ANTITERRA
komentáře u knih
Vítr, tma, přítomnost
Václav Kahuda (p)
Nesmírně zajímavá kniha s velice odvážným a neotřelým pohledem na naši nedávnou minulost. Kahuda píše jedinečným, živočišným stylem, zkoumá zvířecí pudy v nás, nemilosrdně "nakládá" novodobým mediálním modlám a kurvičkám současného režimu, respektive režimů. Až rentgenový pohled na konceptuální práci tajných služeb. Vtipně zvolené pseudonymy reálných postav polistopadové scény. Mrazivé, huňaté, čvachtavé, lepkavé. Miluju jeho styl!
Anomálie
Hervé Le Tellier
(SPOILER) Brilantní dílo. Pokud je náš svět pouze x-tá projekce, jsem ráda, že jsem se ocitla zrovna v této verzi, kde jsem si mohla přečíst tento skvěle napsaný román, který autor zabydlel mnohovrstevnatými a uvěřitelnými postavami, se kterými pohybuje potměšile jako trochu zlomyslný, ale přesto laskavý bůh. Děkuji za fantastický zážitek.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Vyvětraná teplá limonáda. V mojí "knize výčitek" je zcela určitě s vykřičníkem napsáno: "nebuď blbá a nekupuj si to!" Chtěla bych žít ve světě, kde jsem učinila rozhodnutí přečíst si místo této knihy návod z Ikey na stavbu šibenice.
Děravé paměti - Šedesát báječných let pod psa
Michal Viewegh
Autorovi přeji hodně zdraví a aby mu šlo psaní tak jako dřív. U čtení těchto memoárů jsem se bohužel cítila jen trochu trapně, ale i tento pocit po chvíli vyvanul a nezůstalo - nic. Škoda.
Ostrov
Bianca Bellová
Ostrov je krásná kniha, která si mě získala od první strany. A to jsem k Bellové přistupovala obezřetně, protože její první román Jezero získal v roce 2017 cenu Evropské unie (vím, že za to autorka nemůže!) a ať se na mě nikdo nezlobí, myslím si, že tato cena je často udělována za správný postoj "ke straně a vládě" než za literární kvality. Tedy od počátku rezervovanost a nedůvěra. O to větší bylo překvapení, že Ostrov je napsán bravurně, s touhou vypravovat příběhy, velké příběhy a ne se rozpouštět a nimrat v niterných pocitech a reflexích. Když jsem Ostrov na jeden zátah přečetla, neubránila jsem se srovnání s knihou, která je letos právem nominována na Magnesii - Kučerovou Největší lekcí dona Quijota. Obě vzdávají hold vyprávění i literatuře obecně a vystupují ze zatuchlého českého rybníčku a bahna v něm (to není narážka na Jezero, které si asi nakonec také přečtu). U Bellové mě navíc dojala upřímná víra v Boha, která z jejího Ostrova vyzařuje.
0 TU. Svazek I
Jakub Hussar
Kniha se čte velice těžce, protože je psaná dosti neobratně, připadalo mi, jako kdyby ji předříkával ceremoniář okresního krematoria, který se rád poslouchá. Chtělo by to hodně proškrtat. Místy jsem měla tíživý pocit, že sedím na toaletě a tlačím jakýsi mramorový kvádr. Srovnávání s Dunou je velice nepatřičné.
Agent na cizím hřišti
John le Carré (p)
Knihy Johna le Carrého mám ráda pro jejich dobré zápletky a neprvoplánové hrdiny, ale Agent na cizím hřišti patří mezi autorovy slabší kusy. Jako kdyby měl tentokrát k ruce politicko-korektního poradce, který mu našeptával, co má a nemá psát, aby se čtenář progresivistického Guardianu znovu nesesypal (když už bere antidepresiva po brexitu). V chatrném a neakčním příběhu chyběla snad už jen hrdinná transexuálka, nebo nebinární těhotný muž.
Juraj Jánošík® a parný chrám
Svetozár Olovrant
Druhý díl steampunkového Juraje Jánošíka od Světozára Svačiny je... k sežrání. A není to žádná nízkokalorická svačinka z celozrnného chleba a bezlaktózního tvarohu. Podává se opulentní oběd, který plynule přechází v sedmichodovou večeři: proto vypíchnu namátkou jen několik ingrediencí: tajná sekta vyrábějící parního strojového Boha, vysoká škola žebráctví, tuláků a argotu pd povrchem Paříže, lekce ze světové politiky lstí a plánů v plánech, uhrančivé voodoo obřady, roztomilé loutkové divadélko s neuvěřitelně vtipným rýmovaným textem, a další a ještě lepší lahůdky. To vše se vaří v parním kotli heroického Juraje Jánošíka, který nenechá nit suchou na žádné ženské sukni. Myslím si, že tato kniha je ještě lepší než první díl. Svetozár Olovrant je zcela jistě pseudonym. Ale koho? Jeden tip mám, ale neprozradím, ať si na to čtenář přijde sám.
Děti půlnoci
Salman Rushdie
Velká sága o Indii a jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Víc není třeba dodat. Snad jen: pokud vás na konci mrzí, že už je konec, sáhněte po Hanbě a jízda - tentokrát v Pakistánu - pokračuje.
Zem pod jejíma nohama
Salman Rushdie
Rushdieho mám takzvaně "načteného", ale tohle je jediná kniha od něj, přes kterou se nemůžu dostat. Nevím proč - buď je tam všeho moc nebo naopak málo, zkoušela jsem dočíst snad patnáctkrát a pořád to nejde, přitom jeho knihy i styl miluju! Zdá se mi, jako by tuhle knihu psal spíš pro sebe než pro čtenáře. Jeho další knihy vřele doporučuji.
Rozsypaná slova
Martin Daneš
Naprosto neuvěřitelný objev! Tato kniha nešťastně zapadla a zmizela v covidové mlze, přitom mohla být s přehledem knihou roku. Autor neuvěřitelně vystihl ducha Poláčkových knih, jeho stylu psaní a uvažování, takže ikdyž od začátku víme, že spějeme k tragédii, nechceme si to - stejně jako postava Poláčka-Hirsche - připustit a pořád s hořkým humorem vyhlížíme naději, která nepřichází. Četla jsem knihu právě v době covidu, kdy se každý druhý den krájel "salám svobody" a našla jsem v ní mnoho paralel se současností.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Tahle kniha se nečte, v ní se čtenář "rochní" od první věty až do konce. Stančík je jeden z nejoriginálnějších českých spisovatelů současnosti, jehož styl je nezaměnitelný. Mlýn na mumie jsem četla již potřetí a stále v něm nacházím něco nového. Každá kapitola je uvedena citátem z učení tajného spolku ORDO NOVI NOVINIS - byla bych šťastná, kdyby autor napsal a vydal alespoň jednu z knih tohoto řádu!
Když jedné zimní noci cestující
Italo Calvino
Skvělá kniha pro všechny milovníky literatury, psaní, procesu tvorby i samotného čtení. Velké čtenářské dobrodružství snad se všemi styly literatury - od špionážního thrilleru, přes východní vesnický román, po vycizelovaný japonský erotický příběh. To vše v jedné knize. Italo Calvino je velký Mistr.