O knize Hebrejky: Biblické matky, démonky, královny i milenky

Kniha Jana Fingerlanda není jen dalším vyprávěním o osudech biblických žen. Usiluje o něco jiného. Zkoumá, jak tyto příběhy v průběhu staletí chápali rabíni, křesťanští teologové nebo různé sekty, jejichž interpretace byly časem potlačeny nebo zapomenuty. Autor knihy se ptá, co mohou dodat novodobé obory, jako antropologie, lingvistika nebo psychoanalýza. Co z původního obsahu skrývají, nebo přinejmenším rozmělňují novodobé překlady. A jak příběhy biblických žen interpretovali umělci, ať už malíři, filmaři, nebo spisovatelé. Dochází přitom k překvapivým závěrům, které se v mnohém stavějí proti obecně tradovaným výkladům. Text knihy dokumentuje rozsáhlý obrazový materiál.... celý text

Kniha Hebrejky: Biblické matky, démonky, královny i milenky v seznamech uživatelů

(aktualizováno 1x za hodinu)

v Právě čtených	11x
v Přečtených	127x
ve Čtenářské výzvě	29x
v Doporučených	12x
v Mé knihovně	45x
v Chystám se číst	119x
v Chci si koupit	35x
v dalších seznamech	10x

Koupit knihu

Citáty z knihy (3)

„Panenské početí také znamená, že Bůh měl věc plně „pod kontrolou“. Souvisí to s přesvědčením, že žena nemá na vytvoření plodu žádný podíl, je jen polem, do něhož je zaseto mužské semeno. Podle této představy mužské sémě obsahuje homunkuly, malé človíčky, kteří se v ženě rozvinou. Tento názor byl zcela vyvrácen až roku 1824, kdy bylo objeveno ženské vajíčko. Především ale měl být proces Ježíšova početí co nejvíc vzdálen jakýmkoli představám o předchozím sexuálním styku. Pokud se vůbec zobrazoval, pak jako sestoupení miniaturního Spasitele, který do Marie a jejích útrob vchází uchem. Španělský teolog Franciso Suárez zase zdůrazňoval, že Panna Maria nejen neztratila panenství, ale ani nezažila jakoukoli tělesnou slast. Nehodilo by se k Duchu svatému, aby vzbudil nevhodnou vášeň. Současně ale bylo potřeba zachovat Mariinu tělesnost kvůli boji s heretiky, kteří tvrdili, že Ježíš nebyl plně člověkem a jeho oběť a vykupitelská úloha nespočívaly ve fyzickém utrpení a obětování života. Proto se ujal zvyk zobrazovat Pannu Marii jako těhotnou ženu. Oblíbené byly také Madonny Lactans, Marie kojící malého Ježíška odhaleným prsem.“

„Francouzský katolický spisovatel Léon Bloy pamětihodně označil antisemitismus za „políček do tváře Panny Marie“. Existuje řada sympatizujících pojednání o Marii od význačných židovských autorů, přirozeně ne jako o „matce Boží“, ale nekonformní osobnosti. Izraelský historik David Flusser napsal, že postavu Marie chápe jako nejpřirozenější pojítko mezi Židy a Ježíšem.“

všech 3 citátů najdete u autora