Bája89 komentáře u knih
Po knize jsem sáhla kvůli letošní čtenářské výzvě. Ze začátku se četla velmi dobře, zlom přišel až s Goethovo rapsodií. Zde bylo totiž poměrně úporně popsáno všech jeho třináct návštěv v Karlových Varech. Pominu-li tiskařské, typografické a další nedostatky, tak se jedná o docela příjemné čtení. Ale jednou stačilo.
Měla jsem jedinečnou šanci nahlédnout do tohoto literárního skovstu. A musím uznat, že se jedná o krásné hravé čtení nejen pro děti. I když i zde bychom našli nějaké mouchy.
Jednoznačně pohlazení po duši. Odposlechnuto jako audiokniha v podání nezaměnitelného Václava Vosky. Čapek psal tak krásně o zvířatech, že vám před očima hrají jeho trampoty se psy i kočkami.
Od poslechu této audioknihy jsem čekala, že mě navnadí k tomu, abych se vrhla na knihu. Ale ukázalo se, že je to zvuková forma emocionálního sebepoškozování. Všichni známe notoricky známý příběh nešťastné lásky Kareniny a Vronského z nespočtu filmových zpracování, ale toto bylo něco úplně jiného. Silný příběh, který nám v každé fázi našich životů odhalí něco jiného. Láska, která vede k tragédii. P.S. Zajímalo by mě, kdo byl Tolstého inspirací pro Annu. Tu dámu totiž musel hodně nemít rád.
V rámci pracovních povinností jsem narazila na tohle velmi povedené leporelo. Po jeho dočtení mě posedla touha vyrobit si vlastní hmyzí hotel. Jsem přesvědčená, že tato kniha zaujme malé i velké čtenáře.
(+ SPOILER) Tohle jsem nečekala. Krom velmi zajímavé formy podání se nám naskytl nesmírně zajímavý příběh. Místy rozesmál a ke konci dokázal i to, že se u něho člověk večer bál. Zombie posádka jak vystřižená z Resident Evilu, smrtící vir, statečná a prakticky nezastavitelná Kady a umělá inteligence Spiro, který je sice porouchaný (krapet mu hráblo), ale je schopen obav ze (své) smrti, a zdá se, že i něčeho, co by mohlo být vnímáno jako láska. Kniha si mě zaháčkovala prakticky od prvních stránek. První díl nám nakonec i přes tu šílenou a zběsilou jízdu dal happyend, uvidíme, jaká budou pokračování.
Odposlechnuto jako audiokniha v neskutečném podání Jana Zadražila a Jana Vondráčka. Po Marťanovi jsem sáhla v rámci letošní knižní výzvy a nečekala jsem, že mě tak strhne. Ze začátku jsem sice trochu bojovala se všemi těmi čísly a výpočty, ale pak se to rozjelo a já byla plně ponořená do Watneyho pokusu o přežití a fascinovaná jeho neutuchajícím optimismem. Navíc jeho schopnost si poradit v každé situaci, obdivuhodné. Krapet nereálné, ale což? Proč kazit tak krásnou vesmírnou robinsonádu přílišnou realitou? Příběh rozesměje, dojme a také vás natolik napne, že nedokážete v určitých momentech ani dýchat. Zkrátka, pár dnů jsem tím doslova žila.
Odposlechnuto v audiozpacování. Winstona četl Jiří Ornest a Boris Rösner byl O´Brianem. Koncert pro ucho, ale jinak se jendá o velmi těžkou a depresivní látku, která člověku nenechá ani špětku naděje. Jak praví citáty na tričkách: "1984 není návod", NE, je to varování. A stále aktuální. Smekám před autorovou genialitou a nadčasovostí.
Odposlechnuto jako audiokniha. Přiznám se, že jsem od toho čekala víc.
Po dvou měsících jsem konečně přelouskala Neklidnou krev. Dílem z nostalgie a dílem z nadšení. A už teď se mi po těch dvou stýská. Galbraith si mě navíc celou dobu hezky vodil za nos. Takových teorií a možností, kdo je vrah a proč. Jedna lepší než druhá a všechny naprosto liché. Dokonalost! Ze začátku jsem měla dost obavy z počtu stran, ale nakonec to nebylo nic nepřekonatelného. Naopak. Zkrátka velká čtenářská spokojenost a blaženost.
Tyto básně jsem četla s velkými časovými odstupy v najději, že na další straně už to přijde. Ta skvělá báseň, která mnou bude rezonovat. Občas to tichounce cinko, to ano. Jenže po dočtení přišla jen úleva, že už to mám konečně za sebou.
Zpráva o jednom velmi toxickém a sebedestruktivním vztahu. Vpravdě toto čtení místy hodně bolelo.
První vlaštovka letošní čtenářské výzvy. Dlouho jsem kolem Mandragory kroužila a teď uzrál čas se jí podívat na zoubek. Nejedná se o žádné veledílo, ale při dostatečné imaginaci čtenáře dokáže docela pobavit. Hra neurazí ani nenadchne. Celkový dojem je spíš takový, že za pár týdnů si už ani nevzdychnu a Kallimach se mi vypaří definitivně z hlavy. Jasně Machiavelli není Shakespeare, ale tak nějak je člověk na tyhle autory náročnější ve svých očekáváních.
Odposlechnuto jako audiokniha ve skvělém provedení Jakuba Saice. Nicméně...těšila jsem se na historický román a dostostala uvzdychanou červenou knihovnu. Ne, že by to bylo špatné, každá věc si najde svého čtenáře/posluchače, ale nečekala jsem, že narazím na historickou cukřenku.
Odposlechnuto jako audiokniha. Zároveň to bylo mé první setkání s autorkou. Musím přiznat, že mě Ostrov přijemně překvapit a bavil. Nevědela jsem do čeho jdu, a tak jsem se nechala unášet příběhem, který ve mně vyvolával podobné pocity jako četba Cesty snězných ptáků nebo poslech Tajemného Etruska. Nemluvě o asiociacích, které mi vytanily na mysl pokaždé, když byl zmíněn Isfahán, to jsem byla rázem u Ranhojiče. Pravděpodobně jsem totálně nabořila autorčin záměr, ale za mě osobně velká spokojenost.
Čajové čtení s citáty, které jsou někdy lepší a jindy horší. Každý si v tom najde něco.
Odposlechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání Ivana Trojana a Marka Ebena. Příběh byl úžasný a hned si mě zaháčkoval. Autorka dokázala na velmi malé ploše vystavět něco neuvěřitelného, plastického, lidského a silného. Adresát neznámý je dílo, které ve vás bude ještě dlouho rezonovat. A co víc? Tuhle knihu nutně potřebuju ve své knihovně.
Tento koncept mě hodně baví. V knize jsem našla opět spoustu zajímavostí, které jsem nevěděla nebo postupem času vytěsnila. Zkrátka skvělý počin.
Před lety jsem četla Hadí doupě a dnes jsem ho doposlouchala jako audioknihu v podání Jiřího Suchého z Tábora. Přiznám se, že ani s odstupem času si mě příběh nezískal. Nevím, čím to je...základní premisa není vůbec špatná, ale nějak to neklapalo.