonalým přátelstvím všech obyvatel Halleholmu, a to je na tom všem to nejkrásnější. Kdo by v takovém městečku, kde mu v nesnázích každý pomůže, nechtěl žít?

1 04.04.2022

Moje úplně první setkání s Nicolou Yoon a dopadlo skvěle! Young adult romantické čtení s kapkou fantasy mě chytlo od první stránky, i když styl psaní trochu jednodušší, než na co jsem zvyklá. Sledujeme zde příběh mladičké Evie, která si prošla strastmi spojenými s rozvodem rodičů, který nebyl úplně jednoduchý a harmonický. Jak by taky mohl, když důvodem k rozpadu milující rodiny byla otcova nevěra. Zlomená srdce a zmařené naděje na šťastný rodinný život dívčino srdce uchopily křečovitě a těžce, až tak, že má v životě ohledně lásky jasno. Každá láska skončí tragédií.

Až jednou tato dívka nalezne knížku se vzkazem s prosbou o její navrácení do tanečního studia La Brea Dance. Poněkud zajímavá knížka v sobě skrývá mnohem víc, než jen vášnivá slova. Evie má pocit, že ji postihují halucinace. Když se totiž před jejíma očima některá dvojice políbí, ona okamžitě uvidí celý jejich příběh. Od prvotního seznámení, přes harmonické začátky až po bolestivý rozchod. Tato fantasy linka mě překvapila a dá se říci, že i potěšila. Každopádně jí tato vyobrazení moc nepomohla změnit názor na lásku a její tragické konce. Evie chce vrátit knihu jejímu majiteli, ale nakonec – řízením osudu – se do studia vrací na taneční lekce. A seznamuje se s tajemným X.

Miluju styl knížky, kdy jsou psány krátké kapitoly a je zde užita ich forma. Takže u této knihy jsem byla spokojená, jak je vystavěná, citově zabarvená a emočně napumpovaná. U jednotlivých scén jsem se usmívala, někdy se mi i sevřelo srdce. Zkrátka emoce pracovaly na plné obrátky, a tak to má být. Jako byste vzali vážná témata, fantasy a vášnivou lásku a hodili do mixéru.

Knížku jsem si mohla přečíst jako eknihu díky projektu humbook a jsem vděčná. Doufám, že bude vidět a najde spoustu dalších čtenářů, kteří ji budou milovat i nenávidět. Protože nic lepšího není.

30.03.2022

TJR je má oblíbená autorka, protože je v psaní knih trochu jiná než ostatní. Nešokuje tím klasickým způsobem, ale spíš vás ždímá po celou dobu malými kousíčky stisku až do úplného vysílení.

Malibu je tak trochu generační román. Střídá se nám tady linie minulosti a přítomnosti a já musím uznat, že minulost mi byla ve všech bodech rozhodně bližší. Hlavní hrdinkou je zde Nina Riva, talentovaná a slavná surfařka, která ve svém luxusním sídle v Malibu pořádá každoroční večírek pro stovky hostů. Po rozchodu s manželem Brandonem ale pociťuje zvláštní splín a často svými myšlenkami zabrouzdává do minulosti.

Čtenář tak prochází životní příběh jejich rodičů Micka a June, jejichž láska už od začátku vypadala na jednu velkou tragickou záležitost. Mick byl zpěvák, často cestoval a užíval života plnými doušky, i přesto, že ho doma čekala rodina. A tak se po čase tito manželé rozešli, znovu sešli, opět rozešli…až už nebylo co slepovat. Toxický vztah rodičů poznamenal duši nejen Niny, ale i jejich sourozenců – Jay, Kit a Hud. Ale je to právě Nina, které její otec zval kus života, především pak dětství. Byla to právě ona, která se o své sourozence starala a vychovávala je, když byla matka opilá a otec se tvářil, že žádnou rodinu vlastně nemá.

Bylo mi z toho všeho hrozně smutno. Ani pláže a krásné prostředí slunného Malibu mi náladu nevylepšilo, i když se o to dost snažilo.

Takhle kniha je náročná, ale strašně krásná. Většinu času při čtení jsem byla nasraná – na postavy, které si vědomě či nevědomě ničí životy, na děti serou, utápí se v alkoholu a žijí v toxických vztazích.

Jedním slovem, doporučuju!

3 14.03.2022

Miluju jakýkoliv fantasy svět, a to určitě všichni víte. Jsem blázen do čarodějů, víl, vlkodlaků, upírů a ideálně, když je to protknuto romantickou linkou hate to love. Království hříšných je druhou knihou od autorky, kterou jsem četla. Po stopách Jacka Rozparovače mě bavilo, ale zcela unešená jsem nebyla. Něco mi tam zkrátka chybělo. Ale tady? Příběh Emilie, které zavraždí sestru dvojče a ona se vydává na dost nebezpečnou cestu, aby dopadla vraha – tohle všechno dávalo smysl!

Abych byla zcela upřímná, prvních 100 stran jsem přečetla bez jakýkoliv emocí (když nepočítám pasáže z restaurační kuchyně, kde Emilia pomáhala připravovat jídlo). A pak se něco stalo – a už to jelo.

Emilia je streghe – čarodějka, žijící v době, kdy musí svou moc před ostatními skrývat. Když jednu noc najde svou sestru Vittorii zavražděnou, s vyrvaným srdcem, rozhodne se nalézt pravdu a seznámí se s pekelným princem Irou, který tvrdí, že je na její straně a snaží se dopátrat vraha, který v posledních týdnech vraždí nevinné čarodějky. Jenže pekelný prince je pekelný princ. A nebude sám.

Příběh se četl lehce, žádné detailní popisy postav a místa. Což mi ale třeba u bojů přišlo jako strašná škoda a tady bych se nějakému rozvinutí kapitoly vůbec nebránila. Emilia, když pominete její mladickou naivitu, byla skvělá hlavní hrdinka s bojovným charakterem a odvážnou myslí. A Ira? No…musím se o něm vůbec zmiňovat? Dokonalost.

Tuhle knihu si rozhodně přečtěte, určitě to bude milý přírůstek do vaší knižní fantasy rodinky.

1 07.03.2022

Kate Stewart je autorkou erotické série Havraní bratrstvo, takže když vyšla takhle young adultovka, dost mě to překvapilo. Ale nakonec? No pecka! Dlouho jsem se u knihy tak dobře nezasmála.
Sledujeme zde příběh dvou mladých lidí, kteří jsou naprosto odlišní, ale nakonec je tato odlišnost přitáhne a nepustí. Knížka je psána ze dvou pohledů, kluka Thea a dívky Laney, kteří se v jednu chvíli potkají na párty a začnou si povídat. Není to nucená přetvářka, ale skvělé plynutí slov plné upřímnosti a vtipu – zkrátka to, co zažijete jen se svým nejlepším přítelem. A tak se z těchto dvou, na první pohled nesourodých lidí, stávají přátelé.
Theo je mladík, který celé tři roky čekal, až bude jeho přítelkyně „připravená“ na sex, až tedy do doby, kdy se vytoužené akce chopila s jiným klukem. Laney je pak dívka, která se snadno zamiluje a ještě rychleji odmiluje. Kluků má nespočet, ale k žádnému necítí nic hlubšího. Oba mají své problémy a řeší rodinné vztahy, které jsou smutné i radostné zároveň. Laney žije jen s matkou, ale o to víc je jejich vztah intenzivnější. Theo zase vyrůstal v dívčím kolektivu a o svých sestrách mluví s šokujícím výrazem ve tváři. Není to typický fešný a oblíbený fotbalista z univerzitního týmu, holky se na něj nelepí jak mouchy, a to ho často trápí. Ano – pocit méněcennosti a vlastní nedokonalosti je častým problémem mladých lidí, nejen Thea a Laney.
Celá knížka je napsaná naprosto skvělým stylem! Lehce a svěže s mladými hrdiny procházíte veškerými strastmi a radostmi, jste svědky často komických až absurdních situací. Vážně – nasmála jsem se a bylo to skvělé. Tak nějak opravdové.

2 22.02.2022

(SPOILER) POZOR - MALÝ SPOILER :)
...
Muž, který sám sobě slíbil, že jestli přežije všechny ty hrůzy a krutosti války, bude se každý den usmívat. Eddie se narodil jako Němec. Abraham Salomon Jakubowicz – jak se Eddie jmenoval celým jménem, se narodil roku 1920 v Lipsku v Německu. Když přišla válka – asi ta nejtěžší zkouška lidského charakteru, jaká může existovat, Eddie nemohl studovat, s čímž se jeho otec nemohl smířit, a tak mu vytvořil falešnou identitu. A tak jako Walter Schleif vystudoval strojírenství, které mu v dalších letech několikrát zachránilo život.

Po osudné noci 9. listopadu 1938, zvané jako Křišťálová noc, se Eddie dostává do Buchenwaldu. Eddie ztratil své jméno, už byl jen číslo 172338 a začala hra o přežití. Díky svému vzdělání dostával práci na různých místech, které mu umožňovaly přežít další den o něco víc. Kromě jiného byl odvelen např. do továrny IG Farben, která dodávala smrtící plyn Cyklon B, také byl předákem v dílně, která se starala o údržbu vysokotlakového potrubí, které pohánělo všechny možné stroje na výrobu vybavení pro německou armádu. V čase utrpení ale nachází nejen Helmuta Hoera, svého známého z kolejí, ale také svou sestru Henni.

Za války ztratil rodinu, své přátelé, ale nikdy neztratil sám sebe. Věřil, že jednou bude líp a to ho pohánělo kupředu. Válku přežil a snažil se dál žít tak, aby se za sebe nemusel stydět ani on, ani jeho mrtvý otec. Jeho život plynul dál, potkal milovanou ženu Flore, zplodil dvě krásné děti, která mu časem přinesla vnoučata, pracoval a později i vyprávěl svůj příběh v Židovském muzeu v Sydney. Ve svých 90 letech odešel do důchodu. Na válku nikdy nezapomněl a svou knihou doufá, že na ni nezapomene ani svět, až na Zemi nebude ani jeden z přeživších.

2 19.02.2022

Tak nebudu si tu hrát na nějakou vyšší třídní, že jo. Erotickou literaturu si zkrátka taky občas přečtu a nemám z toho žádné výčitky. Když vyšla Namfomanka, říkala jsem si, že si ji přečtu a trochu si od života odpočinu. Jenže! Tohle byla opravdu smutná erotika. Sledujeme zde osobní zpověď Anity, která se od dětství ve svém životě prakticky plácá a neví, co s ním. Otec jí zemřel při nehodě, když vezl do porodnice Anitinu mámu. Narodila se tak do rodiny plné smutku a nevyřčených výčitek. Anita jako dítě zkrátka musela cítit, že ji každý v rodině bere jako důvod smrti otce a následně i matky. Ta spáchala sebevraždu a ona tak zůstala na výchovu u dědy. Chápu, že to dětství neměla úplně lehké, ale na druhou stranu ji nikdo netýral, měla kde spát a nemyslím si, že by ji děda nemiloval. Anitino hrozné chování k dědovi a posléze i k tetě jsem nedokázala úplně pochopit.
Pravdou je, že jsem nad jejím chováním neustále kroutila hlavou. Byla na všechny neskutečně sprostá, chovala se jako fracek, každého hodného, kdo do jejího života chtěl vkročit, ihned vypudila. Našla si kamarády, kteří jí ubližovali. Nymomanii neměla od narození, takže jsem to její chování nebrala jako důsledek zlého osudu. Jak šel čas a s ním i celá kniha, měla jsem pocit, že čtu něco jako její „sexuální deník“. Bez nějakého většího významu či dokreslení situací sledujeme to, s kým spí, kde, jak, ale žádné PROČ nedostáváme. A tak to šlo většinu knihy. Normálně bych si tu erotiku i užila, ale tady to nebylo nic vzrušujícího. Chvílemi mi bylo Anity líto, ale po většinu času jsem měla spíš negativní pocity vůči ní. Léčbu vzdala snad při prvním sezení, neměla problém si to rozdat s otcem dětí na záchodcích v restauraci, kdy jen pár metrů o nich ty dětičky čekaly na jídlo? Proč si proboha nevybrala někoho jiného? Ano, chlapi jsou tu vyobrazení jako zvířata a nechutní prasáci, kteří se k ní chovají jako ke kusu hadru. Ale na druhou stranu, divíme se tomu? Když zrovna tohle nechutné chování začíná ve většině případech z její strany? Anita má syna Filipa, a to je na celém tom jejím příběhu to nejhorší. Že ani kvůli němu se svým životem nezvládla nic udělat, nedokázala chodit na pravidelná sezení k psychiatrovi a aspoň se snažit s tím něco dělat. Nebojovala!
Možná budu vybočovat z davu, ale tahle kniha byla tak depresivní a neskutečně smutná, že jdu honem na nějakou vtipnou komedii.

18.02.2022

Young adult fantasy obecně má svůj typický styl psaní. Čte se lehce a člověk nemá moc zavařený mozek ze všech těch popisných pasáží. Ranhojička tato očekávání splnila, ale co musím vyzdvihnout – je téma a prostředí, do kterého byl děj zasazen.
Vězení Zalindov, kde pracuje v nelidských podmínkách tisíce vězňů, mě při čtení anotace nijak zvlášť nenadchlo. Ale jak se příběh rozjel a já se dostávala blíž a blíž do tajů Zalindova, pochopila jsem, že se mi to nakonec líbit bude. A moc!
Sledujeme zde mladou Kivu, která pracuje jako Ranhojička a ošetřuje zraněné a nemocné vězně. Denně se musí potýkat nejen s nemocemi, ale i lidskou hloupostí, smrtí, zlobou a násilím. Kiva ale bojuje a pečuje o všechny bez výjimky – ať už o dobrého nebo zlého vězně či dozorce. Dívka se do Zalindova dostala téměř před deseti lety společně s otcem, který byl zatčen na základě podezření, že se paktuje s tzv. Rebely - organizací snažící se svrhnout úřadující královskou rodinu. A právě v momentě, kdy do Zalindova dovezou těžce zraněnou královnu rebelů, bojuje i za její život. Díky spontánnímu rozhodnutí na sebe bere její trest a je nucena podstoupit zkoušky utrpením, které jsou určené pro ty nejnebezpečnější zločince. Pokud je ale přežije, bude svobodná.
A tak v knize sledujeme její odhodlanost zkouškami projít bez ztráty na životě, upevňující přátelství s dozorkyní a malým chlapcem, a také rozvíjející lásku k Jarenovi, vězni, který je až posedlý myšlenkou přežít Zalindov a začít žít normální život ve svobodné Zemi, což zahrnuje i potlačení Rebelů.
Možná trochu SPOILER: Kontrast mezi realistickým vězením a jemností a laskavosti mladé dívky mě hodně bavil. Příběh se ubíral celkem jasným směrem, ale pak přišel konec a já se nasrala. Na Kivu! Prostě takové konce úplně nesnáším – kdy všechno, v co jsem doufala, se rozpadne. Já vím, že ta kniha má pokračování a nejspíš se to všechno zase dá do pořádku, ale i tak mi Jarena bylo hodně líto a já jen doufám, že ta dívčina laskavost, jemnost a odvaha bít se pro dobrou věc, nebyla jen jedna velká lež.

2 18.02.2022

Každý knihomol sní o čarovném knihkupectví. Hledáme zkrátka místo, kde se budeme cítit dobře, kde budeme trávit volný čas obklopeni stovkami knih a možná v něm nalezneme i nějakou tu dávku inspirace.

Agnes Martíová takovým knihomolem není. Vystudovaná archeoložka se vydává z rodné Barcelony do Londýna s jediným cílem – najít si práci v jednom z britských archeologických muzeí. To se jí ale daří velmi těžko, a tak nakonec přijímá nečekanou nabídku práce pomocnice v knihkupectví Moonlight Books pana Livingstona. Edward Livingstone je morous, ale v jádru velký dobrák. Jeho obchod je oázou klidu a nevyřčených přání. Prakticky každý den v něm tráví volný čas po škole malý Oliver, jehož matka právnička na něj nemá čas, u modré lampičky sedí spisovatel píšící svůj záhadný román a stálou zákaznicí je zde starší dáma, paní Dresdenová, která si velmi ochotně chodí pro zásoby různorodého čtení. Jednoho dne ale z obchodu zmizí deník Edwardova předka a dívka má strach, že podezření padne na ni. Edwardova přítelkyně Sioban ihned zavolá synovy své přítelkyně, který pracuje u policie, aby se vzácný deník vrátil zpět tam, kam patří. John Lockwood vpadne do knihkupectví jako velká voda. Svým příchodem zprvu vyděsí hned několik lidí včetně knihkupcova účetního. A do Agnes se zamiluje na první pohled.

Skvělá a slibná anotace však předčila celý další směr této knihy. Prakticky všechno zajímavé ihned vyzradila. V knížce se dále dozvídáme spoustu informací z historie, které mě ale místy nudily a občas je dokonce i přeskakovala. Květnatý styl psaní mě dost překvapil. Četlo se mi to těžce a i přesto, že má knížka pouhých 244 stran, dost mi trvalo ji přelouskat. Žádné zvraty tu nenajdete, kniha pluje svým jednoduchým tempem, takže já osobně dát plných pět hvězd nemůžu, ale třeba někoho z vás potěší víc.

2 18.02.2022