Polibek na cestu
Jaroslav Seifert
Verše vybrané z lyriky básníka, jenž sám o sobě vyznal, že "láska k velikým věcem srdce unáší" a ve svých básních shrnul všechno bohatství, štěstí i bolest lidského citu.
Přidat komentář
Seifert je v rámci poezie většinou sázka na jistotu. Tohle byla zajímavá zkušenost, kterou jsem si více méně užívala. Jako tu smutnou dívku ze čtvrtého patra.
Táta jí koupil mamce krásnou v červené kůži vázánou. Pamatuji si ,jak mě bral na klín, usmíval se a četl...
Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,
svět ztrácí se před očima jako obraz v kině.
Sevři mě k sobě, anděl sám sebe svírá křídly
rozkoší oči zavíráme a neslyšíme
.....
Ta které šeptáš do ucha,
je třeba kráskou z Chavarnaku.
Však může být jak ropucha
a nezatoužíš po opaku.
A jak té krásce z Chavarnaku
budeš jí šeptat do ucha.
.....
Stojí za přečtení, jeho básně se mi líbí a určitě to není ztráta času.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1971 | Maminka |
| 1984 | Býti básníkem |
Kniha Polibek na cestu je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 24x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 19x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 1x |
Nejdřív mne zaujala obálka, a pak mne okouzlila poezie.