Bája89 komentáře u knih
Seifert je v rámci poezie většinou sázka na jistotu. Tohle byla zajímavá zkušenost, kterou jsem si více méně užívala. Jako tu smutnou dívku ze čtvrtého patra.
Kniha byla psaná poněkud suchopárně, ale obrazy a některé zajímavosti z Modiglianiho života za to stály.
Tohle bylo naprosto skvělý. Odposlechla jsem si to jako audioknihu v neuvěřitelném podání Jiřího Dvořáka. Oproti Skále už jsem věděla do čeho jdu a byla jsem nadšená. Muž z ostrova Lewis mě bavil tisíckrát víc a navíc mě nutil poslouchat pořád dál. Dvě časové linky, postupné poodkrývání a zvraty, který ve vás hnou emocemi jako s ledovci. Bylo mi hodně smutno, když příběh skončil.
Tohle je velká nostalgie. Miluju svět Řek Londýna, a kdykoliv se dostanu k nějaké knize z této série, tak je to jako návar ke starému příteli. A Abigail mile překvapila. Už jenom ty lišky. V určitý moment chcete cestou z práce potkat svou vlastní mluvící lišku, která s vámi pojede domů. Příběh má své mouchy, ale celkově jsem byla spokojená.
Velká nostalgie. Návrat k bezstarostnému dětství a zároveň posun k nějakému sebevzdělání.
Asi jsem na to moc stará nebo mladá, nevím. Ale tohle mě opravdu nebavilo. Dlouhé roky jsem slýchávala, jak skvělá knížka to je. Asi pro jinou cílovku. Vyslechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání legendární Hany Maciuchové.
Zajímavá zkušenost, která ve mně stále doznívá. Jen mám obavu, že za pár dní už si nevzpomenu ani na jednu báseň. Emoční zásah nula, ale jako náhled na další Kleeovu tvorbu velmi vítané.
Za mě docela zajímavý počin, ale co se týče obsahové stránky, tak mě nejvíce zaujala předmluva. Nicméně kniha samotná ve čtenáři žádnou výraznější stopu nezanechá. Ale jako galerie tematických obrazů je to skvělé.
Kdysi jsem slyšela jako rozhlasovou hru a teď jsem se k příběhu vrátila v rámci letošní (2023) čtenářské výzvy a opět jsem byla spokojená. Jen to komiksové vydání je takové nějaké slabší a neuspokojivé. Kdyby to bylo moje první setkání se 451 stupni, tak jsem z toho stejně rozčarovaná jako třeba z Marťanské kroniky nebo Inkoustového muže. Ale jako nenásilné řešení v rámci povinné četby by to asi ušlo. A propos, zamysleli jste se nad tím, jakou knihu byste se vy učili nazpaměť? "Každý z nás je kousek historie a literatury."
Populárně naučné Hebrejky seznamují čtenáře svou zábavnou formou se silnými biblickými ženami. Kniha se soustředí hlavně na starozákonní divy (za mě velký dobrý, mám slabost pro Starý zákon), ale ve svém závěru nezapomíná ani na ty dvě významné Marie z Nového zákona. Oceňuji autorovu snahu dodat čtenáři historický i dobově myšlenkový kontext pro lepší pochopení. To vskutku adoruji. Hosana! Onen diskutabilní výběr žen mi nijak mé čtenářeské žíly netrhal. Vždyť sám autor v úvodu zmiňuje, že by se mohly zrodit i Hebrejky 2. A nesmíme zapomínat, že není na zemi člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Osobně jsem byla nadmíru spokojená. Kniha pobavila i poučila.
Návrat do dětství. Asterix a Obelix jsou sázka na jistotu. A tenhle sešit se stal příjemnou projížďkou po Itálii s hromadou referencí.
Odposlechnuto jako audiokniha v podání Arnošta Goldflama. Pětiškova kniha nabízí více i méně známé pražské židovské pověsti. Jednotlivé příběhy jsou podány příjemnou formou, kdy se čtenář/posluchač ponoří díky vypravěčskému umu do historie staré Prahy. Rozhodně nesmírně přijemný zážitek.
Velmi příjemné a nežné čtení, které čtenáři zapříčíní bdělé snění o Praze. Nemluvě o obrazech, které dokonale zachycují atmosféru hlavního města.
Po Portugalských sonetech jsem sáhla v rámci osobní kruicáty za nalezením lásky k poezii. A rozhodně jsem sáhla po něčem výjimečném. Autorka do svých textů vepsala nejen svou nehynoucí a hlubokou láskou, ale i neskutečnou bolest těla.
"Tam, kde ty jsi, mi stopa kroků tvých promění zemi v ráj a nebe v zemi..."
Co se týče textu, tak jsem z něho nějak zvlášť nadšená nebyla. O Schielem se tam člověk nedozví nic, co už není všeobecně známo. Musím však vyzdvyhnout obrazy, které jsou v knize zobrazeny. Jedná se totiž o velmi povedenou galerii Egonových děl. Jen škoda, že to povídání je tak těžkopádené. Chtělo by to lehčí pero.
Odposlechnuto jako audiokniha. Neurazilo, ale ani nenadchlo. Autor nabízí báje a legendy plné intrik, násilí, lásky, putování a občas i nenávisti. Taková klasika.
Tohle bylo tak krásné pohlazení na duši. Psáno s takovou lehkostí, poetičností, upřímností a otevřeností. Člověk měl hned chuť sbalit krosnu a vydat se do džungle. (odposlechnuto jako audiokniha)
Odposlechnuto jako audiokniha v rámci letošní čtenářské výzvy. Popravdě to ve mně ještě rezonuje, takže je dost možné, že za týden přidám ještě jednu hvězdu. Co se týče příběhu byla jsem velmi mile překvapená. Místy dokonce nadšená. Po prvních pár minutách jsem zatoužila po tom, dát si to samé, co zobal Bulgakov při psaní. Z počátku mě bavila hlavně linka s Pilátem Pontským, v polovině už jsem si rochnila v celém příběhu. Wolland, který není ani dobrý ani zlý, je prostě tím, čím je - odhalujíc skutečné nitro postav. Kdo vlastně řekl, že Lucifer je zlý? Vždyť to byl světlonoš...a Wolland zde osvětluje zkažené duše Moskvanů. A v neposlední řadě se nám před očima/ušima rozehrává neuvěřitelná lovestory Mistra a Markétky. Myslím, že mě poslech definitivně nalomil, že sáhnu po knize, ale musím si vybrat ten správný překlad od Aleny Morávkové.
Lakonické ilustrace jsou na téhle knize asi to nejzajímavější. Čapkův popis Holandska byl dosti suchopárný.
Takové hravé čajové čtení, které nás vrátí do dětství.