Všecky krásy světa

kniha od:

Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Všecky krásy světa

ujira
05. ledna

Velký básník, úžasný člověk, nádherné barvité vzpomínky - to se mi vybaví při vyslovení jména Jaroslav Seifert a s touto knihou ještě vzpomínka na milého přítele, který mi ji doporučil a půjčil.

PoetickaM
04. ledna

Úžasná vzpomínková,jako život sám.Jsem ráda,že jsem ještě zastihla pana Seiferta živého, že jsem se odhodlala na Žižkov pro podpis,že jsem se mohla podívat do té laskavé tváře. Vždycky, když je mi smutno po něčem (to už prý tak k stáru bývá) vezmu jeho Krásy a čtu a vzpomínám...


intelektuálka
10.09.2021

Co napsat k této vzpomínkové knize mého oblíbeného lyrického básníka ?

" Říkává se, že mládí touží a stáří vzpomíná ...."A že je na co vzpomínat ....

Ve čtyřech životních úsecích :

Co všechno zavál sníh
Eos - bohyně ranních červánků
Uprostřed života
Obloha plná havranů

.... nás básník provází svým životem ..... a útržky veršů ....

Iki1
22.04.2021

Nádherně poeticky zpracované vzpomínky na život tak, jak byl panu Seifertovi dán. Já jsem si vyloženě vychutnal vzpomínky na celou řadu umělců, o kterých jsme se kdysi učili.

lucifess
01.02.2021

Knihu jsem četla poměrně dlouho. Lze se k ní kdykoliv vracet, protože jednotlivé příběhy na sebe nenavazují a číst i na přeskáčku. Jako rodilého Žižkováka mě nejvíc bavily samozřejmě příběhy, kde hlavní roli hrál můj milovaný Žižkov nebo pan Seifert popisoval jeho obyčejný život, pro nás dnes již většinou nepředstavitelný. Kniha je pro mě příjemnou a milou vzpomínkou, která patří do mé knihovny a v budoucnu se k ní zajisté vrátím.

2044
28.01.2021

Tahle knížka mě oslovila hned v první kapitole. Krásné využití českého jazyka, milé vzpomínky, ale i smutné. Má oblíbená!

InaPražáková
18.01.2021

Doma se nám sešly dva výtisky, z obou stran rodiny, které mají jinak odlišný čtenářský vkus. Seifertovy vzpomínky jsou totiž univerzálně příjemné a zajímavé. Já si i při třetím čtení některá jména dohledávám a říkám si "aha, to je tenhle, taky už bych si ho mohla pamatovat", ale dá se číst i jen tak, bez bližší znalosti, protože v Seifertově vyprávění je i každý na okraj zmíněný, třeba dávný kamarád ze školy, živá, originální osobnost. Většinou jde ale o lidi obecně známé, je tam snad celá prvorepubliková umělecká společnost, a tím lákavější čtení to je. Navíc mě nepřestává okouzlovat Seifertova kombinace hladivého kouzla starých časů, s nímž jde ruku v ruce mírnost ve vyjadřování (ale když se řídí pravidlem, že pokud se nedá říct nic dobrého, nemá se mluvit vůbec, dá se lehko všimnout, že se o někom mluvit přestane - třeba o Nezvalovi od rozchodu Devětsilu), a neskrývaného smutku z vývoje doby, ty paneláky místo starých pavlačových domů, ale také ti štvaní, marginalizovaní umělci, kterých je věčná škoda (Teige, Palivec). Problémy neskrývá, ale nikdy není zlý a útočný, ani by se to k němu nehodilo.
Ve vydání je z 80. let je třeba číst mezi řádky, ale Všecky krásy světa jsou kniha, která má smysl a krásu i v osekané podobě. Oba naše výtisky jsou bohužel ve stejném (zcenzurovaném) vydání, ale já si to kompletní do třetice jednou seženu.

orinka3
19.11.2020

Kniha, která by měla zůstat v domácí knihovně navždy. Co je tu jenom vzpomínek na všechny umělce, o kterých bychom se to jinak ani nedověděli? Je vidět, že vzpomíná básník. Vidí krásu ve všem a hlavně se nestydí přiznat, jak obdivoval ženy. Jak je uctíval. Jeho básně mám moc ráda. Ukolébavka "...až chlapečku zavřeš víčka, vyskočíš si na koníčka.." má pro mě čarovnou moc. Žádná ukolébavka nevystihuje tak dokonale dětskou fantazii a dětská přání.

1