ber-tram komentáře u knih

Úsečnější kapitoly odklepávají mezi pronásledovatelem a pronásledovaným svižné tempo. Každý paralelně vláčí rozbombardovanými ruinami Berlína závaží hnusné minulosti, která věští tušenou budoucnost. Ani jednomu se nedá závidět, ani jednomu fandit. Ruce zákona smrdí cizí krví, ruce mstitele mordují pro osobní satisfakci.
Dejte si líbit přehledný a deprimující vhled do zašmodrchaných osudů na sklonku války. 14/19

2 15.03.2019

Nic světoborného, co by nemohlo zůstat pod pokličkou, se v Londýně dosud neudálo. Lidské hemžení od galerky po aristokracii produkuje jakousi podprahovou energii, ovšem citelné pnutí probublává více v postavách než aby převratně explodovalo navenek.
Proto jsem zvědav, co poví 3-4? První půle mě zatím nezorientovala ani na literární mapě. Že by román dobrodružný, říznutý humorem a tónovaný červenou knihovnou...? 13/19

2 11.03.2019

Kladné (a některé echt sympatické) komentáře níže mě uskrovňují na sloganu: každý správný Kladeňák, divně nohy klade ňák! Stran skladebnosti se totiž děj, byť o lopaťácích, nehrne vůbec polopaticky. A stran podmanivosti vyjadřování by se mnozí takyliteráti měli kde učit! Kladno holt není záporno. 12/19

2 04.03.2019

Nevyznám se v britské detektivce natolik, abych v ní bezpečně lokalizoval grafomana Creasyho. Tipuji však, že co do kvality ztělesňuje průměr, a množstevně jde hrubě přes čáru. Spoléhám přitom na redaktory edice 3x, že z několika desítek Westových případů vybrali uvážlivě.

1. Dovolená pro...: Inspektor West není privátním očkem, ale organickým, byť prominentním příslušníkem Scotland Yardu. A spokojeným rodinkářem. Manželka ani moc nepyskuje, když mu vrchnost přetrhne dovolenou, naopak se o kauzu mířící do vysokých pater politiky a byznysu obětavě zajímá. Čajovými tlachy mezi džentlemeny v zakouřených klubech se ovšem konfikt nerozuzlí, zapotřebí je i surové pouliční policejní akce. Kapitola Obrana viaduktu mluví za vše. Jen když se manžílek trvale nezmrzačí... 35/18

2. Zbraně pro...: Creasyho dar pro fantastiku rozpoutává uprostřed Londýna asymetrickou válku mezi podsvětím a strážci pořádku. V sázce je moment ozbrojení, atmosféra vře i mezi policisty a děj pádí maximálně horkokrevně. West kličkuje mezi dezinformacemi a kulkami, pár dní je doslova v limbu, přičemž jeho ženuška a synové - dorostenci se trpělivě dusí úzkostí. 2/19

3. Balíčky pro...: Hezoun tentokráte ani nedostane na kokos! V předvánočním shonu se hrabe v poštovních zásilkách i v závějích jako poctivý pan Kolbaba, ale na rozdíl od něj žádné milostné psaníčko bohužel nemá šanci doručit. Pouze krvavé šmouhy z mamonu i vášně. Velká poštovní pohádka se tedy nekoná, zato loupežnická ano (K. Čapek by zaplesal). 10/19

2 25.02.2019

Poví vám trenér a stavitel osmiveslic, že nejnáročnějším a nejušlechtilejším sportem je hokej? Nebo judo..? Nebo desetiboj...? Asi sotva, když v životě leda vesloval.
Dřív to zastali otroci a galejníci. Mozek nepotřebovali, jen nad sebou bič. Dokud se ovšem z toho neudělala sportovní disciplína. A věda.
Jsem zkrátka vůči sebezahleděné studii, kterou lze sugestivně (ba demagogicky) zkompilovat o každém sportu, poněkud kritický. Žánr mi uniká: ani reportáž, ani životopis. Na reportáž málo elánu a přetíženost frigidním dokumentarismem, na životopis málo humoru a mezilidské intimity. Ani ukázněná faktografie, ani povolná beletrie.
A hlavně: America the first! Padá měna, hroutí se obchod, kolabuje zemědělství, armáda nezaměstnaných, lidi nemají co do huby, ale sportovní klub, ten nezkrachuje nikdy!
Zlatá Klapzubova jedenáctka! Nadsazená, vtipná, zapálená, poučnější. Stručnější. 1/19

2 15.01.2019

Vydávat fragment čtvrtého, nedokončeného dílu (jen 80 stran) samostatně by asi nemělo smysl, ačkoliv jsem ho také přečetl zvlášť , byť z jednolité bichle vydané v r. 1951.
Po 3. i 4. pokračování »osudů« jsem se poučil obšírnými vysvětlivkami k textu a rezervovaně rovněž ideologicky tónovanou předmluvou o Haškovi.
Nejlíp stejně všechno okecal Švejk, třebaže mu spisovatelova choroba utnula řeč vpůli věty. 30,34/2018

2 03.01.2019

Parádní jednohubka! Se znepokojivým nápadem vývoje naruby. Kdoví, jak by vyzněla v šíři románu? Asi rozbředle a uslintaně jako Fincherův film. Takže buďme rádi za Fitzgeraldovu úsečnost a pravdomluvnost. Kdepak nějaká filmově ubrečená melancholie, jak se životní partneři nezadržitelně vzdalují v protichůdném procesu stárnutí / mládnutí! Fitzgerald si opravdu servítky nebere: no který vitální chlap by vedle sebe snášel starou fuchtli... 31/18

2 27.11.2018

Tak jsem drobet pyšnej a mrzutej zároveň! Gramec Technics SL-10, kterej jsem měl, dokud se nerozhasil nad kapacity opravců, se tady totiž řadí mezi klenoty (str. 182)! No, už dřív jsem maně tušil, že nejde o úplně tuctovej vehikl!
Jinak tahle bichle spíš vizitýruje desky a vydavatele po periodách, teprve v druhým plánu se zabejvá technikáliema. O výrobě samé, ač trůní v podtitulu, padne pár slov na začátku.
Jo, a kolorovaný vinyly nejsou žádný novum. Dneska spíš pro módní okrasu, kdežto už na konci čtyřicátejch let se barvama prakticky kádrovaly žánry. Ty brďo!

2 04.09.2018

U českých spisovatelů, najmě spisovatelek, vždycky zostražitím, když s nimi premiérově začínám...
Útlá próza se rozpadá do čtyř oddílů provázaných spíše pocitově, přičemž hned ten první se nestydatě brodí literární sedlinou, ve které se začas uprdelila např. Halina Pawlowská aj. »spisovatelky«...
Další části již nabíjejí ostrými náboji a vypalují ve staccatových dávkách, které spíše podprahově deptají nežli rozesmívají.
Dar intenzivního zkratkovitého sdělení nelze T. Boučkové šmahem upřít. Ale to jsem teprve na počátku oné volně navazující trilogie. 19/18

2 03.07.2018

Pod rouškou seriózní novinařiny bublá tendenční socanská agitka. Co Babiš, to negativum! Kde Babiš, tam riziko! Bacha na něj!
Ne náhodou vyšla brožura loni, půl roku před volbami. Taková antikampaň. Leč jaksi bez žádoucí volební ozvěny. Ledaže kdekdo po přečtení uznal, že určitě není šprochu, na němž by nebylo pravdy trochu.
A taky že s Patočkovou partajnickou minulostí se hra na nezaujatou žurnalistiku prostě nedá brát vážně. Žánrově těsně zde přiléhá politicky kolorovaná propaganda.

2 30.04.2018

Úsečnost a roztěkanost odpovídá technice záznamu, nouzové a unikátní. Jiný by totiž knihu napsal takříkajíc bez mrknutí oka. Tady to ale vážně nešlo.
Ať text pojmete jako bilanční zpověď či poetické vzpomínky, vždy s ponětím, jak pracně a trpělivě se muselo každé písmeno - slovo - věta - kapitola nasnímkovat do leporela myšlenek. 8/18

2 12.03.2018

Brdy holt „jedou“ a nebyl by to Cílek-povídálek-všudybýlek & spol., aby nahonem pod jednu blýskavou knižní vazbu nenapěchovali galimatyáš báchorek, úryvků z písemnictví, věcných pojednání z geologie, fauny, flory, historického místopisu, řemeslnictví... a k tomu fotky a ilustrace, bodejť. Vše jistě autentické, leč nesourodé, odstředivé.
Ve »čtených« mě publikace strašila snad rok - aneb zlatý heslovitý průvodce Brdy opět otevřené!

2 08.01.2018

Slovní zásobou pisatel vládne dosyta: věty leckdy mají tak košaté okvětí, až působí kostrbatě, a dlužno si je přečíst znovu. Zato obrazovým doplňkům by slušely orientační popisky. Ale budiž, atraktivní náplň beztak přebíjí formu.
Autor má setsakra nakoukáno a dává řadu příkladů, že western neznamená pouze klišovité prérijní kulisy a rekvizity v podobě koltu a sombréra, nýbrž hlavně nosnou ideu příběhu. Výklad je spontánní, vesměs místopisný, nevědecky přístupný. A že si z rádoby nedotknutelného (třeba ty boží mayovky...) utahuje snad přes míru (mé snášenlivosti...), nakonec vlastně dobře. Vždyť dost na tom, jak koženě se westerny tváří samy o sobě.
Z knihy nabité informacemi mě obzvlášť potěšila každá zmínka o filmové hudbě a jejích skladatelích, toho by byla hanba (autora i čtenáře) si nevšimnout.

2 05.10.2017

Kdyby to nezfilmovali, netušil bych, že nějaký Hajíček existuje. Že existují vzácné šutry vltavíny, letmo vím. Autor se pohříchu prokutával hlavně k nim, u lidí zůstal dost na povrchu (věčně poetický ztroskotanec, věčně primitivní zlatokop, věčně upjatá manželka, věčně zapálený vědátor). I příběh plyne tak prostince a bez napětí, že to snad nemohl být tvůrčí záměr. 32/17

2 16.08.2017

Na debut pronikavý zářez. Sugestivní ve scénách evidentně realistických, podložených důkladnou rešerší pramenů, naproti tomu kulhající v momentech akčních, kdy se hlavní protagonisté chovají jako nepřemožitelní agent 007 & jeho bondgirl. Příběh je provázaný natolik vehementně, že finální rozkrytí pohnutek vraha všech dětí vyzní jako bizarní fraška. Papír holt snese všechno, ale na film bych se mohl podívat. 30/17

2 31.07.2017

Dle obliby a rychlosti přečtení nějaké knižní postavy jen profrčí rychlíkem, jiné slušně zaskočí na návštěvu, a pak jsou takové, co se k vám div nenastěhují. A to je frapantní situace, obzvlášť když zjistíte, jak jsou nudné a trapné. Jako tento Marlowe, kterého jsem do »přečtených« pracně vystrnadil až po 14 dnech. 28/17

2 03.07.2017

Komu učaroval Kostkův Deštivý den, nechť se ponoří do rozsahem i emočně skromnějších, nicméně námětem srovnatelných peripetií: osobní pouto mezi dvěma kluky podnítí tragická kolize. Optika líčení pomocí krátkých vět a přítomného času se autorovi povedla naštelovat přesně do mozků roztěkaných adolescentů. Silné scény: zmoknutí na kole, tonutí na rybách. 18/17

2 24.04.2017

Vybavuji si nosnou tezi z doslovu - nikoliv tedy doslova - o tom, že jde o kritický pohled na současnost romantizujícíma očima minulosti a že Cooper byl průkopníkem dobrodružného žánru.
Je kapku ostuda, že uprostřed dospělosti jsem od něj přečetl právě jen zatím tuto knížku (záměrně první z řady, takže hodlám navázat), a nelituji. Samozřejmě, jde o dobrodružství naivně čestné až jakoby mravokárné, ale dějově nesmírně semknuté, nepropustné, jazykově vyzrálé, vyrovnané a myšlenkově podnětné. A jak se Jelenobijce elegantně vyvlékne z toho, když se ho krasotinka dychtí vehnat pod čepec, to taky stojí za inspiraci! Ovšem pro někoho dosud svobodného... 3/17

2 25.01.2017

Nejvíce mrazí z vědomí, že takovej zmetek opravdu řádil a pak ho humánní společnost živila (a dodnes vlastně živí!) v lochu. Není to tedy důmyslně spletitá detektivka vyfabulovaná na senzacechtivý odiv, nýbrž přímočará, v praxi kdysi odkroucená kriminální kauza. Zřejmě proto jsem ji nevstřebal takříkajíc na jeden zátah, nešť na etapy, i jak se vleklo pátrání. Glorifikaci policejní fachy »pár správných chlapů« nelze autorovi zazlívat, ovšem mnohé rádoby vtipné interpersonálie a narážky si mohl nechat pro sebe. 51/16

2 28.11.2016

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16

2 06.09.2016