Anatomie lidské destruktivity přehled
V jedné ze svých nejslavnějších knih vysvětluje Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování.
Literatura naučná
Psychologie a pedagogika
Vydáno:
1997
,
NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název: The Anatomy of Human Destructiveness, 1973
více info...
Originální název: The Anatomy of Human Destructiveness, 1973
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Anatomie lidské destruktivity. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 12 komentářůSouvisející novinky - Anatomie lidské destruktivity (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Anatomie lidské destruktivity v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 91x |
| v Doporučených | 8x |
| v Mé knihovně | 51x |
| v Chystám se číst | 128x |
| v Chci si koupit | 34x |
| v dalších seznamech | 9x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Erich Fromm také napsal(a)
| 2010 | Umění milovat |
| 1992 | Mít nebo být? |
| 1993 | Strach ze svobody |
| 1997 | Anatomie lidské destruktivity |
| 1996 | Lidské srdce |

87 %
76 %

Tato psychoanalytická práce se zabývá příčinami lidské agresivity, jejími dopady, následky a působením do budoucna. Nejedná se však o „pouhou“ psychoanalýzu. V tomto díle jsou zastoupeny i obory jako neurofyziologie, antropologie, sociologie, filosofie, etologie a další. Je v něm rekapitulace pudové teorie, kde jsou porovnané myšlenky Sigmunda Freuda a Konrada Lorenze. V opomenutí nezůstalo ani srovnání instinktivismu a behaviorismu. V další části knihy se autor věnuje rozboru instinktivismu. Jsou zde uvedeny poznatky právě z neurofyziologie, psychologie, výsledky výzkumu agresivity u zvířat v různých prostředích a porovnání s lidskými podmínkami potenciálními pro rozvoj agresivity. Autor samozřejmě nevynechal ani vysvětlení různých druhů agrese, jejich příčin sociálních, fyziologických a podobně. V závěru jsou podrobeny rozboru postavy z nedávné historie, které se vyznačovaly zhoubnou agresivitou ve velkém měřítku. Nejvíce je zde analyzován Adolf Hitler.