Beltrix komentáře u knih
Zatím nejlepší Shakespearova hra, kterou jsem četla. Postava Leara je tak krásně komplikovaná - jeho pýcha, stáří, otcovství, to vše vytváří silnou kombinaci, která však brání čtenáři s ním plně sympatizovat.
Do této knihy jsem se pustila na základě poměrně kladných hodnocení seriálu a musím přiznat, že se mi tím vrátila čtenářská vášeň. Vstoupit do nového světa (a obzvláště toho fantasy) je vždycky vzrušující a GrishaVerse nezklame. Byť je kniha psána v první osobě, tak hlavní hrdinka působí sympaticky, takže se to dobře čte; mým hlavním zájmem ale zůstává tajuplný Darkling.
Život Marie Stuartovny, královny skotské, byl opravdu plný tragických událostí. Kniha Antonie Fraser mísí poměrně dobře fakta se čtivým příběhem, byť v žádném případě nejde o historický román.
Nostalgický návrat do dětství prostřednictvím krásných veršovaných ukolébavek s nádhernými ilustracemi.
Obdivuju Johna Greena za jeho naprosto věrné popisy myšlenkových pochodů jeho postav. Aza a její spirálovitá úzkost mi byly okamžitě blízké. Byť se zde vyskytuje méně mrtvých hlavních postav než v jiných jeho dílech, tak stylem i námětem působí mnohem temněji, což je zajímavá změna od předchozích knih.
Téma knihy, o kterém jsem věděla jen málo, mě opravdu zaujalo, stejně jako příběh hlavních hrdinů z moderní doby. Malé příběhy velkých dějin, to Hájíček umí.
Příběh Fanny a jejího dospívání v bohaté rodině její tety byl zajímavější než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, přestože mnohem "didaktičtější", což se děje obzvláště v závěru, za který jsem musela ubrat jednu hvězdičku.
Co by se stalo, kdyby tato knížka neexistovala? Vůbec nic. Byť mě v knížkách nikdy famfrpál nebavil, tak knížka o něm byla z nějakého důvodu mnohem zajímavější. Autorka tady zajímavě zařadila komentáře postav, ale jen velmi málo. Knize by určitě prospělo, kdyby jich bylo víc. A ilustrace, které by se do tohoto typu knih jednoznačně hodily, bych spočítala na prstech jedné ruky.
Po přečtení téhle knížky se cítím stará, byť jsem jen o deset let starší než hlavní hrdinové. Obávám se totiž, že období, kdy slova měla opravdu hluboký význam, kdy jsem mohla poznávat svět a jen zlehka ochutnávat jeho strasti, kdy bytí samo o sobě bylo elektrizující už mám za sebou. Nicméně bylo opravdu skvělé se do té doby vrátit a skláním se před autorem, že zvládl toto období tak bravurně popsat.
Opravdu skvělá kniha, které lze jen stěží něco vytknout - postavy působí realisticky a povětšinou sympaticky, děj svižně ubíhá a nepředvídatelně se kroutí a poněkud cynický náhled na celý příběh tomu dodává skvělou atmosféru.
Klasicky dobrá kniha od Ricka Riordana, která poskytne vhled do světa tentokrát egyptských božstev. Bohužel na rozdíl od Percy Jacksona nejsou Sadie a její bratr příliš zajímaví vypravěči.
Rozhovory mám ráda ve všech podobách a tahle sbírka rozhovorů má navíc ještě opravdu výrazný intelektuální přesah. Nabízí pohled na knihu jako médium, její vývoj i náznaky její budoucnosti, to vše doplněné osobními zkušenostmi obou zpovídaných.
Ideální kniha pro zopakování si informací z biologie, které jsme už možná ze školy zapomněli. Autor píše velmi přístupnou formou a nezaměřuje se jen na fakta, ale popisuje i průběh toho, jak vědci na určité objevy přišli.
Spojení Pratchetta a Gaimana přináší opravdu skvělý výsledek. Hrdinové jsou velmi působiví, situace, v nichž se ocitají jsou místy komické a místy napínavé, stylu psaní není co vytknout.
Shakespeare mě nikdy moc neoslovoval, ale tohle dílo je výjimkou. Macbath je velmi promyšlená postava a jeho progres, či spíše sestup, je opravdu fascinující sledovat.
Už dlouho jsem si tak toužebně nepřála, aby hlavní postava konečně zemřela.
Překlad Vladimíra Šrámka je opravdu vynikající, dává čtenáři možnost si vychutnat popisovaný příběh bez toho, aby musel mít po ruce vysvětlivky k porozumění rozsáhlých epitet používaných k popisu jednotlivých postav a především bohů.
Závěrečné díly to mají vždy těžké, ale myslím, že Krev polobohů se povedla.
To, že se autor rozhodl věnovat každé postavě stejný počet kapitol, vedlo k tomu, že jsou kapitoly velmi krátké a nepůsobí jejich dělení přirozeně. Jinak jde stále o fajn příběh, kde polobohové získávají schopnosti naprosto bez tréninku a bez větší námahy.
Děj a témata této knihy jsem znala již před čtením, ale překvapilo mě, jak dobře dokázala autorka vše podat. Navíc se jedná o jednu z mála opravdu povedených knih s dětským vypravěčem, který je opravdu uvěřitelný a sympatický.