Bizarní atraktor

11.05.2022

(SPOILER) Když jsem přečetl několik prvních „recenzí“, byl jsem nadšen: přímo skvělé. Bohužel autor nevydržel s dechem ani na tak krátkou trať, jakou představuje tato útlá knížečka, konec mne už tak moc nezaujal – snad to bylo tématy, pro mne méně zajímavými, ale určitě i tím, že „recenze“ těchto dalších knih, které „objevil“, už nebyly tak dobře napsané. Jde samozřejmě o mystifikaci – takové knihy nikde nedohledáte, ale ani nemusíte hledat: autor sám nenápadná přiznání vsouvá do textu (kniha „vydána“ nakladatelstvím Miskatonické university), já považuji za vtipné přiznání, jak to s těmi objevenými „zvláštními“ knihami je, jeho popis, jak knihy, sehnané vlastně po celém světě a vyšlé v nejrůznějších jazycích, od portugalštiny přes norštinu až po hebrejštinu, bohorovně překládal. Z (staré) hebrejštiny dokonce tak (zde jedinkrát přiznal neznalost jazyka), že vysoce náročný filozoficko-mystický starověký text (700 stran!) překládal zapnutím překladače v počítači …
Tedy, pěkná mystifikace, dobrá myšlenka (i když Stanislav Lem, například, něco takového napsal dříve, ale to autor připomíná v poslední kapitole sám), autor je však originální ve výběru námětů těch svých bizarních atraktorů… Zajímavé je třeba porovnat dva názory na „předlidské“ civilizace na Zemi (téma, kterým se zabývají autoři sci-fi, hororu i záhadologové) ve dvou „knihách“: v první naši civilizaci předcházela prvohorní civilizace obřího hmyzu a druhohorní inteligentních dinosaurů. Obojí ze Země zmizely, přešly do vyšších dimenzí časoprostoru … A proti tomu jiné „odhalení“ minulosti v jiné „knize“, minulosti v souladu s Lovecraftovým Necronomiconem: příchod „Starých“ na Zemi před nějakou miliardou let, jejich boje s tvory uctívajícími Cthulhu a jejich bohy („Prastaří“) i s jejich vlastními výtvory, „shoggothy“ … Obojí jsou zde dodnes s námi. Zde se autor ale poněkud od těch Necronomiconů, inspirovaných Lovecraftem, odchyluje, pro lidstvo jsou podle něj smrtelným nebezpečím jak Staří (dnes zamrzlí pod ledem Antarktidy) tak Cthulhu z města R’lyeh, potopeného do hlubin moře. V současnosti vrcholí jejich nelítostný boj o to, kdo z nich získá vládu nad planetou Země zpět. Na jedné straně stojí výtvor, který tu zbyl po „Starých“, Shoggoth, který má zájem o globální oteplení a podporuje po celou historii lidstva činy, které ho způsobují (v dnešní politice, abychom si situaci přiblížili, pak politiky jako je Václav Klaus, hlásající, že žádné oteplení neexistuje), zatímco Cthulhu naopak mají zájem na zachování současného stavu (zamrzlá Antarktida) a v současnosti tedy podporují názory, že je třeba dělat něco proti oteplování (vyvolali tedy celé hnutí okolo Gréty). Skutečně zajímavý a vtipný výklad nejen současných politických střetů (dokonce celých dějin lidstva včetně třeba vzniku velkých náboženství)… V Necronomiconu, jeho zaklínací knize, je ovšem nebezpečné hlavně vyvolávání „prastarých bohů“ Cthulhu, „Staří“ jsou k lidstvu spíše přátelští…
Tedy sci-fi, horor v Lovecraftově stylu, ale kniha Bizarní atraktor přináší i další náměty, hodné zamyšlení – například zda při pátrání po předlidských civilizacích skutečně víme CO hledat nebo zajímavý názor na kulturní setkání neandertálců a lidí Homo sapiens v jiné „recenzované“ knize. Či o virové podstatě našich emocí a citů. Nechybí ani ironické vypořádání se se stoupenci spikleneckých teorií. Autor píše v úvodu: „vydejme se na cestu k branám imaginace“. Knihu tedy lze, jako podnět k „brainstormingu“, doporučit i těm čtenářům, kterým neříká nic žánr sci-fi, horor či Lovecraft. Přes slabší konec, už jen kvůli prvním 4 či 5 recenzovaným „knihám“, hodnotím plnými 5 hvězdičkami.

15.01.2022

(SPOILER) Na tuto knihu jsem (opět) narazil díky Databázi knih a jejímu nemalému fondu eknih zdarma. Zatímco mám svou papírovou knihu na stolku u křesla, beru ji na delší cesty nebo poklidná odpoledne, v mobilu/čtečce mám drobnější zajímavé věci, kterými si spestřuji kratičné přesuny hromadnou dopravou nebo čekání ve frontách.

Tato kniha mne zaujala svým názvem, po dohledání dobrým hodnocením, tak jsem po ní sáhnul a nečetl si o ní dopředu vůbec nic. A to bylo moc dobře. Pokud čtete tento komentář, patrně jste si v popisku knihy přečetli věty "Sbírka experimentálně-fantastických textů. Recenze fiktivních knih (...)". Přesto to tu označím jako spoiler: já si to totiž dopředu nezjistil.

Musím říct, že mi tato skutečnost zůstala skryta asi první tři nebo čtyři recenze, než jsem začal k jedné z nich něco hledat. Nenašel jsem nic. V tu chvíli mne to napadlo, našel jsem si popis Atraktoru a ... byl VELICE SPOKOJENÝ: autor dokázal napsat recenze tak přesvědčivě, že jsem mu je sežral i s navijákem. A to je známka dobře odvedené práce.

Skutečnost je, že minimálně tři knihy jsou takové, že jejich myšlenky mne nadchly a chci je šířit dál. Ať už nad pivem nebo doporučením této knihy. Další jsou moc povedené. Jen u jedné knihy to autor silně přepísknul; byť myšlenka v ní naznačená je skvělá, nehodila se mi do konceptu a neměla ono uvěřitelné vyznění.

Co bych chtěl dodat závěrem, abych autora vychválil ještě víc, než jsem to již zvládl: čtení této knihy nebylo o nic horší s vědomím, že je to mystifikace, než bylo ve chvíli, kdy jsem jí plně věřil. A to je také důkaz skvěle odvedené práce.

26.12.2021

Od této útlé knížečky jsem měl zprvu poněkud jiná očekávání, což ale rozhodně neznamená, že bych byl zklamán. Domníval jsem se, že půjde o temné, mrazivé povídky ve stylu Lovecrafta. Takové částečně opravdu jsou první čtyři, možná pět povídek - recenzí. Oproti Lovecraftovi jsou méně snivé a o to více mohou podněcovat k úvahám nad naší denně žitou "realitou". Některé z prezentovaných myšlenek mne osobně také již napadly, ale ve většinové názorově konvenční populaci takové úvahy mohou působit šok a odmítání, proto jejich "naťuknutí" formou fikce může leckomu pootevřít obzory. Počínaje povídkou Negativní myšlení však autor přechází k jemnému humoru spojenému s dokonalým absurdnem a ironií, která je ovšem spíše dobromyslná než kousavá. Tyto povídky mi opakovaně evokovaly Borgese, jehož povídky považuji za výjimečné v dobrém slova smyslu a tedy tímto vzdávám autorovi kompliment. Proto mne vůbec nepřekvapilo, když v závěru knihy inspiraci Borgesem (a Lemem, jemuž jsem ovšem nikdy nepřišel na chuť) otevřeně, avšak originálním způsobem, přiznává. V každém případě se jedná o knihu, která má všechny aspekty kvalitního díla - je zábavná, přivádí k zamyšlení a zároveň je prostoupena nenásilným inteligentním humorem. Doporučuji.

Vážně hodně dobré počtení, některé kapitoly si dávám znovu, například teorii o šedých jako rase žijících v době dinosaurů a postupně se technologicky přemístivší se do jiné dimenze bych mohl pinknout nazpátek kamarádovi, který mě existencí potměšilé rasy vysávající v skrytu lidský rod děsil v lese u ohně v hodině, ve které i duchové a místa na krátkou chvíli otvírají svá skrytá, často temná tajemství.

Při jednom čtení jsem pojal podezření, že zdrojová literatura za kapitolami není vůbec, ale vůbec scifi. No naštěstí jsem nedohledal..

19.12.2015

Tak tohle se Kojotovi vážně povedlo. U knihy jsem se výborně pobavil, ale tohle mohou očekávat spíše zájemci o záhady a esoteriku, neřkuli okultismus. Tito lidé si knihu náramně užijí. Pro běžné čtenáře bude možná bizarní až příliš. Ikdyž nápad to už v dnešní době není originální, tak provedení je velmi precizní. Uváděné souvislosti mezi různými druhy lidského poznání jsou bizarně logické. Není to však samou vlastností našeho skutečného světa? Jedinou nevýhodou tak je občasné chybění pointy. Všem kteří mají rádi experimentální prózu vřele doporučuju. Musí být sen každého okultisty něco takového napsat. 90%