Bája89
komentáře u knih
Už zase vyšlo slunce
J. H. Krchovský (p)
Temné, melancholické a velmi sympatické. Místy řezavé jako rozžhavené uhlíky. Mé první setkání s autorem a rozhodně ne poslední.
Moje matka Marlene Dietrichová
Maria Riva
Odposlechnuto jako audiokniha a byl to neskutečný zážitek. Vilma Cibulková jako Marlene byla skvostná. Naprosto dokonale vystihla Marleninu náladovost, hrdost a osobitost. Neméně dokonalá byla i Jana Stryková jako Maria Riva. Kniha nabízí čtenáři/posluchači velmi otevřené vzpomínky dcery slavné matky na ženu, která se stala idolem a ideálem. Před lety jsem četla knihu To jsem já, takže jsem už věděla o některých slavných avantýrách viz. Remarque nebo Gabin a dalších životních událostech. Přesto jsem byla nesmírně zvědavá na pohled Marie Rivy. Marlene byla bezesporu ve všech směrech úžasná a krutá zároveň. Silná a slabá. Milovaná i nenáviděná. Žena, která se stala legendou už za svého života. Hvězda, která vyšplhala až na vrchol, ze kterého dopadla na absolutní dno a zbytek svého dříve velmi aktivního života v podstatě promarnila a propila. Co musím ještě vypíchnout je vypravěčský progres. Z nadšeného dětského vyprávění jsme se spolu s vypravěčkou přerodili do zralé ženy, jejíž vyprávění bylo věcné, lidské ale ne vyčítavé nebo zahořklé. I když by na to měla plné právo. Rozhodne doporučuji.
Laskavosti
Eva Černá
Příjemná chvilka s českou poezii. Laskavosti jsou opravdu drobnými střípky radostí. Několik básní jsem si poznamenala vedle, a to je už co říct. Časem se k nim vrátím.
TMBOOK
TMBK (p)
Ano, pobavilo. Ale tak nějak si nejsem jistá, že si to zasloužilo knižní podobu. Jsou zkrátka věci, kterým sluší víc internet než papír. Nadšenci plesají a praktici litují promarněného papíru.
Žal je to s křídly
Max Porter
Knihu jsem si pořídila v Levných knihách jako rychlou záchranu při čekání v čajovně. A v podstatě jsem byla spokojená. Graficky i obsahově mě bavila. Ale obávám se, že za pár měsíců nebudu už ani vědět, o co vlastně šlo.
Už měkoně vyvádějí
Dagmar Urbánková
Takové rychlé čajové čtení, které místy pobaví. Člověk sám zavzpomíná na své dětské omyly.
Láska, vztahy a přátelství
Don Miguel Ruiz (p)
Myslela jsem si, že v rámci poslechu audioknih zdolám úplně všechno. Tato kniha je důkazem mého omylu. Spíš mě iritovala.
Rusovláska u cesty
Anne Tyler
I s odstupem času jsem z knihy spíše rozpačitá. Asi je to ten případ, kdy je mi krása onoho příběhu naprosto skryta.
Bratrstvo neohrožených
Stephen Edward Ambrose
Odposlechnuto jako audiokniha. Ze začátku jsem měla problém se stylem, jakým je kniha napsaná, ale po čase jsem si zvykla a naprosto si mě podmanila. Byla jsem nadšená a prožívala s rotou E jejich starosti, strasti a ztráty. Je pravda, že jsem od začátku věděla do čeho jdu, před lety jsem viděla stejnojmenný seriál od HBO, ale co jsem dostala mě dostalo. Teď to totiž bylo úplně jiné. Rota E byla úkaz, který pro nás Ambrose zaznamenal a Dick Winters, kdo by za ním nešel až do pekla?
Víc než žena
Caitlin Moran
Caitlin je literární láskou už dob mých vysokoškolských let, kdy mi pod ruku padlo "Jak být ženou" a poté i "Morantologie". Tahle ženská je čtenářská sázka na jistotu, ale je mi jasné, že nemusí sednout každému. Já jako britofil ji miluju. Pokud jste poučený čtenář, tak víte, že vás Caitlin zaručeně pobaví, ale tentokrát to bylo jiné. Byla i vážná a ukázala nám své rodičovské trápení a bezmoc. Přesto je stále vtipná, výstižná, ironická o něco starší a úplně jinde.
Bledý jezdec
Laura Spinney
Překvapivě příjemné čtení, které mě téměř celou dobu neskutečně bavilo. Místy i fascinovalo. Ke konci to bylo horší, Čína a její boj se Španělskou chřipkou mě už tolik nebral. Mnohem víc mě zaujala situace, která ve 20. letech panovala v celé Americe. S ohledem na dobu, ve které se teď nacházíme se jedná o vskutku zajímavý vhled do doby minulé, kdy lidstvo klátila choroba, se kterou si neumělo vůbec poradit. Zdá se, že i po více než 100 letech jsme na tom stále stejně. Přesto nám Bledý jezdec nabízí nespočet zajímavých informací, lidských příběhů a osudů ovlivněných tím, že H1N1 vyhubila přes 100 milionů obyvatel planety. Za mě jedna z těch povedenějších knih, které jsem letos četla.
Neni se čeho bát
Jacques Prévert
Příjemná poetická chvilka s Prévertem. Objevila jsem ho čirou náhodou a hned si mě získal. Velké díky patří nepřekonatelnému přednesu Martina Hofmanna. Mou milovanou básní je i díky němu "Zahrada" v překladu Petra Skarlanta. Ta se v tomto malém dílku nachází v poněkud jiné úpravě jiného překladatele, ale i tak jsem si čtenářsky přišla na své. Pokud laškujete s poezií, tak je Prévert tou správnou volbou. Opravdu se není čeho bát.
Poslední promítač ze Sudet
Dalibor Funda
Odposlechnuto jako audiokniha v úžasném podání Jiřího Lábuse. Krásné, lidské, úsměvné i smutné a velmi krátké. Než se člověk/čtenář/posluchač rozkouká, tak je konec.
Pirátský guláš
Neil Gaiman
Povedená rýmovačka s pěknými ilustracemi. Ale na Gaimana poněkud slabota. Po dočtení to v člověku moc nezanechá.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Tady mi zlomila můj čtenářský vaz skutečnost, že jsem si nepřečetla anotaci. Velká chyba neb jsem byla naladěná na prvorepublikový patos, avantýry a život tehdejší nejen filmové buržoazní smetánky. A co jsem dostala? Depresi, zmar, šeď, zvrácenost a krutost 50. let.
Toužila jsem po lesku s slávě salonu Podolská. V pravdě samotný název je poněkud zavádějící, ale na Rusovlásku u cesty rozhodně nemá.
Z postav si mě získala hlavně Milena, o kterou jsem se bála. Nějakou dobu jsem byla dost roztrpčená, že nevím, co se s ní vlastně stalo, ale pak...
A co mě neskutečně drásalo, byly ty poeticko-socialisticko-budovatelské vložky. Opět vyslechnuto jako audiokniha.
Vražda na ostrově Camino
John Grisham
(+ SPOILER) Odposlechnuto jako audiokniha ve velmi zdařilém podání Aleše Procházky a také první literární setkání s Grishamem. Začátek knihy byl skvělý, byla jsem příjemně překvapená a nadšená. Příběh se začal ubírat velmi zajímavým směrem. Ale pak se něco pokazilo a děj se začal vléct, zamotávat a zbytečně překombinovávat.
Trochu jsem čekala, že vrahem bude někdo z ostrova. A nemohla jsem se dočkat toho klubka napjatých vztahů, lží a klamů. A ono nic. Zároveň mě dost mrzelo, že se v příběhu více neobjevily ony autorky erotických románů. Dámy měly slušně našlápnuto na to, aby v příběhu sehrály větší roli. Jednu chvíli jsem měla dokonce podezření, že právě jedna z nich by mohla být vrahem. Škoda. Po této zkušenosti se budu Grishamovi asi vyhýbat obloukem.
Andělská hra
Carlos Ruiz Zafón
(+ SPOILER) Tak jsem se těšila a takový to byl boj, abych knihu dočetla. Obávám se, že Andělské hře jako jediné uškodilo, že jsem četla Pohřebiště zapomenutých knih na přeskáčku (1, 3, 4, 2). Ač jsem se snažila moc nesrovnávat, tak jsem se tomu neubránila a kniha se zdá jako nejslabší díl celé série, který v tomto nerovném boji jednoznačně prohrává. Faustovské téma hraničící s fantasmagorií čtenáře spíš mate. Přesto se jedná po jazykové stránce o skvost, a to nejen díky samotnému autorovi, ale i díky nepřekonatelnému překladu Atheny Alchazidu.
1/3 knihy byla za mě asi nejlepší, i přes svou rozvleklost. Bavila mě i část, kde David začal žít a sžívat se s Isabellou.
3/3 byla za mě akčním trápením. Jak jen se ze spisovatele, který se spíše huntuje, stane nezničitelný akční hrdina a bojovník na slovo vzatý v oblasti fyzického boje? Proč tam sakra byla zmínka o Olympijském stadionu? A jak to, že se Cristina začala tak rychle a efektivně hroutit? V pravdě mě chvílemi dosti zaráželo chování některých postav.
Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Stín větru a Labyrint duchů jsou skvostem a i Nebeský vězeň se zdá býti rázem mnohem povedenější. I když je jen španělskou variací na Hraběte Monte Christa.
Čtení Andělské hry jsem dlouho odkládala, i proto, že to bylo mé poslední "první" setkání s touto sérií. Těšila jsem se, že poznám blíže toho slavného Davida Martína, ale neklaplo to. Julián Carax zkrátka všechny válcuje. Zároveň byl mnohem démoničtější než onen patron s "vlčím" pohledem. Z Caraxe jsem měla ze začátku skutečně strach, ale z Corelliho nikoliv.
Po dočtení mě zachvátil smutek, zmatení, zmar, rozpačitost a lehká roztrpčenost smíchaná s pocitem viny, že nejsem nadšená a Carlos to ze spisovatelského nebe vidí a smutní. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že právě tento díl je do celé série tak zvláštně násilně našroubovaný.
Eva tropí hlouposti
Fan Vavřincová (p)
Krásné, hravé, kouzelné a poeticky rozverné. Příběh Evy, která tropí hlouposti vás rozesměje nahlas i přesto, že je pro čtenáře/posluchače notorický známý díky filmovému zpracování. Osobně jsem se několikrát nahlas rozesmála. Dokonalý balzám na duši. A neskonalý obdiv ke stoickému klidu tety Pa. Neodolala jsem a sáhla po audioknize v podání Jana Zadražila, který velmi mile překvapil. A pak už zbývalo jen pustit si opět film a všímat si drobných rozdílů mezi knihou a filmem.
Iluze
Jeffery Deaver
Další případ dua Rhym/Sachsová a další audiokniha v nepřekonatelném podání Jana Vondráčka. Po Iluzi jsem sáhla v rámci letošní čtenářské výzvy a byla jsem s ní spokojenější o něco víc než s Kamennou opicí. Nicméně to dost často působilo jako kouzelnický galimatyáš, ve kterém Deaver uměl občas překvapit a povodit za nos čtenáře, posluchače i Rhyma. Přesto jsem dost bojovala s překombinovaností a těžkou uvěřitelností příběhu.
Opuštěný palác a jiné židovské pohádky
Vida Neuwirthová
Odposlechnuto jako audiokniha na jeden zátah. Krásné a plné morálního ponaučení. A jako správné pohádky ani zde se čtenář neobejde bez nadpřirozena, kouzel a podvodů.