Bája89 komentáře u knih

Labyrint duchů. Kniha, na kterou jsem hodně dlouho čekala. A po zdlouhavém čtení mě docela uspokojila. Spojila v sobě všechny předchozí díly a dovršila slavnou ságu z Barcelony. Přesto by jí neuškodilo razantní zkrácení. Tři sta stran pryč a hned by to mělo jiný švih. Jak říká sám Carax: "Kniha není nikdy hotová, takže při troše štěstí nás opouští, abychom netrávili věčnost přepisováním." Ano, je to klasický Zafón, ale tentokrát s hromadou pentliček, které smáčí v hektolitrech krve napříč novodobými španělskými dějinami. Přesto jsou momenty, kde vás strhne a vy zatajíte dech. Umožní nám uzavřít příběh o Isabelle Sempere a potvrdí to, co jsem už dávno věděli. A jako třešničku na dortu si můžeme užít něžný návrat našeho milovaného Juliána Caraxe. Nesmím zapomenout na démonickou a úchvatnou Aliciu Gris, postavu jako vystřiženou z Caraxova románu. A právě proto budiž odpuštěny všechny fantasmagorické přehmaty a přešlapy. Za mě povedené zakončení, i když jsem s ním místy bojovala.

8 31.03.2020

Kniha je velmi dobře napsaná, slohově příjemná a čtenářsky přívětivá, ale obsahově jsme spolu trochu a ke konci hodně bojovaly. Je zvláštní, že něco, co je tak krásně napsané se tak špatně čte. Zbožňuju Karola Sidona, ale tohle mi prostě nesedlo. Sen o mém otci ještě ušel, i když jsem malého Karolka dost litovala, protože jeho dětství bylo jen křik, slzy, scény a obavy. Takový malý uzlíček nervů. Přesto to ještě šlo. Ale pak přišel na řadu Sen o mně. No a tady už to byl boj. Často jsem se zarazila a říkala si, jak moc je kniha autobiografická a jak moc se tam projevuje jakási autorská licence. Takhle je Karol velmi rozporuplná a rozháraná osobnost, čemuž se nemůžeme divit, pokud měl takové dětství. Možná, že za pár let mi kniha sedne víc. Teď ji jen založím do knihovny. Asi jsem byla příliš natěšená.

2 29.02.2020

Už jako dítě jsem milovala M*A*S*H. A pak se objevily paměti Alana Aldy Nikdy si nedávejte vycpat svého psa. Je to moc krásné čtení, vtipné, osobité, dojemné a plné emocí a laskavého humoru. Najednou se nám vykresluje obraz muže, který není jen tím šprýmařem Hawkeyem, ale skutečným člověkem, synem, mužem, otcem. Zkrátka Alan Alda. Přečetla jsem to všechno jedním dechem na dovolené a bylo mi smutno, že toho nebylo víc.

4 23.02.2020

Asi trpím nějakým zvláštním druhem čtenářského sebepoškozování, protože si to jinak neumím vysvětlit. Dobrovolně a s nadšením jsem se vrhla na nedokončený Divadelní román. Teatrální, groteskní a místy až absurdní příběh o mladém neúspěšném ruském autorovi. Bulgakov přináší satirický pohled na tehdejší divadelní scénu. Kriticky se vyhrazuje vůči zakladatelům MCHATu Konstantinu Sergejeviči Stanislavskému a Vladimiru Ivanoviči Němiroviči-Dančenkovi, Stanislavského metodě, a dokonce i zakladateli moderního dramatu Antonu Pavloviči Čechovovi. Přestože jejich život kritizuje, tak ho i bezmezně a vroucně miluje. Aby také ne, když v MCHATu nějaký ten čas působil jako autor a dramaturg.
Celá kniha je plná narážek na Čechova a jeho tvorbu. V postavě režiséra a spoluvlastníka divadla Ivana Vasiljeviče jasně vidíme Stanislavského, do kterého se mnohdy až hrubě naváží. Ale jedno se Bulgakovovi musí nechat. Psát uměl a jeho nedokončený román se mi četl opravdu dobře. Tahle nervy drásající kniha je divadelní verzí odi et amo.

Ač čtenář, tak povinná četba pro mě byla nutné zlo a nikdy jsem nic nečetla v době, kdy jsem musela. Když jsem jednoho dne v Levných knihách narazila na Petra a Lucii, řekla jsem si, že teď je vhodná chvíle. No, nebyla. Víte, čekala jsem něco víc, ale realita byla dost krutá. Ke konci knihy narazíte na část, která tam tak úplně nesedí a říkáte si, jestli to Romain psal na kšeft a potřeboval nahnat stránky. Nejsmutnější je, že jediné, co je na knize zajímavé je ten konec. Ale kvůli několika odstavcům to snad ani nemělo cenu číst. Přesně tohle je důvod, proč je na tom povinná četba tak zle. A nestačí ani skutečnost, že knížka je útlá. To je i Dáma s kaméliemi a ta vás přitom rozpláče. Petr a Lucie asi poputují do nejbližší knihobudky.

Zbožňuju Mary Shelley a když jsem narazila na Mladé romantiky, tak jsem si říkala, že to je ono. Tohle prostě potřebuju. Jenže pak se ukázalo, že veškerá čtivost knihy se zapomněla kdesi u Ženevskoho jezera. Než jsem se odhodlala k tomu, abych ji dočetla, tak jsem si odskočila ke třem dalším. Byl to boj a také velké zklamání. Navíc se autorka často zapomínala a čtenáře zahrnula hromadou informací, které člověka spíš zdržovaly, než aby pohnuly s dějem. Nebudu lhát, bylo tam několik světlých okamžiků a samotné téma je taky velmi zajímavé, ale uchopené dost tragicky.

2 20.02.2020

Pořídila jsem si tuhle knížku jen díky tomu, že v jejím vydání měl prsty Ben Aaronovitch no a byla jsem naprosto nadšená. Jsem velmi emotivní čtenář, který se u některých knih zvukově projevuje. A při čtení Poslední desky jsem byla trochu jako tichý blázen. Smála jsem se nahlas, rozčilovala se a občas nadávala na hlavního hrdinu. Ideální letní čtení, kdy si sednete k ledovému čaji a sníte s otevřenýma očima. Kniha je velmi čtivá, vtipná a napínavá. Samotná myšlenka, že ústřední postavou je vinylový detektiv mě mile překvapila a nebývale lákala. Závěr se také povedl a spojil obě strany desky, to kvituju.

12 20.02.2020

Na knihu jsem narazila během jedné noci literatury a po vyslechnutí první kapitoly jsem věděla, že tohle musím číst. Jenže...kniha je oproti první geniální kapitole naprosto odlišná. Čtenářsky nepřívětivá, plná fanatické psychoanalýzy. Dodnes nechápu, jak se mi podařilo prokousat se až na konec. Byl to boj. Hlavní hrdina - autor, byl nesnesitelný, nepříjemný a rozhodně se nedá říct, že bych se s ním dokázala jakkoliv ztotožnit. Příběh, pokud to tak můžeme nazývat, mi nic nedal. Nic ve mně nezůstalo. Kniha samotná brzy asi skončí v nejbližší knihobudce, aby uvolnila místo nějaké lepší. Běsy během čtení nesužovaly jen autora, ale i nebohého čtenáře, který má při četbě pocit zvláštního sebepoškozování.

2 19.02.2020

Upřímně nevím, co si o knize myslet. Bylo to jako na horské dráze. Jednu chvíli jsem byla naprosto nadšená a pak rázem zaražená z toho, jak se mi špatně četla. Bylo tam hodně světlých momentů, ale i tak mi četba trvala až nezdravě dlouho, a to mě čekají ještě čtyři díly. Přitom je to v podstatě naprosto geniální dílo, plné suchého britského humoru. Přesto jsem občas propadala panice. :(

Exodus je jedna z nejlepších a nejúžasnějších knih, které jsem kdy četla. Velmi silný příběh, který vás až do konce nepustí.

Přiznám se, že tahle knížka mi dlouhé roky ležela v knihovně a čekala na svou příležitost. No a když už jsem se k ní dostala, tak jsem se nedokázala odtrhnout. Strýček Oswald je můj nový hrdina. Každá povídka má něco do sebe. Smějete se, jste neskutečně smutní, napjatí a nakonec úplně vyřízení, protože jich není dost. Bylo to velmi příjemné letní čtení.

Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale nakonec jsem knize naprosto propadla. Skvělý příběh o tom, jak nelehkým údělem byl život žida ve fanatickém, katolickém Španělsku. Jedná se už o třetí knihu, kterou jsem od Noaha Gordona četla a tak nějak se ze mě stává jeho velká fanynka. Ranhojič byl naprosto dokonalý a Poslední žid nemá k dokonalosti daleko.

7 19.02.2020

Žena filmového kritika mě hned několikrát nahlas rozesmála. Zároveň jsem se občas dostala do fáze, kdy jsem kritika litovala a pak zase zatracovala. Nicméně stále zůstává obdiv nad ženou, která dokáže žít s tvorem tak specifickým jako je právě filmový kritik. Díky knize jsem si autorku - anonyma našla i na FB a prošla si příspěvky, které už v knize nejsou a díky tomu si zajistila další příděl smíchu. Jestli to bude takto pokračovat dál, tak omládnu až do embryonálního stavu. Zkrátka krásné oddechové čtení.

5 16.02.2020