asakz komentáře u knih

Myslím, že jsem celý život hledal druhé město - pod zvětralými cihlami v babiččině zahradě, ve starých, chátrajících budovách s ornamentální výzdobou pod oprýskanou omítkou a jejich sklepích dýchajících zatuchlinou, na bezcílných toulkách opuštěnými nočními ulicemi prázdných průmyslových čtvrtí, v dutinách ztrouchnivělých pařezů porostlých huňatým mechem, v antikvariátech a malých knihkupectvích, v symbolech starých věšteckých karet, na stránkách starých knih, knih o magii a alchymii zaplněných záhadnými obrazy... Narozdíl od hlavního hrdiny jsem však nikdy neprošel onou zásadní životní prohrou, která přetrhává pouta a otevírá daleké a exotické kraje. Párkrát jsem již stál těsně na okraji, ale asi jsem nenalezl dostatek odvahy přejít přes hranici, možná mě jakýsi pud života zadržel před rozhodujícím překročením demarkační čáry. A tak jsem se vždy díval na magii druhého světa jen jakoby přes tlusté sklo, nasával její zatuchlou a zároveň svěží vůni a nepochopená touha mi sžírala srdce, zatímco mé tělo mne stahovalo zpět k domovu těžkými okovy životních pudů, společenských konvencí, morálky a zodpovědnosti ke svým bližním.

8 27.02.2022

Velmi krásná kniha, nejen pro mládež, prodchnutá pravou indickou duchovností. Indický bráhman vypravuje příběhy, které v době, kdy byl šestnáctiletý chlapec, zažil se svými indickými přáteli a hlavně svým statečným holubem. Malebné scény z Indie a Himálají jsou vystřídány děsivým vražděním v Evropě za 1. světové války, kde holub přenášel zprávy ve službách britské armády. Hnusné a nesmyslné vraždění je zde vylíčeno z pohledu holuba a indického lovce Gonda, jimž účastenství na válečných hrůzách značně pochroumalo ptačí i lidskou duši. Jejich zranění jsou však opět vyléčena v buddhistickém klášteře a autor svou knihu uzavírá větou, která je vlastně poselstvím celé knihy:
"Cokoliv si myslíme a cítíme, má vliv na to, co říkáme a konáme. Ten, kdo se bojí třeba i nevědomky, nebo jehož sen je sebe nepatrněji poskvrněn nenávistí, přenáší nevyhnutelně - dříve či později - tyto dvě vášně do svého jednání. Proto, moji bratří, žijte životem odvahy, dýchejte odvahu a rozdávejte odvahu! Živte ve svých srdcích jen plamen lásky a přátelství, aby z vás vyzařoval klid a mír tak přirozeně jako květina vydechuje svoji vůni!"

2 20.02.2022

Mistr opět nezklamal. Toto není běžné literární dílo, ale skutečná psychoanalýza, kterou, máte-li dost odvahy, můžete procházet spolu s hlavní postavou. Ta je postupně pitvána a rozbíjena na tisíc kousků a čtenář spolu s ní, což může být dost bolestný proces, zvláště jste-li přibližně ve věku Stepního vlka. Vše potom vrcholí v závěru knihy, který mne zanechal zcela beze slov. Krásné.

P.S. Po přečtení pár komentářů musím konstatovat, že dovětek autora byl zcela na místě. Je opravdu podivuhodné, s jakým nepochopením se tento román setkává. Ale možná to samo o sobě je zdařilý vtip, kterým nás počastovali "nesmrtelní", mezi něž se mezitím Hesse nepochybně zařadil :-)

5 27.01.2022

Velmi pěkná kniha svým obsahem i provedením. Prvních 185 stran tvoří Parzivalův příběh v podání Wolframa z Eschenbachu. Nejedná se ovšem o kompletní překlad - veršované úryvky z Wolframova díla jsou prokládány částmi převyprávěnými autorem knihy. Celý příběh se mi četl dobře, a to přesto, že jinak veršovaná díla příliš v oblibě nemám. Možná svou roli sehrálo i to, že text je graficky členěný jako próza (do odstavců) a verše jsou spíše volné. To vše dohromady ve mně vyvolávalo velmi specifický, příjemně zvláštní dojem.

Další část knihy přichází s interpretací z hlediska hlubinné psychologie a Steinerovy antroposofie. Bál jsem se, že tato část bude suchopárná, příliš intelektuální a teoretická, ale nakonec tak na mne vůbec nepůsobila a některé myšlenky pro mne byly opravdu inspirující. Tím se ovšem obsah díla zdaleka nevyčeprává. Mezi další kvalitně, i když již stručněji zpracovaná témata, patří příběh Flore a Blancheflur, další varianty grálského příběhu, historické souvislosti, Wolfram z Eschenbachu a další osoby související s grálským a rosikruciánských duchovním proudem (mimo jiné též Karel IV a J. A. Komenský). A aby toho nebylo málo, na závěr ještě stručné převyprávění Chymické svatby Christiana Rosenkreutze. To vše proloženo spoustou kvalitních barevných ilustrací - v případě první části se jedná o obrázky Venduly Brožové, které mi zprvu přišly trochu neumělé, ale později jsem musel ocenit jejich jemný půvab. V další části knihy pak četné celostránkové ilustrace ze středověkých rukopisů (to opravdu miluju), fotografie míst a portréty. Když se k tomu připočte vysoká řemeslná kvalita a tisk na vysokogramážním hladkém, avšak ne příliš lesklém papíru, jedná se o ideální dar pro kohokoliv se zájmem o grálský mýtus, Steinerovu antroposofii či rosikruciánství.

2 21.01.2022

Kniha má dvě části - první, rozsáhlejší, se zabývá duchy a bájnými bytostmi, zatímco druhá bohy. Text je doplněn černobílými ilustracemi různého původu. Celkový dojem: sbírka bizarních pověr, jež se zachovaly ve zlomkovité a velmi zkreslené podobě. Není to tak úplně nezajímavé, ale určitě tu nenaleznete nějaké hlubší ucelené informace o původní slovanské kultuře a duchovnosti.

3 16.01.2022

Od této útlé knížečky jsem měl zprvu poněkud jiná očekávání, což ale rozhodně neznamená, že bych byl zklamán. Domníval jsem se, že půjde o temné, mrazivé povídky ve stylu Lovecrafta. Takové částečně opravdu jsou první čtyři, možná pět povídek - recenzí. Oproti Lovecraftovi jsou méně snivé a o to více mohou podněcovat k úvahám nad naší denně žitou "realitou". Některé z prezentovaných myšlenek mne osobně také již napadly, ale ve většinové názorově konvenční populaci takové úvahy mohou působit šok a odmítání, proto jejich "naťuknutí" formou fikce může leckomu pootevřít obzory. Počínaje povídkou Negativní myšlení však autor přechází k jemnému humoru spojenému s dokonalým absurdnem a ironií, která je ovšem spíše dobromyslná než kousavá. Tyto povídky mi opakovaně evokovaly Borgese, jehož povídky považuji za výjimečné v dobrém slova smyslu a tedy tímto vzdávám autorovi kompliment. Proto mne vůbec nepřekvapilo, když v závěru knihy inspiraci Borgesem (a Lemem, jemuž jsem ovšem nikdy nepřišel na chuť) otevřeně, avšak originálním způsobem, přiznává. V každém případě se jedná o knihu, která má všechny aspekty kvalitního díla - je zábavná, přivádí k zamyšlení a zároveň je prostoupena nenásilným inteligentním humorem. Doporučuji.

2 26.12.2021

Komiksy mám rád už od dětství, kdy jsem pravidelně hltal Čtyřlístek a další časopisy pro mládež, kde se vyskytovaly komiksové příběhy na pokračování. Narozdíl od těch časů nyní je trh zavalen komiksy různé úrovně, ale podobně jako u knih najít dobrý komiks představuje hledání perly v kupce hnoje, hlavně co se ideové roviny týče (ta grafická je většinou celkem na výši). Svět Edeny mě nalákal na "spirituální a ekologickou fresku", čekal jsem trochu víc než běžný sci-fi příběh. Po grafické stránce mne Moebius zcela uspokojil - jeho kresby sice nejsou tak propracované a jemné jako třeba u dvojice Morvan-Buchet, ale zato mají svoje neopakovatelné kouzlo, které mi evokovalo fantastickou publikaci Beatles v písních a obrazech, kterou mohu listovat stále znovu a znovu. Co se však týče obsahové stránky, kouzlo už tak silné nebylo. Většina díla si nějak pohrává se snovou realitou - sen ve snu, sen jako realita, realita jako sen atp. Druhá rovina je pak jakýsi kosmický Orwell se zjevnými poukazy na naši přebyrokratizovanou civilizaci. Není to vůbec špatné a čte se to samo, ale nějakou skutečně hlubokou myšlenku jsem v tom nenalezl. Buďto jsem ji nepochopil a nebo tam prostě není.

26.09.2021

Uf. To byla tedy síla. Hesse je mistr nad mistry v evokaci hlubokých, někdy temných a jindy zářících, každopádně však velmi opravdových pocitů lidské duše. Při čtení jeho knih se mi zdá, jako bych se čistotou prožívání vrátil někam do dětství nezatíženého naučenou všedností dospělého života, do dětství, kdy každý den má své neopakovatelné kouzlo. Pokud si však knihu chcete opravdu užít, rozhodně nečtěte text na její zadní straně, který bohužel prozrazuje dopředu úplně vše (kdo ho navrhnul, musel být buďto zlomyslný nebo praštěný).

6 30.07.2021

Možná jsem příliš přísný ve svém hodnocení - kniha patrně není horší, možná je dokonce lepší, než leckteré jiné podobného druhu. Ale už jsem nějak přesycen těmito teoretickými výklady symbolů typu "voda ztělesňuje princip tekutosti ... očišťuje a pročišťuje" či "zrcadlová moudrost přísluší Akšóbhjovi přebývajícímu v srdci" atp. atd. bla bla bla. Řekl bych, že pokud je archetyp vitální, každý pokus o vysvětlení pouze rozmělňuje jeho reálné působení. Ale třeba se mýlím. Možná ještě v budoucnu svůj názor přehodnotím a knihu dočtu...

1 24.07.2021

Zajímavější mi přišla cca první polovina knihy popisující především podmínky předcházející vlastnímu kolapsu. Velká část informací pochází z korespondence mezi vládci a úředníky tehdejších mocností, kteří evidentně udržovali čilé obchodní i jiné styky. O "Mořských národech" se toho z knihy člověk moc nedozví, jednoduše proto, že se toho moc neví. Stejně tak o příčinách kolapsu se spíše spekuluje. Přesto je to kniha zajímavá a napsaná poměrně čtivě. Navíc jsou zde mnohé paralely k naší civilizaci, i když se domnívám, že dělat na jejich základě nějaké závěry pro naší dobu by bylo spíše zavádějící.

7 23.07.2021

(SPOILER) I druhý svazek tohoto díla opravdu stál za to. Stejně jako v prvním svazku jsem zde vnímal dvě velmi odlišné roviny vyprávění. První, válečnou, věnující se převážně Napoleonovu zpočátku vítěznému tažení, postupnému rozkladu francouzského vojska až k jeho zoufalému úprku zpět pod neustálými partyzánskými výboji Rusů. A druhou, ještě úchvatnější, popisující vnitřní psychologický a duchovní vývoj jednotlivých postav. Setkání Nataši s umírajícím knížetem Andrejem bylo natolik silné a dojemné, že se mi draly slzy do očí (což se mi u knížek opravdu nestává). A konečný "happy end" jsem všem přeživším postavám z celého srdce přál. Jen ten konec knihy vyplněný historicko-filosofickými úvahami mi přišel poněkud suchopárný a musel jsem se velmi nutit, abych se jím prokousal. Tolstého úvahy jsou místy velmi bystré a trefné; někdy mi však přišlo, že se zbytečně opakuje, řeší banality nebo se naopak zabývá otázkami, na něž je zřejmě lidský intelekt krátký (svobodná vůle vs nutnost). V jednu chvíli jsem skoro uvažoval, že dám kvůli tomu knize pouze čtyři hvězdy. Ale to by asi nebylo spravedlivé, protože celkově se jedná určitě o jedno z nejlepších románových děl, jaká jsem kdy měl tu čest číst...

3 08.07.2021

Pjér la Šé'z patří mezi mé oblíbené osobnosti. Až dosud jsem ovšem pouze poslouchal jeho přednášky na různá témata. Toto je první kniha, kterou jsem od něj přečetl, a patrně ne úplně dobře zvolená, neboť archetyp Indiána mne v současné době nijak zvlášť neoslovuje. Počáteční psychologicko-filosofické úvahy mne zaujaly jen mírně a teprve závěr knihy mi přišel zajímavější. Není to určitě špatné dílko, jen v mém případě asi nepřišlo v příhodný okamžik.

1 20.06.2021

Popravdě, příliš jsem nevěřil, že tuto knihu (ač tvoří pouhou polovinu díla) zvládnu přečíst. Annu Kareninu jsem odložil někde uprostřed a zdálo se mi, že i zde mne nakonec velké množství postav, mezi nimiž děj neustále přeskakuje, a prostředí večírků ruské smetánky unudí k smrti. Ale vytrval jsem a dobře jsem udělal - Tolstoj je prostě autor, který vyžaduje od čtenáře počáteční investici. Zhruba někde u dvousté stránky, kde leckterá jiná kniha pomalu končí, jsem se začal lépe orientovat v postavách, které se mi zprvu zdály ploché, ale poznenáhlu začaly získávat na hloubce a plastičnosti jako figurky vystupující postupně z materiálu pod dlátem zručného umělce. Najednou jsem se od knihy nemohl odtrhnout a silně prožíval osudy a psychologii postav. Dokonce i kus filosofie a duchovna se vešel děje, avšak ve velmi vyzrálé a přirozené formě, bez povrchní naivity či falešné mravoučnosti. SPOILER: Závěrem tohoto dílu se navíc autorovi podařilo vyvolat ve mně bouřlivé emoce, kdy bych nejraději bezohledného a hloupého Kuragina rozšlápnul jako švába a musel jsem ocenit Pierrovu morální sílu, čímž se asi v závěru stal mou nejoblíbenější postavou románu. KONEC SPOILERU. Každopádně, ač je to k nevíře, už se těším na dalších téměř 1000 stran druhého svazku.

7 04.06.2021

Tuhle knihu jsem nemíval moc rád, snad kvůli blouznivému Vondrejcovi, který nějak nevzbuzoval mé sympatie, možná kvůli běsnící lůze, z níž se mi obracel žaludek; celkově mi ten příběh přišel nepříjemně morbidní. Ale nyní vidím, že je to vpravdě mistrovské dílo, které na pozadí zbabělosti dává vyniknout odvaze, proti tuposti staví slávu živoucího ducha a psychopatickou bezcitnost kontrastuje s hlubokými lidskými city schopnými sebeobětování pro dobro toho, kdo je milován. Přitom však bez náznaku schematičnosti či černobílého vidění, s pochopením pro mnohovrstevnatost lidské osobnosti a komplikovanost vlivů formujících lidské chování. V díle se ovšem odráží i revoluční duch doby (rok 1917) a davového šílenství, které ještě mělo naplno propuknout o dalších 20 let později. V tomto se patrně Meyrinkova doba velmi lišila od té naší, která, řekl bych, nese poněkud jiné "vibrace". Přesto je to skvělé dílo, které má mnoho co říct i v 21. století.

5 08.04.2021

Moc hezky zpracovaná pověst o kněžně Libuši. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako bych se přenesl do těch dob starých slovanských bogů, divoké přírody a teprve pozvolna se rodící civilizace. Ačkoliv mám daleko k jakékoliv formě vyhraněného nacionalismu, v posledních letech pociťuji zvláštní spřízněnost s tímto krajem mezi dvěma řekami a nemohu se zbavit silného pocitu, že ve mně nějakým způsobem, snad někde hluboko pod hladinou běžného vědomí, přežívá historie lidu, který zde žil. A za tyto magické reminiscence vděčím velkou měrou i knihám pana Urbana.

5 18.03.2021

Autor a jeho přítel cestují po Blízkém a Dálném Východě, setkávají se se zajímavými lidmi a rozmlouvají o tajích psychologie (zejména pak hypnotické a posthypnotické sugesce) a záhadách lidského ducha. Autor se pokouší o vědecký odstup a objektivitu, avšak často to ve dnešní době působí poněkud naivním dojmem. Občas je kniha zmatená, promluvy (přímá řeč) osob vystupujích v knize se natahují i přes několik kratičkých kapitol a člověk chvíli přemýšlí, kdo to vlastně říká, kde přímá řeč začíná a kde končí. Jindy zase autor prohlásí kategorické tvrzení a čtenář se těší, že ho nějak rozvede, vysvětlí, podpoří argumenty, a ono nic. Některé příhody jsou dosti divoké a obtížně uvěřitelné. Na druhou stranu je třeba říci, že kniha se dobře četla, autorovy myšlenky nejsou hloupé, ani povrchní a místy dokonce inspirující. Pokud se vám tedy tato poměrně krátká knížka dostane do rukou, její přečtení podle mne rozhodně není ztrátou času.

1 15.03.2021

Tuhle knížku jsem získal při redukci tchýniny knihovny. Bylo mi líto ji vyhodit, tak skončila na dlouhou dobu založená na dně knihovny mojí. Vytáhnul jsem ji, když jsem hledal na čtení něco lehkého a nenáročného. Trochu jsem se po přečtení textu na přebalu knihy obával, že text bude značně poznamenán komunistickou ideologií a povinnou kritikou kapitalistické společnosti. Ale byl jsem příjemně překvapen. Nějaká ta kritika nešvarů kapitalismu se tam sice v několika málo kapitolách objevila, ale spíše jen náznakově, nikterak nadsazeně a v podstatě spravedlivě. Celkově to bylo příjemné cestopisné počtení okořeněné jen velmi jemným humorem a vzbuzující ve mně lehkou nostalgii po dobách, kdy se k navigaci ještě používala papírová mapa a mobilní telefon byl technologií dostupnou několika málo boháčům.

1 14.03.2021

Tato útlá knížečka poměrně hojně se vyskytující v antikvariátech reprezentuje to nejlepší z knižní tvorby své doby (20. století před 2. světovou válkou) - obsahuje řadu krásných barevných i černobílých ilustrací a text, který je sice jednoduchý (kniha je určena primárně pro děti), ale prodchnutý zvláštním duchem a poezií. Přestože autorka věnovala knihu dětem, není to pohádková fantazie, nýbrž je podložena studiem dobových reálií a starobylých egyptských textů, které jsou uvedeny spolu s dalšími doplňkovými informacemi v poznámkovém aparátu na konci knihy. Příběhy jsou uvěřitelné (samozřejmě s tím, že obsahují mnohá mytologická témata) a vzbuzují příjemný dojem, že autorka nejen pečlivě nastudovala podklady pro své dílo, ale dokázala se i úspěšně vžít do života a mentality tehdejších lidí. Proto knížku doporučuji každému, kdo se zajímá o život a mytologii starého Egypta nebo třeba jen miluje kouzelnou atmosféru dýchající ze starých knih :-).

4 26.02.2021

Je mi líto, ale pro mne tato knížečka byla trochu zklamáním. Oceňuji kvalitní práci překladatelů a krátký historický úvod. Nicméně pokud jsem v tom textu hledal nějaké hlubší poznání a myšlenky, které by mne někam posunuly, našel jsem snad jen náznaky a něco, co možná může (ale nemusí) být torzem starobylé moudrosti. Pokud původní autor měl co sdělit, zajisté to byly věci takového charakteru, že je těžké je vůbec vyjádřit slovy. A tato prvotní potíž je ještě znásobena a sdělení zajisté značně rozmlženo překladem (patrně násobným), který se může snažit o technickou správnost a odhadování slov na základě kontextu, ale jehož tvůrci jistě nedisponují vhledem původního autora díla. Ve výsledku se nemohu zbavit dojmu, že mnohé dílo indické filosofie mne oslovuje více a je pro mne přínosnější než tento hermetický spisek...

1 16.02.2021

Po delší době kniha, která mne opravdu zaujala. Zhruba do poloviny je to vyprávění člověka, který prošel dětstvím a mládím narušeným neuspokojivými vztahy s rodinou a spolužáky, člověka, jenž zoufale hledal svoje pravé já často v bizarních výstřelcích a výstřednostech. I v tomto těžkém období se však nechal vést spodním pozitivním proudem a láskou k lidem. Druhá polovina se již vyznačuje mnohem větší vyzrálostí a autorovo hledání v ní vyúsťuje ve svéráznou terapeutickou metodu tarologie, psychomagie a psychošamanismu. Ačkoliv nemohu říci, že bych tuto kombinaci hlubinné psychologie a rituální magie šité na míru (jakožto aktivní komunikace směrem k nevědomí) zcela chápal, pokud si Jodorowsky nevymýšlí, její účinnost je obdivuhodná. Bohužel, podobně jako v případě Junga, i zde je zřejmé, a patrně ještě větší měrou, že metoda sama o sobě tvoří jen část (tu menší) úspěchu, zatímco zásadní roli hraje samotná výjimečná osobnost terapeuta. Přesto a navzdory faktu, že mi jakožto introvertovi vždy byla bližší čistě mentální forma magie, než rituální, to bylo nesmírně zajímavé čtení.

6 03.02.2021