B4LU komentáře u knih

Nenáročná oddechovka ze světa Společenství, která je na rozdíl od hlavního příběhu milosrdně krátká. Nic převratného, ale na ukrácení delší chvíle zcela postačí.

4 16.06.2021

V podstatě doprovodné povídky, které příjemně doplňují hlavní příběhovou linii. První nálezy na Venuši, první průzkumné výpravy z Gatewaye. Beru to prostě jako takové ohlédnutí za sérií.

4 24.05.2021

Konvenční thriller s větším důrazem na technologickou stránku věci. Po Suarezovu Daemonovi jsem čekal víc, ale bavilo mě to.

3 16.05.2021

Mezisvět byl takové příjemné počtení o obyčejném-neobyčejném klukovi, který zachraňuje paralelní světy. Tohle pokračování je přesně tak rozpačité, jak by jeden čekal - kluk stále zachraňuje paralelní světy, ale objevují se nové hrozby a komplikace, u kterých jsem se vší tou abstrakcí nakonec i rezignoval na snahu o jejich pochopení. Úplně zlé to není, ale převratné taky ne.

3 01.05.2021

Parádní zakončení série. Z první linie válečných operací se přesuneme k pohodlnější diplomacii na domovském světě Rasy, která si i přes svou nepružnost začíná uvědomovat, že za lidmi začíná zaostávat, a že tato situace vyžaduje řešení tisíce let neviděné.
Je to příjmené, ale někdy trochu natahované čtivo, proto dávám o hvězdu dolů.

3 10.04.2021

Po obrovských očekáváních, která jsem měl po přečtení Hyperionů (a která zlehka polechtal předchozí Endymion) jsem nyní po zásluze zklamán.
Očekával jsem, že Endymion předestře situaci tak, aby na ní mohl Vzestup stavět v podobném duchu, jako je tomu u Hyperionů - tj. především vygradovaný děj a velkolepá odhalení. To však nenastalo ani v jednom aspektu.
Příběhové tempo je úplně stejné jako u Endymionu, tedy velmi rozvláčné. Aenea, Raul a A. Bettik stále cestují z místa na místo. Na téměř každém z těchto míst nám jsou představeny spousty postav a popsána spousta míst, které nemají na příběh žádný vliv. Do popředí se dostává romance Raula a Aeney... a jako chápu, že zamilovaným připadá každý dotek, pohled, polibek, cit a každý sex jako to naprosto nejdůležitější, ale z hlediska nezainteresované osoby je to prostě triviální. Jo, mají se rádi, jo, spí spolu. Můžeme dál?
Co se týče příběhových odhalení: je mi jasné, že zkratka SF říká, že čtu FI, nikoli literaturu faktu, ale i přesto bych k tomu rád i nějaké SCI. Předchozí díly se tohoto držely, ale zde se dostáváme do vod něčeho, čemu nelze říkat jinak než vesmírná magie, a co pro mě zcela rozbíjí uvěřitelnost knihy.
Říkám to nerad, ale tuhle knihu jsem vyloženě protrpěl a těšil jsem se, až už to budu mít za sebou. Jsem rád, že jsem Kantos dokončil, ale vracet se budu jen k Hyperionům.

10 23.03.2021

Docela zajímavá kniha o životě a aktivitách sovětského agenta v japonském týle za dob druhé světové války. O jeho nenápadném shromažďování informací je radost číst, přestože, jak kniha zmiňuje, na ně v klíčový moment nebyl brán zřetel.
Samozřejmě, vzhledem k době vydání musí člověk přetrpět dobové rudé fráze o mírumilovnosti, pokrokovosti a prosperitě komunismu (na rozdíl od různých barbarských a reakčních frakcí).

2 05.03.2021

Sugestivní válečný příběh z partyzánského prostředí. Ukazuje, že to nebylo jen takové dobrodružství, kde hodní bojovali se zlými a pak žili šťastně až do smrti. Lidé dělají chyby, které můžou mít děsivé následky, a svůj podíl viny si pak odnáší všichni zúčastnění.
Jediným rušivým elementem jsou ty příležitostné komunistické vložky.

7 25.02.2021

Sbírka SF povídek, bohužel poplatná době svého vzniku. Najdou se zde zajímavé kusy, ale je jich jen minimum, případně se už objevily ve známějších sbírkách; většina těch ostatních je prostě nevýrazná a u některých se lze podivovat, proč v této sbírce vůbec skončily, protože se SF ani nemají mnoho společného.

3 12.02.2021

Přesně taková oddechovka jako předchozí díly.
Ukázalo se, že autor skutečně vystřílel všechny nové nápady hned v prvním díle (vlastně kromě jednoho téměř na posledních stranách, a to velmi působivého) a vesměs jen objíždí nahozené linky. Kniha nemá čím překvapit, protože všechny problémy Bobové vyřeší v průběhu následujících dvou kapitol.
Nakonec to ale ani tolik asi nevadí. Prostě je to taková pohodová a zábavná četba, nic víc a nic míň.

3 21.12.2020

Poslední část série konečně poskytuje to, nač čtenář čekal takovou dobu, a akce se konečně začne stupňovat. Zásluhu na tom má nepochybně i to, že ze zdánlivě nekonečného Vyšetřování z předchozích dílů se konečně stalo Pronásledování, takže i tahle linka má konečně spád.
Problém ale je, že je to stále strašně, děsivě ukecané. Tady to, pravda, plyne rychleji, ale na samotném faktu to nic nemění. Kdyby měl původní vydavatel odvahu Hamiltonovi říct, ať to své dílo oseká dobře na polovinu, mohla z toho být prvotřídní záležitost, ale takhle si knihy jen taktak udržují nálepku "dobré" (stejnou výtku lze totiž směrovat i na zbytek série). Jsou tam celé příběhové linie postav, které by šlo bez nesnází vyhodit, aniž by se to na knize nějak výrazně podepsalo, a u mnohých z nich jsem se ani neobtěžoval si zapamatovat jméno.
Nádherně ironické pak je, když to stejně vnímají i samotné postavy. "Pomůže to?" - "Ne." - "V tom případě to byly hezky strávené tři roky, máš radost?"
Knize taky moc nepomáhá ohromné (a to jakože fakt ohromné) množství nejrůznějších překlepů. Jsem ochoten se vsadit, že žádná korektura textu zde vůbec neproběhla.
Kdybych měl knihu hodnotit samostatně, asi bych jí dal, navzdory výše uvedené kritice, slabší 4*. V kontextu předchozího dílu ale musím jednu odebrat.

P.S.: Kniha slibuje další možné příběhy v rámci univerza Společenství. Na jednu stranu jsem za to rád, protože ten vesmír je vymyšlený opravdu pěkně... a na tu druhou doufám, že jejich text tentokrát někdo drasticky prořeže.

6 18.12.2020

Taková pohodová akční jízda zajímavě rozpracovaným světem, kde epidemie zdecimovala lidstvo s výjimkou nevelké oblasti poblíž mimozemšťany vybudovaného kosmického výtahu. Není to nijak světoborné, ale ani špatné, ale fakt, že to končí tak nějak uprostřed ničeho je vyloženě rozčilující. Příčina tohoto ovšem není na straně autora, nýbrž jde o českou vydavatelskou klasiku: Darwinův výtah je totiž první díl série, jejíž další díly u nás nevyšly a pravděpodobně ani nevyjdou.

3 09.12.2020

Tiamat jsem četl někdy před rokem ještě v originále. Má očekávání byla tehdy po naprosto luxusní Persepoli velmi vysoko, a zklamání, které mi kniha přinesla, bylo adekvátně velké.
Pozitivem knihy je, že je opravdu velkolepá. To napětí guerillové války, epičnost vesmírných bitev, ohromnost destrukce, která v sérii nemá obdoby, to všechno působí velmi dobře. Cítíte, že ty události, které kniha popisuje, mají váhu.
Problém je, že to všechno má svůj původ v rozhodnutí, které je od samého počátku úplně, dokonale a totálně stupidní. Je to tak strašně debilní, že to, když se Holden v prvním díle rozhodl vyžvanit do celé soustavy svá podezření, která málem vedla k meziplanetární válce, proti tomu působí jako pečlivě uvážený plán. Ještě horší je, že tohle rozhodnutí pochází od postavy, která nám byla v předchozích dílech představena jako taktický génius. Působí to dojmem, jako by se autoři snažili horko těžko vybruslit z boudy, kterou si na sebe v předchozím díle ušili, aby mohli konečně začít řešit otázku, na kterou všichni čekají - protomolekulu.
Čte se to dobře, ale vůbec poprvé u Expanze doporučuju vypnout mozek, protože logiku tady budete hledat marně.

P.S.: Ta obálka, kterou z neznámých důvodů v Tritonu vybrali namísto té originální, je naprosto ohavná. Dost mě láká představa, že bych knize za to z trucu ještě jednu hvězdu ubral...

4 09.11.2020

Téma a pointa knihy, kdy je lidský objev funkční komunikace s delfíny (jak jinak) zneužit pro vojenské účely, je sám o sobě když ne originální, tak nesporně zajímavý. Rád bych za tuhle část knize přisoudil 4*, jak by si po právu zasloužila, ale bohužel, ten styl psaní (ale jen v některých částech?) mi to prostě nedovolí. Ten "volný" styl psaní, kde se nerozlišuje oddělování vět nebo přímá řeč a všechno se dělí jen přes čárky se mi prostě strašně špatně četl, takže bohužel musím skóre snížit.

3 06.11.2020

Bohužel, tahle kniha jde dle očekávání spíše ve stopách svých novějších předchůdců namísto starších autorových klasik. Ty povětšinou stály na osobních příbězích protagonistů, jejich známostech napříč (většinou) špionskou komunitou, jejich úkolech, problémech a metodikách při jejich řešení. Napětí plynoucí z toho, zda hrdinův důvtip bude stačit na stejně prohnaného protivníka, bylo u Forsytha vždycky hlavním lákadlem.
U Lišky má člověk pocit, jako by se posunul do role jejich nadřízených, kteří úkol zadají, přečtou si hlášení o tom, jak proběhl, a pak zadají nový. Podobný problém jsem měl už s Kobrou a Seznamem smrti - prostě se není s kým ztotožnit, všichni jsou tu jen figurky na šachovnici. Napětí tu prakticky neexistuje, protože Liška je doslova technologický kouzelník, který každý úkol hravě rozlouskne v horizontu pár dnů; otázka není, zda uspěje, ale jak moc v tom soupeře vymáchá, až to udělá. Tahle exkurze světem tajných služeb je velmi předvídatelná a přímočará.
Je to slabé. Jednoznačně Forsythův nejslabší kus. Váhal jsem mezi 2 a 3*, ale i Kobra, které jsem udělil 2*, na mě udělala větší dojem.

8 20.10.2020

Zkusil jsem, neuspěl.
Premisa, že stroje vyhladily lidstvo a nyní se světem nějak protloukají dál, mi připadala (a připadá) zajímavá. Jenže pak přes hlavní hrdinku, robotku jménem Křehule (ano, přestože je to robot, z nějakého důvodu se rozlišují "on" a "ona") a její prakticky lidskou škálu myšlenek a emocí (!) zjišťujeme, že ten konkrétní fakt, že jsou to roboti, tam nehraje vůbec žádnou roli. Dostáváme tak úplně standardní post-apo, které se od těch "běžných" liší jen v tom, že přeživší nehledají léky, ale náhradní díly.
Vzdal jsem to u asi 130. strany.

5 19.10.2020

Bobové pokračují ve svém díle a nadále se nadšeně kopírují za neustálých narážek na Star Trek a jiné SF šlágry. Stále je to svižné, příjemné čtení, které se nezadrhává a které bez nesnází přeletíte za víkend.
Problémy tu ovšem vidím dva. Jednak Bobiverzum postihla vcelku pochopitelná stagnace, protože Taylor vystřílel většinu svých nápadů hned v první knize a nyní sledujeme spíš pokračování původních linek než nějaké nové, a ty navíc díky UPK už postrádají takové to napětí z možného nebezpečí v další soustavě. Zadruhé je Mnoho zcela očividně jen přemosťovací díl a je to poznat. První bylo rozehrání, třetí bude konflikt a tohle je takový ten nutný mezičlánek.
Světy ovšem vyhledám určitě.

2 28.09.2020

Lepší než čtvrtý díl, to nepochybně. I tak je to ale trochu nevyvážený počin.
Rozjezd je velice slibný a má ohromný potenciál. Když sledujeme Stanovýma očima vývoj událostí celé ságy, od smrtící Gatewayské rulety až po kontakt s Heechee, ale z jiného pohledu, fanoušek série vyloženě chrochtá blahem. Jenže pak Stan odcestuje na útočiště Heechee uvnitř černé díry, a příběhové tempo se, podobně jako čas v Jádře, prakticky zastaví.
Vnější události vymizí. Stan a Estrella se zabydlují. Stan a Estrella přijímají plody (mrk mrk) svých volnočasových aktivit. Vedle žijící Heecheeský pár řeší to samé. Taky se tam vyskytuje Gelle-Klára Moynlinová a pár strojových inteligencí, ale nic zásadního se neřeší, prostě tam jsou. A Wanův plán? Pokud čekáte něco velkolepého zlověstného... tak ne, jde jenom o jeho náhodný rozmar.
Asi oceňuji završení celé ságy, protože aspoň díky dilataci času vidíme, jak to nakonec s lidstvem celkově dopadne. Vůbec bych se ovšem nezlobil, kdyby mělo tak poloviční rozsah. Po slibném rozjezdu tomu míň než 3* dát nechci, ale výš taky nepůjdu.

3 25.09.2020

Na Reynoldsovy poměry jde o zvláštně mírné dílo. Žádná rozmáchlá gotická space opera, ale "jen" hon za pokladem v rámci sluneční soustavy, která je na tom co do technické vyspělosti zhruba tak jako čerstvě populární svět Expanze. Díky existenci Mechanismu, což je algoritmus monitorující všechny a všude ve snaze vymýtit násilí a ztráty na životech, je zde ovšem nedostatek... inu, násilí. Kniha je tak sice příjemnou, ale bohužel jen procházkou zvláštnostmi a zákoutími Reynoldsovy vize budoucí Sluneční soustavy.
Byť byly některé pasáže opravdu skvostné (Evolvarium! Agregát! Mandala!), celkově je to takové rozpačité, už proto, že hlavní motivace hrdinů je taková nejasná (co měli vlastně pořád proti těm bratrancům?). Četbu jsem si užil, ale nevtáhlo mě to tak, jak jsem čekal.
Lepší 3*.

7 13.09.2020

V tomhle dílu už byl ten kvalitativní sešup velmi znát. Už Setkání bylo na můj vkus možná až moc pomalé, ale tady jsem vyloženě trpěl. Děj se vyloženě vleče, hlavně díky neustále dalším a dalším opakováním toho, jak a) jsou všechny věci ve virtuálním prostoru neexistující, imaginární atd.; b) jak všichni ve virtuálním prostoru souloží (ovšem imaginárně!), protože co tam taky mají dělat; c) jak moc jsou všichni z Vrahů podělaní až za ušima a konečně d) jak je virtuální prostor děsně rychlý, zatímco ten reálný je strašlivě pomalý. Patrně díky d) se v průběhu románu reálně nestane skoro nic, tedy až na závěr, který ale bohužel taky nijak zvlášť nepřekvapil.
Před posledním dílem budu zřejmě potřebovat nějakou pauzu.

3 01.09.2020