Skafandr a motýl

Jean-Dominique Bauby byl dynamický a úspěšný čtyřicetiletý muž, který měl krásnou manželku, ještě hezčí milenku, dvě malé děti a prestižní zaměstnání jako šéfredaktor magazínu Elle. Jednoho dne nevstal z místa řidiče svého luxusního kabrioletu a nevrátil se zpátky do svého života. Vlivem mozkové příhody kompletně ochrnul a oněměl, postihl ho tzv. syndrom uzamčení. Jediné, co spojovalo jeho nezasaženou mysl s okolním světem, bylo levé oko. Díky terapeutce a rafinovanému systému dorozumívání, který pro něj vytvořila, Jean-Dominique doslova „namrkal“ svou knihu, neobyčejně silné a dojemné poselství o triumfu lidské duše nad smrtelným tělem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27915/skafandr-a-motyl-mL9-27915.jpg 3.9161
Originální název:

Le Scaphandre et le papillon (1997)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Jota
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Přidat komentář
Radka_p
24. června

Na tejto knihe, respektíve na jej autorovi bola obdivuhodná sila mysle, ktorá mu ostala aj keď telo ostalo slabé. V popise knihy sa ale uvádza, že po jej prečítaní sa bláznivo zamilujem do života a tiež, že je to jedna z najlepších kníh storočia...a to si myslím, že je dosť prehnané tvrdenie.

zuzka894
04. června

Nádherná obálka a ještě lepší obsah. Přečteno za týden. Zvláštní je, že před touhle knihou jsem četla knihu také o kvadruplegikovi. Takový život si nedokážu představit, raději zemřít než být živoucí mrtvola (legumes). Ale autor byl očividně milovník života. Z knihy sálá energie a chuť do života. Pan Bauby netráví svůj den sebelitováním a nadáváním na svůj zničený život ve "skafandru". Jako motýl létá po celém světě, do imaginárních krajin, zkrátka si dokáže život ve skafandru zpříjemnit. Má můj obdiv.

jelad
02. dubna

Člověk zredukovaný do pokřiveného a odumírajícího shluku nevzhledného masa a kostí - uzamčený v těsném prostoru uvnitř neviditelného skafandru, ze kterého kontaktuje „živý“ svět pouze skrze mrkání víčka levého oka. Ve svém doživotním exilu - uvnitř sebe sama - však tento pozemský kosmonaut, „zlověstný pták se zlomenými křídly“ a „papoušek bez hlasu“ zachytává kousky života, které vytvářejí magickou a krásně smutnou mozaiku - pro ty, kteří nejsou živoucími mrtvolami - banálního a přízemního bytí. Zatímco tělo je uzamčeno na tisíc západů a správný klíč pro jeho opětovné vypuštění do světa „chutnajících“ život neexistuje, duše si létá na výlety - jako motýl, skrze které její paralyzovaný zhmotněný představitel ochutnává a vstřebává všechno, čeho se dřív do sytosti nenabažil, a konečně tak chápe to pravé kouzlo existence. Bohužel až potom, co se do ní už nemůže plnohodnotně vrátit. To, co se vytváří uvnitř fyzicky zhrouceného a zdevastovaného člověka, je skutečný a jedinečný svět ze slov - ze slov a vět tak jedinečných a neotřelých, až to bere dech. Pro nezúčastněného je to exkurze do bájné země za hranice běžného chápání, jiná planeta, jiná galaxie, jiný vesmír, ohromující a neskutečně jímavá. Vášnivá touha po sebemenším doteku a šelestu života neprostředkovaného z dopisů přátel nebo obrazovky televize je bolestná, ale zároveň ohromující.
Kdyby člověk jen na pár chvil vnímal život tak, jako Jean-Dominique po jeho fatální nehodě, miloval by život jako nikdy. Burcující.

„Využívám Sandrine, abych slyšel své blízké po telefonu a zachytil tak v letu kousek života, tak jako chytáme motýla.“

„Nic mi nechybělo, kromě mne. Já jsem byl jinde.“

„Jakým paradoxem čas, který je zde nehybný, tak nezřízeně letí?“

„Existuje v tomto vesmíru klíč k otevření mého skafandru? Linka metra bez konečné zastávky? Dost silná měna na to, aby mě vykoupila na svobodu? Musím hledat jinde. Odcházím.“

„Nejenže jsem byl vyobcovaný, ochrnutý, němý, napůl hluchý, zbavený všech potěšení a zredukovaný na bytí medúzy, ale navíc jsem byl strašlivý na pohled. Byla to jen poslední rána po sérii katastrof, takže jsem dostal záchvat nervózního smíchu, a rozhodli jsme se brát to jako dobrý žert. Moje radostné chroptění nejprve Evženii zmátlo, ale pak se nakazila mou veselostí. Smály jsme se, až nám tekly slzy. Městská kapela začala hrát valčík a já jsem byl tak veselý, že bych rád vyzval Evženii k tanci, kdyby k tomu byla příležitost. Byli bychom kroužili po kilometrech dláždění. Od té doby kdykoli se dostanu do velké chodby, vidím u císařovny trochu jízlivý úsměšek.“

Kíťovec
02. dubna

Četbou této knihy vlastně příjdete na to, že si nevážíte ničeho, co máte. A pokud ano, i tak Vám spousta věcí přijde samozřejmých. Možná je to dobře, to k mládí patří, ale co když o to všechno přijdete???

ber-tram
12. března

Úsečnost a roztěkanost odpovídá technice záznamu, nouzové a unikátní. Jiný by totiž knihu napsal takříkajíc bez mrknutí oka. Tady to ale vážně nešlo.
Ať text pojmete jako bilanční zpověď či poetické vzpomínky, vždy s ponětím, jak pracně a trpělivě se muselo každé písmeno - slovo - věta - kapitola nasnímkovat do leporela myšlenek. 8/18

Natyna3
29.11.2017

Čtivě napsaný silný příběh, který mi velmi připomněl knihu Druhý dech.
Neni možné se zcela vcítit do autorových pocitů, protože podle mě si nikdo z nás neumí ani představit, jaké to je žít se syndromem uzamčení, pokud se můžeme volně pohybovat a není pro nás nic lehčího, než prostě promluvit, když chceme vyjádřit nějakou myšlenku.
Uvědomila jsem si, že všechny ty všední, samozřejmé činnosti, které denně vykonáváme by vlastně samozřejmostmi být vůbec nemusely. Někdy stačí jeden okamžik a vše je jinak.

DasaN
07.08.2017

Svět viděný očima člověka, který je upoutaný na lůžko a je velmi smutný. Krása této knihy je to, že po jejím přečtení si člověk uvědomí, jak dokáže být život pomíjivý.

amelie.m
01.08.2017

Syndrom uzamčení je pro mne naprosto šílená a nepředstavitelná věc. Jenže jsou v životě situace, kdy prostě nemáme jiné možnosti. Karty jsou rozdány.

Myslím si, že kdyby měl autor možnost zapisovat si své myšlenky sám, kniha by byla úplně někde jinde. Nicméně oceňuji tu vůli dotáhnout věci do konce, zvlášť za takových podmínek.

Zamýšlím se i nad používaným systémem skládání slov. Přijde mi poměrně nezáživný a složitý.. asi bych se v té situaci pokusila o změnu.

MOu598
27.07.2017

Četla jsem v lednu 2013. Podle mých poznámek:
Knihu nadiktoval tím, že přivřel oko, úplně ochrnutý člověk.
Útlé, dobře psané.
Určitě v těžké situaci, ale nějak mne to nedojmulo.

m.valova
27.05.2017

Určitě obdivuhodné jakým způsobem byla kniha napsána,hrozné když si člověk uvědomí že je uvězněn ve vlastním těle a že už nikdy nebude žít vlastním životem,ale jinak mě kniha moc nezaujala.

negramota
18.04.2017

Poprvé mě knížka dojala k slzám. Má oblíbená. Značně ošoupanou nejen od častého používání, ale i od půjčování známým, jsem ji kdysi z vděku za pomoc věnoval kamarádovi. Docela toho lituju.

LordSnape
15.01.2017

Viděl jsem film a dostal mě. Ke knize mě přivedla zvědavost. Je veliká škoda, že Bauby nerekapituluje svůj život, protože by to bylo určitě zajímavější, když se všeobecně vědělo, že má rodinu a zároveň i milenku. Ve stavu, v jakém ho osud zanechal, by nikdo z nás nechtěl skončit a tak je úctyhodné, že vůbec kniha vznikla. Ale to jeho hraní si na tátu od rodiny, co najednou těžce miluje svou ženu a nezáleží mu ničem jiném jsem mu tak nějak nevěřil. Jeho život určitě ovlivňovaly peníze a postavení, to rázem ztratil a tak se upnul na to, co mu zbylo. Obdivuji jeho manželku, že to zvládla a lituji jeho děti. Nicméně kniha je to zajímavá, ale ne tak silná jako film. Určitě ale o něčem vypovídá. Na to si ale čtenář musí přijít v průběhu čtení sám.

triatlet
13.09.2016

ESARINTULOMDPCFBVHGJQZYXKW
ESARINTULOMDPCFBVHGJQZ
ESA
ESARINTULOMDPCFBVHGJ
ESARI
ESARINTULOM
ESA
ESARINTULOMDPCFBV
E

monika3575
06.09.2016

Velice dojemná kniha, jelikož čtenář ví, co je v pozadí. Že tahle hrůza není výmysl, ale skutečné utrpení několika nešťastníků. Nedovedu si vůbec reálně představit, jaké to je. Čeho se člověk násilně musí vzdát, s čím vším se musí smířit, co málo mu najednou stačí ke "štěstí". Ale kniha jako taková mě bohužel tolik nezaujala. Také jsem vlastně čekala "něco víc" a TO je mi líto.

Lucissia
05.09.2016

Tak nevím, asi jsem čekala něco víc. Věty mi přišly dost šroubované, leckdy jsem se už ztrácela a marně hledala jejich smysl. Nicméně hodnotím čtyřmi hvězdami, nelituju, že jsem ji přečetla. Jen se k ní už asi nevrátím. Ovšem, kdo si na takový styl psaní potrpí, bude spokojen. :-)

dulenka
02.05.2015

Obdivuji Jeana, jak i v tak šíleném stavu dokázal dát světu najevo, že se nevzdává*** a hlavně i jeho terapeutku, která nezlomila hůl a trpělivě se snažila dorozumět s motýlem uvězněným ve skafandru ***** Kéž by takových empatických lidiček bylo víc****

aannyy
18.03.2015

Zajimava kniha, ktera cloveka donuti zamyslet se nad vlastnim zivotem a je vdecny za to, ze muze chodit, mluvit a zit.

BarčaK
10.03.2015

Tuto knihu nelze hodnotit tak jako jiné knihy - alespoň já to nedovedu, protože je to úplně něco jiného... Knihu si určitě schovám do knihovničky a tam taky zůstane. Něco ve mě zanechala...

VladkaBU
08.07.2014

... příběh, u kterého je člověk rád, že chodí, může komunikovat, prostě žije. Stojí to za zamyšlení, zdravého života je třeba si vážit

Karcoolka2210
21.03.2014

Neviem čím to bolo, ale táto kniha ma nejako nezaujala. Čítala som slovo za slovom, stranu za stranou, ale vôbec som netušila o čom čítam. Možno za to mohol fakt, že som to čítala v angličtine. Vlastne nie, síce som knihu prečítala, ale pri čítaní som vždy bola myšlienkami niekde inde. Takže nezaujala. AJ

Darabaka
28.11.2013

Od tohoto autora jsem stále sháněla titul Motýl a potépějící se zvon (s tímto názvem jsem ji našla v jiné knize jako doporučenou...), ale asi je to tato Skafandr a motýl...

aluskacz
22.10.2013

Ke knize mě přivedl zdravotnický seminář. Autora a jeho "vymrkanou" knihu obdivuji. Po přečtení vás to donutí se zamyslet nad životem a jak je důležité být zdravý..

Ruxandra
21.08.2013

Velmi zajímavý a smutný příběh a rozhodně nezáviděníhodný osud...
Doporučuji přečíst, mě to donutilo se nad ledasčím zamyslet. Docela by mě zajímalo filmové zpracování.

Lucisatko
29.07.2012

Velmi silný příběh o osudu jednoho muže.

marataheja
24.06.2012

Knihu jsem vyhledala po shlednuti filmu a muzu rict jen jedno - stoji to za precteni (film je uzasny a hodne realisticky natocen, take vrele doporucuji).

st.me
28.03.2012

Bylo mi řečeno, že u téhle knížky si pobrečím. Fajn, řekla jsem si a pustila se do čtení. Slzy ale nepřicházely, jejich místo obsadil úžas a občas i úsměv. Nemohla jsem se ubránit tomu, obdivovat autorovu smyslu pro humoru, ironii a sarkasmu, které si zachoval v takové situaci. Často se mi stalo, že po přečtení kapitoly, jsem se zamyslela nad tím, co mám.

Původně jsem chtěla dát hvězdy 3, protože kniha mi byla docela vychválena a já čekala víc, ale za způsob jakým byla "napsána" si zaslouží 4!

RADOST
24.02.2012

Hrozná nemoc a obrovská životní síla byly příčinou napsání této knihy, sdělující pocity paralyzovaného autora.
Cituji jeden z nich: "Nic mi nechybělo. Kromě mě. Já jsem byl jinde."

Ikkju
02.01.2012

Přiznám se že mě to moc nezaujalo, ikdyž samozřejmě okolnosti vzniku románu jsou hodně husté...

zuzulique
30.12.2011

Musím priznať, že v tomto prípade ma viac zaujal film. Videla som ho prvý a myslela som si, že kniha musí byť bombastická...ale zrejme k tomuto príbehu je lepší vizuál...

ŽabákDokvákal
28.02.2011

Neskutečně dojemný příběh podle skutečné události! Sice je to velmi smutný příběh, ale po jeho přečtení máte chuť jit a prostě...ŽÍT a užívat si každou chvíli Vašeho života.
Podle života autora byl natočený stejnomenný film, který mě k této knize přivedl. Rozhodně doporučuji každému jak knihu, tak i film!