andrii24 komentáře u knih

"Když je andělé povolali k sobě..." Dle průvodce jsem uskutečnila zatím tři vzpomínkové "výlety" k místům posledního spočinutí pánů Svatopluka Beneše, Bohumila Hrabala a Miroslava Macháčka. Pietní okamžik, přelet nad mystickým údolím, genius loci náhle zastavil čas a já svěřila svou mysl do náruče nekonečných tónin rozjímání, tlumené, křehké, mlčenlivé intimity, v tepajícím srdci tajnosnubné řeči klidných dnů a nocí. Děkuji za lokalizaci, kde spí věčným spánkem můj oblíbený Jaroslav Drbohlav, který obdařen tak výsostným talentem, odešel z tohoto světa velmi mlád. Smutek se v mém nitru rozpíná. Jeho tvář leskem tajemných dálek oplývala. Jen víra v neohraničený blažený eden, v němž jeho duše plane dál. Klaním se největšímu frajerovi české divadelní scény a kytici, prozatím jen virtuálně, v myšlenkách, posílám.

20 28.08.2016

Chronologicky řazená plejáda italských zvučných jmen režisérů a neméně zvučných filmových klenotů. Přehlídka kinematografie od němé éry až po 70. léta osobním pohledem autora. Galerie v kostce pro filmové fanoušky, kteří chtějí mít přehled, pro zájemce i studenty filmové teorie.

20 26.02.2015

Tenkrát v Americe. Bác. Tumáš. Pac. Budu tvůj mentor, mecenáš. Boss, co býval bos, ale potom, na beton, vyznával bonton stejné krve, stejné kreace, már tance, jako duce, Don Corleone. Zvyšovala se zakalenost ruměnného ohnivce, "opilce," když se zvrhlo, svrhlo společné šampaňské, trhlo se oponou. Její železné ostří otřáslo mou hlavou.

Korunu leští ON. Don "dolce" Vito Corleone. Brando Marlon. Značkový motor. Zatím, než předá činorodou živnost, z níž /neu/teče, synovi.

Členové reality, kterou bolavé slzy skrápí. City trápí. Situace, které nehladí. Smutek, který rozladil. /V/ hloubi duše. Hledače slunečních hodin.

19 11.05.2020

Ivan Luťanský: Princ na neděli, který nevrátil se z cest po cizích krajích. Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dáli modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Syn stověžaté matičky. Stříbro Zlaté kapličky. Robert Redford vltavských vod, čtvrti žižkovské. Medových vlasů majitel.

Petr Svojtka: Český James Dean s vlasem delonovským, havraním, hlasem intonačně ryzím, znělým. Sůl prken, co svět znamenají. Měla bych sto chutí na stroji času nechat se /pře/nést a usednout hned, v hledišti, když on na jevišti Romeem… Příliš brzy byl anděly povolán do útrob nebeských bran. Snad tam na něho vytoužený kralevic dánský čekal…

Jedná v rudých rukavičkách. Láska jedna ďábelská. Byla medem. Hříšná soudržnost. Byla jedem. Vzdalující se blízkost. Srdce rozehraje smyslnou symfonii, mysl naplní erotické fantazie, ale duši pro čin dávají tušit, začínají dusit, bušit na ni výčitky svědomí, jež pod kyvadlem času, z útrob neúprosně prosakují, tekou po povrchu.

Bůh ví o maskované mizérii. Nebesa. "Herodesové" na zemi nevinnost zničili. Tóny z výšin v uších zní, až sluchadla pukají. Zlaté hlásky hrdlo věčnosti otevřely. Smilování. Pane, chraň nás, živé bytosti. Rukojmí na šňůře, klanu ďábelských sil. Rukojmí sóla zla.

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. Zátiší, kousek cudného erotického pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..."

19 14.04.2019

Ze zámku do podzámčí. Dvůr boháčů, dlaň žebroty. Váček zkažených charakterů, koš dobroty. Kočár vezoucí čtenářskou smetánku za oponu permoníků a pěvců romantismu. V přestrojení za chuďase uzře a prozře. Ochranitelský plášť čestného rytíře přehazuje přes nevinnost a čistotu zlaté panny, jíž rády by se ruce správce, té šelmy intrikářské, dotýkaly. Potrestané zlo, psi pekelní si vyzvednou z kola reje karnevalového. Vše jako v pohádce dopadlo. Dobro korunu pýchy srazilo, žezlo opět pozvedlo.

19 10.03.2019

Dávno, dávno tomu již. Byl jednou jeden život živ, který na sto dalších by vydal, který nemalou stopu v kusu historie člověka, na mapě lidského letokruhu zanechal.

19 06.02.2019

Hlídejte si svou duši. I slunce je zde klam. V nablýskaných zrcadlech odráží se zmar. Zběsilost se řine po červených kobercích. Neblahý, vyhrocený zvrat. Premiéra Bukanýra odvála třpytivost ducha, přináší na rukách zkrvavené tělo člověka. Nenávistný, apokalyptický stav. Nelze už vrátit to, co pošlapal zfanatizovaný dav. Šok, strach, slzy v očích. Růže z praskliny ve zdi jako mučedník, symbol ztracené lásky, trčí. Černý prach kolem vyztužených kulis fičí. Triumf pekla, dokonalost snu se klidila z cesty.

19 06.02.2019

Přišly na mysl chvilky. Chvilky předané, vlastní nitru intimity. Magický vějíř. Rozevřený... tu slunci, tu luně. Náladě poezie, tajné maně, melancholii, citlivosti laskavé nostalgie. Motýl na polštáři. Motýl v pavučinách. Múza na „planetě Bergman.“ Život živ Liv, v metaforách.

19 18.07.2018

Zapálené interview. Osobnostní "pelmel" intelekt. Osobité odpovědi. Autorsky vytříbené eseje. Zamyšlení nad proudy v oceánu bytí, moře moudrosti, kapka nostalgie.

19 09.06.2018

Muž jako hora. Jménem, výškou svou i svých děl. Když vás bere umění na vrcholu, stoupejte, zdolávejte. Svěřte se mu do rukou.

19 06.06.2018

Tímto domem tepe smrtící historka. V něm nenajde se žádný anděl ani svatá socha. Ze stěn prýští rudá žeň, inferno krve, vzrůstající chlad, vzrušující pach morbidity. Račte dál. S princeznou temnoty přes nevyzpytatelný práh bizarních nálad, stíny zanícených, rodinných komnat.

19 18.05.2018

Welcome! Ty barvy, ty vůně a... zvídavý čtenář byl sveden. Už mu nestačí být pouhým "turistou" na stránkách. Na vlastní kůži sám zatouží se svými smysly zahryznout, okusit rozličné chutě Velkého jablka.

19 12.12.2016

Pro tentokrát. Setkání s francouzskou metropolí, tou romantickou dámou a oslovenými osobnostmi, zůstalo dalece za mým očekáváním.

19 23.11.2016

Se zaujetím otáčím stránku za stránkou, s decentní zvědavostí nakukuji pod pokličku nečernobílého nebe černobílých legend. Pan Cibulka nezklamal ani tentokrát, nejednu perličku o velkých i malých pro nás přichystal.

19 20.08.2016

...naplno vysílá žár intimního osvětlení, to šimravé "in flagranti..." Šípy Amorovy, které se trefily, které zabloudily, které minuly svůj cíl. Poznání příchutí lásky ve všech jejích variacích. Láska - ta tajemná kráska, která oslňuje i drtí srdce lidských bytostí. Paleta vyznání citů ryzích, cizích, koketujících, v barvitých tazích. Poodhrnutý závoj (ne)naplněných milostných dýchánků. Vzdechy slasti, steny bolesti. Láska jako paprsky slunce i krůpěje slz, jako obřad, meditace, erotické opojení. Láska neztlumí nikdy svou zář, jen růžové brýle občas odhodí do dáli, snad někam na oltář. Pravá láska neopouští lože milenců. Povídka "V tramvaji" - touha pomilovat se tady a teď. Dotýkat se skulinek fyzických, sjíždět stále níž a níž. Budiž anonymním milencům /do/přáno právo na hřích těla vyprahlého. Oddat se nezávazné rozkoši, i když své tváře nikdy nespatří. Nechť je dovoleno prostoupit zakázanou zónou, být na chvíli v extázi, nechat mysl volně unášet lechtivou fantazií, po snových krajích, rajských i trudných nábřežích...

19 01.08.2015