Všecky krásy světa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po mnoha letech vychází původní kompletní vydání úchvatných vzpomínek básníka Jaroslava Seiferta.

https://www.databazeknih.cz/images_books/44_/446/vsecky-krasy-sveta.jpg 4.8107
Žánr
Literatura česká, Biografie a memoáry
Vydáno
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha Všecky krásy světa

Přidat komentář
assilem
13. listopadu

Citát z knihy:
Bliny jsou vlastně naše známé lívance. V Rusku je však pečou z ječné mouky, neslané a veliké jako talíř. Po upečení klademe bliny na sebe, aby zůstaly dlouho vlahé. To je vše. Když jich máme už dost napečeno, dáme se do jídla. Teď však přijde to nejdůležitější. Když položíme blin na talíř, dáme na něj trochu kaviáru, plátek uzeného lososa, kousek matjesa v oleji, sardelové očko, vypeckovanou olivu, kousek kapie nebo jinou ingredienci v této tónině. Pak vše zabalíme do blinu, polijeme horkým rozpuštěným máslem a hustou sladkou smetanou. Když to pak ochutnáte, rozplesají se vám všechny chuťové buňky, kolik jich vůbec v ústech máte. ... Bliny přímo volají po vodce. Nebraňte se tomu, byli byste sami proti sobě.
Také čtu tuto knihu již dlouho. A vše za mě napsal "wersl". Ovšem tato pasáž by neměla upadnout v zapomnění.

Vidlička
21. října

Poezie jde mimo mě, ale ráda čtu podobná vzpomínání. Pan S. psal o všech svých přátelích a známých, pokud si to jen trochu zasloužili, opravdu moc hezky. Ale nemůžu si pomoct, sám autor na mě působil, se vší úctou k jeho Nobelovce, jako nesympatickej nemehloidní vobšourník...

wersl
22. června

Právem nese tato kniha jméno "Všecky krásy světa". Četl jsem ji téměř rok. Né však proto, že by byla knihou nezajímavou, ne, to rozhodně ne. Naopak, stala se mým věrným druhem na cestě všedních dní. Utíkal jsem se k ní ve chvílích radosti i smutku, na dalekých cestách i v bezpečí domova, absolvovali jsme společně čtvero ročních období. Vždy, když jsem chtěl danému místu či okamžiku dodat náležitou váhu a punc jedinečnosti sáhl jsem právě po této knize. Doslova jsem si vychutnával, každičké slovo, kratičkou větu, všechna přirovnání... Někdy jsem si přečetl jednu stánku jindy třebas 100, zkrátka přesně tolik kolik bylo třeba abych nasystil svou touhu po kráse, která rezonuje tělem i duší. Častokrát také za doprovodu skladeb Leoše Janáčka, o kterém se pan Seifrt takéž několikrát moc hezky zmiňuje, a které celý prožitek ještě více umocnily. Knihu jsem sice dočetl, avšak hned jsem ji rozečetl znovu. Vím jistě, že ji přečtu ještě mnohokrát, i kdybych ji měl vždy na nějakou dobu odložit a pak se k ní opět vracet. Věřím, že mne bude doprovázet po zbytek mých dní a dodávat naději ve chvilích, kdy snad budu mít pocit, že všechno krásné na světě již pominulo. Byla a je mi vším, po čem lidská duše ve chvílích rozechvělosti touží a děkuji dílu prozřetelnosti za to, že se ke mě i přes mírnou okliku dostala.
Vím, že z komentáře není příliš patrné o čem vlastně v jádře kniha je, to si však můžete přečíst na jejím přebalu, nicméně moc bych si přál aby v každém, kdo si ji mezi mnohými vybere, třebas i díky tomuto komentáři, po jejim přečtení utkvěly alespoň obdobné pocity.

matej7838
01. června

Nikdy mi nedošlo, že všechna ta zářná jména české literatury od Seiferta přes Nezvala, Biebla, Holana, Olbrachta po Wolkera nebo z těch starších Neumanna, Tomana, Sovu, patří lidem, kteří se navzájem znali a mnohdy byli dobrými přáteli. Kniha odhaluje mnohé z jejich osobností, vykresluje momenty ze života (už od dětství za Rakouska-Uherska, nikdy mi nedošlo, že ho Seifert zažil). Věřím, že si básník nic nevymyslel, ale opravdu to vše takto zažil. Působí to možná nepravděpodobně, někdy až nemožně. Vždyť ty příběhy jsou do posledního jak z pohádky, nemožné a snivé jako báseň. Ale věřím, že se staly. Protože se dějí podobné i mně (a asi každému člověku). Od přečtení této knihy si toho všímám víc. Seifert neprožil neobyčejný život, jen měl neobyčejný smysl pro jeho neuvěřitelnou krásu, která se skrývá v maličkostech. O těch maličkostech je tato kniha. Skoro si myslím, že podobný příběh, jaké jsou v této knize, je za každou Seifertovou básní.

4444913
02. května

Těžko popsatelná věc.Nostalgické,teskné,veselé i praktické zároveň,překrásně sepsané.Popis veselého života společenství básníků které znám jen podle jejich díla,milé vzpomínky na dětství a maminku,hrůza když se J.S.dozvěděl o popravě V.Vančury,nostalgie koukající se setkání už stárnoucího autora s mladou "fanynkou".Moc hezké a opravdu kouzelné čtení.

puml
04. března

Četl jem jen část, jen tu a tam jsem si něco uždíbnul a musím souhlasit s něktrými komentáři, co tu jsou, že té tesknoty, nostalgie a celkvoě laskovosti je tam opravdu nebývale hodně. Je to ale pěkně napsané a zajímavý byl kontrast s knihami, které jsem četl v tu samou dobu a to sice O psaní a Zápisky starého prasáka od Charlese Bukowského. Knihy od Seiferta a Bukowského by měly být v knihovně hned vedle sebe. Je to nejen kontrastem napsaného, ale i tím, že jak Seifert tak Buk se čtou jedna báseň. Doporučuji.

Paulus.1987
17. února

Na své čtenářské poměry jsem tuto knihu četl nezvykle dlouho. Nutno ale podotknout, že takovéto knihy se MUSÍ číst dlouho. Já jsem ji četl asi měsíc a půl, ale dala by se číst klidně půl roku. Autorem je básník a tato kniha je poezií v próze. Proto stejně jako básnickou sbírku musíte i tuto knihu číst pomalu, po částech, abyste ji náležitě procítili.

Pan Seifert věnoval své vzpomínky psané básnicky květnatým jazykem svému dětství a mládí, Praze a jiným městům, která měl rád, a především svým přátelům z uměleckých kruhů - básníkům, malířům, sochařům a dalším. Je to vzpomínání laskavé, tesklivé a nostalgické. V jiných částech se autor zamýšlí nad mládím, stářím a především nad láskou, která jej celý život provázela.

Pokud jde o hodnocení, upřímně jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ačkoliv se po umělecké stránce jedná o překrásné dílo, během druhé poloviny knihy jsem se začal těšit, až knihu dočtu a sáhnu zase po něčem jiném. Čtení je to ale krásné, proto odkládám tyto své subjektivní pocity a dávám plný počet.

Kuža007
02. ledna

Krásné vzpomínání našeho největšího básníka Jaroslava Seiferta. Jaroslav Seifert nás zavede do svých krásných vzpomínek na své umělecké přátele a známé. Zajímavostí je, že toto jeho krásné dílo je prozaické a nikoli poezie. Zároveň nám ukazuje svou romantickou stránku svého já.

1