blackholesun32 komentáře u knih

Tož já mám s Hrabalem jeden problém a tím jsou pábitele, respektive ten termín. Nesnáším jej do morku svých studených kostí, ble i ta definice celkově je mi odpudivá, ano souhlasím s tím, že to tak nejspíš je, ale proč to musí z každého textu tak ostentativně trčet a upozorňovat na sebe! Na každém dni, každého umoulousaného ožralce třpití se perlička; no a? Kdyby nebylo pábení, měl bych Hrabala mnohem víc rád, ale to je mu stejnak jedno. Slavnosti sněženek je soubor povídek celé řady podivínů, v podstatě nešťastných lidí, některé povídky jsou až zlé, jiné melancholicky hřejivé, hravé. Nejvíc se mi líbí pasáže, ze kterých vystupuje Hrabal sám a popisuje genezi textu, kterých tedy moc není. Napsané je to výborně, čtivě, nenudil jsem se, ale popravdě jsem se už těšil až to dočtu, za poslední cca týden jsem přečetl dva Hrabaly a zase na dlouhou dobu stačilo.

1 09.11.2015

Tož člověka to nutí srovnávat s filmem, chce, nechce; ostatně, při četbě už, alespoň já, vidím konkrétní představitele z filmu. Myslím si však, že film přesto nevyhrává a kniha je lepší. Menzel totiž z filmu udělal idylu, úplně z filmu odstranil jakýkoli náznak temnoty a ta v knize nechybí - třebas useknutí psího ocásku, vzpomínání Maryšky na dětství (alepoň si nepamatuji, že by tam bylo) a jiné další epizody. Z tohoto úhlu pohledu na mě kniha působí ucelenějí, opravdověji, živěji.

2 31.10.2015

Jeden z nejlepších, nejvtipnějších komiksů co jsem četl! Tak krásně absurdní, pfilozofickým žvatláním skrz naskrz prolezlé dílo se jen tak nevidí. Kámen co se bojí zemřít, muž v chajdě, muž s hlavou v písku, muž, který debatuje s kamenem! Jediná trochu slabší postava mi přišel žabák, moc mě nebavil.
Navíc člověk se v těch kecech pfilozofických kolikrát najde a i své přátelé a o to je to ještě více údernější. Myslím, že komiks je hlavně pro lidi, který si prošli takovým tím bádáním nad životem za pomocí Nietzschů, Schopenhauerů, Kantů, Sartrů, etc. posléze dospěli k bodu kolize, kdy poznali, že všechno tohle vědění je pouze ku hře ducha (což jistě není málo), ale o skutečném životě to vypovídá nula celá nic a pak se tomu, právě u jen čtvrt vteřiny na život od srdce zasmějí! Lepší než všechny ty pfilozofické knihy vzít a hodit do kamen!

1 30.10.2015

Nejlepší je ten jeho zápis do pamětní knihy v Kimově muzeu. Kniha super, hodně jsem se pobavil, občas do toho znovu nahlédnu, když se chci zasmát, i když ve výsledku je to vlastně dost smutné.

1 30.10.2015

Ale proč ne, není to asi nejlepší Hemingway, ale rozhodně ani nejhorší. Prostě popisuje svůj tehdejší život, pochlastávání umělců a jejich můz a pod tím vším se zračí prázdnota a smutek. Dneska je přeci takováhle literatura děsně populární. Kažopádně se to čte dobře a má to moc pěkný přebal! Teda ono vůbec celé to nové Odeoňácké vydání je dost povedené. Už se těším na Komu zvoní hrana. A ještě mě tak napadá, že Hemingway byť má ten svůj úsporný styl, nějak mi to celé připomíná Keroucka. Ale to je asi jenom mé zdání!

2 28.10.2015

Skvělá kniha! Výborne, propracované postavy, ani jedna není jednorozměrná (ano dokonce ani ta zrůda Cathy)...spousta zajímavého pfilozofování, taky takhle s kamarády občas mudrujeme. Pro zajímavost jsem se podíval asi do třech překladů starého zákona na Kaina a Ábela. Nikde to není přeloženo jako můžeš. Nu inu Wittgenstein měl pravdu, když napsal, že všechny pfilozofické problémy vycházejí pouze z nesprávného pochopení; ze špatného použití jazyka. Tak tak - tak už mlčím.

5 27.10.2015

Je to dobra kniha, nicmene jak nekdo psal, je ponekud zjednodusena, jako ostatne cele dilo Frommova, i tak lze najit mnoho zajimavych myslenek. Kazdopadne dnes s odstupem casu bych Fromma trochu prirovnal k Paulu Coelhovi (nebo jak se pise) psychoanalyticke literatury (dejme tomu).

1 22.10.2015

Cetl jsem podruhe, snad po 15 letech, mozna vic. A musel jsem na tuto knihu prehodnotit nazor, vlastne obecne jsem musel prehodnostit nazor na Hemingwaye, pote co jsem za posledni dobu precetl cca jeho 4 knihy a chystam se na dalsi. Nejsem nejak zvlast nadsenej jeho stylem, ktery je vzdy a vsude zminovan (i mnou), ale cim jsem nadsen, je jeho realisticky pohled na svet. Jeho neidealizovani skutecnosti, ci naopak zatracovani. Podle me proste pise tak; jakym zivot je. Ano, kolikrat je to souboj cloveka se zviretem, cloveka s clovekem, cloveka se smrti a jednou vyhrava clovek, podruhe zvire, pokazde smrt. Pro spoustu utlocitnych jedincu je to barbar, vrah, alkoholik, etc., ale proboha!? Za a) hodme kamenem, kdo nejsme taci. Za b) co je nam do toho jakym byl clovekem, dulezite je to co napsal a jak to napsal.
Ve Smrti odpoledne napsal velice zajimavou myslenku, ze ma zkusenost s tim, kterak se lide deli do dvou skupin. 1) ti co souciti s lidmi (a tito maji parkrat za zivot zvire, ktere miluji, ale vzdy se spise priklaneji k lidem; 2) ti co souciti se zviraty (zvirata miluji, ovsem k lidem se dokazi chovat neuveritelne krute); touto myslenkou velice zabrnkal na me vlastni zkusenosti, ktere jsem si akorat do te doby nedokazal takto pojmenovat. Vlastne z toho nic dalekosahleho nevyvozuji, pouze se vzdy musime tak trochu ironicky usmivat vidim-li jak lide hajici prava zvirat by tem ostatnim lidem co s nimi nesouhlasi udelali to same co je provadeno tem zviratum.
Nema smysl zavirat oci pred utrpenim, protoze budeme-li tak cinit, stane se clovek tak trochu zplostelym a tupym vuci vsemu ostatnimu. Mno to jsem se vykecal.

6 02.10.2015

Asi by mě nenapadlo, že někdy budu číst knihu o lovu, koníčku mně více než vzdáleném. Hemingway ovšem o něm napsal velice dobře, kniha se příjemně čte a vlastně to, že jsem knihu dokázal bez problému přečíst, přestože se zaobírá věcí pro mě ve skutečnosti nezáživnou, je ten opravdový spisovatelský majstrštyk. Hodně se v knize píše o alkoholu, někdo se nad tím pohoršuje, mně to nijak zvlášť nevadilo, dokážu pochopit další autorovo hobby, navíc počítám, že v Africe by to mohla být docela dobrá vnitřní desinfekce proti různým breberam. Dávám za čtyři.

3 21.09.2015

Jako rodilý Mladoboleslavák nemohu jinak než 100%! Kezelius byl evidentně dost pragmaticky založený člověk, který asi měl i rád účty, protože jich par propašoval do své kroniky. Hodně zajímavých informací o Boleslavi. Otázkou je, jak moc zajímavých pro někoho jiného než pro člověka, který je Boleslavák. Každopádně já hodnotím takto.

16.09.2015

Tak jsem si koupil nové hezké vydání od Odeonu. Knihu jsem četl už před lety letoucími a byl jsem zvědav co si z ní pamatuji; teď už vím, že skoro nic. Ale po dlouhé době jsem zase přelouskal nějakou knížku za tři dni. Čte se to skvěle, místy mě rozčilovaly dialogy, ale jenom proto, že jsou skutečně přesné; někdo zde psal, že jsou nepřirozené a že by si takto lidé snad nikdy nepovídali. Mno já myslím, že naopak Hemingway zcela dobře vystihl mluvu zamilovaných, která prostě takto nesmyslná je, vlastně velice dobře popsal celkově zamilovanost, kdy ze dvou lidí, stává se jeden, dokonce na tento stav existuje psychiatrický termín: folie a deux. Nelze jinak; Sbohem, armádo, je dobrá kniha.

4 07.09.2015

Tak snad můj poslední komentář k Demlovi. Zajímavá kniha, trochu jinak psaná než ty předchozí, Deml hodně nadává, je evidentně naštvaný, zahořklý, ovšem nevykrucuje se před tímto, přiznává to, trochu to chvílemi připomína Celina. Výborná pasáž o mazání prsou vepřovým sádlem. Smrt podaná tak jak je, bez patosu, realisticky. Každopádně za Demla, již stačilo. Není úplně jednoduchý na čtení a rád si od něj nyní odpočinu.

2 24.08.2015

Skvělá kniha! Pokud ještě existuje něco jako povinná četba, tak tato kniha by měla být povinnou četbou, protože krásně zobrazuje jak se vše může stát ideologií (tj. i svoboda, rovnost, pravda) hrůznou a krvavou. To pro všechny ty, kteří hlasitě křičí nad zvěrstvy komunistů, nacistů a ohánějí se demokracií jako jediným možným spásonosným systémem; bo vše, pokud je za tím člověk, je stejné. Kniha, byť pojednávající o závažných tématech, napsána velice lehce, čtivě. Jednoznačně doporučuju.

2 19.08.2015

100 % bych nedal, ale kniha se cte velice prijemne, oproti nekterym Demlovym dilum je odprostena od jeho tendencim ke fnukani; naopak spousta zajimavych mist, inspirativnich, ku zamysleni. Vice primocara nez jine Demlovi texty!

18.08.2015

Toz z Demlem je to tezke, neco je vynikajici (pozdrav Tasova, Hrad smrti) neco mene a neco je uplne, nechci psat blbe, protoze i tak to ma jiste sve literarni kvality, ale blbe. Pro me zrovna Miriama byla nesnesitelne uknourana, pateticka a vubec me to nebavilo cist, jeste, ze to neni prilis dlouhe. Uvidime co dal.

13.08.2015

Mno... nevim cim to, dilo Marcela Prousta miluju, tedy Hledani ztraceneho casu, ale cokoli o nem, analyza dila, zivotopis, me proste nudi. Tezko rici jestli je to tim, ze vedl tak nudnej zivot, nebo, ze o nem autori neumi psat, ale proste stejne jako predchozi vyklad hledani ztraceneho casu, tak ani tento zivotopis jsem nedocetl a nevim, zda-li jej nekdy doctu. Tedy ani nehodnotim.

Nevim, kdo psal popis knihy, nicmene -; Kniha, kterazto je predevsim kritickou edici, vyznamne literarni (nejen) pamatky, obsahuje rozhodne vice pisni a nejen sire verejnosti zname, dnes jiz spise odrhovacky, Ktoz jsu bozi bojovnici. Jedna se o prvni dil edice vydani celeho Jistebnickeho kancionalu, tj. Gradual, ktere bohuzel nebylo prozatim zrealizovano a zda se, ze i tato edice, jelikoz gradual je z roku 2005 a od te doby, kde nic, tu nic, je pase. Mno nevadi, trebas nekdy, nekdo. Jasne je, ze se jedna spise o dilo bud pro vedce, ci pro posuky a tato kategorie se leckdy dost stira, nicmene cele kriticke vydani by, jiz pro vyznamnost pamatky, bylo vice nez zaslouzene.

08.07.2015

Cetl jsem soubezne s Tulakem po hvezdach, byl to vlastne takovy duel. Obe knihy predchazi jejich povest. V mem vnimani vsak zcela jednoznacne vyhral Tulak po hvezdach. Cekal jsem od Stepniho vlka vice a ve vysledku, byt se pribeh prijemne cte, se jedna vlastne o takovy kompilat analyticke psychologie, Freuda, trocha filozofie, nejakych vychodnich nauk etc. Hesse ma lepsi knihy, i kdyz mi celkove jako autor prijde lehce precenovan.

1 19.06.2015

Má nejoblíbenější kniha od Thomase Manna. Velice poklidné, pomalé tempo vyprávění, čtenář je vtahován pozvolna, o to důkladněji. Jak někdo napsal přede mnou, kniha dělá se čtenářem to, co prožívá sám hlavní hrdina. Roste s ním.
Přítomnost skorem nekonečného času, řekl bych velice typickým, právě před vypuknutím první světové války, vykresluje tehdejší dějiné flegma a je jakýmsi bonbonkem celé knihy, i když možná právě v něm lze spatřovat hlavní myšlenku příběhu. Za mě jednoznačně 5.

5 19.06.2015

Ve své době, cca deset let zpět, jsem Kunderu hodně hltal, ovlivnil mě tehdy jak v literatuře čtené, i psané. Nicméně dnes, již jaksi mi jeho knihy připadají příliš zjednodušující, doslovné, myšlenky v nich obsažené veskrze ploché, nejdoucí do hloubky. Na druhou stranu já nepotřebuji v románu filozofii, ale když ji kniha deklaruje, tak by asi neměla být pouhou pouťovou atrakcí. Ono je to s Kunderou jako s Hessem, výborně se čtou, člověk má tendence od nich přečíst vše, skorem se zahltit a náhle po páté knize, která je pořád stejná, přichází vystřízlivění, respektive spíše kocovina. Nejsou špatní, ale nelze je brát jako vrchol.
V současnosti z Kundery rád čtu především jeho eseje, které sice kolikrát trpí též stejnými nedostatky, nicméně se díky nim může člověk dostat k hromadě dobré literatury. Ze sentimentality tedy za 3.

4 18.06.2015