Rusovláska u cesty

Ultratenká knížka, která mě zaujala krásnou obálkou a přečetla jsem ji během chvilky…
Prostě se mi líbila.
Jsem ráda, že jsem na ni v knihovně natrefila.
Ne můj běžný žánr, ale mile mě příběh potěšil. Čte se ohromně dobře, autorka má pěkný styl psaní.
No a mě příběh Micaha zaujal a ráda jsem si ho přečetla.
Nenáročné a milé čtení.
Mohu doporučit.

Bylo nebylo...je to vlastně čtení, které vám nic nebere ale zase ani nic extra nedává.
Děj plynul lehce, rodinné vztahy popsané hezky.Myšlenka minulosti,která zaklepe na dveře je reálna ale tak nějak mě to až tak moc nenadchlo.

Takové poklidné, pohodové a naprosto zapomenutelné.

(SPOILER) Nenápadný děj, rozsahem spíš novela nebo delší povídka. Přišlo mi ale, že se do těch 160 stránek vešlo dost: životní zklamání, útěk do rutiny a stereotypu, lpění na drobných detailech, které (aspoň zdánlivě) dávají existenci smysl… jeden obyčejný lidský život, který ve své všednosti plyne a plyne. A pak náhlý pocit opuštěnosti, smutku, a konečně pochopení, že věci nemusí být perfektní, aby byly cenné a stály za to. Za mě zajímavé vybočení z mainstreamu.

Čekala jsem víc, taková rychlovka přečteno za dva večery, bohužel jsem stále čekala co se stane nějaké rozuzlení...a nic. Jen tedy krásný přebal.

Kdyby se mi tato kniha nedostala do ruky, nic by se nestalo. Nevidím v tom nic úžasného. Prožijte pár běžných dní s hlavním hrdinou Micahem. Jediné co tam bylo pro mě zajímavé byla "návštěva" Brinka. Velmi velká oddychovka.

Tak má to své světlé stránky. Ta rodinná večeře například (falešní hasiči lol).
Ale něco chybělo. Nejen, že mi Ove nasadil laťku moc vysoko. Horší bylo, že paní autorka vychází z dob, kdy čtyřicátník = dědeček - a je z toho postava, které je cca 40, ale chová se jako prototyp seniora, jen s chytrým telefonem v ruce. Navíc je to balvan, který by rád, kdyby se lidé v jeho okolí chovali jako počítače - buď mi dej jasnou chybovou hlášku, nebo ode mě nic nečekej.

Dokonalost. Zábavné a lehké čtení, které má zároveň hloubku. Styl humoru je přesně můj šálek kávy. Konec dojemný. Nádhera.

Ann Tylerová, nic víc asi netřeba dodávat.
Pro ty, kdo nečetli žádnou její knihu, doporučuju komentáře bekule, Boboking, Clair16, Lucienka220, eva3992. Příběhy A.T. jsou zdánlivě o ničem, nedramatické, nekonfliktní, ale určitě ne hloupé a nezajímavé. Čtenáři se mohou domýšlet, čím Micah mohl být, kdyby . . . a proč je nyní tam, kde je, a zdali mu tento způsob života vyhovuje (a to platí nejen o hlavním hrdinovi).
Za mě třeba Lorna, ta mě vytáčela!
Takže já určitě doporučuju; minimálně název - který skvělá překladatelka Marcela Nejedlá určitě zcela záměrně nezměnila, i když to bývá v našich končinách zvykem - je dokonalý a v podstatě vystihuje celou knihu. Zážitkem pro mě byl třeba Micahův Bůh dopravy, jak už zmínili mnozí přede mnou. Ovšem hovory se zákazníky taky občas neměly chybu:

"Tak přijedete? Prosím! Jaká je vaše základní taxa?" ptala se a zase použila ten svůdný tón.
"Osmdesát babek."
"Osmdesát," zopakovala. "To zvládnu."
"Osmdesát babek jenom za to, že vkročím do domu, bez jakékoli záruky úspěch. Vlastně spíš zaručuju neúspěch."
"O to nejde," ujistila ho. "Mou prací je vyřizovat půjčky."
"Vyřizovat půjčky?"
"Ve First Unified Bank. Mám k dispozici obrovskou spoustu peněz."
"To tedy určitě máte."
"Když to bude nutné, můžu něco zpronevěřit."
To ho konečně rozesmálo. Zeptal se: "Jak daleko bydlíte?"

Kniha podobná Holubovi, v něčem i Panu Theodorovi Mudnstockovi, ale přesto vyzní do prázdna. Kniha se dobře četla, ale některé postavy byly jen náčrtem, a pro mne osobně zmatečné. Nerozuměla jsem ani zachycení Micacha, tak jak bylo vyjádřené na konci příběhu, protože jsem ho v průběhu knihy vnímala jinak. A závěr byl pro mne nesrozumitelný - osobně jsem měla dojem, že Micach byl vmanipulován do chování, které nebylo jeho vlastní. Čím se tak strašně provinil, že musel žádat o odpuštění? Katarze, která byla autorkou asi zamýšlena v závěru knihy, pro mne byla nepochopitelná a cítila jsem smutek s manipulovaným Micahem. Takže za mne osobně postavy nesrozumitelné a nevykreslené.

Kniha se čte velmi dobře. Přesto nemám na konci až tak dobrý pocit. Vůbec jsem nepochopila konec, čím Micah ženu přesvědčil. Možná jsem se jen špatně soustředila?

Pěkná a kvalitní oddechovka, přečtena cca za šest hodin čistého času. Po delší době obálka nelhala, postavy byly opravdu dobře vykresleny, Micaha jsem si zamilovala od prvních stránek a držela mu palce.

Kniha se my moc líbila,dobře se četla,bavila mě.

I s odstupem času jsem z knihy spíše rozpačitá. Asi je to ten případ, kdy je mi krása onoho příběhu naprosto skryta.

Už dlouho jsem u knihy takhle nenudila.

Podobně jako "Běh času" pohodové poklidné čtení , dá se říct o ničem ale strašně krásně napsané, škoda že je tak krátká.Tylerová se blíží k tomu stát se mojí oblíbenou autorkou, opravdu moc pěkné počteníčko a koho by napadlo při pohledu na obálku že ta rusovláska u cesty je tam v celé své kráse?

Minimální děj, ale překrásně napsaný. Hlavní hrdina je občas na politování, občas na proplesknutí, je uvěřitelný. Moc milé čtení.

Knihy této autorky čtu moc ráda. Před lety mě zaujal její román Večeře v restauraci domov, takže jsem si ráda přečetla i tuto její nejnovější knihu. Autorčin empatický styl mě opět "dostal". Knihu jsem přečetla velmi rychle a ocenila dobrou znalost rodinného prostření, zejména velkých rodin, které se rády scházejí. Pobavila jsem se a také odreagovala od přehnaně sebevědomých a věčné utrápených postav, kterými se to v současné literatuře jen hemží. Doporučuji jako příjemné oddechové čtení, které můžete přibalit i do kufru na dovolenou.

Příjemná knížka na oddych. Zejména mě zaujal Bůh dopravy,to by bylo fajn,kdyby ho mělo víc lidí.