Všecky krásy světa
kniha od: Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446/vsecky-krasy-sveta.jpg
4.7
162
Po mnoha letech vychází původní kompletní vydání úchvatných vzpomínek básníka Jaroslava Seiferta.
Komentáře (43)
Komentáře 43 Recenze 0
Pěkné vzpomínání, ale že Seifertův život nebyl ke konci nic pěkného, o tom se můžete přivzdělat v Otevřeném deníku Jana Vladislava. Ten k básníkovi často chodil - zaznamenal i jeho potíže s režimem. Nakonec ho režim musel vzít na milost, vyšel i Morový sloup a my ho nemuseli věčně opisovat jako samizdat...
Tuto knihu jsem četla s mobilem po ruce, abych si mohla vyhledat všechny Seifertovy kamarády, o kterých v knížce píše. Díky tomu jsem četla dlouho, ale dozvěděla jsem se spoustu dalších zajímavostí o spisovatelích, básnících, malířích aj., kteří prošli Seifertovým životem. Knížka, i když byla dlouhá, mi krásně utekla.
o malíři Barnášovi:
"ale byl to hodný a poctivý člověk, poctivě se živil nepoctivým uměním"
Pan Seifert, ten tedy uměl poutavě psát. :)
Ačkoliv má kniha přes 600 stran, tak jsem ji měla za pár dní přečtenou, a četla se skoro sama. Je až neuvěřitelné, kolik vzpomínek člověk dokáže uchovat. Bylo to tak krásné, tak prosté, tak hezké pohlazení po duši. I když vzpomínky na válku nebyly tak šťastné.. z toho mi bylo trošku úzko. Je hezké, jak se všichni "důležití" lidé znali. Kde se potkávali. Kam spolu jezdili. Opravdu krásně se mi to četlo. Jsem moc hrdá na naše spisovatele. :)
"Zalhávám však jednu okolnost, když hovořím, že jsou to mrtví, kteří se k nám někdy vracívají. Ach nikoliv. Je to jen zdání a klam, protože jsme to my, kteří přicházíme k nim. Den ze dne jsme jim blíž a blíž. Jednoho dne se k nim připojíme a budeme s nimi čekat, až možná opět my vstoupíme do snů těch, které jsme opustili."
Dnes si ještě doposlechnu audioknihu, na doporučení od "milamarus", těším se na mistrovo hlas. :) (Dodávám, že jsem doposlouchala! Zkrácená verze, ale krásná, stejně jako kniha, a slyšet pana Seiferta, velká radost, mohu doporučit.)
Objeveno jako audiokniha, jako zvukový záznam o délce necelé hodiny, do níž se vešel jen nepatrný zlomek napsaného a později také vydaného. Seifertovy vzpomínky čte paní Vlasta Chramostová (1926-2019). // Dle přiložených informací se jedná o nahrávku z roku 1978, částečně pořízenou v domácím studiu Vladimíra Merty, částečně přímo ve vile Jaroslava Seiferta na adrese: U Ladronky 1338/23, Praha 6 - Břevnov, neboť úvodní slovo má Seifert sám… A slyšet jeho hlas, to je pro mě docela nový, nevšední zážitek.
Doporučuji!
-----------------------
CITÁT:
Jednoho dne totiž ke svému překvapení jsem poznal, že tu už jsem téměř úplně sám, kdo může vydat o těchto věcech svědectví. Z těch, kdo žili s těmito lidmi blízko, je již téměř tak málo, a hlavně nejsou to ti, kteří by to mohli napsati. (…) Ve vzpomínkách jsem se pokusil mluviti pokud možná co nejméně o sobě, protože mi opravdu záleželo na tom, abych mluvil o těch, s kterými jsem žil a které jsem miloval.
Velký básník, úžasný člověk, nádherné barvité vzpomínky - to se mi vybaví při vyslovení jména Jaroslav Seifert a s touto knihou ještě vzpomínka na milého přítele, taktéž úžasného člověka a sochaře,který mi ji doporučil a půjčil.
Úžasná vzpomínková,jako život sám.Jsem ráda,že jsem ještě zastihla pana Seiferta živého, že jsem se odhodlala na Žižkov pro podpis,že jsem se mohla podívat do té laskavé tváře. Vždycky, když je mi smutno po něčem (to už prý tak k stáru bývá) vezmu jeho Krásy a čtu a vzpomínám...
Co napsat k této vzpomínkové knize mého oblíbeného lyrického básníka ?
" Říkává se, že mládí touží a stáří vzpomíná ...."A že je na co vzpomínat ....
Ve čtyřech životních úsecích :
Co všechno zavál sníh
Eos - bohyně ranních červánků
Uprostřed života
Obloha plná havranů
.... nás básník provází svým životem ..... a útržky veršů ....
Nádherně poeticky zpracované vzpomínky na život tak, jak byl panu Seifertovi dán. Já jsem si vyloženě vychutnal vzpomínky na celou řadu umělců, o kterých jsme se kdysi učili.
Knihu jsem četla poměrně dlouho. Lze se k ní kdykoliv vracet, protože jednotlivé příběhy na sebe nenavazují a číst i na přeskáčku. Jako rodilého Žižkováka mě nejvíc bavily samozřejmě příběhy, kde hlavní roli hrál můj milovaný Žižkov nebo pan Seifert popisoval jeho obyčejný život, pro nás dnes již většinou nepředstavitelný. Kniha je pro mě příjemnou a milou vzpomínkou, která patří do mé knihovny a v budoucnu se k ní zajisté vrátím.
Tahle knížka mě oslovila hned v první kapitole. Krásné využití českého jazyka, milé vzpomínky, ale i smutné. Má oblíbená!
Doma se nám sešly dva výtisky, z obou stran rodiny, které mají jinak odlišný čtenářský vkus. Seifertovy vzpomínky jsou totiž univerzálně příjemné a zajímavé. Já si i při třetím čtení některá jména dohledávám a říkám si "aha, to je tenhle, taky už bych si ho mohla pamatovat", ale dá se číst i jen tak, bez bližší znalosti, protože v Seifertově vyprávění je i každý na okraj zmíněný, třeba dávný kamarád ze školy, živá, originální osobnost. Většinou jde ale o lidi obecně známé, je tam snad celá prvorepubliková umělecká společnost, a tím lákavější čtení to je. Navíc mě nepřestává okouzlovat Seifertova kombinace hladivého kouzla starých časů, s nímž jde ruku v ruce mírnost ve vyjadřování (ale když se řídí pravidlem, že pokud se nedá říct nic dobrého, nemá se mluvit vůbec, dá se lehko všimnout, že se o někom mluvit přestane - třeba o Nezvalovi od rozchodu Devětsilu), a neskrývaného smutku z vývoje doby, ty paneláky místo starých pavlačových domů, ale také ti štvaní, marginalizovaní umělci, kterých je věčná škoda (Teige, Palivec). Problémy neskrývá, ale nikdy není zlý a útočný, ani by se to k němu nehodilo.
Ve vydání je z 80. let je třeba číst mezi řádky, ale Všecky krásy světa jsou kniha, která má smysl a krásu i v osekané podobě. Oba naše výtisky jsou bohužel ve stejném (zcenzurovaném) vydání, ale já si to kompletní do třetice jednou seženu.
Kniha, která by měla zůstat v domácí knihovně navždy. Co je tu jenom vzpomínek na všechny umělce, o kterých bychom se to jinak ani nedověděli? Je vidět, že vzpomíná básník. Vidí krásu ve všem a hlavně se nestydí přiznat, jak obdivoval ženy. Jak je uctíval. Jeho básně mám moc ráda. Ukolébavka "...až chlapečku zavřeš víčka, vyskočíš si na koníčka.." má pro mě čarovnou moc. Žádná ukolébavka nevystihuje tak dokonale dětskou fantazii a dětská přání.
Básně moc často nečtu, ale k panu Seifertovi se ráda a poměrně často vracím. Jeho poezie je nádherná.
Krásná kniha plná vzpomínek autora na své přátele a na svůj krásný a bohatý život.
Citát z knihy:
Bliny jsou vlastně naše známé lívance. V Rusku je však pečou z ječné mouky, neslané a veliké jako talíř. Po upečení klademe bliny na sebe, aby zůstaly dlouho vlahé. To je vše. Když jich máme už dost napečeno, dáme se do jídla. Teď však přijde to nejdůležitější. Když položíme blin na talíř, dáme na něj trochu kaviáru, plátek uzeného lososa, kousek matjesa v oleji, sardelové očko, vypeckovanou olivu, kousek kapie nebo jinou ingredienci v této tónině. Pak vše zabalíme do blinu, polijeme horkým rozpuštěným máslem a hustou sladkou smetanou. Když to pak ochutnáte, rozplesají se vám všechny chuťové buňky, kolik jich vůbec v ústech máte. ... Bliny přímo volají po vodce. Nebraňte se tomu, byli byste sami proti sobě.
Také čtu tuto knihu již dlouho. A vše za mě napsal "wersl". Ovšem tato pasáž by neměla upadnout v zapomnění.
Poezie jde mimo mě, ale ráda čtu podobná vzpomínání. Pan S. psal o všech svých přátelích a známých, pokud si to jen trochu zasloužili, opravdu moc hezky. Ale nemůžu si pomoct, sám autor na mě působil, se vší úctou k jeho Nobelovce, jako nesympatickej nemehloidní vobšourník...
Právem nese tato kniha jméno "Všecky krásy světa". Četl jsem ji téměř rok. Né však proto, že by byla knihou nezajímavou, ne, to rozhodně ne. Naopak, stala se mým věrným druhem na cestě všedních dní. Utíkal jsem se k ní ve chvílích radosti i smutku, na dalekých cestách i v bezpečí domova, absolvovali jsme společně čtvero ročních období. Vždy, když jsem chtěl danému místu či okamžiku dodat náležitou váhu a punc jedinečnosti sáhl jsem právě po této knize. Doslova jsem si vychutnával, každičké slovo, kratičkou větu, všechna přirovnání... Někdy jsem si přečetl jednu stánku jindy třebas 100, zkrátka přesně tolik kolik bylo třeba abych nasystil svou touhu po kráse, která rezonuje tělem i duší. Častokrát také za doprovodu skladeb Leoše Janáčka, o kterém se pan Seifrt takéž několikrát moc hezky zmiňuje, a které celý prožitek ještě více umocnily. Knihu jsem sice dočetl, avšak hned jsem ji rozečetl znovu. Vím jistě, že ji přečtu ještě mnohokrát, i kdybych ji měl vždy na nějakou dobu odložit a pak se k ní opět vracet. Věřím, že mne bude doprovázet po zbytek mých dní a dodávat naději ve chvilích, kdy snad budu mít pocit, že všechno krásné na světě již pominulo. Byla a je mi vším, po čem lidská duše ve chvílích rozechvělosti touží a děkuji dílu prozřetelnosti za to, že se ke mě i přes mírnou okliku dostala.
Vím, že z komentáře není příliš patrné o čem vlastně v jádře kniha je, to si však můžete přečíst na jejím přebalu, nicméně moc bych si přál aby v každém, kdo si ji mezi mnohými vybere, třebas i díky tomuto komentáři, po jejim přečtení utkvěly alespoň obdobné pocity.
Nikdy mi nedošlo, že všechna ta zářná jména české literatury od Seiferta přes Nezvala, Biebla, Holana, Olbrachta po Wolkera nebo z těch starších Neumanna, Tomana, Sovu, patří lidem, kteří se navzájem znali a mnohdy byli dobrými přáteli. Kniha odhaluje mnohé z jejich osobností, vykresluje momenty ze života (už od dětství za Rakouska-Uherska, nikdy mi nedošlo, že ho Seifert zažil). Věřím, že si básník nic nevymyslel, ale opravdu to vše takto zažil. Působí to možná nepravděpodobně, někdy až nemožně. Vždyť ty příběhy jsou do posledního jak z pohádky, nemožné a snivé jako báseň. Ale věřím, že se staly. Protože se dějí podobné i mně (a asi každému člověku). Od přečtení této knihy si toho všímám víc. Seifert neprožil neobyčejný život, jen měl neobyčejný smysl pro jeho neuvěřitelnou krásu, která se skrývá v maličkostech. O těch maličkostech je tato kniha. Skoro si myslím, že podobný příběh, jaké jsou v této knize, je za každou Seifertovou básní.
Těžko popsatelná věc.Nostalgické,teskné,veselé i praktické zároveň,překrásně sepsané.Popis veselého života společenství básníků které znám jen podle jejich díla,milé vzpomínky na dětství a maminku,hrůza když se J.S.dozvěděl o popravě V.Vančury,nostalgie koukající se setkání už stárnoucího autora s mladou "fanynkou".Moc hezké a opravdu kouzelné čtení.
Četl jem jen část, jen tu a tam jsem si něco uždíbnul a musím souhlasit s něktrými komentáři, co tu jsou, že té tesknoty, nostalgie a celkvoě laskovosti je tam opravdu nebývale hodně. Je to ale pěkně napsané a zajímavý byl kontrast s knihami, které jsem četl v tu samou dobu a to sice O psaní a Zápisky starého prasáka od Charlese Bukowského. Knihy od Seiferta a Bukowského by měly být v knihovně hned vedle sebe. Je to nejen kontrastem napsaného, ale i tím, že jak Seifert tak Buk se čtou jedna báseň. Doporučuji.
Na své čtenářské poměry jsem tuto knihu četl nezvykle dlouho. Nutno ale podotknout, že takovéto knihy se MUSÍ číst dlouho. Já jsem ji četl asi měsíc a půl, ale dala by se číst klidně půl roku. Autorem je básník a tato kniha je poezií v próze. Proto stejně jako básnickou sbírku musíte i tuto knihu číst pomalu, po částech, abyste ji náležitě procítili.
Pan Seifert věnoval své vzpomínky psané básnicky květnatým jazykem svému dětství a mládí, Praze a jiným městům, která měl rád, a především svým přátelům z uměleckých kruhů - básníkům, malířům, sochařům a dalším. Je to vzpomínání laskavé, tesklivé a nostalgické. V jiných částech se autor zamýšlí nad mládím, stářím a především nad láskou, která jej celý život provázela.
Pokud jde o hodnocení, upřímně jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ačkoliv se po umělecké stránce jedná o překrásné dílo, během druhé poloviny knihy jsem se začal těšit, až knihu dočtu a sáhnu zase po něčem jiném. Čtení je to ale krásné, proto odkládám tyto své subjektivní pocity a dávám plný počet.
Krásné vzpomínání našeho největšího básníka Jaroslava Seiferta. Jaroslav Seifert nás zavede do svých krásných vzpomínek na své umělecké přátele a známé. Zajímavostí je, že toto jeho krásné dílo je prozaické a nikoli poezie. Zároveň nám ukazuje svou romantickou stránku svého já.
Jaroslav Seifert nezapře své básnictví ani v prozaických vzpomínkách. V krátkých črtách vzpomíná na přátele z řad umělců (Slečna Toyen, Dosti Wolkra!), zachycuje dobovost (Atentát na doktora Kramáře), líčí zázemí domova (Kuchyňské hodiny).
Výhodou textů je, že se nemusí číst popořádku.
"To známé tik-tak je však poslední, co slyším z jejich útrob. Hovoří ke mně docela jinak. K jejich důvěrnému, ale vždy rytmickému hlasu - jestliže se zaposlouchám a jejich tikot vnímám - vymýšlím si, či lépe: slýchávám přemnohá slova. Je to vlastně také i trochu mé řemeslo." (s. 17, Kuchyňské hodiny)
Úžasná kniha bohatých vzpomínek. Díky tomu, že se básník znal se spoustou spisovatelů, malířů a dalších rozličných umělců, jsou to vzpomínky osvěžující, odkrývající mnohé známé postavy z úplně jiných úhlů pohledu. Líbí se mi, že kniha nemá strukturu klasických životopisů, ale jde si svojí vlastní cestou.
Opravdu všecky krásy světa najdete v této knize. Můj milovaný básník Jaroslav Seifert
zde k nám všem promlouvá slovy v próze. Přesto mám pocit, že čtu jeho verše. Jsem ráda, že vlastním zrovna tohle vydání knihy, které je první necenzurované u nás. Již mnohokrát jsem knihu četla a jak napsala Magdalena5 - a stále se vracím.
5* nestačí.
Pěkné čtení, ale s přibývajícími stránkami jsem si stále častěji říkal, že té laskavosti je tu přece jen až příliš. Vyprávění bylo místy tak idylické a smířlivé, že jsem musel dělat stále větší přestávky.
Štítky knihy
Praha životopisy, biografie paměti, memoáry vzpomínky úvahy a zamyšlení exilová literatura poetismus Devětsil
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1971 | Maminka |
| 1984 | Býti básníkem |
Kniha Všecky krásy světa je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 217x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 113x |
| Chystám se číst | 116x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 2x |