bertrand komentáře u knih

Když Kabát se ku komiksu pustí/zaplesá laskavého čtenáře srdce, byť dětské dupačky jeho/ již dávno na smetišti věků/ hlodá času chrup...

08.12.2017

Malý literárně vizuální skvost, který svou hravostí předčí mnohé slavnější publikace. Samozřejmě hlavně zásluhou ilustrátora Václava Kabáta, který zde zřejmě dostal zcela volnou ruku! Jaká škoda, že jde o počin téměř neznámý!

08.12.2017

Opět klenot mé knihovny, korunovaný navíc diadémem v podobě toho, že se zde pábitelské ilustrace Václava Kabáta potkaly s kongeniálním textem Vladimíra Přibského. Výsledkem je onen zmíněný poklad nad poklady, který stačí otevřít a ocitnete se v Londýně, který nikdy nebyl....

08.12.2017

Ilustroval Václav Kabát. Poučený čtenáři, je třeba něco dodávat?

08.12.2017

Opět jedna z knih, kterou "udělal" rozkošný ilustrátor Václav Kabát. Tentokrát se překonal a velice vtipně doplnil psaný text drobnými kreslenými minipříběhy, které povyšují knížku na tzv. evergreen (cosi věčně svěžího).

1 08.12.2017

Luxusní kniha sebraných poudaček z Rožnovska. Atmosférické ilustrace geniálního Václava Kabáta jí dodávají další rozměr. Přítomno jest tajemno, dobrodružno ba i strašidelno. Rodinný poklad.

4 08.12.2017

Hltá se to jedním dechem, až stránky šustí vzduchem.
Slabých míst si člověk ani nevšimne, protože na to prostě není čas, musí se číst a číst a číst až do konce i kdyby děti hladem skučely, tramvaje zvonily, uragán Flóra řádil za okny...

7 08.12.2017

Mno, tak toto pro mě nejslabší Dánovka (zatím) co jsem čtl. Napoprvé, a to už jsem někde psal, jsem ji celkem znechuceně odložil. Minulý týden jsem se do toho odhodlaně vrhnul střemhlav, nesedí mi ale explicitní popisy vražd a to ani v Dánově podání, ostatně přeskakuju je i v jiných jeho knihách.
Jinak zbytek je obvyklý nadstandard. Včetně vlastně celé formy vyprávění, kdy se živě střídají zločiny a práce kriminálky na nich a to celé autor ještě občas okomentuje ze svého pohledu.
Popis životaběhu pachatele je vcelku povrchní, ale vypovídá dostatečně. On asi nebyl žádná bedna. Pro mne ale je to asi celkově i tematicky nezajímavé, za top považuju Noc plnou lží a Rudého kapitána. Možná už jsem predánovkovaný....

To samé, co Pixy: Neuchopitelné, nepopsatelné, a ve srovnání s běžnou komiksovou tvorbou naprosto originální (po A nenásleduje B, ale XYZGEDF), tedy snadno zaměnitelné s genialitou. Nevhodné pro poslušné děti, oddané manželky, lampasáky, revizory a technické pracovníky v atomových elektrárnách (mohlo by je to rozrušit).
Naopak vhodné pro dysgrafiky, neboť některé příběhy jsou milosrdně krátké a někde se nepíše vůbec nic.

1 08.12.2017

Neuchopitelné, nepopsatelné, a ve srovnání s běžnou komiksovou tvorbou naprosto originální (po nenásleduje B, ale XYZGEDF), tedy snadno zaměnitelné s genialitou. Nevhodné pro poslušné děti, oddané manželky, lampasáky, revizory a technické pracovníky v atomových elektrárnách (mohlo by je to rozrušit).

08.12.2017

Mno, na Žambocha jako celek slabota....ale jisté pasáže nepostrádají švih na který jsme zvyklí....

05.12.2017

Ježkovy voči, Jiříkovo vidění a všechno dohromady! Dán píše knížky u kterých nevím, jestli se mám chechtat, ošahávat, měřit si teplotu nebo s odporem jít "řídit porcelánovej autobus" , jak se dříve říkalo zvracení do záchodové mísy.
Všechno zamlčeného u McBaina, Případů prvního oddělení, Harryho Bosche, Velinského a tuctu dalších výborných leč uhlazených krimi, je ZDE a ještě hódně, hódně navíc.
Jako kdyby Hunter S. Thompson začal psát kriminálky, napadá mě.
Dán má prostě dar přenést život lidskej (čímž myslí chlapskej) do života literárního, ale nepřivírá oči před ničím - což může být dost nepříjemné (já například Bestii během prvního čtení odhodil a už se k ní nevrátil).
Co dál napsat kromě frenetických výkřiků blaženého obdivu, nevím. Snad zmínit dotyk dějin, zaznamenanou realitu kolegiálního přátelství, transformace společnosti, svinstev kolem politiky.
Výtky: moje máma tyto knihy kupodivu také zbožňuje, ale Dán píše o chlapským světě. Ženy jsou zde nazírány tímto prizmatem, jsou to manželky, kolegyně, oběti (dosti hrůzných skutků), sexuální objekty, nositelky rolí...nic víc... Oproti tomu maskulinní svět je tu vylíčen s jasným nastavením tak, že i negativa působí jako klady... Dále všechny dialogy jsou drsně hovorové, jiné snad autor neumí, takže i doktor mluví jako dlaždič...
Ale to je prd proti tomu, co je to za počteníčko....ještě je třeba říci, že nechápu, proč musím tyto perly číst v českém překladu (byť jistě výborném). Je snad slovenština najednou čínština? No snad jednou...

13 03.12.2017

Jak už jsem napsal v komentáři k jiné Johnsonově knize, všechno je jinak. Johnson nám to snaživě a osobitě předvádí na vůdčích osobnostech a událostech minulého století a leckdy by to bylo k pousmání, kdyby z toho vlastně neběhal mráz po zádech...občas jsem knížku musel odložit a zhluboka se nadechnout, pár dní počkat a pak to zase zkusit... naše novodobá historie není pro slabé nervy...
PS: líbí se mi jak se Johnson nebojí protiproudově hodnotit všeobecně chválené státníky (Wilson, Kennedy)

5 01.12.2017

Ještěže nésu intoš, dostat se Džonsnovi do pazourů, tak si vo mě slušná koc už ani kolo nevopře....

3 01.12.2017

Pohled Paula Johnsona na dějiny anglického národa nelze nazvat jinak než pohledem osobním. Pokud na toto přistoupíte, dostane se Vám značné porce originálních myšlenek, pohledů na jednotlivé epochy, portrétů osobností, ale i pokus o filosofii národa či břitkých odsudků všeho zmíněného.
Johnson, jak jsme u něho zvyklí nevidí nic jen černobíle nebo dokonce jen barevně - mnohdy citelně odporuje stereotypním historickým výkladům, které jsme přijali za vlastní.
Proto ho čtu. Všechno je jinak.

Matně si pamatuji, že to bylo slabší než "Ještě pivo", takové slabší pivo. Ale dal bych si je ještě jednou, pro osvěžení...

Opět tu máme humoristickou detektivku, prošpikovanou brutálními vsuvkami, tentokráte z Francie. Je tu vše, geniální zločinec, zrůdné vraždy, velkolepé (zde pro lepší pochopení několikrát popsané jako kyklopské) sídlo na nepřístupném místě, tajemné kroky na chodbách, šokující vyvrcholení střídající jedno druhé, neschopná policie... jen ten geniální detektýv typu Leona Cliftona tu bohužel chybí.
Hlavním vyšetřovatelem je tu uzlíček nervů, lekající se vlastního prdu, který je zřejmě také velice sympatický chlapík. Ženy ho chápou a muži ho obdivují - neptejte se mě proč, za celých 625 stran jsem na to nepřišel a autor to pro jistotu ani nenapsal, zřejmě jako cliffhanger pro případná pokračování - ale určitě to nebude kvůli jeho schopnosti zvládat policejní práci neboť ta jest nulová.
Vrcholem knihy je podle mne, narozdíl od nepřesvědčivého vyšetření zločinů, závěr ve stylu "kámen šuká cihlu". Autor jej psal patrně ve rozpoložení ve kterém četnický strážmistr Flanderka z Putimi šperkoval své hlášení během nočního výslechu Švejkova. Jinak si to nedokážu vysvětlit a jsem z něho víc paf než z celého zbytku knihy. Zlatý kliftonovky!

Šmankote, tak už pan Uthred zase vyjíždí. Jelikož už jsem s ním absolvoval dlouhou pouť, zpovzdálí sledovanou panem Sharpem, musím si pozvdechnout: Cornwell to píše snad přes kopírák, jenom občas vymění jména, reálie a promíchá papíry, aby se neřeklo. Tentokrát je snad vložil rovnou do pračky, tak se to tu hemží zvraty, přičemž stačí pevně uchopit vazbu, neboť pan Uthred nás tím provede, napětí se není třeba oddávat. Boj ve štítové hradbě, který mi o pár knih dříve hnal adrenalin do krve už mě nechává také netečným... jenom nezúčastněně pozoruju poletující usekané ruce a vyhřezlá střeva... mohl se aspoň Cornwell namáhat nám popsat, co s hlavním supermanem dělá v boji a životě stáří... jestli ho zpomaluje či mu bere dech v souboji s mladšími...další už nečtu (ale vím, že stejně budu)...Nicméně na co si vlastně stěžovat: je to jako se rozčilovat, že Batman a Tarzan jsou pořád ve stejném věku a formě...

2 10.11.2017

Humoristický román napsaný v nejlepší stylistické tradici Rodokapsu s intenzitou Krvavého románu, vylepšený sem tam soft pornografickou vsuvkou.
Z komických figurek zaujme především urputně neúspěšný hlavní hrdina a jeho pekelně dokonalý protivník se zálibou ve světovládě. Vrcholem je pak pointa, kdy si oba, s ohledem na čtenářovu trpělivost a termín nakladatele, vymění strany.

10.10.2017

Mám rád knihy ve kterých vystupuje Elánius a jeho věrní strážníci. Oproti jiným zeměplošským je tu naděje, že převládne příběh nad formou a laskavý čtenář mého typu si nebude každých x stránek klást otázky typu: "proč tohle vlastně čtu" , "o čem to cafra je" a "nebude lepší usínat u něčeho jiného méně uspávajícího".
Tak to bylo i u této knihy a tak mohu vřele doporučit a zařadit si mezi ty oblíbenější Zeměplochy.
Příběh slušný, takřka detektivní, vtípků pomálu, akčních, hrdinských a mýtotvorných aspektů přehršel a dokonce tu mágové opravdu úspěšně (1x) použijí magii, což se u Prachetta asi také často nestává....prostě knížka pro nefanouška Zeměplochy tak akorát.

10.10.2017