Vítr, tma, přítomnost

kniha od:


Koupit

Po třinácti letech se autor vrací na scénu románem, který formálně navazuje na jeho vrcholné dílo Houštinu, a to jak autobiografickým laděním, tak pro Kahudu typickým tělnatým, jazykově bohatým vyprávěním. Téma je však nové. V první kapitole se vypravěč rozhodne, že přijde na kloub dávné rodinné události ze čtyřicátých let, kdy jeho dědu, inženýra a nadaného konstruktéra v tehdejší ČKD, odvezli příslušníci německé tajné policie kamsi do Říše, kde se jej snažili přimět ke spolupráci. Když po několikáté odmítne, vrátí se v pořádku domů, druhý den ráno ve svém bytě však nevysvětlitelně zemře. Vypravěčova pouť po českých i německých archivech není odměněna jednoznačným vysvětlením. Otevírá však exkurzi do zákulisí funkce mocenských aparátů, doplněnou barokně pestrou mozaikou čistě soukromých i globálně-ekonomických událostí, skládajících dohromady nesnadný obraz naší současnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/206881/vitr-tma-pritomnost-kzY-206881.jpg 3.426
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Druhé město
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Vítr, tma, přítomnost

Přidat komentář
stagno
dnes

Pokud to Kahuda myslí vše vážně,jde o psychopata/v reálu je invalidní důchodce/.Pokud pouze fabuloval a vytvořil obraz postupující paranoidní schizofrenie,studii internetového šmíráka,který si to,co potřebuje"vygoogluje",ovšem selektivně,má můj obdiv.Je-li to tak napůl a autor využil textu k dehonestaci reálných osob,schovaný za evidentně nenormálního vypravěče/to přece neříkám já,to on!/,pak je to svinstvo.Podle rozhovorů,které VK poskytl,to vypadá na třetí možnost.Nechci ale být nespravedlivý,snad je to všechno jinak.
V každém případě postava umolousaného namachrovaného pátrače,který po nastartování internetem prochází Prahou a posléze celou Evropou,aby odhalil celosvětové spiknutí tajných služeb,tlachá přitom o dobru a zlu,o vesmíru a o svém"vibrujícím ptákovi",cit./,patří k literárním postavám nejodpudivějším.

Alex_Jura
07.12.2018

První dvě třetiny dobrý (začátek dokonce excelentní). Poslední si mohl autor odpustit, anebo to celé trochu zredukovat. Kamarád, který mi knihu daroval, sice urputně trval na tom, že ta vyšroubovaná paranoia je umělecký záměr, a že pokud mi to vadí, tak trochu jsem ho nepochopila, ale mně by bývalo dost pomohlo, kdyby autor ve svém záměru taky trošku myslel na čtenáře a nepokoušel se ho udusat k smrti neredigovaným textem. Autorovo plus: krásná, obrazná čeština. Mínus: totéž. Někdy se za ní totiž ztrácí smysl. Přesto - mám tuhle knihu moc ráda. I s jejími vadami.

Auer
13.09.2017

Rozbředlé čtivo psané stylem "co mi na jazyk mysl přinese" vypovídá o tom, že Kahuda ztratil zábrany, soudnost - prostě se pos*al v kině.

sharik
07.08.2017

Mám rád tlusté knihy... ale téhle by slušelo tak o 300 stran méně. Sice fakt dobře napsané, zároveň člověka nutí vést polemiku s názory autora (je fajn, když občas člověk má chuť začít na vypravěče křičet a hádat se s ním, to oceňuji) a tak, jenže... je toho moc a ten rozsah to neunese, člověk má najednou obrovský pocit promarněného času. Navíc se to pak celé nějak zacyklí ve struktuře "konspirační teorie - pohrdání lidmi, které označuje za kamarády - koukání na ženský - konspirační teorie - sex - konspirační teorie - nadávání na homosexuály - konspirační teorie", a takto pořád dokola. Škoda. Být to kratší, snesl bych to a měl požitek z četby. V tomhle rozsahu se bohužel z dobře napsané knihy (plné nakonec i zajímavých postřehů) stává rozbředlá nuda... Přiznávám, že jsem už dlouho žádnou knihu nečetl tak neskutečně dlouho, jako tuhle a nespočítal bych, kolika jinými tituly jsem její čtení proložil.

-Pečivo-
16.02.2017

Od Kahudy už mám nespočet kadění u záchoda Veselou bídu a to je silný kafčo na pozornost - absence děje a jen lyrický potok slov. Když kadim, tak taky vytvářím lyrický potok, takže to němužu úplně zhejtovat.

Vítr, tma, přítomnost se ale na záchod nehodí. Nehodí se ani moc do vlaku a to proto, že má 720 stran. Oproti Veselé bídě ale kniha obsahuje děj. I když vlastně jen jako kamufláž, aby si čtenář nestěžoval, že tam žádnej děj není. Kahudovo alter ego se vydává po stopách svého dědečka - vývojáře plovoucího tanku!!! - který záhadně zemřel na smrt poté co se gestapo snažilo ho přimět ke spolupráci.

Kahudič tak bere tuto událost k tomu, aby se jako investigativec amatér brodil spletitou síti archivů, internetu a známých a našel tak pravdu. Kdyby se držel jen toho, tak má příběh zfouklej do 200 stran. Kahuda ale kde může odbočuje a spoušti splachovadlo svého tvůrčího psaní. Jako člověk, který rád splachuje jsem to i častokrát ocenil.

Například když si tento několikanásobný mistr světa ve vypadání jako Honza Nedvěd hraje na Henryho Millera a popisuje jak svým zavalitým tělem dobyl nejeden ženský džusík. K tomu samozřejmě používá nádherný sloh: "Fialové leskle kladivo rozviralo hadí ústa na lysé hlavě a lovilo to unikající a znovu kličící poupě klitorisu." Krása.

Taktéž jsem samozřejmě náležitě ocenil pasáže o kadění a tak i zde cituji: "Vysral jsem snad Empire State Building, opakovaně řvalo splachovadlo. Štětkou jsem pěchoval, rozbíjel hovna a cpal je do záchodoveho otvoru. Byl to boj svatého Jiří s drakem." Amen, bratře.

Naopak co oceňuji méně jsou konspirační teorie jichž je kniha narvaná jako ten záchod, který cituji o odstavec výš - Kahuda jako detektiv cestuje kvůli informaci o dědovi celým světem a vypráví jak to vlastně bylo se Sametovou revoluci, s vraždou Kennedyho, smrti Jana Masaryka, co všechno ovládá Moskva, jak to bylo doopravdy s 11. zářím, proč vlastně dopadla 2. světová tak jak dopadla a spoustu dalších konspirací, který možná konspirace vůbec nejsou, protože se je snaží doložit reálnýma osobama a informacema. Problém ale je, že mne tyhle věci moc nezajímají a tak sem odložil gůgl po první konspiraci a četl knihu jako Roman. A Roman čte knihy jako romány.

Hlavní hrdina se tak zamotává do sítě bývalých agentů, donašečů a politických kruhů, který maj tajný informace a já ke konci už nemoh. A na konci ani není žádný šokující odhalení.

I tak ale celkem nadprůměr, 8/10 nejen za obohacení mého slovníku o slovo plešingr.

DriftBooks
15.04.2016

Víte – já tyhle divný brouky mám celkem rád. V české literatuře je to třeba také Jan Křesadlo. Kahudova kniha má ale dvě vady… Za prvé – autor trpí slovní samohanou a jaksi se nechce vzdát žádného svého výronu. Kdyby byl o generaci či dvě mladší doporučil bych mu blog. Myslím, že by byl nadmíru úspěšný. Ony ty kousky nesourodých textů jsou častokrát vskutku čtivé, ale když jich je v knize tolik, člověk se té houštině slov ztrácí. A za druhé – Kahuda se rozhodl, že si to prostřednictvím této knihy vyřídí s celým světem, nebo alespoň s kdekým v české kotlině. Trochu z toho čpí hořká křivda a odér zneuznaného jedince, který sice nechce být oslavován, ale zároveň touží po poklepání po rameni. Čert aby se v té "houštině" vyznal… Ale odmyslíte-li si tyto věci, jedná se opět o excelentní text.

Škuch
21.10.2014

Kniha plná konspiračních teorií, někdy už toho bylo až moc. Kahuda je "morous" - všechno je špatně, všichni jsou špióni, nikomu nelze věřit. Ale potěšil mě velice - krásným jazykem, až lyrickými pasážemi o přírodě a samozřejmě o ženách, průhledy do minulosti, střízlivým pohledem na svět, distancováním se od oficiální propagandy, kterou nás krmí...

Štítky

Magnesia Litera – nominace

Autor a jeho další knihy

Václav Kahuda
česká, 1965

všech 9 knih autora

Kniha Vítr, tma, přítomnost je v

Právě čtených1x
Přečtených29x
Doporučených2x
Knihotéce24x
Chystám se číst34x
Chci si koupit2x