bee88maja komentáře u knih

Nicota, všechno kolem pokrývá sníh nebo popel. Za mne velmi silný příběh. Ta neurčitost v kontrastu s velmi drsnou surovostí, pod oparem metafor. Depresivní vhled do kontrastu morálky a pudovosti člověka... ve finále reálnější, než vyhlídky na ráj s piňacoládou v ruce...

14 16.01.2024

Baví mě, co ve mně Murakamiho texty probouzejí. Touhu poslechnout si Schumanna a jeho Karneval, protože jsem barbar a neznám jeho skladby. Zavřít oči a nechat se masírovat opicí, s kterou popijím sklenici piva. Geometrické rovnice, které si pohrávají s filosofií života a smrti. Je a není. Jsem tady a nejsem. Teorie relativity. Můj Einstein ve světě literatury, to je pro mne Murakami.

6 14.01.2024

Severní vítr je krutý, i když je vedro na zalknutí :).

Nebylo to zlé, ovšem ten závěr mi přišel, šup honem rozplést všechny nesrovnalosti, ať máme čištý stůl. Napnutost, kterou od podobných žánrů trošinku očekávám, se nekonala. Za mne byly obyvatele ostrova, trochu průhlední :) anebo už nevěřím na neposkvrněné a mírumilovné pozemšťany :))

2 08.01.2024

Pokud čekáte, že v této knize najdete recept na to, jak ukočírovat myšlenky a zbavit se jich: Rada typu nechte myšlenku být myšlenkou, je pro overthinkery docela těžko proveditelná záležitost. Jinak jsem se u knížky docela nasmála, protože autoři celkem přesně vystihli myšlenkové pochody tzv."brouků v hlavě". Kniha stojí za přečtení. Ale knihy typu: máme zaručený návod, jak se něčeho zbavit, je tak trochu past :). Bacha na to :)

08.01.2024

Dostala jsem, co jsem od knihy potřebovala, smích i pláč. Zkrátka Oddychovka.

Bylo milé zavzpomínat, připomenout si, zaplakat si, zasmát se... ten cynismus mi sednul. Představivost autorky taky. Bylo to fajn. Vcítit se do hlavních postav za mne bývá jednodušší, když sami něco podobného prožijete... :)

7 29.12.2023

Bylo mi při čtení knihy, jakobych neustále usínala a probouzela se. Každá kapitola jiný obraz, jiný zvuk. Jakobych měla otřes mozku a vše sledovala v mlze.

Bylo to dobré, ale něco mi na tomhle díle nesedlo.... možná ten ukvapený závěr. Snad Ostrov mi sedne líp...

29.12.2023

Dotkni se slzy na dně mého srdce. Dotkni se bolesti, která křičí skrze slova deroucí se z mé rozervané duše. Křičím potichu, hledám jistoty a bezpečí. Oplzlost a chtíč.
Jsi tu se sklenicí vína v ruce, probudíš se a vše je pryč....

Tohle se mnou trošku zamávalo. Smekám a těším se na další příběhy z pera H.Murakamiho

8 29.12.2023

Otevírám knihu, abych porozuměla světu. Světu bolavých duší. Dětí alkoholiků. Nechtěných dětí. Dětí rozvedených rodičů. Zneužívaných dětí. Znuděných dětí. Dětí, které nikdo nemiloval. Dětí, které to chtěly jen zkusit.

Nejvtipnější na tom všem je, že některé závislosti tolerujeme a jiné odsuzujeme.

Jestli se společnost jednou probere, kdo ví, ale upřímně tomu nedávám moc šancí.

3 12.12.2023

Odborná literatura, pro rozšíření znalostí v oblasti laboratorní diagnostiky. Pro řádového laboranta těžké čtení. Pro studenty bakalářských oborů, doporučená četba ke státnicím. Díky praxi v mikrobiologické, PCR a biochemické laboratoři, shledávám knihu velmi užitečnou. Ovšem laborantský obor jde neustále kupředu a některé informace v této publikaci mohou být již nyní zastaralé. 10 let je v lékařství (medicíně) velmi dlouhá doba.

29.11.2023

Lidé, kteří znají své Ikigai už od útlého dětství mají velkou výhodu. Kdo to své Ikigai začne hledat až po třícítce, tak je tak trochu v ****(*)* . Za mne, mi kniha k nalezení mé životní cesty nepomohla, jelikož na ní potřebujete čas a tužku a papír. Což jsou atributy, které třicítkář prosté těžko hledá. Já vim, já vím. Výmluvy. Kdo chce najde způsoby, kdo ne, má ty výmluvy. .. tudíž svoje Ikigai ukládám k hlubokému spánku, až se ozve mé vnitřní dítě, že bych to jakože měla ještě zkusit, dám knize ještě jednu, poslední šanci. Teď aligato ikigai. See you later.

1 29.11.2023

Knihu jsem si pořídila v anglickém originále.
Ilustrace mne baví a jako milovník pandy jsem tuto knihu nutně potřebovala. Putování a příběh přatelství oslovuje mnohé generace. Když toužíte po něčem milém, co Vás pohladí. Jako např.medvídek Pů nebo Malý princ anebo Medvídek Paddington, Panda a dráček je další z mnoha roztomilostí s hlubší zprávou a symbolikou přátelství...

9 28.11.2023

Nejeden příběh ze záchranky Vám vžene slzy do očí, pokud jste trochu senzitivnější a brečíte,když člověk čelí boji na život a na smrt. Pokud obdivujete práci záchranářů, bude se Vám kniha jistě líbit.

Za mne jsem měla místy problém s posloupností rozhovoru, v momentě kdy to bylo hodně zajímavé a uvítala bych více detailů, otočilo se téma úplně někam jinam.

Pro laickou veřejnost velmi užitečné dílo, zejména kvůli adekvátním popisům, jak postupovat při první pomoci. A někdy si říkám i jako zdravotník, opakováni je matka moudrosti. Ten videokurz asi pro své blízké pořídím, aneb #kryjemevamzada :).

4 28.11.2023

Lidství mezi mučednictvím a nihilismem.

Již na stránce číslo 14, jsem měla v očích slzy, cítila jsem bezmoc, a chtělo se mi zvracet. Co je krutější než dítě páchající násilí na jiném dítěti?

Kdo jednou zažil šikanu, s ním kniha nejspíš zarezonuje. Nihilismus. Náhoda. Mučednicky vydržet všechno to příkoří.

Filosof ve mně plakal a plakal. Bylo to bolestné, ale ta surová pravda nihilisticky podaná jednoduše - zafungovala.

4 22.11.2023

Zavzpomínat si na časy dávno minulé. Z pohledu dítěte. Pogy, Bravíčko, Divoký Anděl. Nostalgický úsměv zaručen. Oddychová literatura, žádné filosofické dílo. :)

2 19.11.2023

Čokoládové pralinky paní prezidentové (Washingtonové) Je to trošku jako kdybyste toužili upéct Masarykovy koule. :))))

Kniha je naditá rozmanitými recepty, zejména pravé Americké nátury. Pokud nejste diabetici, tak po uklohnění těchto dobrot nejspíše budete. :)) sugar is everywhere!!! :)))

Ale zpět ke slovům a knize jako takové. Dýchne na Vás vůně domova, taková ta touha hledání, touha kořenů. A za mne se ve Vás probudí touha vyrazit do Itálie, pokud jste tam ještě nikdy nebyli. A pokud jste Itálii zažili, oživí to ve Vás mnoho vzpomínek. :)))

Domov je tam, kde tvé srdce šťastné je :)

10.11.2023

Chtělo by se mi věřit, že žijeme v lepším světě, kde knihy nemají k realitě blíž než mají žurnalisté.

Odvěký strach z druhých a neznámých, závist, není tohle už popisováno v hrách řecko-římských? I takový Shakespeare by mohl vyprávět. Ba lidé neodmyslitelně nepoučitelní tvorové, imrvére vrhají se v ústrety krvelačné zkáze. Bojím se zla skrytého v našich srdcích, které udeří dnes/zítra. Nenávist plodí nenávist. Opravdu po tolika staletích válek věřime, že válka a nenávist k jinému vyplodí mír?

Kolik ptáčků tohle bude muset zažít, abychom řekli hromadně dost?!!!

4 07.11.2023

A jeje, další neuvěřitelně modré oči. Opravdu? Za mne je tahle serie symbolem oddychu, pousmání a mravenčení při milostných scénách. Dala bych si sklenku šampaňského k tomu. A možná ochutnala šneky....Nebo aspoň přikusovala Croissant.

Libí se mi obálky českého vydání série, ty bych opravdu vyzdvihla. Vtáhnou vás do dané scenérie. A necháte se ovívat větříkem,přičichnete vůni půdy a hroznů.

Ale to hlavní jsou přece postavy. Kluk/Muž potká holku/ženu, šmodrcháníčko a nakonec jsou stejně spolu...

Červená knihovna, není o výrobě vína, milé dámy :))

3 07.11.2023

Když jako dítě chcete být veterinářem a měli jste tu možnost navštívit Irsko (zejména východní pobřeží), pak Vás to vcucne.

Vybavili se mi místa, která jsem sama navštívila. A v romantickém oparu vzpomínek zasazovala jsem do nich děj knihy.

Smála se, brečela a zároveň jsem se proklínala proč jsem na tu veterinu nakonec nešla?

Irsko a zvířáta...reálnější pohled na tak zajímavé povolání...

1 07.11.2023

Když Vás kniha osloví názvem. Po otevření zjistíte, že originál napsal v roce 1988.

Někdo tomu říká náhoda, já tomu začínám říkat osud.(pro romantiky)

Nebo si vytvářím svou realitu.(pro racionalisty)

Tohle je moje první kniha od Murakamiho, a mrzí mne, že jsem s ním nezačala dřív. Nu asi dozrál čas.

Tancuj, tancuj mne odvál přesně na to místo filosoficky romanticky i mysteriózně, jako rozený detektiv a paní Coloumbová, chtěla se vrátit za ovčím mužíkem.

Slyším piano, šum LP desky...přetáčení magnetonových pásek... retro a japonský smysl pro detail a mistrnost chaosu.

Vše krásně v oparu...

5 07.11.2023

Na tuhle knihu jsem se moc těšila, říkala jsem si, co dalšího se dozvím v rámci osvěty a boření mýtů.

Ovšem uvnitř jsem našla velkou dávku pokrytectví, která mi přišla nefér, vůči těm, kteří by rádi byli osvícení a mýty bořili.

Jak žít dobrý život? To Vám asi neporadí žádná kniha. Dělat věci jinak, než většinová společnost je těžší než se zdá, a to i pro samotného autora.

Pokud chci lidem radit jak žít, měl bych být sám příkladem. Pokud jim radím něco, co sám nedělám, pak je to pro mne trochu pokrytecké...

Za mne jsem pochopila jediné, dokud nebudou lidé toužit po životě v jurtě s vlastní zahrádkou bez závislosti na moderních udělátkách, pak budou vice či méně zabořeni v kolosu konzumu. Řekne mi někdo, co je ta správná míra konzumu? Člověk je pohodlný tvor a ze své pohodlnosti málokdo umí slevit. Včetně mne nebo i Vás, kdo čtete tyto řádky.

Podle sebe soudíš ostatní? Říkáte si? Pozoruju a poslouchám druhé kolem sebe a občas se zeptám, jestli si dokážou představit život bez auta, vody, tepla, nákupu věcí, které nutně potřebují... většina z nich říká ne a někteří vůbec nechápou na co se ptám. Tenhle konzumní svět je pro lidi, kteří se do něj naroďí tak přirozený, že se nad nedostatkem nezamýšlí...

Možná jsem se měla překonat a knížku dočíst, třeba bych v ní našla nakonec odpovědi na své otázky, ale ta vlna nechuti byla silnější. Omlouvám se.

Zcela neskrytě a pokrytecky :)

3 07.11.2023